Projekt moravského raracha se připomíná s novým koncepčním albem, které nese označení Pačess – Trapista (Oratoriumvokálně instrumentální). CD a digipack vyjde u slovenské firmy Gothoom productions na přelomu roku.
Pivovarnický příběh poskvrněný nezdarem, odříkáním, modlitbami a smrtí Vám převypráví pivovarník, chasník a několik mnichů v podobě Pána Morbivoda, Blackoshe, Tomáše Chylíka, Zdeňka Černého a hlavního aktéra Khaabluse. Nahrávalo se v divadle Descent pod taktovkou šediváka z minimálním pivním břuchem Blackoshe.
Na obalu se nadřel Moonroot.
Dále se připravuje webová prezentace projektu, videoklip a dle posledních zpráv bychom mohli narazit na ojedinělou živou prezentaci projektu PAČESS během letních festivalů.
Loňský rok byl na český black metal relativně štědrý a vyšlo hned několik opravdu zajímavých desek – žádná z nich ovšem nebyla přijata tak rozporuplně jako “Eleonora: Odhalení jinotaje” od brněnských veteránů Asgard. Albu se dostalo značně rozdílného přijetí od naprosto nadšených ohlasů až po ty, které počin diplomaticky řečeno nezaujal vůbec v ničem. Naše recenze se zařadila do toho druhého tábora, nicméně tím spíš to byl důvod dát prostor, aby se ke své novince vyjádřila i samotná kapela, resp. její kytarista Pačess…
Zdravím! Pokud to nevadí, začneme trochu nepříjemnějšími otázkami, ať je máme rychle za sebou. Vaše poslední deska “Eleonora: Odhalení jinotaje” byla u kritiků přijatá dost rozporuplně a na větších webech jako Fobia nebo Abyss se jí dostalo podprůměrných hodnocení, nějaké lepší známky utržila jen na menších zinech, kde se chválí téměř vše. Jak už sice někde zaznělo, pro vás je stěžejní fakt, že se to líbí vám a člověku, který se postaral o vydání, což je samozřejmě v pořádku a správně, ale přesto se nabízí otázka, jak to přijetí v kapele vnímáte, protože úplně jedno to člověku asi být nemůže, nebo ne? Odnesl sis třeba z těch recenzí něco ty sám jakožto autor muziky, co by třeba někdy příště šlo udělat trochu jinak (mám teď na mysli především hudební a technickou stránku věci, ne booklet), nebo to nějak zvlášť neřešíte s tím, že se stejně nejde zavděčit každému a tohle se prostě občas stává? Nebo to dokonce berete tak, že kontroverze je vlastně dobrá?
Ahoj, příjemný začátek. Jsme velice rádi, že deska byla toliko diskutovaná. Je v pořádku, že se o kapele mluví, kdyby byla všem lhostejná, tak by nemusela existovat. Natáčení “Eleonory” se táhlo jako sopel a my jsme za tu dobu vytušili, že to polovina posluchačů zavrhne. Tebou zmiňované ziny respektuji a nic jiného jsem od nich nečekal. Jen mě mrzí tady to jakési posuzování zinů jako malý/velký/hloupý/chytrý/cool/agro/oliva/pisálek atd. Kdo dal komu ono božství a moc soudit, kdo je in a kdo out a veřejně se tím nekajícně chlubit. Jak ty říkáš “malé” ziny většinou píšou jen kladné, subjektivní recenze na své oblíbené kapely a je to logické, neboť tito zapálenci dokonce dojdou za kapelou do šatny a koupí si ono CD. Tohle to “velkozinaři” nemusí, neboť jim chodí desky automaticky na recenze a oni je subjektivně posoudí – to vše je realita a nic proti tomu nemám. Hudbu děláme, kvůli těm pár bláznům co stále navštěvují poloprázdné kluby a akce a kupují trika, CD a protože jich není mnoho, tak si děláme radost hlavně sobě. Z recenzí jsem si nic nevzal, neboť po hudební stránce se není od recenzentů co učit. Nikdo z nich mi ještě nikdy neporadil, který tón nahradit za jiný, abych nezněl staře či vesnicky. Naopak po mnoha internetových průjmech my chodily reakce od jiných muzikantů co to tady pár let dělají a gratulovali ke chvalitebné žánrově vyhraněné desce. To je pro mě víc jako recenze.
