Země: USA Rok vydání: 2019 Žánr: supernatural horror Originální název: Annabelle Comes Home Český název: Annabelle 3 Režie: Gary Dauberman Hrají: Mckenna Grace, Madison Iseman, Katie Sarife Hrací doba: 106 min Odkazy: web / facebook / twitter Zdroj fotek: IMDb.com

(Budou spoilery.)

S výjimkou prvního „The Conjuring“ a dejme tomu ještě druhého „The Conjuring“ se mi prakticky žádný film z tohoto nyní již docela rozsáhlého duchařského univerza vyloženě nelíbil, některé z nich dokonce považuji za vyloženě špatné. Větev o posedlé panence Annabelle, která už v počtu dílů předběhla ústřední sérii, není výjimkou. Spíš naopak – právě ona podle mého názoru táhne celkovou kvalitu univerza dolů.

Jednička i dvojka „The Conjuring“ bodovala především díky umu talentovaného Jamese Wana. Ten sice pracoval s hororovými klišé, ale umí z nich vytřískat atmosféru i slušné jump scary. Ty spin-offové větve už režírují o poznání méně výrazní tvůrci, což se na výsledcích silně podepisuje. První „Annabelle“ z roku 2014 doteď považuji za úplně nejslabší příspěvek do celého tohoto filmového vesmíru, protože takhle nudnou, sterilní a bezpohlavní duchařinu aby jeden pohledal. Dvojka byla o něco stravitelnější, ale kvalitou na tom byla cca podobně jako další spin-off „The Nun“ – obyčejný průměr. Spotřební bijáky, které nemají šanci (a nejspíš ani ambice) zůstat v paměti déle jak týden.

Od třetího pokračování „Annabelle Comes Home“ jsem tím pádem nečekal žádné zázraky. A taky jsem žádné nedostal. Trojka jede na stejné brdo a opět se jedná o unylou spotřební duchařinu pro náctileté publikum do kin. Nic, na čem by si měl smlsnout hororový fanoušek.

„Annabelle Comes Home“ se v trilogii odehrává jako poslední a v celém univerzu jí chronologicky patří místo mezi „The Conjuring“ a „The Curse of La Llorona“. Snímek začíná intrem z nedaleké minulosti, kde paranormální vyšetřovatelé Ed a Lorraine Warrenovi získají Annabelle a odvezou si ji do svého kutlochu plného démonických předmětů. Což přímo navazuje na jednu scénu z „The Conjuring“. Už v intru se objeví nejen propojení na „The Curse of La Llorona“, ale také se ukáže, že panenka má být oproti ostatním artefaktům o něco hustší, což bude pro následující minuty samozřejmě stěžejní zjištění. Přesto se Annabelle podaří v pohodě zamknout do bedny z nějakého požehnané skla a všechno je v cajku. Prozatím. Můžeme se přesunout o pár let kupředu.

Warrenovic dcera v mezičase o něco povyrostla, ale ne o tolik, aby už nepotřebovala hlídání, když se její rodiče vypraví řešit další případ. Přijde tedy chůva a s ní i její nepozvaná kamarádka, kterou nenapadne nic lepšího než se jít mrknout do démonického sklepa a otevřít skříňku s Annabelle. Film se to sice pokouší vysvětlit tím, že se holka snaží spojit se svým mrtvým fotříkem, což ale nic nemění na to, že je to blbá kráva. Annabelle probudí k životu všechno okolo a kvazi-strašení může začít.

Film má nicméně několik zásadních problémů. Než k tomu strašení vůbec dojde, divák musí protrpět skoro hodinu totální nudy, kdy se absolutně nic neděje. Místy dokonce „Annabelle Comes Home“ působí spíš jako pubertální vztahová komedie, což považuji za absolutní přešlap. Jednoznačně v tom vidím úlitbu již zmiňovanému náctiletému publiku, což akorát potvrzuje moji domněnku, že právě na tuhle věkovou kategorii univerzum cílí. Osobně si ale myslím, že otřepané rádoby fórky, že se holce líbí kluk a stydí se mu říct, aby ji zvířecky omrdal (nebo tak něco), v takovém hororu nemají co dělat. A když už, rozhodně by neměly mít prakticky stejný prostor jako pokusy o strašení.

