Archiv štítku: Author and Punisher

Redakční eintopf – říjen 2018

Author and Punisher – Beastland
Nejočekávanější deska měsíce:


H.:
1. Author & Punisher – Beastland
2. Agrypnie – Grenzgænger
3. Xibalba Itzaes – Ah Tza Xibalba Itzaes

Onotius:
1. Beyond Creation – Algorythm
2. Gorod – Æthra
3. Outre – Hollow Earth

Metacyclosynchrotron:
1. Carpe noctem – Vitrun
2. Infestus – Thrypsis
3. Deathhammer – Chained to Hell

Cnuk:
1. High on Fire – Electric Messiah
2. Uncle Acid & The Deadbeats – Wasteland
3. Shining – Animal

H.

H.:

Mojí jedničkou pro říjen je „Beastland“ od zámořského projektu Author & Punisher. Těším se na další masáž nekompromisního industrialu, mechanických úderu a odlidštěné atmosféry. Věřím, že se všeho dočkám v míře vrchovaté, a také věřím, že Tristan Shone ani tentokrát nezklame ani skladatelsky. Minulé „Melk En Honing“ bylo skvělé, tak proč by taková neměla být i novinka?

Určitě zmíním i novou desku Agrypnie. Tuhle německou formaci sice v přehrávači netočím pravidelně, ale když už se do poslechu pustím, užívám si ten jejich skladatelsky vytříbený black metalu opravdu hodně. Formace kolem Torstena Hirsche (dále Nocte obdcuta) si dlouhodobě drží vysokou kvalitu, což doufám potvrdí také nadcházející „Grenzgænger“. Opak by byl zklamáním.

V říjnu vyjde hromada dalších věcí, které byste zde asi čekali, a věřte tomu, že je budu poslouchat. Do třetice ale radši vypíchnu jeden zajímavý návrat, o němž se přinejmenším v našich zeměpisných šířkách příliš nemluví. Mexičtí Xibalba se do žánrových análů zapsali v roce 1994 deskou „Ah Dzam Poop Ek“. K obnově činnosti došlo už před víc jak dekádou a nedlouho poté došlo i a úpravu názvu na Xibalba Itzaes. Hlavní ale je, že na sklonku měsíce pustí Mexičané za pomoci Nuclear War Now! Productions do světa druhou fošnu „Ah Tza Xibalba Itzaes“, což by vaší drahocenné pozornosti nemělo uniknout!

Onotius

Onotius:

Protože opět jako minulý měsíc jsem tu potenciálně nejzajímavější desku už slyšel, opět ji záměrně vynechám, aby dostaly prostor i další kapely. Oni mi to Islanďani snad odpustí, hehe. Ohledně nových desek budou mít tentokrát zřejmě největší žně fandové death metalu – a to konkrétně jeho techničtější větve. Vyjde totiž novinka kanadských drtičů hmatníků Beyond Creation a posléze i nová deska žánrově spřízněných Gorod. Pokud tvorba Beyond Creation bude mít stejně vzestupnou tendenci jako dosud, je věru na co se těšit. A pokud jde o Gorod, i když předchůdce jsem si úplně nezamiloval, věřím, že novinka žádný brak jednoduše nebude. No, a protože ti nejprofláklejší Poláci mne poslední dobou spíš serou (například ten nový singl je až taková slabota, že škoda mluvit) doporučím raději jiné Poláky – a to blackery z Outre. Jsem docela zvědav, kam se od solidního debutu posunou, případně zda obhájí svou pozici.

