 |
|
Země: USA Tracklist: Hrací doba: 44:52 K recenzi poskytl:
|
Nikdy jsem nefandil přehnanému amerikanismu. Nevím, proč bychom jako země měli komukoliv lézt do prdele, ať už je to Rusko, Evropská unie, anebo právě USA. Nicméně ne všechno americké je automaticky špatné. Třeba jedna parta výtečníků z Virginie si pro svou kapelu zvolila tak americký název, že američtěji už to ani nejde – american (malé „a“ na začátku je záměrné, poněvadž přesně takhle to stylizuje sama skupina). A stejně mě to nesere.
To byl jen pseudo-humorný začátek recenze. Vymýšlet pořád originální úvody je opruz, takže se člověk chytne čehokoliv, co se samo nabízí. Ve skutečnosti ovšem netuším, proč se duo jmenuje zrovna american. A navíc s malým áčkem. Zato vím docela jistě jinou věc – jejich druhé dlouhohrající album „Violate and Control“ je slušný náser a rozhodně byste měli zvažovat jeho poslech, pokud fandíte nehezké hudbě, která člověku dokáže mírně zmrvit den (berte s rezervou, poněvadž do nejdrsnějších extrémů mají american stále poměrně daleko).
Spousta lidí kecá o tom, jak jsou škatulky zbytečné a jak je hudba jenom dobrá anebo špatná a bla bla bla… Prázdné floskule. Já mám škatulkování a žánrování naopak rád, byť samozřejmě vím a chápu, že to není dokonalý systém a že jsou případy, na něž je tohle krátké a které nejde lehce zařadit (ale takové zarytí odpůrci škatulek stejně většinou neznají, haha). Nicméně obecně vzato jsou škatulky fajn, poněvadž dokážou stručně sdělit, o čem ta jaká deska cca je a co by od ní měl posluchač očekávat. Jako argument na podporu svého tvrzení ihned předvedu praktický příklad:
Věřím tomu, že když prohlásím, že american drhnou směsici black metalu a noisu, nejspíš okamžitě budete vědět, jestli „Violate and Control“ chcete slyšet, anebo od toho radši dáte ruce pryč. Jestli je vám hnusná temná hudba cizí, pak vám american samozřejmě nejsou určeni. Pokud ovšem vaše zvrácené srdíčko pookřálo, že byste mohli objevit další akustickou nechutnost, pak nemáte nad čím váhat. Američané si berou blackmetalovou syrovost a temnotu, trochu ji koření sludgovou bahenní hutností a navrch ji zasypou nějakým tím zahlučením… a výsledek je podobně lákavý, jak vypadá v napsané formě.
Snad bych i řekl, že to nepodstatnější již víte. Nejpozději předchozí odstavec by vám měl vcelku jasně zodpovědět, zdali je „Violate and Control“ záležitostí pro vaše ušní. V takhle specifických extrémních zákoutích metalové scény to tak chodí – buď to berete všema deseti, nebo nechápete, jak se taková sračka může někomu líbit. Přesto pokud váháte, nestyďte se okoštovat hned úvodní skladbu „Visions of Great Faith“, jež vám ve svých sedmi a půl minutách snad dá dostatečně názorný vhled do toho, o čem „Violate and Control“ bude i v následujících minutách. Svým způsobem…
Říkám svým způsobem, protože „Visions of Great Faith“ patří k těm několika málo zástupcům v tracklistu, kde american dokážou dohromady skloubit metal i noise v jedné stopě. Byť v poměrně zásadně oddělených pasážích. Výrazněji se to pak daří snad už jen v „Defecting Ways“, jež navzdory lineárně nalinkovanému tempu nakládá jak kráva. Většinou se totiž kapela věnuje buď metalu v těch delších písních, nebo vám do uší nacpe kratší hlukovou rychtu jako třeba v „Necklacing“, „Submission Psalm“ či „Forever a Wicked Form“. Ono to vlastně nijak zásadně nevadí, protože nakonec i v té metalové složce je uspokojivé peklíčko. Ale jen peklíčko, nikoliv peklo. Viz například některé pasáže v „Amorous and Subdued“, která se svými osmi a půl minutami patři k nejzajímavěji vystavěným kusům desky.
Skutečnost, že se na „Violate and Control“ nepodařilo black metal a noise propojit hlouběji do jedné odporné masy (jako se to daří namátkou Gnaw Their Tongues či Sutekh Hexen), je asi jedinou výtkou, jakou vůči american mám. A to především z toho důvodu, že čistě metalové pasáže pak vedle těch čistě noisových působí zbytečně „krotce“… samozřejmě relativně. Snad i díky tomu nejde o nějaký vysoký extrém v rámci subžánru. Nicméně i přesto se jedná o kvalitní zásek s dostatečně temnou aurou, takže za poslech rozhodně stojí. Atmosféra nechybí a american bez problémů ukazují, že nápady ani skladatelská úroveň jim nechybí. Už jen kvůli tomu nechci působit nijak přehnaně kriticky. „Violate and Control“ mě nakonec baví a k poslechu doporučuju.