Říkám pokusy o strašení, čímž de facto poukazuji na další velkou minelu „Annabelle Comes Home“. Duchové to naplno rozjedou až ve finální půlhodině, ale ani v té se vlastně nekoná nějaké velké vzrůšo. Je to takové příliš hodné a umírněné, už dopředu víte, že se nikomu nic nestane a že všechno dobře dopadne. Chcípnout tu nemůže ani moucha, natožpak aby zařvala nějaká postava. Na to, že ten barák má být plný démonů a posedlých předmětů, které panenka všechny přivede k životu, tak toho teda moc nepředvedli, protože si ty nadpřirozené síly nedokázaly poradit se třemi teenagery (ještě dorazí ctitel chůvy) a jedním dítětem. Hanba. Dokonce ani ty lekačky prakticky nejsou. Pár chabých pokusů se najde, ale kdo viděl předešlé snímky z univerza, ten se snad ani leknout nemůže, protože se jede podle totožné šablony a člověk už dopředu ví, kdy to přijde.

Popravdě mi „Annabelle Comes Home“ přišlo spíš jako taková investice do budoucnosti série. Warrenovi zde hrají vedlejší role a do popředí se dostává jejich dcera, aby měl kdo převzít štafetu, až herci hrající dospělé vyšetřovatele zestárnou. Dokonce si film připravil půdu i pro jejího budoucího manžela, jenž se zde objevuje jako další děcko, které naši dívku šikanuje ve škole. To je první věc. Druhou investici vidím v představení velkého počtu dalších duchů a předmětů, z nichž by případně bylo možné nasypat další spin-offy. Napočítal jsem tuším čtyři, které tu hrály nějakou větší roli (svatební šaty, samurajská zbroj, převozník, vlkodlak) a u nichž by se ty filmy daly zajebat z fleku, ale při velkém hladu po mamonu by jich studio určitě našlo i víc (faun, televize předpovídající budoucnost, posedlá deskovka, opička).

Snímek sám o sobě ovšem moc dobrý není, skoro si až říkám, že označení průměr je pro „Annabelle Comes Home“ přespříliš milosrdné. Jde o ztělesnění všeho, co je na současném mainstreamovém hororu špatně, a už jen kvůli tomu si film respekt nezaslouží. Jako by to ale nestačilo, i v rámci vesmíru „The Conjuring“ jde o jeden z nejslabších článků, společně s první „Annabelle“ jednoznačně ten úplně nejslabší. A to ne, že by „Annabelle: Creation“ nebo „The Nun“ byly nějaké zázraky…

Země: USA Rok vydání: 2017 Žánr: supernatural horror Originální název: Annabelle: Creation Český název: Annabelle 2: Zrození zla Režie: David F. Sandberg Hrají: Anthony LaPaglia, Miranda Otto, Lulu Wilson, Talitha Eliana Bateman Hrací doba: 109 min Odkazy: web / facebook Zdroj fotek: IMDb.com

(Budou spoilery.)

Nejsem přílišným zastáncem duchařin, vlastně je považuji za jeden z nejnudnějších hororových subžánrů (větší nuda už je snad jenom found footage), ale i s takovou nemohu neuznat, že oba díly „The Conjuring“ ve svém ranku patří k tomu lepšímu a zajímavějšímu. I navzdory tomu, že dvojka byla o trochu slabší. Zato spin off jedničky s názvem „Annabelle“ takovou parádu neudělal a topil se v utahaném průměru, směšných klišé a nudě.

Kvalita ovšem ve filmovém průmyslu nikoho nezajímá. „Annabelle“ zarobila jako svině, ostatně jako prozatím vše z „The Conjuring“ univerza, takže došlo i na druhý díl. Jeho podtitul „Creation“, respektive „Zrození zla“ v české mutaci, jasně dává na vědomí, že tentokrát se diváci dozvědí něco o tom, jak prokletá panenka Annabelle, která se prvně objevila v prvním díle „The Conjuring“, vlastně vznikla.

Docela nepřekvapivě vše začalo u výrobce panenek. Zpočátku ale nic nenasvědčuje tomu, že by měl tenhle chlapík nějak začít pořádnou hororovou story – je šťastný se svou ženou a dcerkou, mají velký dům a kšeftu se podle všeho daří. To ovšem trvá jen do doby, než dceru Bee – což je zkrácenina Annabelle – srazí a zabije auto. Něco takového dokáže s rodinnou pohodou trochu zamávat.

