Archiv štítku: Altar of Perversion

Altar of Perversion – Intra naos

Altar of Perversion – Intra naos

Země: Itálie
Žánr: black metal
Datum vydání: 15.4.2018
Label: The Ajna Offensive / Norma evangelium diaboli

Tracklist:
Disc I:
01. Adgnosco veteris vestigia flammae
02. She Weaves Abyssal Riddles and Eorthean Gates
03. Behind Stellar Angles II

Disc II:
01. Cosmic Thule, Inner Temple
02. Subcosmos Archetypes
03. Through Flickering Stars, They Seep

Hrací doba: 113:31 (49:32 / 63:59)

Odkazy:
bandcamp

K recenzi poskytl:
Norma evangelium diaboli

Některé recenze se píšou těžko, zvláště takové u kterých si ani po desítkách poslechů nejste jisti svým názorem, a přesto víte, že si zaslouží vnutit všem případným posluchačům. Ostatně to druhé mohu tvrdit už o debutu Altar of Perversion„From Dead Temples (Towards the Ast’ral Path)“, které v roce 2001 vyšlo u kultovního labelu End All Life Productions. Nikdy jsem neměl pocit, že by album strhlo takovou pozornost jako jiné zásadní tituly tohoto vydavatelství, mezi které patří například alba veličin Deathspell Omega, Abigor, Watain nebo Mütiilation. Ale na druhou stranu se Altar of Perversion dostávalo pozornosti v elitních undergroundových tiskovinách jako Hellish Massacre, Horrible Eyes, 666, Hellpike nebo The Sinister Voice. No, a účast na kompilačce „Black Metal Blitzkrieg“ (2001) po boku Deathspell Omega, Clandestine Blaze, Katharsis, Musta surma, Mütiilation, S.V.E.S.T. a Moonblood mluví sama za sebe.

„From Dead Temples (Towards the Ast’ral Path)“ lze popsat jako srážku „A Blaze in the Northern Sky“, „De mysteriis dom Sathanas“ a „Pure Holocaust“. Bylo by asi nepatřičné album vnímat jako pouhou poctu těmto žánrovým pilířům, neboť členové Altar of Perversion zažili black metal v jeho prvopočátcích a vyrůstali s kapelami, které formovaly i žánrové inovátory, jak například nepřímo dokládá účast členů na hodně solidním ípku Necromass z devadesátého-třetího. Italové po přelomu milénia možná nepřišli dostatečně brzy s natolik nadčasovým materiálem, který by zasloužil postavit naroveň zmíněným modlám, ale stále se jedná o černý kov takřka nejvyšší jakosti, který je znatelně prosycený esencí „lidského“ zla. Jinými slovy, skrytý poklad blackmetalového undergroundu.

Ale hlavní část textu má samozřejmě náležet „Intra naos“. Není úplně pravdou, že by tvorba druhé dlouhé desky zabrala celých 12 let, což je doba, která uběhla od vydání dvouskladbového EP „Ad adgnosco veteris vestigia flammae“. Altar of Perversion se v mezičase potýkali s problémy jak v sestavě, tak v osobním životě. Přesto je množství píle věnované tomuto dílu výjimečné a posluchač může být jen rád za sebekritický úsudek členů, kteří vícekrát odložili proces nahrávání a album dále tříbili až do jeho současné podoby. Kompozice byly hotovy někdy v roce 2015, v květnu roku 2016 zmiňoval šéfredaktor The Sinister Voice poslech „Intra naos“ v předmluvě pátého čísla, a přesto album vyšlo až v dubnu letošního roku skrze Norma evangelium diaboli a The Ajna Offensive. Cesta to byla nepochybně dlouhá a klikatá.

Podobně jako „From Dead Temples (Towards the Ast’ral Path)“ je i „Intra naos“ black metalem vysokých kvalit, jenž žánrovou tradici dodržuje do důsledku, velebí ji celou svou bytností a zejména originalitou. Tentokrát mi snaha přirovnat zdejší zvuky ke konkrétním jménům přijde marná, i když věřím, že mnohému posluchači se vybaví například Nightbringer.

