 |
| Země: Finsko Žánr: groove / thrash metal Datum vydání: 25.7.2015 Label: Inverse Records Tracklist: Hodnocení: 4,5/10 Odkazy: K recenzi poskytl:
|
Víte, je čím dál těžší vymýšlet stále nové a nové úvody na recenze stále stejných death/thrashových metalových kapel, aby člověk nevypadal omezeně a nepsal stále totéž, ale v tomto případě jsem si řekl, že nemá cenu to lámat přes koleno, protože u takhle průměrného materiálu vlastně ani není nutné vymýšlet něco neotřelého, protože stejně bych hned v dalším odstavci začal dané kapele vyčítat nepůvodnost a generičnost materiálu a celá má snaha by tak přišla vniveč. Správně tušíte, že bych takhle nezačínal, kdyby to nebyli právě AOV, u nichž jsem si řekl, že to v jejich případě nemá cenu. A důvod?
AOV jsou totiž jedním z klasických případů mladé, úderné metalové party, která toho na zkušenostech zatím moc nepobrala, ale naproti tomu se s tím nemaže a hraje od podlahy pekelně ostrý thrash/death metal. Novátorství zde sice moc nenajdete, ale pokud máte chvilkovou slabost pro něco nenáročného, tak “Act of Violence” je takřka ideální volbou. Pětatřicet minut zničujícího thrash/groove metalu se silným death metalovým nádechem je při desítce skladeb už dopředu příslibem agresivního uragánu, ale v té záplavě podobných kapel je třeba se ptát, jestli to stačí. A tohle je jeden z případů, kdy je výsledek tak nějak uprostřed. Není to vyloženě špatné a milovníci žánru nemají sebemenší důvod, proč nedat AOV šanci, ale pro náhodného posluchače toho tolik “Act of Violence” neskrývá. Tím hlavním důvodem je určitě jednotvárnost celé desky, kdy se po krátkém “Intru” nakopne prostřednictvím úvodní “Crack of Dawn” hnací vrtule a zastaví se až za zvuků posledních taktů závěrečné skladby titulní.
Samozřejmě se všechno doposud uvedené dá omluvit nevysokým věkem této čtveřice, která vznikla teprve v roce 2011 a jejíž novinka “Act of Violence” je albem debutovým, takže se ve zkušebně beztak prokládají písně autorské s oblíbeným kusy těch největších vlivů, na nichž mladíci vyrostli, ale tahle omluva vám vydrží první, možná druhý poslech. Do té doby jsem i já uznale pokyvoval hlavou, jak dobře “Act of Violence” šlape. Nicméně, po týdnu už jsem začal pokukovat po jiných partách, které za hudebním vzděláním AOV stojí, takže jsem dostal chuť oprášit staré placky Possessed, Morbid Angel a Pantery. Ta Pantera se možná zdá trochu mimo, ale když ony ty thrashové pasáže mají občas takový groove, že v některých momentech si na tuhle legendu nelze nevzpomenout (střední pasáže v “Act of Violence” nebo “Shame” jsou asi nejnápadnější).
Nemyslím, že má cenu postupovat při prohlídce “Act of Violence” cestou skladby po skladbě, protože díky popisu kolovrátkové náplni by album vyznělo ještě víc jednotvárněji, než ve skutečnosti je. Pár skladeb má obrovský drive a porci energie, díky kterým si budete připadat jako ve ždímačce. Abych byl upřímný, tak ona se dá tahle škatulka připnout takřka na všechny skladby, které AOV na svůj debut nacpali, ale časem to kouzlo tak nějak vyprchá. Z těch světlých výjimek určitě nelze vynechat našlapanou “Suffer the Consequences”, která je nejlepším momentem celé kolekce. V ostatních písních už jsem si odnesl zejména dojem dobře odvedené rutiny, kde mi ke zvednutí nálady stačí i takové prkotiny jako moderně zasekávané kytary v “Act of Violence” nebo postupně nabalovaný úvod a sborové vokály v singlové “Surrounded by Concrete”. Z druhé poloviny “Act of Violence” pak vyčnívá krom závěrečné titulky ještě ničivé tornádo jménem “Blackout”, v jejíž druhé půli si kytaristé Valo Lehto a Roni Sjöblom několikrát vzájemně předvedou své sólové dovednosti. Právě tento kus působí nejvíc thrash metalově, za což vděčí jednak hodně rychlému tempu (ne snad, že by zbylé písně byly nějak utahané), které nedává šanci k odpočinku, tak kytarovému riffu, jenž má do deathové hrubosti daleko a jinak nezáživnou druhou půli slušně nakopne.
Finální verdikt nad “Act of Violence” se vlastně přímo nabízí. Hned několikrát jsem zmínil označení jako neoriginální, klasický a jednotvárný, takže je jasné, že na prdel jsem si z AOV nesedl, ale přesto je nutné vzít v potaz energii, jíž vám tenhle počin předá. Samozřejmě, nevytratí se tím z pusy ten nepříjemný pocit kolovrátkového materiálu, ale alespoň se z toho stane jakýmž takýmž způsobem stravitelná záležitost, která však nemá dlouhou trvanlivost. Osobně si radši pustím kapely, z nichž AOV čerpají, nebo tu mladou vlnu skupin zastupují v čelní linii, takže si nemyslím, že “Act of Violence” ještě v budoucnu uslyším. Z vlastní vůle to tedy určitě nebude.