Archiv štítku: akční

Commando (1985)

Commando

Země: USA
Žánr: akční

Originální název: Commando
Český název: Komando

Rok vydání: 1985
Režie: Mark L. Lester
Hrají: Arnold Schwarzenegger, Rae Dawn Chong, Vernon Wells, Dan Hedaya

Hrací doba: 90 min

Odkazy: facebook

Zdroj fotek: IMDb.com

Psát o aktuálních kinohitech podle mě nemá až na výjimky příliš cenu. Píše se o nich všude, a když si budete chtít přečíst o tom, jak si stojí nějaké komiksové sračinky, jistě na to najdete hromadu lepších stránek než tu o hudbě (a navíc ještě tak zhovadilé hudbě, jakou vedeme tady). Napsat ale něco o filmových klasikách… to je jiná. Zavzpomínat na nějaký ten kult a vzdát mu pořádný hold, to je naopak žádoucí!

Já patřím ke generaci, která vyrůstala na akčních klasikách všech VHS videoték. Právě z tohoto důvodu bude toto hlubokomyslné odvětví kinematografie tvořit podstatnou část našeho filmového koutku, však to také dneska není poprvé a zcela jistě ani ne naposledy, co v kolonce žánru svítí slovo akční. Zrovna teď je ale na programu takový kalibr, že moc takových už nebude – čistě z toho důvodu, že „Komando“ patří mezi největší legendy své kategorie.

„Komando“ je jednoduše etalonem osmdesátkových akčních filmů a naprosto typickým zástupcem svého žánru se všemi jeho klady i zápory. V čem je ale lepší než ostatní, že právě tohle je ten kultovní majstrštyk? Je to zvláštní, ale technicky vzato se od mnohých dalších bijáků zas až tak moc neliší. Nicméně vzhledem k jeho statusu asi lze polemizovat, jestli je „Komando“ jen tradičním akčním bijákem, anebo jestli právě díky „Komandu“ vnímáme takhle vystavěný film jako tradiční akční záležitost s osvaleným hrdinou v čele.

Tak či onak, je nesporné, že příběh „Komanda“ je prostinký, což nevadí, poněvadž od záležitostí s Arnoldem Schwarzeneggerem v hlavní roli jsme nikdy nečekali a snad ani nechtěli introvertní dramata. Legendární „Štýrský dub“ zde hraje plukovníka Johna Matrixe, což je největší armádní eso, nyní už ve výslužbě, žije si poklidně kdesi v lese. Jenže jeden bývalý diktátor se chce vrátit k moci a právě Matrix, který jej pomohl svrhnout, má posloužit a spáchat atentát na současného prezidenta smyšlené jihoamerické země Val Verde. Aby k tomu Matrixe donutili, unesou mu dceru. Snad není třeba dodávat, že borci z armády jaksi nemají rádi, když jim někdo unáší dcery. Namísto výletu do Val Verde se tedy koná výskok z letadla, cesta za srovnáním účtů a osvobození dcerky.

Formálně vzato „Komando“ není dokonalým filmem. Řekněme si upřímně, že Schwarzenegger prostě není příliš nadaný herec a jeho šťastné tokání s dcerkou na začátku snímku mu nevěří snad vůbec nikdo. Když se snaží smát a předstírat radost, vypadá to dost strašidelně, pozdější kamenný ksicht a občasné procedění hlášky drsné jak šmirgl mezi zuby mu sedí mnohem víc. Stejně tak afektovaná ženská, kterou si Matrix k sobě při cestě za potomkem náhodou přibere, je po chvíli trochu otravná. Tohle všechno jsou ale jenom detaily, s nimiž se dá žít, protože za odměnu na diváky čeká parádní jízda. „Komando“ je možná staré víc jak třicet roků, ale pořád má ohromný tah na bránu a pořád se jedná sakra zábavnou záležitost. Film letí kupředu jak splašený a pro nudu není prostor.

Commando

Velkou část filmu Matrix stopuje padouchy a hledá, kam odvezli jeho dceru. Tato pasáž také nabízí pamětihodné scény (automobilová honička a zabití Sullyho nebo bitka s Cookem v motelovém pokoji), nechybí ani několik kultovních macho průpovídek (obligátní „I’ll be back“), ale to úplně nejlepší se nachází až v samém závěru, kdy plukovník konečně dorazí na diktátorův soukromý ostrov a rozpoutá zde menší válku jeden proti všem. Odsud až do konce je to akční skvost, jedna obrovská přestřelka případně mlátička, v níž Matrix sejme všechno, co se kolem něj hýbe. Jakmile Arnold sundá vestu, ukáže svaly a kulometem s nekonečným zásobníkem začne kropit hromadu nepřátel, musí být i naprostému laikovi okamžitě jasné, proč Schwarzenegger patří k největším akčním hrdinům a proč má „Komando“ takový status.

Říkává se, že v jednoduchosti je síla, a třeba zrovna „Komando“ to dokazuje. Jistěže je to formálně tupý film, to víme všichni, ale moc rádi to přehlížíme. Zároveň s tím je to totiž také ničím neředěná oslava 80. let, éry akčních filmů a nezničitelných akčních hrdinů, mezi nimiž má Arnold výsadní postavení. Navzdory jisté hlouposti a šablonovitému (a také naprosto nedůležitému) pseudo-příběhu je to biják, na nějž mnozí z nás přísahají a vždycky jej budou milovat. Snad všichni jsme „Komando“ viděli už stokrát, známe ten film nazpaměť, ale pak to jde v bedně a stejně se u toho zase královsky pobavíme a budeme nadšeně čekat, až Schwarzenegger na konci zahlásí, že po sobě zanechal jen hromadu mrtvol. Jestli tohle není důkaz klasického a kultovního filmu, pak už kurva nic. Jedna z nejlepších akčních Schwarzeneggerovek.