Nyní ke zmiňovanému bookletu, v němž se nachází pár gramatických nedostatků, což je určitě věc, která asi hodně zamrzí jak kapelu, tak posluchače, a nedá se už uhájit subjektivním vnímáním, na druhou stranu to ale svým způsobem může být až trochu úsměvné. Jak se to vlastně povedlo, že v textech řádil takový šotek a nasekal tam tolik kiksů? To neproběhla žádná kontrola nebo korektura? Přemýšleli jste o nějaké nápravě, třeba přetiskem bookletů (což by asi bylo moc nákladné) nebo aspoň zveřejněním textů bez chyb někde na webu?
Tak tohleto byl samozřejmě průser na který jsem radši už zapoměl. Holt takhle to vypadá, když se na všechno sere. Při dokončování alba jsem měl hektické období a úplně jsem se na obal vysral a ostatní kluci samozřejmě taky. Neměl jsem čas něco řešit – dovezl jsem si tehdy dcerku z porodnice a vše šlo stranou. Práce a rodina, to je to co mne naplňuje a udržuje naživu. Asgard je koníček, tudíž buďte milostiví při svém soudu, vždyť jde o malichernost a chybovati je lidské. Denně se setkávám s lidským pochybením a nechává mne to chladným. Lidi ztratili pojem o jazyce, komunikaci dokonce i o tom co je správné a slušné.
Teď jedna hodně blbá otázka – co jsem si tak všiml, ve spoustě recenzí padala kritika na hlavu zpěváka Míry Horejska… vzalo ho to nějak, řešil to nějakým způsobem? Co na to zbytek kapely? Proběhla u vás zpětně nějaká diskuze ohledně vokálů, nebo za Mírou všichni bez výhrad stojí?
Přátelé uvědomme si, že tenhle člověk kázal black metal už v roce 87 (sice ho nikam neposunul, ale to ani Venom). Na začátku 90 let, kdy oni kritici hákovali v kolbenkách, neboť neměli odvahu začít podnikat, Mira žil rock n rollem a uživil se jím. V době, kdy dnešní online zinaři (tehdejší fanoušci všeho českého a xerox zinaři) ejakulovali na fotky, kazety, nášivky Henychů, Valtrů, Kolinských možná i Horejsků, Mira lapěl celej den v knajpě, chlemtal škopek s vodkó a lupal koc na retichu. Drazí, ani já a snad ani Vy si nedokážete představit Asgard bez Horejska. Každý má právo cokoliv zkritizovat a vůbec nám nevadí nechvála na Mirův vokál.
Nyní už pojďme na méně jedovaté otázky. Počiny Asgard byly vždy postaveny na nějakém koncepčním příběhu a nejinak je tomu samozřejmě i na novince, která vypráví o Eleonoře Amálii von Schwarzenberg. Jak jsi na tohle téma vlastně přišel a čím tě zaujalo natolik, aby ses rozhodl zpracovat do hudební/textové podoby právě tohle? Dejme tomu, že jsou i lidi, kteří Pařát neodebírají a nemají tudíž booklet s texty… mohl bys prosím nějak v krátkosti shrnout, jak příběh plyne, co se děje v jednotlivých skladbách a tak? Pokud možno bez reklamních hlášek o “příběhu plném marnosti a strastí” atp. :)
Bez reklamních hlášek navrhuji ostatním si cd koupit nebo stáhnout a poslechnout.
Není to zas tak dávno, co jste vypustili videoklip k songu “Pitva”… proč jste si vybrali právě tuhle písničku? Byl v tom nějaký speciální důvod?
Otvírali jsme tím válem křest desky a přišlo nám fér sestříhat těch pár kamer a pustit to na YouTube ať je vidět nějaká snaha o promo k desce.