Předpokládám, že pokud jste v posledních měsících na „Intra naos“ někde narazili, tak vás nejspíš upoutala jeho takřka dvouhodinová stopáž. Altar of Perversion k takto extrémní délce nepřistoupili jako před lety Dødsengel, kteří s „Imperator“ uvedli kolekci 22 velice rozdílných skladeb. Přítomné šestero kompozic je jednolité, kompaktní a z toho důvodu album působí na první pohled velice monotónně. Ale i běžné soustředění zajisté odhalí něco jiného. Jednotlivé skladby jsou vystavěny až dramaticky. Sice se nejedná o akademické hudební kompozice, ale rozhodně mi imponuje, jak neskutečně přirozeně na sebe jednotlivé riffy a melodie navazují; tenze organicky zvolňuje a kulminuje. V pozadí desky tedy cítím jakýsi logický narativ. Dovolím si z tohoto a ještě dalšího důvodu přirovnání k literatuře. Naprostá většina hudebních nahrávek, ať už jsou jakkoliv koncipované, mi svou stavbou připomíná sbírku povídek (jednoho konkrétního autora samozřejmě). Postavy a motivy se mohou opakovat, avšak každá skladba představuje jeden uzavřený příběh – jeden soubor souvisejících nápadů. Zmíněný „Imperator“ je toho perfektním příkladem, zatímco „Intra naos“ na mě působí jako román o šesti kapitolách. Představte si ovšem něco ve stylu Joyce nebo Dostojevského než Tolkiena.

Altar of Perversion

Tuhle myšlenku ve mně vyprovokoval i způsob, jakým tohle album vnímám, protože „Intra naos“ je snad první hudební nahrávkou, kterou prožívám a konzumuji spíše jako knihu. Ani z těch nejvýraznějších částí „Intra naos“ mě nemrazí (čemuž se upřímně divím), nemohu ji uspokojujícím způsobem poslouchat pod vlivem, nenabíjí mě energií. Zato při poslechu cítím něco niterního, co působí na intelekt a estetično, takřka stejně jako když čtu něco hluboce podnětného. Z tohoto ryze subjektivního pocitu ovšem plyne jeden užitečný tip i pro vás ostatní. Opravdu nemá smysl se nutit do poslechu desky v celé její délce, klidně si poslech rozdělte pokud není čas nebo vadne pozornost. Nic tím nezkazíte. Mimochodem, dosud nejlépe se mi album poslouchalo při procházce přírodou. Vyplatí se ovšem skladby neposlouchat na přeskáčku, protože jak jsem uvedl dříve, jistý narativ a souslednost tu jsou…

…stejně jako nudné, zdánlivě bezcílné pasáže, které se ovšem po čase vždy nějak zmátoří, aby dále posluchače dovedly k jednomu z mnoha (!) uhrančivých motivů desky. Když jsem se jednou pokusil na „Intra naos“ pohlédnout co nejpřísněji, říkal jsem si, zda z těchto planých částí nesestává až pětina alba, což není zanedbatelné. Dále si také myslím, že album polevuje především ve svém středu. Avšak pokud tu dochází k lapsům v rámci hudební kvality, atmosféra, ten nejzásadnější z aspektů, nepolevuje takřka vůbec. Podezírám, jestli s tím nemá něco společného užité pythagorejské ladění, ale ono to bude spíše dáno zvoleným, úzce dodržovaným hudebním konceptem a čím Altar of Perversion žijí.

Altar of Perversion – Intra naos

O něco výše jsem zmínil „lidské“ zlo. Předchozí album „From Dead Temples (Towards the Ast’ral Path)“ je navzdory esoterickým textům doopravdy zlovolné a agresivní, až si člověk připomene kontroverzní slova Ofermod a Funeral Mist, parafrázuji: „že poslechem svatého blackmetalového umění posluchač podporuje fašismus, válku, zneužívání substancí a násilí všech možných druhů vůči jiným lidským bytostem.“ Což je zlo, jak jej definovala historická zkušenost člověka a které je naší nezpochybnitelnou součástí.

„Intra naos“ bude na posluchače působit jako zlá nahrávka. Avšak v na rozdíl od zla „From Dead Temples (Towards the Ast’ral Path)“ se zde jedná o zlo „nezemské“ nebo pro snazší, vhodněji zabarvenou představu zlo kosmické. A úplně nejlepší by bylo tento termín zlikvidovat úplně. Dle Order of Nine Angles, což je satanistický řád, který Altar of Perversion silně ovlivnil, slovo „evil“ etymologicky pochází ze staroanglického „ubils“, jež se dá podle nich přeložit jako něco „odjinud“, něco, co se nachází za určitými hranicemi. O téhle dedukci si myslím své, ale minimálně napomáhá pochopit, že „Intra naos“ zkoumá odvrácenou strany bytí, temnotu uvnitř a vně bez morálního a antropocentrického zkreslení. Byť jsou Altar of Perversion všechno jen ne trendová kapela, tak se zařadili v zástup současných introspektivních kapel, které skrze náhled v niterní vesmír zároveň odhalují ten vnější a snad i něco zcela mimo čas a prostor. Zároveň pokud vnímáme satanismus jako myšlenkový proud, který jedince pohání k nedosažitelné sebe-dokonalosti, a tohle album bez debat satanistické je, tak je „Intra naos“ po všech stránkách exemplárním úspěchem.