Commando

P. S. Na závěr ještě jedna perlička. Vzhledem k úspěchu filmu byl svého času plánován i druhý díl, jehož režie se měl ujmout John McTiernan. Arnold Schwarzenegger se však odmítl k roli Johna Matrixe vrátit, takže byl již hotový scénář přepracován a vznikla z něj jiná akční klasika – „Smrtonosná past“ („Die Hard“) s Brucem Willisem.


Reign of Fire (2002)

Reign of Fire (2002)

Země: USA / Irsko
Žánr: sci-fi / akční

Český název: Království ohně

Rok vydání: 2002
Režie: Rob Bowman
Hrají: Christian Bale, Matthew McConaughey, Izabella Scorupco, Gerard Butler

Hrací doba: 101 min

Zdroj fotek: IMDb.com

Draky má většina z nás spojené s fantasy žánrem, s mýty a legendami, s nereálnými smyšlenými světy, s pohádkami. Není to nutně špatně, vždyť to k sobě skutečně patří – draci k pohádkám a pohádky k drakům. Když se nad tím ovšem zamyslíte… nemají obrovské létající příšery chrlící oheň o trochu větší potenciál? Osobně si myslím, že ano, a zjevně nejsem sám, protože k podobnému závěru evidentně došli i tvůrci „Království ohně“.

Základní myšlenka „Království ohně“ je vlastně docela jednoduchá, a přesto zajímavá a poměrně neotřelá. Nebo alespoň já si tedy nevybavuji jiný snímek, v němž by vzali ty obrovské létající příšery chrlící oheň a zasadili je do reálného světa, do současnosti. Snímek pracuje s předpokladem, že draci ve skutečnosti existují, pouze kdysi spálili na prach celý svět (díky nim vyhynuli chudáci dinosauři), z nedostatku potravy se odebrali ke spánku a v brlozích čekali na probuzení. A probuzeni byli právě v dnešní době. Navíc to nejsou starobylá moudrá stvoření, s nimiž si na pohodu pokecáte – jsou to pěkně agresivní predátoři.

Jeden malý človíček se jen těžko může měřit s mnohametrovou létající ještěrkou, která má v držce extra výkonný plamenomet, takže se stalo, co se stát muselo. Ve válce lidstvo versus létající ještěrky prohráli první jmenování. Přesně do této situace nás „Království ohně“ přenáší – do post-apokalyptické pustiny, kde po nebi krouží draci a lidé horko těžko přežívají v posledních skupinkách. Některým to leze na mozek, ale hlavně, že přežíváme. Relativní klid a rutinu naší sledované skupiny naruší příjezd kolony amerických vojáků, kteří se draků nebojí, právě naopak – snaží se ty bastardy jednoho po druhém lovit. Vtip je v tom, že nacházejí samé samice, což je přivede k teorii, že samec musí být jen jeden, a nějak vydedukovali, že asi dřepí v Londýně, takže se rozhodli poctít svou návštěvou starou dobrou Anglii a dát si s dračím alfasamcem férovku.

Co do tématu je „Království ohně“ podle mě skvělé, ten film nápad má. Příběh, do nějž bylo téma zpracováno, už je malinko slabší, ale úplný pohřeb to není a pracovat se s tím dejme tomu dá. Postavy jsou taky poměrně sympatické. Hlavní roli ztvárnil Christian Bale, jehož řadím k nejzajímavějším hercům současné velké americké produkce, Matthew McConaughey a Izabella Scorupco jsou zde taky v pohodě. Zdá se tedy, že „Království ohně“ třímá v rukou všechny trumfy…

…a přesto má člověk po konci snímku pocit, že to nebylo tak dobré, jak mohlo být a vlastně i mělo být. Jednoduše zbude pocit, že z daného nápadu a s tak solidní hereckou sestavou šlo vytřískat o mnoho víc. Těžko říct, kde se stala chyba, jelikož film v jádru nudný není, naopak se člověk vcelku baví, minuty přibývají a příjemně to odsýpá. Ale je to jen takové sci-fi dobrodrůžo na jedno podívání. Určitě by pomohl trochu propracovanější scénář, který by se vyhnul základním dějovým klišé. Určitě by si to zasloužilo i jistější a nápaditější režii, protože nepříliš známý Rob Bowman (kromě tohohle natočil už jenom celovečerní film „Akta X“, pár dílů téhož seriálu a příšerně tupou komiksovku „Elektra“) odvádí ledva průměrnou práci. Scházejí tomu silné momenty, zapamatovatelné scény. Mohlo to mít krásně bezútěšnou náladu – nemá. Divákovi tak v hlavě nejvíc utkví asi divadelní představení „Star Wars“, které dospělí postavy hrají malým dětem a vydávají vtipně je za svůj nápad, což u filmu s létajícími nestvůrami není úplně nejlepší vizitka.