Zmiňované video k “Pitvě” je složeno z koncertních záběrů… proč to? Bylo to ze spíše pragmatických důvodů, že “normální” klip by byl asi o poznání dražší, nebo jste to takhle chtěli bez ohledu na okolnosti? Nepřemýšleli jste i o klasickém videoklipu?
Přemýšleli jsme o normálním hraném klipu v prostředí jednoho (bohužel ne Krumlovského zámku). Ale u Asgard je problém s jakoukoliv realizací čehokoliv, takže na klip nedošlo. Navíc by to bylo finančně velmi náročné.
Jak již padlo, Asgard jsou koncepčními příběhy svých alb docela známí… dokážeš si představit, že by někdy vyšla čistě písničková deska Asgard, na níž by se nenacházel koncept? Nebo se toho hodláte striktně držet už napořád?
Myslím, že není vyloučené, že v budoucnu výjde nekoncepční deska, ale raději zůstaneme u konceptů a budeme vymýšlet stále méně originálnější příběhy do stále archaičtější hudby. Co ale vím, že dokud budu v Asgard, tak budou nová alba vycházet častěji než jedno za 10 let. Snad budou budoucí nahrávky kvalitní a najdou si pár posluchačů.
Přijde mi pomalu, že takovým dalším nepsaným členem Asgard je BigBoss z Root, který se nějakým způsobem podílel nebo objevil na všech vašich velkých deskách… Otázka je v podstatě stejná jako v předcházejícím případě – je možné, že někdy vyjde album Asgard bez jeho účasti? Samozřejmě ne, že bych proti němu něco měl, jen mě to tak napadlo (smích)…
Hehe to nevím. Jirka je přítelem skupiny Asgard od dob, kdy jsem ještě nebyl na světě a je mi velkou ctí, že jsme přátelé a že se rád seskupuje s Asgard a má připomínky k fungování skupiny. Je to velice inteligentní a pravdomluvnej pán a jeho přítomnost byť jen při natáčení je vždy velkou motivací.
Na “Eleonoře” kromě BigBosse hostovali ještě Herr Miller z Debustrolu, který natočil bicí, a Filip Smetana. Nepřemýšleli jste i o nějakých dalších hostech? Ptám se hlavně proto, že jsem osobně trochu očekával, jestli se na albu neobjeví třeba někdo z Panychidy, když Míra zase hostoval u nich na EP “Woodland Journey”…
Na CD hostuje hlavně často zapomínaný Tomáš Chylík (Mistress of 999, Wolfheart, Thodthverdthur, Outsider, Buldok) a ten kromě hodně pěknejch vokálů střihnul neskutečný sóla a poradil s “produkcí”. Další hosté v plánu byli, ale z určitých důvodu to neklaplo. [V otázce byl samozřejmě myšlen Tomáš Chylík, z nepozornosti jsem omylem prohodil jména a sypu si popel na hlavu – pozn. H.]
Docela by mě zajímala ještě jedna věc… proč jste si vlastně na nahrávání “Eleonory” zvali hostujícího bubeníka a proč desku nenatočil Filip Smetana, který s Asgard hraje živě?
Filip v té době odcházel z Asgard, tak se s ním prostě nepočítalo. Během nahrávání se vrátil a teď pro změnu zase odchází.
Všiml jsem si, že snad všechno, co kdy Asgard vydali, se dá na internetu úplně bez problémů stáhnout, stačí jen kliknout třeba na uložto a už to tam na člověka sype jednu placku za druhou… vadí ti to nějak, že třeba několik měsíců pracuješ na desce a v den vydání už to někdo pověsí volně na net? Stejně tak na YouTube se dají dohledat v podstatě všechny vaše songy… “Eleonoru” jste nakonec v kompletní délce sami na YouTube a Bandzone nahráli, ale čistě z principu… štve tě to nějak, nebo to radši neřešíš a bereš to tak, že s tím stejně nejde nic dělat?
