Svarttjern poster 2011

Svarttjern, Maniac Butcher, Framferd

Svarttjern, Maniac Butcher
Datum: 28.2.2015
Místo: Praha, Nová Chmelnice
Účinkující: Askeregn, Framferd, Maniac Butcher, Silva Nigra, Svarttjern

Historicky první koncert norských pekelníků Svarttjern v Čechách bylo něco, co jsem si já osobně i přes právě probíhající nemoc nemohl nechat ujít, zvláště když se večera navíc účastnila kultovní formace Maniac Butcher. To snad ani nešlo pochybovat o tom, že půjde o pěkně infernální akci. Podle návštěvnosti jsem evidentně nebyl sám, kdo byl podobného názoru, i když já osobně jsem čekal, že jméno jako Svarttjern přitáhne ještě o trochu více lidí, než nakonec přišlo – zaplněno bylo vcelku slušně (i když paradoxně na samotné Svarttjern bylo díky pozdní hodině o poznání méně lidí než na Šíleného řezníka), ale natřískáno určitě nebylo. Nu což, alespoň se člověk mohl v klidu hýbat…

A v čem že to jsou Svarttjern vlastně tak výjimeční, že člověk čekal větší návštěvnost, přestože u nás hráli poprvé a na kontě mají jen jedno album? Co si budeme povídat, přehnaná originalita to rozhodně není, spíše je to surový způsob, jakým black metal uchopili. Svým výtečným debutem “Misanthropic Path of Madness” z roku 2009 nalili do zkornatělých žil true norwegian black metalu setsakramentskou dávku čerstvé krve. Neuvěřitelný tah na bránu, vyhlazovací tempo, brutální vokál a melodie typické pro tnbm – kombinace tak jednoduchá, až svým způsobem brilantní… a pro živé provedení vskutku lákává, ale k tomu až za chvíli…

Do klubu jsem z různých důvodů, jimiž vás samozřejmě nehodlám zdržovat, dorazil až na úplný konec setu úvodních Silva Nigra. Jelikož jsem stihl pouze dva závěrečné vály (“Černý les” a ten druhý jsem zapomněl :)), nebudu se pouštět do nějakých velkých hodnocení, nicméně to vypadalo na důstojný otvírák akce a na poměry kapely standardní (= standardně dobrý) výstup. Přítomné publikum – tedy alespoň přinejmenším několik hlasitých jedinců v něm – se evidentně celkem slušně bavilo.

Jako druhý se představil německý projekt Askeregn, seskupený okolo zpěvačky (a ve studiu i kytaristky a baskytaristky) Belial, avšak v živé sestavě v něm působí i několik známých tváří české podzemní scény – Lord Nihilus (ex-Delzvan), Ragnar a Set (oba Sekhmet). Kapela má prozatím na kontě pouze jediný demáč, s nímž jsem opravdu ještě neměl tu čest, takže jsem vůbec nevěděl, co čekat, a před pódium jsem si šel stoupnout s tím, že se nechám překvapit… a nakonec jsem překvapen byl, že to bylo lepší, než bych byl býval čekal. Po obligátním zlo začátku spustili pánové a dáma velice dobrý black metal, kořeněný různými zajímavými pasážemi a solidní atmosférou. I přes menší technické problémy (prdlá struna na kytaře) mě jejich vystoupení velice bavilo a myslím, že až se někdy objeví klasický debut, nebude vůbec marné se mu mrknout na zoubek. Ale o tom až někdy jindy, protože se na prkna, co znamenají Exit Chmelnice, chystá už další smečka…

Abych byl upřímný, i o Framferd jsem toho před koncertem prd věděl. Ale stejně jako u Askeregn, i tato norská čtveřice hudebníků, která jako jediná toho večera nevystoupila s počmáranými ksichtíky, se nakonec ukázala ve velice dobrém světle, byť napohled vypadala trochu nesourodě. Drobný kytarista by se svou vizáží zapadl spíše do nějakého post-rocku, druhý kytarista byl klasický vousatý viking a zpěvák/baskytarista zase vypadal jako… jako že mu bůček a pivečko opravdu chutná, hehe. Ale hlavní je samozřejmě muzika, nikoliv vzhled, a ta nebyla vůbec špatná. Framferd nabídli black metal s velice výraznou melodikou a s přihmouřením oka by se dalo říct, že i s pohanským laděním. I přes vcelku delší hrací dobu v podstatě vůbec nenudili, ačkoliv ohlas od posluchačů byl i přes neustálé povzbuzování kapely v podstatě minimální. Většina přítomných se totiž bavila opileckým dováděním dvojice do půli těla svlečených chlápků…