Reign of Fire (2002)

Nechci vzbudit dojem, že je „Království ohně“ příšerný a nepovedený snímek. Tak hrozné to není ani zdaleka, vlastně bych i řekl, že na mnohých stránkách je tenhle kousek až podhodnocený. Kritiku si ovšem zaslouží. Když je nějaký film skrz naskrz dementní, tak nad ním klidně mávnete rukou, ale když nějaký nevyužije svůj potenciál a z výtečného nápadu nedokáže vyždímat víc než neurážející záležitost na jedno zkouknutí, tak to prostě zamrzí. Škoda.


Deadpool (2016)

Deadpool (2016)

Země: USA / Kanada
Žánr: akční / komedie

Rok vydání: 2016
Režie: Tim Miller
Hrají: Ryan Reynolds, Morena Baccarin, Ed Skrein, Gina Carano

Hrací doba: 108 min

Odkazy:
web / facebook / twitter

Zdroj fotek: FoxMovies.com

Ne, že by se filmy podle komiksů netočily už dřív – všichni zasvěcení si jistě vzpomenou na x bijáků z 90. let – ale do mainstreamu se tyhle záležitosti dostaly až v novém tisíciletí. Série „X-Men“ nastartovala obrovský trend, který dodnes nepřestal a generuje stamilióny až miliardy v kinosálech. Není divu, že se jednotlivá produkční studia předhánějí a sekají jednu filmovou Marvelovku a DCčko za druhou. Jenže stalo se, co se stát muselo – vyčerpání, šablonovitost. Z komiksovek se velmi rychle stala bezduchá přehlídka CGI.

S takovou bylo víc než načase, aby se konečně objevil snímek, který to klišé zkusí nabourat – vždyť v komiksech lze takových postav nalézt dost a dost. Volba Deadpoola nebyla špatná, ten se k tomu hodí, i když znalci vědí, že to není největší komiksový drsňák (tenhle titul má přece Lobo!), jak si myslí omladina zblbnutá masivní marketingovou kampaní filmu.

Marketing… zrovna ten byl u „Deadpoola“ skutečně vymakaný, dobře si vzpomínám, že těsně před premiérou šlo o jednu z nejočekávanějších událostí internetové komunity. Dlouho jsem neviděl, že by se nějakému filmu povedlo lidi v takovém měřítku takhle mocně „nahajpovat“. Zároveň ale byla propagace hlavním úrazem snímku, protože slibovala něco, čím „Deadpool“ prostě není. Možná, že mám po sledování zvrhlých trashových hororů a nazisploitation vypalováků trochu posunutou laťku, ale takhle si super drsnou a nekorektní podívanou fakt nepředstavuju, sorry.

„Deadpool“ se sice snaží, místy opravdu ano. Ale možná až moc. Potřeba udělat z každé věty ultra vtipnou hlášku je po chvilce spíše otravná. Domnělá nekorektnost spočívá pouze v tom, že se tu nachází o něco větší množství nadávek, než je v blockbusterech běžné. Nějakých krvavějších záběrů je minimum, nic zas tak hrozného jsem tam neviděl. Snaha udělat trochu jiný komiksový film ztroskotala na tom, že je tato příliš očividná a křečovitá. A nakonec ji stejně shazuje vrstvení hollywoodského klišé především v druhé polovině filmu.

A přitom začátek začíná slibně… opravdu slibně. Už úvodní titulky jsou suprové. Jak se ale posléze ukázalo, zasmál jsem se u nich víc než po celý zbytek bijáku. Nicméně následná akční scéna na dálnici je taky povedená, jenže potom… Jakmile začnou první flashbacky a dovysvětlování příběhu, jde to jaksi do prdele. Jakmile se objeví Deadpool bez masky, dostavuje se regulérní nuda, místy až trapnost, a snaha přehrávajícího Ryana Reynoldse být za každou cenu cool až za roh se ohromně míjí účinkem. V celkovém ladění snímku do ztřeštěné nahláškované taškařice navíc absolutně nesedí temnější pasáž s mučením, kdy se v laboratoři snaží z hlavní postavy vyrobit mutanta, která tam vypadá jak pěst na oko.

Deadpool (2016)

Paradoxní je, že „Deadpool“ se tak hodně snažil tvářit, že bude docela jiný komiksový film, až je vlastně skoro stejně bezpohlavní jako většina ostatních komiksovek, od nichž jej odlišují jen nadávky, nefungující pubertální humor a jedna upižlaná ruka. Ale v jádru je to pořád mainstreamovka, akorát se na ni mohlo jít až od 15 let. Stačí to k tomu, aby si „Deadpool“ zasloužil nálepku, jakou má? Podle mě nikoliv.

A v negativech lze pokračovat. Finále, jež by mělo být vyvrcholením filmu, na mě nijak zvlášť nezapůsobilo a vzhledem k podobě předchozích minut mi připadalo zbytečně megalomanské… což jen potvrzuje, že „Deadpool“ od běžných komiksovek zas tak vzdálen není. Nijak zvlášť se mi nelíbil ani hlavní záporák v podání Eda Skreina, který je takový bezkrevný, bez charismatu. Sice je to nesympatická držka, ale pořád nevýrazná.