O dvanáct let později se manželé rozhodnou svůj dům opět trochu prosvětlit dětským smíchem, takže nabídnou útočiště šesti sirotkům a jeptišce. Výrobce panenek má jen dvě podmínky – aby se držely dál od pokoje jeho ženy, která je upoutaná na lůžko, a od bývalého pokoje jejich dcery. Jedna z dívek ovšem neuposlechne a do zapovězeného pokoje vejde, aby zde ve skrýši našla panenku. Od téhle chvíle se náznaky překlenou k činům a strašení dětiček začne naplno.

Asi nemá smysl vám prozrazovat, proč je panenka posedlá. Ačkoliv bych vám tím asi film nezničil, protože se nejedná o tak zásadně šokující odhalení. Scénář v tomto ohledu kráčí po té nejpohodlnější cestičce. Přesto je výsledek o něco povedenější než první „Annabelle“. Ne snad, že by dvojka byla úplný zázrak, to fakt není, ale několik povedených scén s ucházející atmosférou nabídnout zvládne a celkově jsem si u jejího sledování nekousal nudou nehty až ke třetímu kloubu.

Strukturou se „Annabelle 2: Zrození zla“ docela blíží prvnímu „V zajetí démonů“. Rozjíždí se pomaleji, ale postupně začíná atmosféra houstnout, jak roste počet strašících scén. Vše směřuje k závěrečnému klimaxu, kdy už existenci něčeho zlého v domě uvěří všichni včetně těch, co ještě před nějakou tou minutou nevěřili. Údernost tohoto vyvrcholení není ani zdaleka tak veliká jako v případě „V zajetí démonů“, přesto se v porovnání s „Annabelle“ jedná o krok správným směrem.

„Annabelle 2: Zrození zla“ je nicméně stále jenom pohodová jednohubka, na kterou se dá v pohodě podívat, ale žádný velký zážitek neposkytne. Pořád jde jen o slušný žánrový standard, nikoliv o výrazný příspěvek do duchařských hororů, za nějž třeba „V zajetí démonů“ považovat šlo.

Že film nedokáže příliš vystrašit, to jsem nakonec docela čekal. Jakkoli v samotném ději postupně přituhuje, pořád jde o poměrně cudnou podívanou, která s vaším nervovým systémem nijak nezamává. Ne snad, že by to člověk u mainstreamového hororu dvakrát předpokládal.

Docela mě ovšem překvapilo, že „Annabelle 2: Zrození zla“ nedokáže ani pořádně vylekat. Podobný druh duchařských hororů má sklony takzvaně strašit pomocí laciných lekaček, což je pohodlná cesta, jak suplovat silnější strach plynoucí z tísnivé atmosféry. Nejsem si úplně jist, že se druhá „Annabelle“ touhle cestou nechtěla vydat, anebo se jen lekačky nepovedly, ale zůstává faktem, že jsem se během snímku prakticky ani jednou neleknul. A to mívám, klidně se k tomu přiznám, sklony vždycky nadskočit, když nějaký jump scare přijde. Tady nic.

Vzato kolem a kolem bych „Annabelle 2: Zrození zla“ označil jako lepší průměr, který ani neurazí, ani nenadchne. Oproti prvnímu dílu se přesto jedná o výrazné zlepšení.

Země: USA Rok vydání: 2014 Žánr: supernatural horror Originální název: Annabelle Český název: Annabelle Režie: John R. Leonetti Hrají: Annabelle Wallis, Ward Horton, Tony Amendola, Alfre Woodard Hrací doba: 95 min Odkazy: web / facebook / twitter Zdroj fotek: IMDb.com

Masivní úspěch „V zajetí démonů“ samozřejmě nemohl zůstat bez odezvy ze strany producentů. Když nějaký film stojí 20 mega a celosvětově vydělá téměř 320, což je na hororové poměry úctyhodný výkon, je zřejmé, že půjde o slibný náběh na další dlouhou žánrovou sérii, v jejímž rámci se bude úspěšná značka ždímat, dokud to jen půjde.

