Archiv štítku: Anckora

Anckora – Экстрим

Anckora - Экстрим
Země: Rusko
Žánr: alternative / industrial metal
Datum vydání: 11.6.2014
Label: Irond Records

Hodnocení: 4/10

Odkazy:
web

K recenzi poskytl:
Against PR

Metalovou i industriální hudbu mám opravdu rád a stejně tak se nebráním ani její kombinaci, takže jakmile někde vidím industrial metal, neváhám to zkusit – a to i přesto, že jak tak o tom přemýšlím, většinou z této kombinace bývám zklamaný. Dost často se totiž o něco podobného pokoušejí metalové kapely, které mají zcela minimální ponětí o tom, co to je elektronická muzika, takže při jednom laciném samplu někde v pozadí hned hlásají cosi o industrialu. Právě tuto hudební kombinaci, tedy industrial metal, produkují i Rusové Anckora – a i oni bohužel potvrdili mou empirickou zkušenost, že jen máloco v tomto subžánru vážně stojí za poslech.

Paradoxně však ono zklamání v případě této moskevské skupiny nepramení přímo z laciné elektronické složky. Jasně, ani ona není vyložený zázrak, v žádném případě se nejedná o nějaký kvalitní EBM rachot a někdy to působí až trochu cirkusáckým dojmem (v tom špatném slova smyslu), ale v jiných momentech se tomu zase i přes jistou naivitu nedá upřít jakási chytlavost, a když nic jiného, není ostuda to elektronikou nazývat. Podobně naivně ovšem v podání Anckora působí i metal, což v překladu znamená, že se na EP “Экстрим” nenachází zas tolik momentů, které by posluchače zaujaly. Vcelku slušných je pár pasáží třeba v “Bluehole (Dahab, Egypt)”, “Тишина” nebo ve skočné “Выше”, ale nic, z čeho by si měl byť i jen mírně pokročilý posluchač sednout na zadek, to vážně není.

Opravdu dost však celému snažení Anckora podkopává nohy především jejich zpěvačka Antares. V některých momentech je její výkon úplně v pohodě, hlavně když vážně zpívá (třeba “Тишина”), ale jak zkouší přejít do agresivního vokálu a řevu, působí strašně afektovaně a doslova otravně. A právě díky tomu se vesměs obstojná instrumentální složka dostává po aplikaci vokálu odněkud z poslouchatelného průměru do podprůměru. Ve finále “Экстрим” není průser, ale zároveň to ani není nic, co by stálo za to, aby tomu člověk věnoval čas.