Archiv štítku: Abhor

Abhor – Occulta religio

Abhor - Occulta religio

Země: Itálie
Žánr: occult black metal
Datum vydání: 25.5.2018
Label: Iron Bonehead Productions

Tracklist:
01. Elemental Conjuring
02. Fons malorum
03. Engraved Formulas
04. Demons Forged from the Smoke
05. Exemplum Satanicus
06. Black Bat Recalls
07. Occulta religio

Hrací doba: 39:29

Odkazy:
facebook / bandcamp

Tohle je první recenze na italské Abhor na našich stránkách a já si upřímně nejsem jistý, jak bych měl její úvod pojmout. Na jedné straně jsou Abhor poměrně… nechci říct přímo kultovní formací, to by asi bylo trochu nadnesené, navíc nechci živit přílišné nadužívání tohohle pojmu, tak si to odpustím. Je nicméně evidentní, že Italové si za svou dobu působení – jen v rychlosti můžeme zmínit, že jejich kořeny sahají do půle devadesátých let, první deska „I.gne N.atura R.enovatur I.ntegra“ vyšla v roce 2001 a letošní „Occulta religio“ je už sedmou řadovkou – vytvořili svou fanouškovskou základnu a jejich jméno nabylo nějakého zvuku.

Na straně druhé mám trochu pocit – možná nesprávný, kdo ví – že jsou stále lehce přehlížení a že obzvlášť v našich končinách nejsou příliš známí. Zkusme to tedy alespoň částečně změnit touhle recenzí, poněvadž muzika Abhor je vcelku zajímavá a spoustě z vás by se mohla líbit.

Jenže když nyní začnu hovořit o okultním black metalu, asi se mi mnozí z vás vysmějí do ksichtu. Vždyť kdo by měl náladu na další miliontou kapelu, která kolem sebe mrdá vševidoucí oka a Crowleyho načteného z Wikipedie, o obehrané hudební formulce ani nemluvě? Mám pro vás ovšem dobrou zprávu – k téhle sortě Abhor nepatří.

Řekl bych, že atmosféru hudby Abhor krásně ilustrují přebaly jejich posledních desek, ať už jde o „In nostrum maleficium“, „Ab luna lucenti, ab noctua protecti“, „Ritualia stramonium“ a nakonec i „Occulta religio“. Všechny ty artworky na mě dýchají náladou starých zašlých hororů o satanismu, čarodějnictví, černé magii a okultních rituálech. Což je něco, co mě ohromně baví, a tudíž asi nepřekvapí, že mě v podobné míře oslovují i Abhor, jejichž tvorba ve mně vyvolává podobné emoce. Když tedy o Abhor mluvím jakožto o okultním black metalu, mám na mysli právě tohle.

Podobně bychom ale mohli muziku popsat i z trochu jiného pohledu. Myslím, že nic nezkazím poznámkou, že Abhor znějí trochu jako blackmetalová inkarnace Abysmal Grief. Přijde mi, že tihle italští doomaři jsou poslední dobou poměrně žádání, a věřím, že se mezi vámi nachází dost jejich fanoušků, takže po takovém přirovnání by vás „Occulta religio“ potažmo Abhor mohlo docela zajímat. Mimochodem, tohle srovnání není hozené jen tak do větru – obě kapely aktuálně chystají společné splitko!

Abhor

Anebo do třetice a ještě jinak – od „Occulta religio“ očekávejte ušpiněný dřevní black metal doplněný o magické okultní klávesy. Právě v nich lze spatřovat paralely s doomovými krajany i s atmosférou oněch starých hororů. Nechci, aby to znělo, jako kdyby měli být Abhor bez kláves totálně v loji a absence tohoto nástroje by je degradovala do pozice průměrné kutálky, protože tak to není, nicméně si myslím, že právě tenhle nástroj patří k tomu nejlákavějšímu, co Italové nabízejí.