Deadpool (2016)

Abych nebyl přespříliš negativní, tak nepopírám, že pár vtipů povedených je, především když se střílí do vlastních řad („It’s almost like the studio couldn’t afford another X-Man“). Z toho počtu momentů, které byly zamýšleny jako vtipné, jde sice jen o zlomek, ale pár hlášek dobrých je. Stejně tak na obranu snímku musím říct, že do jeho podoby kecali producenti. Právě oni prosadili, aby byl většinu filmu Ryanu Reynoldsovi vidět obličej, protože se báli nechat hlavní hvězdu celou dobu schovanou pod maskou. O natočení se hodně zasadil právě Reynolds, jemuž klidně věřím, že je fanda komiksu, a pokud by měl volnou ruku, třeba by výsledek víc odpovídal tomu, co bylo slibováno, ale na kdyby se bohužel nehraje.

„Deadpool“ se přesto setkal s obrovským úspěchem – byl mezi deseti nejvýdělečnějšími počiny loňského roku, nejvýdělečnější R-kový film všech dob, nejvýdělečnější kousek z „X-Men“ univerza… reklamní kampaň zjevně zafungovala. Osobně ale nechápu, proč je film tak vynášen do nebes a zcela zbytečně přeceňován, proč se z něj dělá něco, čím ve skutečnosti není. Já jsem tedy nedostal to, co jsem očekával a chtěl dostat, takže za mě je to velké zklamání. Ale když nic jiného, alespoň „Deadpool“ ukázal, že diváci mají zájem o trochu jinou komiksovou podívanou. A tím spíš je škoda, že ji „Deadpool“ navzdory snaze neposkytuje. Nicméně doufám, že po komerčním úspěchu jedničky budou mít tvůrci u již připravované dvojky (v kinech už v červnu 2018 – aneb kujme železo, dokud je žhavé) volnější ruce, pak by to mohlo dopadnout uspokojivěji.

Deadpool (2016)


Tango & Cash (1989)

Tango a Cash

Země: USA
Žánr: akční / komedie

Český název: Tango a Cash

Rok vydání: 1989
Režie: Andrej Končalovskij / Albert Magnoli
Hrají: Sylvester Stallone, Kurt Russell, Teri Hatcher, Jack Palance, Brion James

Hrací doba: 104 min

Zdroj fotek: IMDb.com

Každá dekáda měla svoje. Třeba 80. léta byla rájem akčních filmů. V téhle éře vzniklo mnoho žánrových snímků, které se právem staly kultem a dodnes jsou uctívané jako klasika. Zrovna „Tango a Cash“ ale k těm největším pojmům nepatří – snad proto, že byl tenhle kousek natočen na samém sklonku oné akční desetiletky. Dokonce se jedná o jeden z úplně posledních vydaných bijáků dekády (premiéra proběhla 22. prosince 1989). Možná, že kdyby vznikl dříve, rovněž by si ukrojil z koláče kultovnosti jako mnohé další – veškeré předpoklady k tomu totiž má. Realita je ovšem taková, že mi tenhle kousek přijde oproti jiným VHS klasikám poněkud opomíjený.

Ve své podstatě se jedná o typický akčňák, který obsahuje všechno, co od podobných záležitostí z osmdesátek člověk očekává. Ale – a) nechápejte to nijak zle, b) platí to jen do jisté míry.

K pořádnému akčnímu filmu samozřejmě potřebujete pořádného akčního hrdinu, který vypadá mocně cool, padouchy kosí jak na běžícím páse, sexy holky mu padají k nohám a u všeho trousí ultra drsné hlášky. „Tango a Cash“ takového hrdinu nemá. Nebo přesněji řečeno – nemá jednoho takového hrdinu, ale rovnou dva. Největší bouráky losangeleské policie Raye Tanga a Gabriela Cashe si střihli Sylvester Stallone a Kurt Russell, v té době již oba dávno protřelí herečtí mazáci známí všem fandům akčních filmů.

Jedna z věcí, které potěší, je příběh. Není to úplná tupost a najde se i nějaký ten zvrat. Samozřejmě, nesmíte od toho očekávat hloubku artového dramatu, ale zase to není taková primitivnost jak ve filmech se Seagalem. V zásadě jde o to, jak slizký zločinecký boss tahající za nitky v obchodu s drogami a zbraněmi nechá na obě policejní esa ušít boudu. Tango a Cash jsou na základě falešných a nastrčených důkazů odsouzeni a skončí ve vězení mezi ostatními vězni, z nichž většinu samozřejmě dali zavřít právě oni. Jak se asi dá očekávat, než aby se tu nechali zabít, radši uprchnou a vydají se srovnat účty. A snad netřeba dodávat, že při tom zdemolují, co se dá, sejmou malou armádu zloduchů a nakonec se prohláškují až k odstřelení hlavního hajzla.

Přesto – leckoho by mohlo trochu zklamat, že „Tango a Cash“ vlastně není zas až tak akční. Rozhodně ne ortodoxně. Dokonce bych i řekl, že finální scéna s auty, kdy hlavní hrdinové nasednou do malého tanku a vydají se na pekelnou projížďku do padouchova hlavního stanu, patří k tomu slabšímu. Navrch má zábava a výborné vtípky, pomalu každá druhá věta je hustá hláška, a dokonce se najdou až (sebe)parodující momenty, jako třeba když si Sylvester Stallone utahuje z Ramba nebo když se objeví narážka na jeho vztah v reálném životě.