Hudba mě neživí, tudíž to beru jako jakousi formu propagace mít album volně ke stažení. Blázni co chtějí mít originál jako já si ho rádi zaplatí. Horší je to u muzikantů, které hudba musí živit. Ti to mají složitější a jsou zahnáni do kouta a CD berou jen jako jakousi formu pozvánky na koncert, který je jejich chlebem. Prodeje nosičů jim klesají a oni se musí stále více snažit aby se uživili. A co teprve taková Zagorová a Jandové.
S Asgard hrajete poměrně hodně oldschool muziku, stejně tak i tvoje sólovka, která vyšla tři roky nazpátek, se nedá v žádném případě považovat zrovna za modernu… jak se díváš na moderní metalové styly? Líbí se ti to, nebo i jako posluchač dáváš přednost klasice? Dokážeš si představit, že bys někdy něco podobného zkusil i hrát?
Cyklista se raději věnuje jízdě na kole a nepokouší se hrát rugby nicht war??? Tak to mám i já. Jsem odrostelej na staré muzice. Mám rád BlackSabbath, Zeppelin, Mötley Crüe, W.A.S.P., Bathory, Motörhead, Citron, Titanic, Arakain, Törr, Debustrol, Root, Asgard… Nic nevím o Dream Theater, Nightwish, No Name ani Chinasky. Jaksi už mám nastavené co mozek pošle do ruk a ani nevím jak složit riff, aby to znělo jako Slipknot.
Když už jsme zmínili tu sólovku “Monte Liliorum”… nepřemýšlíš o tom, že bys na ni někdy navázal?
“Monte Liliorum” bylo narozdíl od “Eleonory” vychválené v zinech po celé Evropě a možná i v USA a jižní Americe. Přitom mnoho riffů bylo použito ve stejných nuancích jako na “Eleonoře”. Ale ne vše se prostě podaří jako celek. Momentálně si s touto myšlenkou zahrávám a mám už rozděláno pár skladeb. Jen téma desky mi stále není známo. Nedávno mne napadlo něco na téma Trapistických řádů a jejich tajná výroba piva. Mám kamaráda, který studuje zdárně religionistiku, tak to s ním musím probrat… samozřejmě u Trapistického piva.
Poslední dotaz… asi je ještě trochu brzo se na to ptát, ale máte už v kapele nějaké nápady na to, jaký příběh by mohlo mít další album Asgard? Nebo tohle zatím ještě vůbec neřešíte? Díky za rozhovor a ať se daří!
Ano nějakou myšlenku jsem již klukům přednesl a Mira se také s něčím vyšvihnul, tentokrát bychom chtěli, aby si napsal texty sám, byť by to mělo bejt o červené karkulce. Pár skladeb jsem již klukům zaslal. Hudebně chceme jít zpět k živelným demáčům Asgard a “Hraběnka Bathory”. Asgard zůstane takovým jakým je již skoro 30 let a to zámerně. Je nám jasné co to znamená, ale ambice zničit svojí hudbou svět necháme mladíkům se šiltovkama a riflema pod kolenama.
Díky za možnost vychrlit pár blbostí a uplatnit také svobodu slova.