Pokud byste potřebovali nebo jen chtěli názornou ukázkou, proč by vás mělo zajímat album jako celek, pak bych doporučil nějaký následujících dvou songů: „Demons Forged from the Smoke“ nebo „Occulta religio“. Oba myslím vcelku srozumitelně reprezentují, o čem současní Abhor i jejich aktuální deska jsou. Bude-li se vám líbit, co uslyšíte, pak s poslechem kompletní fošny neváhejte, jelikož i zbylé skladby bez zaváhání drží nastavenou kvalitu.

Oproti „Ritualia stramonium“ sice novinka přináší prakticky nulové změny, přesto jsem ve finále s „Occulta religio“ spokojen. Abhor zde nabízejí silné skladby a hustou atmosférou, jakou se nemůže chlubit mnoho metalových skupin. Určitě doporučuju k poslechu.


Redakční eintopf – květen 2018

Thy Catafalque – Geometria
Nejočekávanější deska měsíce:
Thy Catafalque – Geometria


H.:
1. Thy Catafalque – Geometria
2. Subduer – Death Monolith
3. Abhor – Occulta religiO

Zajus:
1. Thy Catafalque – Geometria
2. Ihsahn – Ámr
3. Jon Hopkins – Singularity

Onotius:
1. Thy Catafalque – Geometria
2. Ihsahn – Ámr
3. Alkaloid – Liquid Anatomy

Metacyclosynchrotron:
1. Necros Christos – Domedon Doxomedon
2. Reverorum ib malacht – Im ra distare summum soveris seris vas innoble

Cnuk:

Mythago:
1. Wolvennest – Void

H.

H.:

Nejdůležitější deskou měsíce května pro mě bude jednoznačně „Geometria“ od Thy Catafalque. Oblibou tohoto původem maďarského projektu jsem se nikdy netajil, takže pravidelného čtenáře by má volba nejočekávanějšího alba tentokrát neměla překvapit. Minulé „Meta“ sice bylo lehce slabší než předešlé počiny, ale pořád šlo o moc dobrou hudbu, jejímž prostřednictvím si Tamás Kátai ostudu rozhodně neuříznul. Od „Geometria“ čekám, že bude pokračovat v charakteristickém soundu Thy Catafalque a že se opětovně bude jednat o důstojný příspěvek do diskografie. To mi ke štěstí postačí. Obal novinky se mi opravdu líbí, předobjednáno dávno mám, tak už zbývá jen vyčkat…

Hlad po extrémním námrdu by doufám mohlo ukojit EP „Death Monolith“ německých Subduer. Kapela toho za sebou nemá příliš, ale ukázky znějí dost násilně a dávají tušit, že Subduer nehodlají jen vyznávat okoukanou kombinaci black a death metalu, ale že si rozumějí i s drásavou hlukařinou. Jsem zvědav. Počin vychází právě dnes.

Poslední místečko jsem si schoval pro italskou okultní stálici Abhor, již snad není nutné sáhodlouze představovat. Snad tedy plně postačí sdělení, že 25. vychází nová fošna „Occulta religiO“ a že ukázka „Demons Forged from the Smoke“ zní dost dobře.

Zajus

Zajus:

Není co řešit. Nemyslím, že bych slovem „génius“ ve svém hodnocení hudebníků zrovna plýtval, ovšem pro Tamáse Kátaie jde o jediné možné označení. Tamás si v Thy Catafalque vytvořil naprosto unikátní zvuk, který neztratil ze své působivosti nic ani po mnoha letech a albech. Přesto je pravdou, že minimálně poslední „Meta“ mělo své mouchy, ale z vypuštěných ukázek mám dojem, že „Geometria“ bude nápravou ve velkém stylu. Když však mluvíme o neskutečně nadaných umělcích, nesmíme zapomenout ani na Ihsahna, jehož „Ámr“ vyjde ve stejný den jako Kátaiova „Geometria“. Ihsahna jsem docenil vlastně až nedávno a jeho dlouhou diskografií se teprve prokousávám, nicméně že je laťka stanovena nesmírně vysoko, je jasné. Třetí silnou osobností květnového výběru je pak Jon Hopkins. Tento elektronický mág si po zásluze vydobyl v rámci svého žánru podobnou pověst, jako dva předcházející pánové mají mezi fanoušky odvážnějšího metalu. Hopkinsovo „Immunity“ je dnes sice již pět let staré, ovšem v uších mi jeho podmanivé textury stále doznívají. Jeho nástupce „Singularity“ je tak dalším albem, které činí čtvrtý květen z hlediska hudby jedním z nejočekávanějších měsíců v roce.