Ostatně, hlavní duo StalloneRussell patří k největším devízám filmu. Mezi oběma akčními hvězdami to správně jiskří a neustále se popichují, což je jenom dobře, protože se jedná o další možnost, jak do filmu propašovat hromadu povedených hlášek. Ještě aby ne, když Stallone tu je trochu netypicky v roli stylového elegána a Russell hraje jeho pravý opak a navíc má enormní zájem prozkoumat obsah spodního prádla Stallonovy filmové ségry. I obsazení vedlejších rolí je příjemné, třeba Teri Hatcher jakožto Tangově sestře to dost sekne a takový Brion James jakožto osvalený poskok vrchního padoucha je se svým echt-béčkovým gezichtem také zábavný. V neposlední řadě pak stojí za vyzdvihnutí skvělý soundtrack. Jestli ujíždíte na osmdesátkových synťácích a dneska si pochrochtáváte u retrowave, tak věřte, že tady si užijete. Zejména ústřední filmová melodie je pecka jak hovado a s oblibou si ji pouštím i samotnou.

Tango a Cash

Všechny dílčí plusy se pak ve finále spojí v sakra zábavnou jízdu, která utíká od začátku téměř až do konce ve vysokém tempu a nedá prostor pro nudu. Až finální akční scéna je trochu slabší, ale naštěstí ne natolik, aby to dojem z filmu zničilo. Rozhodně se ale jedná o výtečný kousek, na nějž by se měli podívat všichni milovníci téhle doby, pokud jej už tedy neznají. Svým způsobem je až s podivem, že se biják tak vydařil, když se v průběhu natáčení musel měnit režisér kvůli neshodám s producentem (druhý rejža však v titulcích uveden není). Já osobně mám „Tango a Cash“ hodně rád a řadím jej ke svým oblíbeným snímkům. Netvrdím, že si jej nutně oblíbíte jako já, abyste se na něj mohli koukat kdykoliv, i když jste ho viděli už mockrát, ale dobře bavit se myslím budete.


Le pacte des loups (2001)

Bratrstvo vlků - Hon na bestii

Země: Francie / Kanada
Žánr: dobrodužný / akční

Český název: Bratrstvo vlků – Hon na bestii

Rok vydání: 2001
Režie: Christophe Gans
Hrají: Samuel Le Bihan, Mark Dacascos, Vincent Cassel, Émilie Dequenne, Jérémie Renier

Hrací doba: 137 min

Odkazy: web

Zdroj fotek: Rotten Tomatoes

Francouzi občas natáčejí takové pseudo-historické akční výplachy. „Bratrstvo vlků – Hon na bestii“ (podtitul byl docela zbytečně přidán jen v lokální distribuci) přesně do téhle sorty spadá. Bylo by naivní od toho čekat nějakou intelektuální zábavu, protože ta zjevně ani nebyla cílem. Přesto se jedná o docela pohodovou výpravnou kravinku, v podstatě takové akční dobrodrůžo odehrávající se v minulosti. Naoko se sice snaží tvářit seriózně a nějaké komediální vsuvky nebo kruťácké hlášky tu nejsou, ale vidět v „Bratrstvu vlků“ něco hlubšího by bylo nerozumné a vlastně i nežádoucí. V takovém případě by vám to totiž připadalo jako nebetyčná hovadina.

Pomalu nejzajímavější je historické pozadí, na němž „Bratrstvo vlků – Hon na bestii“ staví. Předmětem zájmu je totiž Gévaudanská bestie, což bylo zvíře (anebo zvířata?), které v 60. letech 18. století v jedné provincii jižní Francie zabilo několik desítek lidí a další desítky zranilo. Přesný počet obětí není znám, ale některé odhady hovoří i přes sto hlav. Stejně tak není známo, co za tvora má celé krveprolití na svědomí, teorie se různí a mluví o všem od smečky vlků až po z Afriky dovezeného lva. Jednu z těchto teorií si samozřejmě přisvojilo i „Bratrstvo vlků – Hon na bestii“, ale k téhle základní lince přimíchá hromadu dalších věcí, aby to bylo pořádné vzrůšo

V kraji řádí Bestie, počet mrtvých narůstá a nedaří zatím se ji ulovit. Na místo přijíždí frajer Grégoire de Fronsac z Paříže i se svým indiánským kámošem Manim, což jsou samozřejmě největší arci-borci, jimž máte fandit. Grégoire ovšem není lovec, spíše vědec, takže to celé jen pozoruje z dálky a ještě u toho stíhá balit místní roštěnku. Indián předvádí kung-fu mlátičky, jakmile k tomu dostane sebemenší záminku. Navrch nechybí ani nějaké politické čachry, které nakonec tvoří gró celého rozuzlení příběhu, takže o tom nebudu příliš mluvit, pokud se chci držet pravidla, abych při psaní o filmech nevyzrazoval pointu, kdyby se na to chtěl někdo náhodou podívat. A to platí i pro záležitosti, jako je tato…

Na rovinu, „Bratrstvo vlků – Hon na bestii“ je ve skutečnosti jen efektní výplach na jedno podívání. Je to docela jednoduchý film postavený na atraktivním tématu a pěkném vizuálním kabátku, ale v rámci nenáročné zábavy je to vcelku pohodovka. Na rozdíl od mnohé jiné mainstreamové produkce neurážející – pokud tedy přežijete skutečnost, že indián při soubojích skáče pomalu jak Jackie Chan, a přivřete oči nad několika hloupějšími momenty. To když už něco, tak mě spíš iritovaly nepříliš dobré digitální triky, mnohem lepší by bylo, kdyby se ve filmu nesnažili Bestii ukázat celou v nějakém tom souboji.