Nemohu zaručit, že se vám „Intra naos“ bude líbit, jsem ale přesvědčen, že by jej měli slyšet všichni fanoušci žánru a zvlášť ti, pro které je black metal víc než hudba. To ostatně platí i o první desce, které je navíc mnohem stravitelnější. Laran a Calus nepatří k nejnadanějším instrumentalistům/umělcům, které v žánru máme, ale i tak italská dvojice vytvořila album, které přesahuje většinu. Vznešené a hluboké blackmetalové dílo až numinózních kvalit, které je na druhou stranu v jistých ohledech defektní. Ale co lidského není?


Redakční eintopf – duben 2018

Altar of Perversion - Intra naos
Nejočekávanější deska měsíce:
Altar of Perversion – Intra naos


H.:
1. Altar of Perversion – Intra naos
2. Borgne – [∞]
3. Ivar Bjørnson & Einar Selvik – Hugsjá

Zajus:
1. Wiegedood – De doden hebben het goed III
2. Panopticon – The Scars of Man on the Once Nameless Wilderness
3. Totalselfhatred – Solitude

Onotius:
1. Glorior Belli – The Apostates
2. Wiegedood – De doden hebben het goed III
3. God Is an Astronaut – Epitaph

Metacyclosynchrotron:
1. Altar of Perversion – Intra naos
2. Saltas – Parasites
3. Oksennus – Kolme toista

Cnuk:
1. Nikander – Sekyra prohnaná kolenem

Mythago:
1. Ivar Bjørnson & Einar Selvik – Hugsjá
2. Grift – Vilsna andars boning
3. Saltas – Parasites

H.

H.:

V dubnu je to jasná věc, vážení. Po dlouhých sedmnácti letech konečně druhá řadovka italského kultu Altar of Perversion. Na první pohled se může zdát, že „Intra naos“ je se svými 114 minutami na ploše pouhých šesti písní přespříliš ambiciózní, ale já se toho nebojím. První ukázka v podobě „She Weaves Abyssal Riddles and Eorthean Gates“ dosahuje takových kvalit, že jsem začal věřit, že si Altar of Perversion s takhle obrovskou plochou poradí jak nic.

Druhé místo – a taktéž bez většího zaváhání – putuje za Borgne. Bornyhake / Ormenos je fest aktivní tejpek, ale právě Borgne je dle mého jeho nejzajímavější projekt. Tahle věc mě baví dlouhodobě, tudíž asi nepřekvapí, že ani „[∞]“ nehodlám minout – zvlášť když i v tomhle případě znějí ukázky nanejvýš slibně!

Zato nad třetí pozicí už jsem přemýšlet musel a nakonec jsem vymyslel, že tu zmíním společný projekt Ivara Bjørnsona (Enslaved) a Einara Selvika (Wardruna). Ti si dva roky po prvním povedeném projektu Skuggsjá nachystali jeho pokračování s názvem „Hugsjá“ a i zde mě ukázka v podobě titulní skladby na poslech celého alba příjemně navnadila.

Zajus

Zajus:

Loňský počin Wiegedood, „De doden hebben het goed II“ byl sice pouhým pokračovatelem téměř stejně znějící jedničky, jenže komu by záleželo na originalitě, když je mu servírován tak povedený black metal oplývající skvělými riffy i solidní atmosférou. Třetí díl „De doden hebben het goed III“ nás svou přítomností poctí již v druhé polovině dubna a podle obalu i tracklistu půjde závěr trilogie ve šlépějích svých předchůdců. O nejočekávanějším albu měsíce nemám žádných pochyb.

I zbylé dvě příčky však poputují blackmetalovým směrem. Panopticon by papírově měli dělat hudbu přímo mně na míru, jenže ani po několikátém pokusu jsem se pro jejich předchozí počiny nedokázal nadchnout. „The Scars of Man on the Once Nameless Wilderness“ bude podle všeho rozsáhlým dvojalbem a já si říkám, že pokud mě Panopticon nezaujmou teď, tak už nikdy. To s Totalselfhatred mám poněkud přátelštější vztah, hlavně s jejich dnes již desetiletým debutem, který je i přes svůj žánrový štítek překvapivě příjemný na poslech. V obou případech nejsem vyloženě nadšený, ovšem zvědavý jsem rozhodně.

Onotius

Onotius:

Co do nových desek bude duben poměrně slaboučkým předskokanem nadupaného května. Jistě, několik zajímavých nahrávek vyjde, nicméně není toho příliš a ani u jedné se nedostavuje nějaká neutuchající nedočkavost. Tak či tak si určitě poslechnu novou desku black metalových Glorior Belli. První ukázka z chystaného alba pojmenovaná „Deserters of Eden“ docela fajnově odsýpala a v druhé půlce předvedla i pár pro kapelu neobvyklých, až stonerových pasáží. Tak uvidíme, jak bude znít kompletní placka, jejíž vydání je naplánováno na pátek šestého. Dále ze stejné žánrové škatulky je třeba zmínit novinku Wiegedood, jejíž loňský předchůdce byl nahrávkou víc jak obstojnou. Doufám tedy, že ve stejné formě bude navazovat i „De doden hebben het goed III“. Žebříček pak nechám uzavřít osvědčenými God Is an Astronaut, jejichž „Epitaph“ by mohl být o poznání ponuřejší variací na jejich klasický elektronikou nasáklý post-rock. Nahrávka vyjde koncem měsíce, tentokrát pod labelem Napalm Records.