Nicméně v dnešní době, kdy začínají frčet takzvané filmové vesmíry, nemusí jít jen o přímá pokračování původního snímku. I toho se „V zajetí démonů“ samozřejmě dočkalo, podíváme se tu na něj někdy v dohledné době, ale vedle hlavní linie „The Conjuring“ začala růst i vedlejší větev takzvaných spin offů. Prvním z nich se stal snímek „Annabelle“, kterýžto se věnuje, jak ostatně výmluvný název napovídá, panence Annabelle, jež se v prvním „V zajetí démonů“ mihla v jedné z vedlejších (a nedokončených) linek. Pro úplnost dodejme, že i „Annabelle“ už se dočkala vlastního druhého dílu s podtitulem „Creation“ („Zrození zla“ v české distribuci), který loni proběhl v kinech, a čerstvě se k němu přidal další spin off „The Nun“ vycházející z „V zajetí démonů 2“. Zatím mi to přijde stále zbytečně přehledné, chtělo by to další díly „The Conjuring“ a ke každému z nich přibalit minimálně dva další vedlejší bijáky, z nichž každému udělat sequel i prequel!

K samotnému „V zajetí démonů“ jsem měl určité výhrady a nebylo jich málo, ale houstnoucí atmosféra v druhé polovině a infarktový závěr mě nakonec přesvědčily, takže navzdory znuděné první půlce to zpětně považuji za povedený snímek. Přinejmenším v rámci duchařin, což je jinak nejnudnější a nejsterilnější hororový žánr. „Annabelle“ ovšem v takto pozitivním duchu navázat nedokázala a kvalitativní propad je zde skutečný veliký.

Film se táhne pomaleji než puch z ponožek, proti tomuhle byla i ta nudná první polovina „V zajetí démonů“ svižná podívaná. Atmosféra je naprosto na nule, lekačky nefungují, děj plyne v předvídatelných kolejích a většinu času vyplňuje pouze prázdné tlachání, které divák přejde bez většího zaujetí. Nějakých napínavějších momentů je strašně málo… respektive tedy pokusů o ně, poněvadž ani zde se „Annabelle“ nedaří vzbudit jakýkoliv strach. Tvůrci po vás totiž žádají, abyste se klepali strachy u šicího stroje, který se sám zapíná, u gramofonu, který se sám zapíná, u sporáku, který se sám zapíná, a v tom nejbrutálnějším případě pro nejotrlejší – u světel, která se sama vypínají. A když už vás filmaři chtějí extrémně vynervovat, tak – a teď se podržte – se v pozadí mihne nějaká postava! Je znát, že podobně jako v „The Conjuring“ zde byla snaha o vygradované finále, ale i to se míjí jakýmkoliv účinkem. Otázkou zůstává jen to, zdali za to může znechucení předchozími minutami, patos, anebo sama skutečnost, že je to hloupé a mnoho minut dopředu předvídatelné.

Samotné postavy jsou navíc strašně nesympatické – z ústřední manželské dvojice, již posedlá panenka sužuje, mě vysíral hlavně chlápek, ten by si snad zdechnout i zasloužil, jak byl pozitivní. Sice je možno tipovat, jestli je jejich podezřele vlezlá černošská kámoška hodná, anebo taky svině a má v celém tom duchařském ejchuchu prsty, ale nakonec se ukáže, že správně je ta nudnější varianta. Z postav tak pobaví jedině kněz, ale jenom kvůli tomu, že jej hraje mistr Bra’tac z „Hvězdné brány“, haha.

Pozitiva se mi na „Annabelle“ hledají jen těžko. Oukej, samotná panenka vypadá dost odpudivě a rozhodně bych ji doma nechtěl (a moc nechápu, že někdo v tom filmu ji doma chtěl), ale ve finále je jí to stejně prd platné, poněvadž zas až tak zásadní roli nemá – jak už jsme si řekli, hororový prim hraje samovolně se zapínající šicí stroj a špatně fungující žárovky. Jenže v takhle plytkém duchařském příběhu by se stejně neuživila. Vidíte to? Chtěl jsem najít nějaká pozitiva a zase jsem skončil u kritizování.

Resumé je snad zřejmé – „Annabelle“ je podprůměrný duchařský horůrek, u něhož jsem se nudil jak blázen. Tady není prostě nic. Žádná atmosféra, žádné kvalitní gore, žádné povedené lekačky, ani zajímavé téma, ani originalita, zpracování unavené a bez koulí. Nebrat.