Bratrstvo vlků – Hon na bestii

Tím chci říct, že „Bratrstvo vlků – Hon na bestii“ rozhodně není bezchybné. Nicméně při sledování o tom není moc čas uvažovat, protože Frantíci sypou jednu stylovou akci za druhou, tempo je vysoké, bitek je po celém filmu dost, navrch se na to dobře kouká – výprava je suprová, postavy sympatické a holky pěkné. A to vlastně bohatě stačí k tomu, aby se člověk nenudil, lépe řečeno dokonce nestíhal nudit, když má náladu na nenáročnou podívanou.


Cobra (1986)

Cobra

Země: USA
Žánr: akční

Rok vydání: 1986
Režie: George P. Cosmatos
Hrají: Sylvester Stallone, Brigitte Nielsen, Reni Santoni, Brian Thompson

Hrací doba: 87 min

Zdroj fotek: IMDb.com

Sylvester Stallone možná patří mezi akční hrdiny 80. let, ale je zajímavé, že jeho nejslavnější role do téhle sorty příliš nespadají. Rambo ještě dejme tomu, i když by to sedělo spíš na pozdější díly, jednička rozhodně není typický a standardní akčňák. Rocky už vůbec ne, ten s akčními filmy nemá moc co společného. To ovšem neznamená, že by Sylvester na kontě neměl i nějaké echt akční bijáky – a o jednom z nich si dnes povíme.

Marion Cobretti má sice docela měkké jméno, díky čemuž si také radši nechává říkat Cobra, ale jinak je to pěkně drsný policajt, který se s tím nesere a neváhá zločinecké hajzly odpravit kulkou ze své bouchačku, na jejíž rukojeti má – teď pozor – kobru. Razí filozofii, že zločinci jsou choroba a on je lék, však také dělá na případech, jaké nikdo jiný nechce. Samozřejmě ne všichni nadřízení to vidí rádi a dávali by přednost jemnějšímu řešení, ale choďte s tím na Stallonea, jenž velkou část filmu jak správný husťák stráví se slunečními brýlemi na očích a sirkou v hubě.

Aktuálně ve městě Los Angeles řádí sériový vrah s roztomilým jménem Night Slasher. Ten své oběti porcuje nožem, sekerou nebo mlátí kladivem, počet mrtvol roste a policie je prozatím bezradná. Až později se ukáže, že zdaleka nejde o jednoho pošahaného maniaka, ale sektu magorů, jejíž filozofie je také jasná. Na cestě k nastolení nového řádu vykuchávají slabé. Jenže při jedné takové popravě pod mostem se stane, že Night Slashera náhodou spatří okolo projíždějící modelka Ingrid (Brigitte Nielsen, toho času manželka Stallonea), která tak vraha může identifikovat. A to z ní dělá cíl číslo jedna. Začíná série atentátů, jimž uniká jen s velkým štěstím, ale pak se její ochrany ujímá Cobra osobně a odváží Ingrid z města – snad netřeba dodávat, že v patách mu bude celá armáda grázlů, s nimiž náš hustý hrdina svede menší válku.

„Cobra“ je dobrá v tom, že se nejedná o úplně odpočinkový akčňák s nějakým nadhledem, vtipnými momenty, s hláškami. Je zde cítit snaha o drsnější podívanou s temnější atmosférou, velká část filmu je dost tmavá, ostatně i samotný motiv sekty fanatiků, kteří porcují lidi jak na jatkách, není moc srandovní. Snad i proto se nejedná o čistokrevnou nonstop akci, filmu totiž nechybí ani nádech thrilleru a kriminálky. Což ovšem nic nemění na skutečnosti, že nebudete ochuzeni ani o automobilovou honičku, krutou přestřelku nebo skvělé vyvrcholení v hutích, kde si to Stallone konečně vyřídí a vyříká i s hlavním parchantem (což je jen tak mimochodem echt držka, ten se pro roli záporáků narodil).

Cobra

Tohle drsnější ladění snímku je podle mě super. Jestli mě totiž na akčních bijácích něco rozčiluje, tak to jsou rádoby vtipný parťáci a podobné postavičky. Tím spíš mě překvapuje, že má „Cobra“ na většině filmových serverů nepříliš dobrá, leckdy až hluboce podprůměrná hodnocení, což mi připadá, že si snímek nezaslouží. Jedná se o přímočarou syrovou záležitost, která ve velké míře hraje dle dobových a žánrových pravidel, osmdesátky jsou z toho cítit na sto honů, ale dle mého má tohle svoje nesporné kouzlo. Cobretti je patřičný bourák, Stallonovi role sedí jak prdel na hrnec (aby také ne, když je i autorem scénáře, takže si ji napsal na tělo), záporáci jsou pěkně hnusní, i přes některá klišé to má tempo a celkově se jedná o jednu z těch lepších Stallonovek. Příznivci téhle éry s „Cobrou“ rozhodně nesáhnou vedle.