Onotius

Onotius:

O květnových vrcholech asi netřeba příliš dlouze diskutovat. Na jedné straně tu máme další nahrávku maďarského avantgardně metalového projektu Thy Catafalque, který nás pravidelně oblažuje špičkovými deskami se zajímavými nápady a specifickou folklórem načichlou atmosférou. Na té druhé pak norského progresivního nezmara Ihsahna, na jehož tvorbu taktéž nemohu dát dopustit. Obě desky vychází shodně již ve středu čtvrtého, takže už zbývá jen pár dní a uslyšíme, co se z těchto vysoce očekávaných nahrávek nakonec vyloupne. Fanoušci extrémní progrese si však na své přijdou ještě v půlce měsíce, kdy vychází album „Liquid Anatomy“ od německých Alkaloid. Tahle kapela ,personálně spjatá s nejedním technical-deathovým esem, dokázala svým ponurým debutem „The Malkuth Grimoire“ zatraceně zaujmout, tudíž čerstvou nahrávku nepůjde přejít bez povšimnutí.

Thy Catafalque

Metacyclosynchrotron

Metacyclosynchrotron:

Fanoušci Necros Christos již dávno ví, že třetí dlouhohrající deska bude zároveň tou poslední a že „Domedon Doxomedon“ vyjde již v půlce května. Asi nemá cenu očekávat, že by se kapele  podařilo navodit odporně dusivé fluidum „Triune Impurity Rites“, ale nový song „Tombstone Chapel“ se mi líbí fest, takže věřím, že smrt Necros Christos bude pamětihodná.

Podobně nepříjemné, avšak fascinující zážitky jako kdysi s „Triune Impurity Rites“ jsem si zažil s trojicí nahrávek „De Mysteriis dom Christi“ švédských Reverorum ib malacht. Předchozí, prakticky exhumovaná nahrávka „Ter agios numini“ mě nezaujala, ale něco mi dává tušit, že novinka „Im ra distare summum soveris seris vas innoble“ by mohla opět vést do nejhlubších temnot.

Potenciálně slibných květnových vydání registruji víc, ale s jistotou se zasvětím pouze Kristu.

Cnuk

Cnuk:

Duben 2018 bude historicky prvním měsícem, kdy za mé působení na tomto webu nevyrukuji ani s jednou očekávanou deskou. Po zjištění, že žádné z alb, na která se těším, v následujícím měsíci nevychází, jsem schválně projel internety, abych zjistil, že se fakt nechystá nic pro mé ucho. Můj květen tak bude ve znamení dohánění restů a poslouchání placek z uplynulých měsíců.

Ihsahn

Mythago

Mythago:

Sice v posledních měsících značně upřednostňuji black metal a různé folkové žánry, neznamená to ovšem, že bych hudební scénu mimo tyto hranice zcela ignoroval. Ačkoli když si to tak vezmu, Wolvennest na svém dva roky starém debutu jednoduše pojmenovaném „WLVNNST“ z toho blacku nejednou čerpali, přestože na první pohled to není příliš zřejmé. Prim hrála hypnotická atmosféra, které Belgičané docilovali především skrze neustále se opakující motivy s jen minimálním rozvojem a poměrně hluboce posazený hlas hlavní zpěvačky Shazzuly. Tenhle recept zaručil nadmíru chutnou krmi a já se nemohu dočkat, až ochutnám další chod, jenž na naše stoly dorazí v podobě „Void“ v polovině tohoto měsíce. Nemám sebemenších pochyb o tom, že se opět bude jednat o kulinářský požitek.