Archiv štítku: Australasia

Australasia – Vertebra

Australasia - Vertebra
Země: Itálie
Žánr: post-rock
Datum vydání: 30.9.2013
Label: Immortal Frost Productions

Tracklist:
01. Aorta
02. Vostok
03. Zero
04. Aura
05. Antenna
06. Volume
07. Vertebra
08. Apnea
09. Deficit
10. Cinema

Hodnocení: 7,5/10

Odkazy:
web / facebook / bandcamp

K recenzi poskytl:
Australasia

Ačkoliv by k tomu název skupiny možná mohl svádět, formace Australasia vážně nepochází z vyprahlé Austrálie, nýbrž z prosluněné Itálie. Už v loňském roce na sebe poprvé upozornili poměrně dost solidním debutovým EP “Sin4tr4”, které sice trpělo na několik menších dětských nemocí, nicméně už v téhle podobě ta muzika dokázala hodně zaujmout a bavit. A především “Sin4tr4” věštilo, že v téhle kapele se ukrývá hodně slibný potenciál do budoucna. O tom, jestli se tento potenciál po slibném nástřelu v podobě prvotiny podařilo zužitkovat, se budeme bavit nyní, kdy Australasia vydali druhou řadovou nahrávku s názvem “Vertebra”.

Pro ty z vás, pro něž je jméno Australasia doposud neznámé, by se však možná hodilo alespoň ve zkratce zmínit, v jakýchže žánrových vodách se tu budeme pohybovat. Stručně řečeno se jedná o post-rock, což je škatulka, která je v případě téhle kapely naprosto výstižná, zároveň ale i trochu zavádějící. Jak je to možné? Tak především, v podstatě veškeré počínání Australasia se opravdu vejde do zmiňovaného šuplíčku, na druhou stranu ovšem v jejich muzice lehce vystrkují růžky i některé další vlivy. Nejedná se ale o nic, co by vás při poslechu vyloženě koplo do čumáku, spíš jde jen o takové náznaky, což je přesně tím důvodem, proč říkám, že Australasia nikdy z dané škatulky nevybočí, stále to však je hodně příjemné a muziku to hezky ozvláštňuje. Samotná skupina tyto další vlivy nazývá vintage elektronikou a post-black metalem, ale já osobně bych byl s oběma žánry dost opatrný, zejména co se týče toho black metalu, přestože je to po přidání kouzelného a skoro nic neříkajícího slovíčka “post” pojem, s nímž jde nakládat hodně volně. Uznávám, že když se do toho člověk pořádně zaposlouchá, tak hlavně co do kytarového výraziva lze v jistých momentech ten nádech dejme tomu post-black metalu vážně cítit, ale ve výsledku je to záležitost tak marginální, že kdyby to nerozhlašovala samotná Australasia, osobně by mě ani nenapadlo o tom mluvit, natožpak to nazývat black metalem (v jakékoliv formě).

Dalším faktem, který by jistě stálo za to zmínit, je to, že Australasia je formace čistě instrumentální… i když, stejně jako v případě post-rocku je i tohle možná malinko zavádějící. Hned vysvětlíme. Sice se jedná o instrumentální muziku, nicméně se na “Vertebra” občas objevuje ženský vokál. Že vám to nějak neštymuje? Tady buď někdo neví, co mluví, a dost si protiřečí nebo snad nepovažuje ženské za tolik rovnocenné, aby jejich zpěv počítal, ne? Ani jedno, vážení. Jde čistě jen o to, že tento prvek zde vystupuje pouze minimálně v několika vybraných skladbách, jako jsou třeba “Aorta”, “Aura” nebo “Apnea”, a ještě navíc ve všech těchto případech pocitově nepůsobí ani moc jako zpěv, nýbrž jako další nástroj, čemuž napomáhá i to, že nezpívá žádné texty… tedy aspoň myslím. Úplně jistý bych si tím nebyl jen v případě “Aura”, kde se nějaké náznaky slov objevují, ale nejspíš to opravdu budou jenom náznaky…