Země: Česká republika Žánr: black metal Datum vydání: 16.3.2015 Label: Pařát Magazine
Tracklist:
01. Zrození
02. Eleonora
03. Život honory
04. Chřadnutí
05. Uléhám k spánku věčnému
06. V okamžiku smrti
07. Pitva
08. Pátý květen
09. Tělo v rakev
10. Epilog
Asgard by se s trochou nadsázky vlastně dali označit i za legendární skupinu, byť legendární ve značně lokálním (doslova městském) měřítku… ale to není myšleno nijak hanlivě. Dokážu si živě představit, že když zpěvák Míra Horejsek přijde v Brně do hospody, řekne zkušenější kolega metalovému mlíčňákovi, který je poprvé na pivu v rockové knajpě, něco jako: “Čum, vole, to je Míra Horejsek z Asgard, Míra je kult!” Co do širšího věhlasu po hudební stránce je to však už trochu diskutabilnější…
Rádoby vtipné intro se smyšlenou historkou z města, ve kterém jsem snad ani nikdy nebyl, pokud si správně pamatuji, je nutné brát s nadsázkou, mělo to sloužit pouze jako takový kostrbatý úvod, když pořádně nevíte, jak začít, když chcete pořád zůstat diplomatičtí, ale zároveň říct, co si myslíte. Samozřejmě proti Asgard osobně nic nemám a nikdy jsem neměl, k tomu není sebemenší důvod, ale vždy mi přišli jako skupina, která onu takzvanou legendárnost těží spíš z toho, že prostě jenom hraje dlouho, nikoliv na základě kvalitních nahrávek. Samozřejmě netvrdím, že se do role nějakého kultu pánové stylizují sami a záměrně, ale nic to nemění na tom, že se tak o nich dost často mluví, přestože toho za více jak čtvrt století vyprodukovali v podstatě minimum a ještě navíc se to málo pohybovalo maximálně v takovém pohodovém průměru, který neurazí, ale zároveň není ničím, co bych měl subjektivně potřebu poslouchat.
Že by novinka “Eleonora: Odhalení jinotaje”, která je celkově třetím dlouhohrajícím albem Asgard, vnesla do tvorby kapely nějaký čerstvý vítr a přinesla nějakou stylovou proměnu, se asi moc čekat nedalo a ani se tak nestalo, což a priori není negativem. Negativem už ale je to, že “Eleonora: Odhalení jinotaje” i přes nepříliš velký progres se svými dvěma předchůdci prohrává – a to v kontextu toho, že ani první dvě alba nebyla vyloženými opusy, které by člověka posadily na zadní kapsy kalhot, nevěští nic moc dobrého. Pokud bych si vyloženě musel vybrat, kterou nahrávku do přehrávače vrazit, bez většího přemýšlení bych volil “Zlověstné časy”, a kdybych nemohl zvolit “Zlověstné časy”, radši bych si pustil “Kletbu krále Stacha”. Čímž jsem vlastně nepřímo řekl, že “Eleonora: Odhalení jinotaje” je podle mě doposud nejslabší řadovkou Asgard…
…což je vlastně docela paradox, protože po formální stránce je “Eleonora: Odhalení jinotaje” ze všech tří desek nejrozmanitější a vlastně obsahuje nejvíc nápadů, které by se daly označit za zajímavé. To se týká především kytarových melodií, jaké lze slyšet v některých pasážích songů jako “V okamžiku smrti”, “Život honory” nebo v povedeném sólu “Chřadnutí”, což je jeden z absolutně nejlepších momentů celé desky. Nahrávku ovšem dost potápí hned několik skutečností, z nichž nejvíc na ráně jsou ty dvě nejmarkantnější – vokál a zvuk.
Při vší úctě k Mírovi, jeho zpěv je stran samotných Asgard asi největší slabinou desky. Pokud není vokál vyloženě zatažený zpátky, aby působil jako další nástroj (což zde není), pak si myslím, že by to měl být právě zpěv, co dodá hudbě charisma a nějaký ksicht. A to platí i o black metalu, protože i v tomhle žánru jsou bezesporu vokalisté, kteří když svým vřískotem pročísnou muziku, hned celkový dojem posouvají výš. Avšak Míra svým zpěvem mnohdy instrumentální stránku vyloženě táhne dolů. Když se v písničce “Pátý květen” ozve hostující BigBoss z Root, jehož přítomnost na deskách Asgard je už takovým evergreenem, je to skok doslova do jiné ligy. A vzhledem k tomu, že rytmická sekce v podání baskytaristy Paramby a hostujícího bubeníka Herr Millera z Debustrol také nepředvádí vyložené zázraky (byť zde je to na rozdíl od vokálu “v normě”… ačkoliv si myslím, že kdyby desku opravdu natřískal původně zamýšlený Tom Corn z Cult of Fire, Maniac Butcher a Lykathea Aflame, jehož bicí dokážou doslova vraždit, také by to hned bylo úplně o něčem jiném), je jasné, že hlavní hvězdou nahrávky je kytarista Pačess. Ani ne tak co do riffů, které jsou také spíše průměrnější, ale především co do již zmiňovaných melodií, jež patří suverénně k tomu nejlepšímu, co dokáže “Eleonora: Odhalení jinotaje” nabídnout.