Setlist Maniac Butcher:
01. Desatero krutých zim přežitých v teple žhnoucí záře slávy minulé
02. Projížďka hvozdem hlubokým za oučelem sčítání stavůch vlkůch a vlkodlakůch
03. Barbarians
04. Píseň černých vran
05. Rozhodnutí nezvratné všecken mír rozhodně rozvracející
06. Bezbožné rouhání zpovědní před tažení vojnového započetím
07. Šílený řezník, rovněž znám jako Maniac Butcher v jazyce Englickém
08. Masakr krvavý pro plnění zájmůch vyšších i řezničení nadbytečné pro kojení pudů nízkých
09. Co dobré pro mne, dobrým jest – to pravidlem neměnným provázejíc konání mé životem mým povšechným

Na pódiu se začínají stavět vůbec poprvé prapory a zavěšuje se plachta. Co bude následovat, je zřejmé – Šílený řezník. Už během intra bylo jasné, že otvírákem nebude nic jiného než úvodní song poslední fošny “Masakr”. Že je tahle kapela legenda, bylo opravdu znát – hned od prvního tónů maximální podpora z publika a největší kotel. Kapela neváhá a hned vzápětí lačným chřtánům předhazuje další vál z aktuální desky – “Projížďka hvozdem hlubokým za oučelem sčítání stavůch vlkůch a vlkodlakůch” s doslova hitovým úvodním riffem; pánové to lidí tepou bez slitování – takhle se má dělat black metal! Přestože hlavní osu setlistu tvořila právě deska “Masakr” (bylo z ní odehráno pět skladeb ze šesti), všichni samozřejmě čekali na staré po bomby. Po pravěké nářezovce “Barbarians” přichází kult všech kultů, “Píseň černých vran” – notoricky známá úvodní pasáž patří mezi ty nejlepší kusy českého černého kovu všech dob. Maniac Butcher, to je samozřejmě především Barbarud Hrom, který řval své texty jak pominutý, a Vlad Blasphemer, který struny své kytary hobloval bez milosti, ale i zbytek současné živé sestavy jsou opravdu kvalitní hudebníci… třeba Infernal Vlad vypadal v corpse paintu a politý krví jako ďábel. A takový Coroner za bicími? O tom se ani nemá cenu bavit – ty jeho sypačky neuvěřitelně drtí, prostě špica. Kapela si svůj čas neuvěřitelně užívala – na jednu stranu valila ten svůj infernální nátěr, na straně druhé to neshazovala žádnými přehnanými pózami. Šílený řezník přišel, zahobloval a všechny vyškolil. Byť jsem to v té době ještě nevěděl, s odstupem mohu s klidným srdcem prohlásit, že Žatečtí si odnesli titul nejlepšího vystoupení večera!

Závěr už patřil samozřejmě samotným Svarttjern. I když u nás byli vůbec poprvé, samotný zpěvák HansFyrste je v poslední době docela častým hostem různých domácích pódií jako vokalista Ragnarok – například nějakých 14 dní před tímto koncertem zde řádil na úplně tom samém místě. A byl to samozřejmě právě do půli těla svlečený a krví politý HansFyrste, kdo na sebe svým maniakálním výrazem, šíleným řevem a oplzlými gesty během koncertu Svarttjern strhával nejvíce pozornosti. Ačkoliv publikum už značně prořídlo (Svarttjern přece jenom začali hrát až v půl jedné ráno…), kapela nasadila brutální tempo hned od začátku a pálila jeden projektil za druhým. Přibližně polovinu setu tvořily kousky z debutu “Misanthropic Path of Madness” (zazněly např. “Ancient Shadows Revelation”, “Upon Human Ending” nebo titulní “Misanthropic Path of Madness” – zvláště ta zněla naživo opravdu výtečně) a čtyři nové věci z připravované řadovky… a to bylo všechno. Nějakých osm, devět songů (což vzhledem k jejich délce není moc), hrací doba něco málo přes půl hodinky a šmytec. Právě to bych viděl jako největší negativum setu Svarttjern – v době, kdy jejich vystoupení mělo ty největší grády a k dokonání díla zkázy stačily dvě, tři skladby, se skupina zničehonic vypařila a během minuty bylo pódium prázdné. Takřka okamžité rozsvícení a puštění reprodukované muziky jasně ukázalo, že o přídavek ani nemá cenu volat. Na druhou stranu i ta půlhodina ve společnosti Svarttjern neuvěřitelně zabíjela a nové songy navíc zněly vskutku skvěle, některé pasáže přímo excelentně. Nakonec tedy spokojenost, i když protáhnutí koncertu o nějakých těch deset minut by bodlo…


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.