 |
|
Země: USA Tracklist: Hrací doba: 31:48 Odkazy: K recenzi poskytl:
|
Občas člověk slyší krátkou ukázku tvorby nějaké kapely a říká si: „tyjo, tohle se mi fakt líbí“. Obratem sežene desku a záhy zjistí, že to zdaleka není takový zázrak, jak to působilo, když si tak nevinně brouzdal po YouTube. Něco podobného se mi stalo i u specifické post-metalové kapely A Province of Thay, která má nyní na kontě EP „Atmonement“. Jedná se o formaci svým způsobem nacházející se na hudební mapě na ne zrovna obvyklém místě, přesto ani zdaleka nenaplňuje ta očekávání, jaká jsem do ní vkládal.
Shoegazovou melodikou ovlivněný post-metal možná ještě není nic až tak specifického, když se ovšem do tohoto mixu přidá ještě teskný gothicrockově znějící klavír, chtě nechtě člověk musí uznat, že na nějakou extrémní absenci originality si seattleští A Province of Thay stěžovat nemohou. To však ještě nezaručuje to, že samotný materiál bude kvalitní – koneckonců, kolik v hudbě existuje originálních a experimentálních desek, které jsou ve výsledku jen nudným a bezvýznamným plácnutím do vody. To, co je pro hudbu stěžejní snad ještě víc než formální dotaženost, je samozřejmě obsah. A tam zkrátka nové EP A Province of Thay v mých očích jednoznačně naráží.
Jakkoliv totiž dílčí ingredience fungují, a to i v dané harmonii s ostatními, horko těžko na desce nacházím nějaký nápad, který by mě opravdu chytl tak, že bych při něm zapomněl na čas a prostor a ponořil se do naplno do hudby a její atmosféry. A to je v post-žánrech významná nevýhoda – neboť pro ty je atmosféra a dynamika hudby v podstatě stěžejní, podobně jako pro technický death metal ona technika. V tomto ohledu je „Atonement“ spíš sbírka neškodných, kompozičně tu více, tu méně propracovaných písniček, které si sice drží kvalitativně vyrovnanou laťku a působí konzistentně, ale chybí jim jakýkoliv prvek překvapivosti. Kdo ví, možná je to zapříčiněno i čistou nevýraznou produkcí, jež nepůsobí syrově. Proto ačkoliv v hudbě člověk slyší vlivy od The Cure přes Deafheaven až po Neurosis, tak všechny ořezává o jejich skutečně hřmotnou složku a na výjimky působí nedynamicky a spíš stejnorodě. Větší tvrdost a apel na různorodost by rozhodně prospěl.
Stereotyp zřejmě nabourává alespoň závěrečná „Dirgesinger“, která alespoň jisté gradující napětí vyvolá. A je paradoxní, že v podstatě nejlepšími momenty jsou ty jednodušší, primitivnější a těžkopádnější. Disponuje pomalejším tempem – takovým správně „neurosáckým“ – a je zde i prostor pro budování naléhavější atmosféry. Oproti tomu první „Atonement“ svým klasickým shoeagazově zasněným typem melodie nepředstavuje, nebýt specifické formy, nic výjimečného. Vše zde plyne až moc předvídatelně a skladba nedisponuje patřičně plným zasněným zvukem, takže jakkoliv naživo by mohla znít dobře, ze studiovky jen jaksi propluje kolem. „Animus“ je na tom podobně – také taková nevýrazná, gothic rockem ovlivněná „tvrdá balada“, jejíž motivy během chvíle po poslechu hravě vypustíte z hlavy. „Thaymouth“ se zase moc pomalu rozbíhá a ve výsledku stejně působí spíš jako pomalá jamovací pauza ve zkušebně Baroness, kdyby někdo zavelel doomovou náladu. Nemohu si pomoct, ale pokud by se nad hutným tempem objevily nějaké zajímavější a neotřelejší nápady, mohlo by to mít dost slušnou atmoféru, jenomže skladatelská nedomrlost tenhle potenciál zatím bohužel ruinuje.
Nové EP A Province of Thay je tedy příjemnou relaxační oddechovkou pro alternativnější posluchače, ale nic víc. Působí moc neškodně a nekonfliktně. Z žánrů od post-metalu přes shoegaze po gotiku si bere výrazové prostředky, nepřispívá však žádnou přidanou hodnotou, která by mě nutila se k desce vracet víc než jen z povinnosti kvůli této recenzi. Střípky potenciálu zde slyším – především ti hudebníci zkrátka hrát umějí, jen musí trochu skladatelsky dozrát a nespoléhat tolik na ohrané postupy. Dnes nejsem spokojen. Příště? Kdo ví…