From Dusk Till Dawn (1996)

Od soumraku do úsvitu

Země: USA
Žánr: akční / horor / krimi

Český název: Od soumraku do úsvitu

Rok vydání: 1996
Režie: Robert Rodriguez
Hrají: George Clooney, Quentin Tarantino, Harvey Keitel, Juliette Lewis, Ernest Liu, Tom Savini, Fred Williamson, Salma Hayek, Danny Trejo

Hrací doba: 108 min

Odkazy: facebook

Zdroj fotek: IMDb.com

„Od soumraku do úsvitu“ patří k těm filmům, které jsou v jádru strašná blbost, přesto se těší kultovnímu statusu. Ale to nemyslím nijak zle. Naopak, já mám ten biják dost rád a nejenže jeho kultovnost plně chápu, dokonce sám patřím k těm, kdo tuhle devadesátkovou jízdu uctívají. Ono je tu totiž úplně všechno tak zkurveně cool a badass, že víc už to jde jen těžko.

Nejprve ovšem několik nudných faktografických kydů, kdyby se mezi vámi náhodou našel takový ignorant, který neví, kdo má „Od soumraku do úsvitu“ na svědomí. Na režisérskou sesli se neposadil nikdo jiný než Robert Rodriguez, jenž už sice v té době měl na kontě „Desperado“, přesto myslím, že nic nezkurvím prohlášením, že i „Od soumraku do úsvitu“ patří k jeho zásadním kouskům, díky nimž na jeho jméno slyší tolik lidí. Tyhle dva bijáky patří k vrcholům jeho tvorby, k nimž se znovu dokázal přiblížit až za hodně dlouhou dobu s vizuálně geniální komiksovkou „Sin City – město hříchu“. Ono co si budeme povídat, píčoviny jako „Spy Kids“, které točil v mezičase, jsou opravdu… no, píčoviny.

Ještě větší formát ovšem najdeme v roli producenta a scénáristy – sám Quentin Tarantino. A nejen to, Tarantino si ve filmu zahrál i jednu z hlavních rolí. V hereckém obsazení však najdeme i další známá jména, jmenovitě hlavně George Clooneyho, Harveyho Keitela, Juliette Lewis, ve vedlejších úlohách pak i Salmu Hayek, Toma Saviniho nebo Dannyho Trejo. Obzvláště Clooney si evidentně vychutnal, že si jednou mohl zahrát drsného hajzla, který se s ničím nemaže. Jak ale jistě sami uznáte, celá sestava je sakra epická.

S nadsázkou řečeno, „Od soumraku do úsvitu“ vlastně není film, nýbrž dva filmy v jednom. Děj se točí okolo bratrů Setha (Clooney) a Richieho (Tarantino) Geckových. První polovina je v podstatě krimi road movie, kdy bratři zdrhají před zákonem do Mexika. Ten první totiž seděl a druhý jej osvobodil, při tom zabili pár policajtů a po cestě trochu omylem přidali několik dalších zářezů včetně rukojmí, takže jako nové rukojmí seberou rodinku otce, syna a dcery. Společně s nimi se jim nakonec přece jenom podaří skrz menší lapálie a trvalý přísun tvrdých hlášek dostat do Mexika. Zatím super biják, má to švih a není místo pro nudu. Ani v nejmenším to ovšem nenaznačuje, co bude následovat.

Určitě vám zážitek z filmu nezkurvím (ono je to totiž napsané úplně všude a myslím, že to lze považovat za obecnou znalost), když vykecám, o čem je druhá polovina. Při oslavě přejetí hranic v mexickém pajzlu, kde se bráchové mají za úsvitu potkat se svým mexickým kontaktem, se totiž situace trochu zvrtne a snímek se z minuty na minutu překlopí do akčně-hororového nářezu. Onen bar s názvem Titty Twister totiž provozují upíři, kteří žijí z motorkářů a řidičů náklaďáků. Po vcelku normální hodince tedy začnou jatka, která trvají až do konce. Zbytek bijáku je jeden velký krvavý nářez, v němž se to všechno mydlí hlava nehlava, hlavní hrdinové (bratrská dvojice, rodinka a také několik nejdrsnějších návštěvníků baru) kosí krev-sající obludy po desítkách a někteří z nich rovněž odpadávají značně brutálním způsobem.

Od soumraku do úsvitu

Paradoxně ale tohle rozdělení do dvou nesourodých částí snímku nijak neškodí. První polovina se i navzdory několika zábavným momentům bere relativně vážně a vlastně se jedná o drsnou kriminálku. V upírské části ale nastoupí brutální nadhled a spousta krvavých vtípků, létajících končetin, zábavných smrtí a upířích hnusáků, kteří jen čekají na to, aby jim někdo ultimátně drsňáckým způsobem proklál srdce nohou od stolu nebo kulečníkovým tágem, aby se jejich zbytky posléze mohly rozprsknout všude po okolí. Pokud jste se tomu až doteď divili, tak právě tady vám dojde, proč je „Od soumraku do úsvitu“ v některých kruzích tak uctívané. Jen třešničkou na dortu pak budiž také výtečný soundtrack.

Od soumraku do úsvitu

Jistěže to není ten nejúchylnější snímek, jaký si můžete pustit. Všichni labužníci určitě znají i mnohem zvrácenější záležitosti, z nichž se obyčejnému člověku bude chtít blít. Přesto by „Od soumraku do úsvitu“ nemělo chybět na seznamu žádného filmového zvrhlíka, byť se u toho bude díky jisté nadsázce především smát. Zcela zasloužený status kultu tomu ovšem upřít nelze. Co si budeme nalhávat, tohle je jeden z těch bijáků, díky nimž mají RodriguezTarantino takovou pověst, jakou mají. A to se kurva počítá!


