Datum: 25.4.2012 Místo: Praha, Exit-Us Účinkující: Master, Fleshless, Amok

Abych pravdu řekl, k účasti na téhle akci jsem se přinutil částečně z nudy, částečně díky příznivé ceně a v neposlední řadě také z přesvědčení, že mi kapela jako Master může připravit velice příjemný death metalový zážitek, i když jsem z dílny Paula Speckmana neslyšel ani notu (a pokud ano, tak omylem). A když se termín konání přiblížil, kurz peklo nabraly starosti ohledně financí a já jsem zase jednou zamířil navštívit libeňský Exit-Us, který se třech vystupujících kapel ochotně zhostil…

Pracovní nasazení a neodbytný hlad způsobily, že jsem do útrob klubu vstoupil lehce po osmé, na kterou byl naplánován začátek akce. Přivítala mě zavřená šatna (což je ostatně důvod, proč tenhle report vznikl de facto živě), a tak jsem si akorát tak vystál frontu na povinnou jedenáctku, obětoval těžce vydělané dvě stovky na oltář vstupného a sestoupil do nejnižší etáže klubu, kde už to pár minut roztáčeli první účinkující – hořovičtí Amok. Jak už to tak bývá, od předkapel jsem nečekal pranic poslouchatelného, jenže tentokrát musím poníženě přiznat, že jsem se zase spletl. Amok mě totiž bavili víc, než jsem si byl vůbec schopen představit. Ano, kapela na pódiu působila dost staticky a jejich tvorba moc originality nepobrala, jenže kdo by mohl odolat, když to bylo předvedeno tak poctivě! Čekal jsem kolosální sračku a dostalo se mi správně rytmického, brilantně odehraného a znatelně nakopávajícího death metalu klasického evropského střihu a středního tempa. Sound bych přirovnal snad k nizozemským Asphyx s decentní příchutí Poláků Vader, ale rozhodně nešlo o žádnou vykrádačku, což se cení. A že to přeci jen znělo podobně, jako zavedenější žánrové spolky? Ale prosím vás, klasický death je velmi konzervativní žánr, tak co byste sakra chtěli? Podobnost nepodobnost, čtveřice maníků s ohromným basákem za mikrofonem mě přibližně tři čtvrtě hodiny zasypávala velmi dobrými riffy a vrchem přidala několik parádních sól, to vše v rytmech, které lahodí mému uchu i bránici. Ode mě palec nahoru a možná ještě trochu výš!

Co se následujících Fleshless týče, usoudil jsem, že tentokrát si nenechám ujít ani minutu, a také jsem tak učinil. Jenže snad celou první čtvrthodinu jsem se nemohl zbavit dojmu, že jsem se s tou aktivitou možná trochu unáhlil. Po čistokrevných Amok mě totiž nemálo zaskočila nejen absence basové kytary a tudíž kapánek plošší zvuk, než bych čekal, ale především nepřeslechnutelné grindcorové vlivy, kterými Fleshless svůj už tak velmi ostrý death přibarvují. Krom toho to bylo proti perfektně nazvučeným a ideálně hlasitým Amok přeci jen trošku hlasitější, než jsem byl ochoten na první poslech tolerovat. Jak jsem se ale tak zaobíral chmurnými myšlenkami, jak to provést, abych v tomhle textu Fleshless moc nepošpinil, věci se začaly obracet k lepšímu. Asi pominul prvotní šok z grindových vlivů a lehce přestřelené hlasitosti a mně začalo docházet, že to, co ti pánové předvádí, je vlastně zatraceně dobré.

Tak především – byl to vážně nehorázný náklep. Death/grind v podání Fleshless totiž loupal koberec z podlah a barvu ze stěn, neboť kytarové duo bez absentující basy se nakonec ukázalo jako dostatečně soběstačné a řežby, které oba strunotepci posílali do řádících fans, měly vážně nehorázné koule. Zavalitý zpěvák ze sebe rovněž vydával to nejlepší a proti jeho growlu a pig squeelu by neobstála sebemenší kritika. O to víc mě překvapilo, když se z téhle řežby tu a tam vynořilo melodické sólo, které sice zdánlivě do takové muziky vůbec nepatří, ale praxe ukázala, že to může fungovat na výbornou. A dokonce i velice aktivní pódiová prezentace kapely nezůstala nic dlužná té smršti, která se odehrávala vůkol… Co dodat? Jak se mi to zpočátku nelíbilo, tak mě Fleshless postupně přesvědčili, že jsou to profíci každým coulem a na pódiu to umí roztočit dost zásadním způsobem, a i když mi ne zcela všechno z jejich kuchyně bylo po chuti, není sporu, že odehráli vážně výborné vystoupení.

Od vystoupení hlavní hvězdy večera mě po zahravších Fleshless dělilo akorát jedno kondiční pivo a další odstavec tohoto reportu, takže když první stalo minulostí a druhé realitou, neměl jsem důvod nadále setrvávat v chillout patře s lavičkami, a toho večera naposled jsem zamířil do temných hlubin suterénu, kde se už vše schylovalo k vrcholnému číslu programu. Jak už jsem říkal, od Master jsem do té doby neslyšel ani song, takže jsem byl vážně zvědavý, jak na mě tahle v jistých kruzích takřka legendární formace zapůsobí. A musím říct, že zapůsobila skutečně mocně.

Pánové jsou sice jen tři, ale když se chopí svých nástrojů, z okolního nábytku létají třísky. Jak jsem záhy zjistil, frontman Paul Speckman si k sobě do kapely nepřizval žádné neschopné nýmandy a všichni tři death metaloví mušketýři všem přítomným neustále dokazovali, že svým kordům vládnou s nebývalou bravurou. Všechno to bylo pekelně přesné, povětšinou velice rychlé a dopad na příchozí byl naprosto zřetelný – lidé se totiž bavili celkem obstojně a za randál, který se strhl po každé skladbě, se nemuseli nikterak stydět.

Ale zpět k samotné kapele. Čím déle jsem poslouchal i sledovat to, co se děje na pódiu, tím více mi docházela jedna věc. Fanouška Master to asi nepřekvapí, ale vokál Paula Speckmana, jeho frázování a dokonce i charakter samotné hudby mi připomněli, jak by asi zněli britští Motörhead, kdyby hráli death metal. Je to sice zvláštní, ale je to tak. A tohle přirovnání snad nejlépe vystihuje energii celého vystoupení. Hrály se jak staré fláky, tak skladby, které se teprve objeví na nové desce, takže spokojeni museli být všichni. A spokojena musela být i kapela, protože mimořádné odezvy se dočkal dokonce i nový song “Remove the Knife”, který Paul uvedl slovy, že to rozhodně není typická skladba Master a že se nebude divit, kdyby se lidem nelíbil…

Za nějakou hodinu a čtvrt, na kterou se vystoupení Master protáhlo, pánové zprostředkovali na poměry středečního večera celkem početnému publiku poctivý, plnohodnotný a dokonce i zvukově vydařený death metalový zážitek, který vkusně uzavřel celý už tak velmi zdařilý večer. Kdo ví, kdy Master opět vyrazí na turné, ale po téhle zkušenosti mohu bez okolků doporučit účast všem, kteří slyší na death metal. Obzvlášť jestli to bude opět za tak příznivou cenu jako tentokrát…