Blackmetaloví A.H.P. zavěsili na svůj Bandcamp single „Souls to Inhale“, kterým lákají na své druhé dlouhé album „Alltid mot deg“. O jeho vydání nevíme nic, ale poslouchat můžete níže.
Archiv štítku: A.H.P.
A.H.P. – Forakt, hat og død
 |
|
Země: Norsko / Polsko Tracklist: Side B: Hrací doba: 31:55
|
Debut norské (nebo spíš polské?) sebranky A.H.P. s názvem „Against Human Plague“ mě úplně na lopatky nepoložil. Sice nebyl úplně hloupý, ale že by mě ta placka zaujala nějak výrazněji, to rozhodně ne. Mé dojmy byly spíš chladnější a nějak jsem neměl v plánu kapele v budoucnu věnovat zásadní část své pozornosti a čím dál tím drahocennějšího času na poslech nové muziky. O to víc mě ovšem překvapilo a potěšilo letošní EP „Forakt, hat og død“, po němž svůj postoj k A.H.P. musím zásadně přehodnotit.
Jak jsem naznačil, původně jsem ani nechtěl „Forakt, hat og død“ poslouchat. „Against Human Plague“ jsem si zapamatoval spíš jako průměrný agresivní black metal, který se střídal s ambientem, přičemž jsem nepředpokládal, že by se A.H.P. od této polohy a kvality nějak signifikantně posunuli. Mýlil jsem se. „Forakt, hat og død“ jsem vlastně pustil spíš náhodou, protože jsem zrovna nevěděl, co si mám pustit, a příhodně jsem měl v tom momentě otevřený Bandcamp Avantgarde Music, protože jsem uvažoval nad tím, co dalšího z jejich shopu by mělo skončit u mě na polici. Hned s prvním poslechem jsem zjistil, že „Forakt, hat og død“ je kvalitou dost jinde oproti staršímu materiálu, a při finální realizaci objednávky jsem neváhal přihodit i právě jeden z 250 vinylů nového ípka A.H.P.
Než se pustíme k povídání o samotném minialbu, slušelo by se nejspíš zmínit, co se v mezičase událo u skupiny. Gulnar, původem polský muzikant aktuálně žijící v Norsku, k sobě do sestavy přibral další muzikanty. Kytary a efektů se na „Forakt, hat og død“ ujal Aro (Masachist, Illness), jenž se jako host podílel už na „Against Human Plague“. Vokály a basy pak převzal Armagog (Throneum, Embrional, ex-Arkona, ex-Taran), jehož manželka Marita jen tak mimochodem napsala text ke skladbě „Among the Dead“, která je stěžejní náplní EP.
Asi nemusím nijak zásadně zdůrazňovat, že tím pádem je „Among the Dead“ oním hlavním důvodem, proč byste měli „Forakt, hat og død“ chtít slyšet. A.H.P. zde předkládají devatenáctiminutovou píseň, která však – své délce navzdory – nenudí prakticky ani minutu. Pokud je mezi vámi někdo, kdo nedá dopustit na „Against Human Plague“, pak ho „Among the Dead“ může trochu zklamat, protože se ani zdaleka nejedná o tak ortodoxní a nasraný černý kov jako minule. Tenhle song je mnohem pestřejší, skladatelsky promyšlenější a strukturovanější. Což asi úplně nepřekvapí, protože jen těžko by to šlo jinak vzhledem ke stopáži; zatímco agresivní sypačka může fungovat na ploše několika málo minut, v delších kompozicích by obstála jen těžko.
Tenhle posun však A.H.P. opravdu sluší, poněvadž se v „Among the Dead“ nachází množství kvalitně vystavěných momentů a zapamatovatelných pasáží – zapamatovatelných nikoliv díky nějaké chytlavosti nebo hitovosti, nýbrž díky skvělé skladatelské práci. Samozřejmě dojde i na ambientní pasáže, které jsou ale tentokrát s blackmetalovou složkou hudby propojeny smysluplněji a přesvědčivěji. Na každý pád palec nahoru.
Druhá strana „Forakt, hat og død“ pak ukrývá předělávku ambientní písně „Tomhet“ od Burzum, která se původně objevila na desce „Hvis lyset tar oss“ z roku 1994. A ani v tomto případě nemám moc důvodu si stěžovat. A.H.P. tuhle skladbu předělali důstojně a se ctí. V jejich podání zní „Tomhet“ trochu odlišně, ale známá melodie nenechá nikoho na pochybách. Každopádně, jak mě covery většinou nevzrušují anebo rovnou serou, zrovna v tomhle případě mohu s klidem říct, že jako dovětek k „Among the Dead“ to funguje moc dobře.
Vzato kolem a kolem tedy mohu A.H.P. klidně vyseknout poklonu. Nečekal jsem od „Forakt, hat og død“ prakticky nic a dostal jsem EP, které mě mocně baví a poslední dobou ho sjíždím dost často a zodpovědně. Na první pohled možná nenápadná, leč dost silná záležitost, již mohu jenom doporučit.
A.H.P.: nové minialbum
Norští A.H.P. vydávají nové minialbum „Forakt, hat og død“. To je k mání u Avantgarde Music jako 12” černý vinyl. Nachází se na něm vlastní 19minutová píseň „Among the Dead“ a cover „Tomhet“ od Burzum. Poslech níže.