Big Trouble in Little China (1986)

Velké nesnáze v Malé Číně

Země: USA
Žánr: akční / komedie

Český název: Velké nesnáze v Malé Číně

Rok vydání: 1986
Režie: John Carpenter
Hrají: Kurt Russell, Kim Cattrall, Dennis Dun, James Hong, Victor Wong

Hrací doba: 99 min

Zdroj fotek: IMDb.com

Jména režiséra Johna Carpentera a herce Kurta Russella se na stříbrném plátně protnula mnohokrát. Dokonce tolikrát, že skoro lze Russella považovat za dvorního herce Carpentera. Sice nehrál ve všech jeho nejslavnějších filmech, ale v některých známých klasikách od Carpentera se objevil. A právě o jedné jejich spolupráci si dnes popovídáme.

„Velké nesnáze v Malé Číně“ ovšem nejsou jejich nejznámějším ani nejlepším snímkem, v nichž se tyhle dva potkali – jeden před kamerou a druhý za kamerou. Samozřejmě to není takový kult jako „Útěk z New Yorku“ ani tak atmosférická lahůdka jako „Věc“. Přesto mají „Velké nesnáze v Malé Číně“ svoje nesporné kouzlo. V jádru je to vlastně béčko, ale sakra důstojné a sakra zábavné.

Zčásti je to akční jízda, která je poplatná roku svého vzniku, ale pozor – v tomhle případě to myslím v dobrém slova smyslu, protože 80. léta, všechna čest, byla zlatým věkem akčních bijáků. Carpenter prý vždycky toužil natočit film s bojovým uměním a právě „Velké nesnáze v Malé Číně“ jsou tím kouskem, kde si tenhle sen splnil. A místy je to vidět, protože nechybí množství scén, kde se to mlátí hlava nehlava, a nechybí ani kung-fu bitky.

Nechybí však ani husťácké hlášky a komediální prvky, o něž se dost často – pro někoho možná trochu překvapivě – stará především Kurt Russell. Jeho role ve „Velkých nesnázích v Malé Číně“ není tak drsňácká a ikonická, jako byl Snake Plisken„Útěku z New Yorku“, napůl je to akční hrdina i komická figurka v jednom, protože tady vlastně hraje echtovního amerického burana. Ale to vůbec není myšleno jako negativum, aspoň je to změna. Film navíc přihazuje i fantasy prvky a stylistku Číny, okolo jejíchž mýtů a magie se to do jisté míry točí – a Čína je malá proto, že se jedná jen o čínskou čtvrť v americkém městě.

Jestli „Velké nesnáze v Malé Číně“ v něčem excelují, tak jistě v tom, že má snímek spád a pořád se tam něco děje. Jedna parádní scéna střídá druhou a odsýpá to přímo pekelně. Poměr mezi zábavnými elementy a akcí se podařilo skvěle vyvážit, druhá jmenovaná složka má sice navrch, ale tak to má být vzhledem k zaměření filmu. Hlavní hrdinové jsou sympaťáci a divák nemá problém jim fandit, zatímco záporáci jsou patřičně cool a nepůsobí směšně. Fantasy prvky to navíc příjemně osvěžují a třeba některé příšerky, které se ve filmu mihnou, se vážně povedly – snad jen škoda, že nedostaly o trochu větší prostor (hlavně chlupatý opičák je suprově ošklivý).

Samozřejmě, hledáte-li umělecký snímek, „Velké nesnáze v Malé Číně“ vám asi moc neposlouží. Příznivce seriózních bude zajímat spíše výše jmenovaná „Věc“, protože, jak už padlo výše, „Velké nesnáze v Malé Číně“ jsou v jádru béčko – ale prostě parádní. Třeba já mám tenhle druh filmů rád, a pokud jste na tom stejně, určitě to stojí za vidění (jestli jste to samozřejmě ještě neviděli). V kinech to sice svého času propadlo (myslím, že trochu neprávem; dost se na tom podepsala horší propagaci), ale na videu se biják později stal kultem. A dle mého názoru právem, jelikož – jak se říká – to má koule.

Velké nesnáze v Malé Číně

Na závěr si ovšem nemohu odpustit jedno postěžování, byť ne přímo vůči tomuhle kousku. Hollywood totiž i nadále potvrzuje svou bezradnost ve vymýšlení nových témat a nesnesitelnou obsesi pro recyklování již vymyšleného. „Velké nesnáze v Malé Číně“ se totiž stanou dalším snímkem, který bude zprzněn do moderního remaku. Příliš informací o něm zatím není a nezjistil jsem jasné info, kdy by měl mít premiéru (ani si ale nejsem jistý, jestli mě to vůbec zajímá), nicméně to vypadá, že by se v něm hlavní roli měl představit Dwayne „The Rock“ Johnson, který prý chce na spolupráci ukecat i samotného Carpentera. Režisér originálu se však na remake údajně netváří dvakrát nadšeně a já ho plně chápu. Tak či onak, být vámi „Velké nesnáze v Malé Číně“ zkouknu dřív, než vám dojem zkurví novodobá předělávka. Klidně vsadím svojí levou kouli, že případná nová verze bude mnohem horší než její předloha.