Svart Crown - Profane

Svart Crown – Profane

Svart Crown - Profane
Země: Francie
Žánr: black / death metal
Datum vydání: 22.4.2013
Label: Listenable Records

Hodnocení:
H. – 8,5/10
Ježura – 8,5/10
Stick – 9/10

Průměrné hodnocení: 8,7/10

Odkazy:
web / facebook / twitter / bandcamp

První pohled (H.):

No, tak tahle deska se pro mě stala obrovským překvapením. Což o to, už minulé “Witnessing the Fall” z roku 2010 bylo hodně dobré, nicméně i přes jeho nepopiratelné kvality a všeobecné nadšení z té desky se mi to “jenom” líbilo, neposadilo mě to však na prdel, byť šlo té nahrávce vytknout jen máloco, v podstatě vlastně nic. Co ovšem nebylo minule, to nastalo letos s celkově třetím dlouhohrajícím albem “Profane”

Svart Crown dali dohromady materiál, který doslova zabíjí, ničí a drtí. Francouzi svou novinkou nemilosrdně cupují veškerou konkurenci a zcela upřímně říkám, že nevím o tom, že by někdo letos v rámci black / death metalu vydal počin alespoň srovnatelných kvalit. Celým “Profane” prostupuje obrovský tlak a všechny skladby do jedné jsou neskutečně intenzivní. Nahrávka – jak po skladatelské, tak i po zvukové stránce – vyznívá vysloveně mohutně a mocně, má úžasnou sílu a opravdu dokáže strhnout.

Přesto “Profane” v žádném případě není bezhlavou řezanicí. To, co albu nasazuje korunu, je totiž působivá a nádherně chorobná atmosféra, s níž se rozhodně nešetří. I přes všechnu zničující sílu je totiž “Profane” stále především inteligentní deska se spoustou excelentních momentů a nápadů nebo výtečných melodií, v některých chaotičtějších momentech se dokonce Svart Crown vydávají až někam na dohled hájemství, kde vládnou tolik proslulé francouzské avantgardní spolky typu Deathspell Omega, zároveň s tím se však ani nebojí místy zvolnit a plíživější pasáží učinit následující výbuch ještě drtivější.

“Profane” je jednoduše dílo, na němž se vydařilo vlastně úplně vše. Hudba je excelentní a má charisma. Brutální a hutný zvuk napsaný materiál nejen podporuje, ale ještě umocňuje. Doslova třešničkou na dortu je pak znepokojující obálka, jež s atmosférou samotné muziky zcela přesně koresponduje. Pokud někomu nestačilo už “Witnessing the Fall”, tak “Profane” jej musí definitivně přesvědčit, že Svart Crown jsou prostě třída.


Druhý pohled (Ježura):

Že Svart Crown nejsou žádná ořezávátka, jsem se přesvědčil již před časem, kdy mě velice mile překvapili svým vystoupením na Brutal Assaultu. Tehdy se psal rok 2010 a Svart Crown měli před vydáním své druhé desky “Witnessing the Fall”, jenže ani to mě nepřinutilo se jim podívat na zoubek blíž, a tak mě zviklaly až zvěsti o tom, že se jejich aktuální novinka “Profane” vážně povedla. Zvěsti nelhaly.

“Profane” je deska, se kterou Svart Crown zcela suverénně vstupují do první death/black metalové ligy. Album je to nesmírně drtivé a tlačí na pilu způsobem, s jakým jsem se pěkně dlouho nesetkal. Nemilosrdný příval divokých rytmů a chaotických riffů, ale přesto nepostrádá organizovanost, která už tak dost smrtící náturu “Profane” dělá ještě intenzivnější. To je ale jen jedna vrstva “Profane”. Stačí totiž jen trocha pozornosti a na povrch vystoupí důležité melodie, které jsou super samy o sobě, ale hlavně mají lví podíl na atmosféře celé desky. Ta je jedním slovem strhující. Je to takové to zneklidňující vědomí všudypřítomného, chorobného a hnilobného zla, které se skrývá pod povrchem, stále sílí a čeká, až bude moct vybuchnout v celé své síle. Tři čtvrtě hodina v jeho společnosti je vážně zážitek…

Tohle zlo na “Profane” vybuchuje takřka neustále, ale přesto nejde o jednotvárnou desku. S koncem “In Utero: A Place of Hatred and Threat” (která mě z celého alba uzemnila asi nejvíc – skvost!) v jednotlivých skladbách dostávají víc prostoru klidnější pasáže, což albu dodává potřebnou dynamiku. Tato méně agresivní leč stejně působivá tvář “Profane” triumfuje v instrumentální “Venomous Ritual”, po “In Utero: A Place of Hatred and Threat” asi druhém vrcholu alba. Zbytek desky však za touto dvojicí nezaostává a “Profane” je zkrátka strhující nářez od začátku do konce a nic než skvělá práce ve všech ohledech!


Třetí pohled (Stick):

S pojmem Svart Crown jsem se v minulosti několikrát setkal, ale neměl jsem nějak čest s poslechem jejich dřívějšího materiálu. Když jsem však slyšel a četl různé reakce na jejich aktuální materiál “Profane”, rozhodl jsem se nic neponechat náhodě a řádně se do té death/blackové smršti ponořit. Už jen fakt, že jde o francouzskou kapelu, mě dosti navnadil, protože jsem v poslední době zjistil, že mám pro spolky z této zemičky slabost. Především pokud se nějakým způsobem otírají o black metal.

Když jsem si album pouštěl poprvé, nečekal jsem nic zvláštního. Už vůbec ne smršť, která se na mě po prvních vteřinách vyřítila. Přestože je deska dost tvrdá a jede nekompromisně vpřed, najdou se motivy zvolnění. Zvukově je album naprosto vytříbené a celkově hráčsky promakané. Změny tempa a disharmonické riffy a agresivní vokál vytvářejí atmosférické pnutí ženoucí skladby kupředu.

Přestože Deathspell Omega patří ke skutečným matadorům současného pohledu na black metal, jisté odkazy na ně neminete ani u Svart Crown. Spojovacími prvky alba jsou pocity zmaru a hnusu, plíživé, ale o to dráždivější, zažírající se do mozku a pod kůži. Když se pak do plazivého temna ozvou melodie, nedochází k prosvětlení jednotlivých skladeb, ale naopak, vztek a temnota se zde akorát prohlubují. Skutečně mocná deska, stojí vysoko mezi ostatními extrémními deskami. Má svojský zvuk, postupy i atmosféru, a přesto je to chytlavé a neopouští hlavu na hodně dlouhou dobu.

Připočtěte si povedený obal, skvěle umocňující atmosféru alba, a myslím, že o dalšího adepta do sbírky originálních titulů je vystaráno. Tuhle desku mít doma na poličce musí být radost.


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.