Druhým už jmenovaným aspektem, jenž celý výsledek táhne ke dnu, je zvuk, který se podle mě příliš nepovedl. Dovolím si tvrdit, že nějakou soudnost mám, takže od Asgard rozhodně neočekávám nějakou našlapanou a naleštěnou moderní produkci, ale i ten oldschoolový sound jde přece udělat tak, aby to mělo nějaké koule. “Eleonora: Odhalení jinotaje” nezní nějak syrově nebo mrazivě (což by oboje bylo nejen v pořádku, ale dokonce by to bylo super), nezní ani staře (což by mi v žádném případě taky nevadilo, já mám oldschool vážně zcela upřímně rád)… zní zastarale. A to už je problém. I v black metalovém undergroundu jsou více jak 20 let staré desky, které znějí současněji než Asgard v roce 2013. Především mě vyloženě iritují strašně blbě nazvučené bicí, což se projevuje zejména v rychlejších pasážích. A to je všechno docela s podivem, protože třeba i “Zlověstné časy” zněly o poznání lépe, sice pořád oldschoolově, ale byla to taková ta špinavost, která je záměrem a má svůj smysl, kdežto “Eleonora: Odhalení jinotaje” ne.
Tím ovšem výčet toho, co se na albu ne úplně povedlo, bohužel stále není kompletní, byť následující záležitosti už nejsou tak vyloženě fatální jako ty zmíněné v předchozích dvou odstavcích. Mezi ty patří dost odstrašující intro a outro “Zrození” a “Epilog”, především mluvený přednes je naprosto otřesný a upřímně říkám, že i nějakých těch 47 vteřin “Epilogu” mám problém doposlouchat. Na dobrém dojmu nepřidá ani docela dost chyb v bookletu od malého písmena po tečce a někdy trochu (dost) prapodivné interpunkce přes špatně ji/jí až po vyložené perly jako “slybují” (tohle jsem si fakt nevymyslel!). Jasně, můžete říct, že tohle už jsou vlastně prkotiny a že už člověk jen hledá další záminky k odstřelu alba, což do jisté míry pravda být i může, ale nic to nemění na tom, že i takovéhle věci rozhodně spíš zklamou, než potěší.
Úplně totálním a extrémním průserem “Eleonora: Odhalení jinotaje” zase není a poslech se tomu věnovat dá, zase bych lhal, kdybych tvrdil, že neznám i mnohem, mnohem horší věci, ale to pořád nic nemění na tom, že ta deska je hodně slabá. Asgard na své třetí fošně jednoduše znějí strašně naivně. To a i další neduhy by se odpustit dalo, pokud by se jednalo o debut vydaný někdy před 20+ roky, tedy v prvních letech fungování Asgard, ale jako nové album čtvrt století fungující formace to prostě neprojde. A pokud bychom nahrávku srovnali se současnou domácí black metalovou špičkou (a že takové srovnání by Asgard jakožto skupina, již mnozí považují za kultovní nebo legendární, ustát měli!), jakou v letošním roce reprezentují například “Omniabsence Filled by His Greatness” od Inferno, “मृत्यु का तापसी अनुध्यान” od Cult of Fire nebo třeba “Všehorovnost je porážkou převyšujících” od Triumph, Genus, vychází z toho “Eleonora: Odhalení jinotaje” bohužel jako nepříliš povedený vtip. Jasně, pořád jsou mi Asgard mnohem sympatičtější než třeba takoví (stylově i věkově ne úplně vzdálení) Törr, kteří vyloženě těží jen z toho, že tu byli mezi prvními, a jejich poslední album stálo s prominutím za vyližprdel, protože Asgard se ta muzika dá aspoň trochu věřit, ale ani to naneštěstí příběh o Eleonoře Amálii von Schwarzenberg z podprůměru nevytáhne…