Jinou otázkou, která by nás v rámci naší skromné recenze mohla zajímat, je posun, jaký na “Vertebra” proběhl oproti “Sin4tr4”. Co do hudební stránky věci v tom zas takový rozdíl není, spíše jde o progres jen malý, což je – když se nad tím člověk trochu zamyslí – poměrně nepřekvapivé, jelikož oba počiny ve skutečnosti dělí jen jeden rok a navíc novinka obsahuje i dvě předělané skladby ze “Sin4tr4”, jmenovitě “Antenna” a “Apnea”. Nicméně malý progres neznamená žádný, takže i když je hudební základ stále na svém místě, je na “Vertebra” cítit o malinko vyzrálejší kompoziční ruka. Další záležitost, v níž má “Vertebra” nad svým předchůdcem znatelně navrch, je také zvuk, který je takový o trochu hutnější, plnější a čistší, což mi na to, co Austalasia hrají, přijde o něco příhodnější. V hodnocení na “Sin4tr4” jsem svého času napsal, že mi zvuk přijde “relativně syrovější” – a na “Vertebra” se tuto zdánlivou “syrovost” (uvozovky jsou na místě, do nějaké hoblovačky ze staré školy to pořád mělo setsakra daleko) podařilo odstranit, díky čemuž nyní Australasia znějí asi tak, jak bych si představoval, což je z mého čistě subjektivního pohledu samozřejmě plus.

Pokud byste se chtěli na chvíli bavit také o konkrétních písničkách, není samozřejmě problém, rád posloužím. Za vypíchnutí zcela jistě stojí zmiňovaná trojice, v níž se ozve ženský vokál, tedy “áčkové” “Aorta”, “Apnea” a “Aura”. Konkrétně “Apnea” jsem označoval jako jeden z nejzajímavějších kusů už na “Sin4tr4” a na novince je tomu tak opětovně. “Aorta” zase nahrávku příjemně otevírá a dokáže posluchače během svých čtyř minut dost úspěšně vtáhnout do děje, aby vygradovala v hezkém závěru právě s oním zpěvem. “Aura” pak – jak již bylo nepřímo zmíněno – vybočuje tím, že je v ní využití vokálu nejmarkantnější. Z dalších songů bych po třech “áčkových” vypíchnul ještě dvě “véčkové” – “Volume”, která je asi nejhutnější položkou desky, a výtečnou titulní věc “Vertebra”, jež je sice možná malinko monotónnější, ale její ústřední motiv se mi jednoduše líbí a vzhledem ke dvouminutové délce na něm lze celou skladbu utáhnout jak nic. Snad jediná položka, která mi ne úplně sedla, je závěrečná “Cinema”. Rozhodně není zlá, ale podle mě by snesla trochu kratší stopáž než sedm a půl minuty…

Ačkoliv o “Vertebra” musím co do finálního resumé prohlásit víceméně to samé jako u “Sin4tr4” a také nakonec uděluji totožnou známku, ve skutečnosti je nový počin podle mého názoru lepší. Jedná se o hudbu, která se velice příjemně poslouchá a člověk si u ní může s radostí odpočinout, zároveň však jde však o sympaticky chytrou záležitost, takže má-li posluchač zájem, “Vertebra” jej do jisté míry dokáže uspokojit i při soustředěném poslechu. Možná to není úplně nápadná deska, ale ta kvalita tam rozhodně je…


Australasia – Sin4tr4

Australasia - Sin4tr4
Země: Itálie
Žánr: post-rock
Datum vydání: 14.8.2012
Label: Golden Morning Sounds

Hodnocení:
Stick – 7,5/10
H. – 7,5/10

Průměrné hodnocení: 7,5/10

Odkazy:
web / facebook / bandcamp

K recenzi poskytl:
Australasia

Debutové EP “Sin4tr4” projektu/kapely (?) Australasia je dalším letošním příjemným překvapením. Na začátku se tváří jako další z řady post-rockových výletů do cukrové vaty, nicméně po dvaceti minutách poslechu musíte uznat, že v téhle kapele je něco víc. Dost napovídá i výčet jejích vzorů, protože vedle sebe stojí kapely jako Red Sparrowes, Katatonia, Mogwai nebo Pelican.

