Země: Kanada Žánr: grindcore Datum vydání: 29.9.2014 Label: EveryDayHate Records Odkazy: bandcamp K recenzi poskytl: EveryDayHate Records

Pokud si dobře pamatuju, tak když jste ve škole při písemce opisovali od spolužáka a byli jste u toho přistiženi, dostali jste pětku. Hudební scéna ovšem funguje jinak. Zde můžete opisovat zcela beztrestně a ještě se tím veřejně chlubit prostřednictvím vydávaných cédéček – a sere to jen málokoho. Jedněmi z ukázkových opisovačů jsou i zámořští kaňouři Archagathus.

A od koho že tahle parta z Winnipegu opisuje? Inu, hoši to vlastně nenápadně říkají už názvem svojí kapely. Archagathus byl syrakuský princ, který žil ve 4. století před naším letopočtem. A jeho otec se jmenoval – Agathocles. Ano, je to tak, Kanaďané se zakoukali právě do tvorby belgické grindcorové kultovky Agathocles, na což odkazují nejen názvem, ale i velice podobným logem (na první pohled jsem si fakt myslel, že to je notoricky známé logo Agathocles) a v neposlední řadě samozřejmě i muzikou. Tedy, popravdě řečeno, já nejsem nějaký vyslovený odborník na tvorbu Agathocles, protože tihle Belgičané toho vydali s prominutím jak sraček a protože já prostě nejsem jejich hardcore fanda, znám tu muziku spíš okrajově, ale člověk nemusí být zrovna expert, aby poznal, odkud Archagathus berou.

Vzhledem k tomu, že asi drtivá většina z vás má přinejmenším rámcovou představu o tom, co Agathocles hrají, asi vám je už docela jasné, jak budou znít i Archagathus. Jasně, tihle Amíci také drtí rychlejší, trošku punkem načichnutý grindcore. Texty jsem sice nečetl, ale už jen podle názvů songů to vypadá, že i tematicky se Archagathus inspirovali u svých známějších kolegů – to jen aby toho náhodou nebylo málo. Vše řečené platí o doposud poslední fošně Archagathus, která se jmenuje „Dehumanizer“ a která vyšla na podzim loňského roku. Nicméně bych se docela divil, kdyby na svých dalších nahrávkách Kanaďané zněli trochu jinak.

„Dehumanizer“ vlastně nabízí nijak zvlášť složitý výplach. Rovných 20 krátkých vypalovaček se vměstnalo na plochu pouhých 21 minut a 10 vteřin, tudíž je jasné, že to budou agresivní rubanice, které nic moc neřeší a jdou rovnou na věc. Při domácím poslechu to však bohužel není nic extra zábavného… je to dost jednoduchá smaženice, jeden song jako druhý a všechny v podstatě stejné. Je sice pravda, že jsem nikdy nijak zvlášť neuctíval ani výše omílané Agathocles, ale obecně proti tomuhle druhu muziky nic nemám a tu a tam si nějaký ten nesmlouvaný grindcore s chutí pustím. „Dehumanizer“ mě ovšem docela brutálně nebaví a už po pár válech mi to připadá o ničem. Těch 21 minut se sice vydržet dá, ale je to jen o fous, protože už takhle je to trochu nuda.

Jistě, je mi jasné, že na koncertech budou Archagathus zcela jistě vraždit a že v kotli se to bude mlátit hlava nehlava. Možná, že nějakého šílence do tohoto stylu grindcoru to bude rajcovat i při domácím poslechu. Ale mě osobně „Dehumanizer“ prostě minulo…