A.H.P. – Against Human Plague
 |
| Země: Norsko / Polsko Žánr: black metal / dark ambient Datum vydání: 21.2.2016 Label: Via Nocturna Tracklist: Hrací doba: 38:57 Odkazy: – K recenzi poskytl:
|
A.H.P., což předpokládám bude zkratka Against Human Plague, je poměrně nový projekt. Dle všeho byl sice založen již roku 2011, to jest před celými pěti lety, ale až doposud o něm nebylo vůbec slyšet a ty první roky vlastně byly při pohledu zvenčí úplně neviditelné. Důležitější informací však pro nás bude to, kdo za touhle kapelou stojí. Hlavním hybatelem A.H.P. je totiž jistý Gulnar, původem polský muzikant, který aktuálně bydlí v Norsku. Jeho stěžejním působištěm a také suverénně nejznámější kapelou jsou Illness, s nimiž už tím podzemním blackmetalovým rybníčkem brázdí pěkných pár roků a pod jejichž hlavičkou (samozřejmě i za pomoci ostatních kolegů z kapely) vydal čtyři dlouhohrající desky.
Další členové A.H.P. jsou tak nějak na úrovni záskoků nebo krátkodobého působení, ale asi se sluší zmínit, že úplně jednočlenný projekt to není a že se na tom podílejí i další lidé. Třeba baskytaru na debutové album „Against Human Plague“ nahrál Aro, což je sezónní člen Illness a vedle toho také hraje u polských deathmetalistů Masachist, což také není úplný noname.
Jak vidno, zkušenosti v pozadí A.H.P. dozajista jsou. Je tedy otázka, s čím formace na „Against Human Plague“ přichází. V boxu napravo už jste si určitě povšimli žánru black metal / dark ambient. Pokud jste se ovšem těšili na to, že od A.H.P. dostanete kombinaci obou těchto stylů, pak vás asi budu muset trochu zklamat. Jak je to možné a proč jsem to tam pak napsal? Inu, je to velmi jednoduché. A.H.P. nehrají kombinaci black metalu a dark ambientu. A.H.P. hrají buď black metal, anebo dark ambient. Buď tak, nebo tak, ale nikdy ne dohromady.
Ve výsledku tedy „Against Human Plague“ vypadá takovým způsobem, že se zde blackmetalové a darkambientní skladby střídají s železnou pravidelností. Každá lichá pozice patří velmi agresivnímu sypacímu černému kovu, zatímco sudé pozice v tracklistu okupuje minimalistické darkambientní šumění. To na jednu stranu samozřejmě ještě nemusí být špatně, ale kosa na kámen dopadne v momentě, kdy se začneme bavit o tom, jak jsou na tom A.H.P. s vlastní kvalitou obou nabízených žánrů.
Abychom byli úplně upřímní, ani v jednom případě to není žádná velká sláva. Sračka to sice také není, ale při vší úctě ke Gulnarovi, u „Against Human Plague“ bych se docela zdráhal mluvit o nějakém nadprůměru. Tenhle týpek nějaké skladatelské schopnosti určitě má, což v rámci Illness už prokázal, protože muzika téhle kapely je – alespoň soudě dle toho, co jsem měl zatím tu čest slyšet – pohodová a nelze jí upírat jistou úroveň. Přijde mi však, že v rámci A.H.P. se pustil do vcelku nezáživného hoblování, jehož hlavním smyslem i cílem je nezřízená agrese. To se svým způsobem povedlo, protože ten blackmetalový matroš je skutečně neurvalý. Ale to je asi tak všechno, protože nějakých nápadů nebo momentů, které by posluchače zaujaly, jde zde pomálu. Jedním z takových je finále prvního songu „Against Human Plague“ a druhým pak je celá píseň „Drowned“, jež se na rozdíl od zbytku blackmetalové části alba nese v pomalejším a atmosféričtějším tempu, což je po předchozím výplachu hned zábavnější.
Asi právě díky tomu jednostrannému zaměření je onen black metal prokládán minimalistickým dark ambientem, což mi z jistého úhlu pohledu dává smysl. A vlastně to lze i považovat za docela chytrý tah, jelikož díky tomuhle pravidelnému střídání dvou žánrů se „Against Human Plague“ stále dá vyslechnout bez sebemenších obtíží. Na druhou stranu, ani ten dark ambient není v podání A.H.P. až tak sugestivní, jak tenhle styl dokáže být u mistrů řemesla, takže ani tady vlastně nemohu mluvit o něčem, co by člověka usadilo. Přesto však nepopírám, že ta ambientní část „Against Human Plague“ mě baví o něco víc než ta metalová.
Pro pořádek se ještě sluší dodat, že se na „Against Human Plague“ nacházejí i dva covery. Prvním je „Satan’s Millenium“ původně od Švédů War. Dalším je poslední track „Emotional Ecstasy“ od kultovních Finů Beherit. Druhá jmenovaná smečka je předělávaná fakt hodně, ale většinou jde o štychy z „Drawing Down the Moon“; A.H.P. ovšem sáhli po skladbě z jejího experimentálního období, jmenovitě z alba „H418ov21.C“ (1994).
Celkově vzato se „Against Human Plague“ dá poslouchat a to jeho pojetí ve střídání black metalu a dark ambientu není v jádru blbé. Ve finále je dokonce tím jediným, co tu nahrávku drží nad vodou, jelikož kdyby A.H.P. hoblovali celých cca 40 minut tak, jak to předvádějí v blackmetalových kusech, tak by u toho člověk asi zhebnul nudou. Nicméně i tak nemůžu tvrdit, že by mě placka nějak výrazněji zaujala. Vlastně jsem si docela jistý tím, že se stane jedním z té spousty alb, na něž dost rychle zapomenu. Jednoduše proto, že „Against Human Plague“ ve své podstatě nenabízí nic zajímavého…