Především jsou jejich skladby kraťoučké, většina nedosáhne ani tří minut. Ale na krátkém časovém úseku dovede slušně rozsekat. To když příjemné vybrnkávačky vystřídají blast beaty a výrazně zkreslené kytary. V tom je hlavní devíza celého kotoučku, nálady a motivy se přes sebe přelévají jako vlny rozbouřeného moře. Jako perfektní příklad může sloužit druhá skladba “Spine”, která možná i díky své stopáži přesahující čtyři minuty dává plně vyniknout schopnosti plynulého navazování. Upřímně jsem takhle znějící bandu dlouho neslyšel. Většina post-rockových kapel se plácá v unylém natahování jednoho motivu až na úkor snesitelnosti, navíc je to většinou dost kýč. Jenže když to tady vypadá, že už vás to ukolébá, najednou se bicí splaší a je to, jako kdybychom se přenesli někam na black metalovou desku. Ono vůbec rytmická bohatost (někdy až tanečnost) jejich muziky je výrazným plusem, udržuje tak pozornost posluchače pořád napnutou.

Jednotlivé melodické motivy nepostrádají nápad a jsou, jak už to tak u podobných záležitostí bývá, silně melancholické. EP se pyšní čistým zvukem, při kterém si vychutnáte jednotlivé nástroj do syta. I na krátké ploše jednotlivých skladeb se povedlo nachystat mnohá aranžérská překvapení a jako ozvláštnění potěší příjemný ženský hlas, nebo syntetizátor ve skladbě “Retina”. Upřímně ale musím říct, že by rozhodně nevadilo, kdyby byly jednotlivé skladby více dopracované, takhle to kolikrát působí spíš jako reklamní upoutávka, skladby končí dřív, než doopravdy stihnou začít. Možná je to ale trik, jak nalákat k opakovanému poslechu, aspoň na mě to tak funguje, protože se k desce dokážu vrátit za jeden den opravdu nesčetněkrát a s chutí.

Kdo si rád při poklidném odpoledni užije svou krátkou siestu ve společnosti příjemné muziky, pro toho je “Sin4tr4” tím pravým zbožím. A tak doufám, že je to předzvěst věcí budoucích a že až vyjde plnohodnotná deska, posadí mě na prdel.


Další názory:

Na poměry žánru, v jehož rámci se Australasia pohybují, mě překvapil relativně syrovější zvuk, ale to není výtka, vlastně možná naopak, protože “Sin4tr4” díky tomu vyznívá poněkud zemitěji a tvrději, což z mého pohledu není na škodu, přesto si ta muzika zachovává onu lehkost a éteričnost post-rocku. Výsledkem je velice příjemná dvacetiminutovka, která asi jen těžko bude nějakým velkým trhákem, přesto se s ní dá nějaký čas bez sebemenších problémů strávit, protože je to opravdu pěkný poslech. Nechybí tomu atmosféra a i přes relativní minimalističnost ani pár vyloženě dobrých nápadů. Díky krátké stopáži navíc v podstatě není možnost se začít nudit. Za nejpovedenější kousky považuji nejdelší a velmi dobře vygradovanou “Spine” (klávesy, které se objevují v poslední minutě, jsou právě jedním z těch vyloženě dobrých nápadů, jsou opravdu skvělé), lehkou “Apnea” a předposlední “Retina” s dobrou kytarovou linkou. Celkově je “Sin4tr4” dost povedeným počinem, který se mi určitě líbí a který mohu doporučit – minimálně žánroví fandové zklamáni jistě nebudou, ale bavit to může i lidi, kteří post-rock běžně neposlouchají, čehož jsem já sám důkazem.