Altar of Perversion

Metacyclosynchrotron

Metacyclosynchrotron:

Těší mě, že zde mohu konečně uvést tak zásadní a dlouhá léta očekávanou desku, jakou je „Intra naos“ italských Altar of Perversion. Nic vám to jméno neříká? No, to je vaše chyba, že kapelu a jejich veskrze zlovolný debut „From Dead Temples (Towards the Ast‘ral Path)“ ještě neuctíváte! Dvouhodinovou novinku navíc v Evropě vydávají Norma evangelium diaboli. Větší záruky kvality není.

Ještě mi z paměti ani nevyprchala slovní spojení užitá v popisu prvotiny švédských Saltas a brzy budu moci absorbovat demo druhé pojmenované „Parasites“. Další porci materiálu ve stylu „Currents“ se pochopitelně bránit nebudu, ale líbilo by se mi, kdyby mi pánové znásilnili mysl zase trochu jinak.

A když ne oni, tak to zřejmě dokáží Oksennus, finská deathmetalová kapela, kterou jsem ještě před pár týdny vůbec neznal. V listopadu je ale uvidím naživo a před pár dny zveřejnili první song ze svého třetího alba „Kolme toista“, nebyl tedy důvod se neseznámit. No a hned první letmý poslech byl natolik zvláštní, aby mě přesvědčil, že tuhle narušenou podivnost bude nutné řádně prozkoumat.

Cnuk

Cnuk:

V dubnu jsem nenašel nic moc zajímavého, ale jeden kousek tu přeci jenom mám. Už delší dobu pokukuji po Brňácích Nikander. Ti v dubnu konečně vydají první dlouhohrající výtvor pod zajímavým názvem „Sekyra prohnaná kolenem“. Zemitý sludge metal vedený blackovým rykem zpěvačky zní z jedné ukázky na Bandcampu hodně dobře, tak snad se v podobném duchu ponese i zbytek. Baví mě hudba, ale i věci okolo jako názvy skladeb a hlavně výborně zpracovaná obálka. Očekávání jsou veliká.

Ivar Bjornson and Einar Selvik

Mythago

Mythago:

V dubnu to nevypadá nijak bledě.

Tím hlavním, na co se lze těšit, je určitě druhé album dvojice Bjørnson/Selvik pojmenované „Hugsjá“, které vychází pouhé dva roky po svém předchůdci, což je oproti Wardruně příjemná změna. Skuggsjá sice její hloubky nedosahovalo, na druhou stranu ukázalo, jak kvalitně a na úrovni propojit metal a folk, čehož si maximálně cením. A jsem si jist, že „Hugsjá“ na tom nebude jinak.

Další počin, na nějž se docela těším, se skrývá pod křídly labelu, jenž se může pochlubit mnohými zajímavými seskupeními, tedy Nordvis. Právě u nich vyjde nové, bohužel jen dvouskladbové, EP Grift, „Vilsna andars boning“. I když krátké, bude se dozajista jednat o příjemné zpestření při čekání na další regulérní počin tohoto jednočlenného projektu.

Nakonec za zmínku určitě stojí také další demo od Saltas vycházející pouze tři měsíce po předcházejícím. Death metal sice normálně zrovna dvakrát neposlouchám, ale „Currents“ mne svou archaickou primitivností a syrovostí poměrně zaujalo, a následovníka „Parasites“ si tak určitě nenechám ujít.


Altar of Perversion: nové album v dubnu

Italským blackmetalovým matadorům Altar of Perversion vyjde 15. dubna nové album „Intra naos“ a to pod záštitou Ajna Offensive a Norma evangelium diaboli. Následovník sedmnáct let starého kultu „From Dead Temples“ nabídne šest nových skladeb o celkové délce 114 minut. Album tedy vyjde na třech LP a dvou CD. Na stránce Bardo Methodology (odkaz) byl zveřejněn rozhovor společně s novou skladbou „She Weaves Abyssal Riddles and Eorthean Gates“.

01. Adgnosco Veteris Vestigia Flammae 02. She Weaves Abyssal Riddles and Eorthean Gates 03. Behind Stellar Angels 04. Cosmic Thule, Inner Temple 05. Subcosmos Archetypes 06. Through Flickering Stars, They Seep

Altar of Perversion - Intra naos