Metacyclosynchrotron

Metacyclosynchrotron:

„In terra profugus“ bylo hodně dobré až nedoceněné album a s novinkou „Vitrun“ si Carpe noctem ostudu rozhodně neudělali. Islandského soundu jsem se už „přejedl“, ale tahle deska mě baví fest a jsem přesvědčen, že si vaši pozornost zaslouží. Stejně jako nové album Infestus. Vypadá to, že život házel Andrasovi pod nohy ještě větší klacky než obvykle, takže pokud nedošlo ke skladatelské únavě, mohla by novinka být fakt silná, ostatně na „E x | I s t“ a „The Reflecting Void“ se kathartické tlumočení niterních strastí opravdu povedlo. Ale aby mě z té blackmetalové moderny náhodou nejeblo, tak si pro jistotu naordinuji pár hodin s novými Deathhammer, protože bez zlometalu zaseknutém v půlce osmdesátek a nevkusně ohavných obalů žít nelze. Navíc pokud nemáte nasráno v uších z Alcest, Deafheaven a podobných pičovin, tak „Onwards to the Pits“ a „Evil Power“ jsou kurva skvělé desky. Snad bude taková i novinka.

Carpe noctem - Vitrun

Cnuk

Cnuk:

Jsem zvědav co na novém albu „Electric Messiah“ předvedou High on Fire. Už dvě desetiletí si drží svůj standard a tak nějak se počítá s tím, že to bude dobrý materiál. Uveřejněné titulka je solidní, Motörhead nakopnutý nářez a rovněž tak obálka s vtipným motivem se povedla. Více budeme vědět už za pár dní.

A u stoneru ještě zůstanu, jelikož se s novinkou vytasí také Uncle Acid & The Deadbeats. Další „Blood Lust“ po předchozích počinech už nečekám, ale i tak věřím, že „Wasteland“ nezklame a opět půjde minimálně o porci přesvědčivého retro rocku.

Do třetice se pustím do poslechu norských Shining. Ti budou vydávat desku s názvem „Animal“ a můj přístup k ní je trochu skeptický. I když mě styl, který nabrali s „One One One“, docela bavil, následující „International Blackjazz Society“ už bylo mimo, a tak trochu se bojím, aby to s „Animal“ nešlo úplně do kopru. Budu rád, když mě vyvedou z omylu.


Author & Punisher: nové EP, nová smlouva

Industriální experimentátor Author & Punisher hlásí spoustu novinek. Zaprvé je venku nové EP „Pressure Mine“ – podrobnosti o něm najdete na Bandcampu, kde si počin můžete i pustit. Zadruhé je na světě nová smlouva, kterou Tristan Shone podepsal s Relapse Records. Vedle toho dokončil nové hudební mašinky, s nimiž začíná skládat další dlouhohrající desku – ta by měla vyjít začátkem roku 2018. Na duben také bylo oznámeno evropské turné, ale Českou republiku tentokrát mine.


Author & Punisher – Melk En Honing

Author & Punisher - Melk En Honing
Země: USA
Žánr: industrial / drone
Datum vydání: 30.6.2015
Label: Housecore Records

Tracklist:
01. The Barge
02. Cauterize
03. Shame
04. Future Man
05. Disparate
06. Callous and Hoof
07. Teething
08. Void, Null, Alive

Hrací doba: 53:23

Odkazy:
web / facebook / bandcamp

Author & Punisher je hodně zajímavá skupina už jen díky těm věcem okolo… i když, skupina nejspíš není to nejlepší pojmenování, spíš by se asi hodilo říct projekt, když sestava čítá pouze jediného člověka, Tristana Shonea, jenž si vystačí úplně sám i na živých vystoupeních. Tenhle chlapík vůbec nepoužívá tradiční nástroje, jaké si můžete koupit v hudebninách. Naopak, Tristan si všechny své nástroje vlastnoručně vyrábí a navíc je i vymýšlí, takže se nejedná o nějaké napodobeniny již známých instrumentů, ale o zcela nové věcičky.

Abyste si dokázali lépe představit, jaký druh nástrojů to může být (abyste si náhodou nepředstavovali vyřezávání nějakých flétniček nebo tak něco), asi by se slušelo zmínit, že Author & Punisher je synonymem pro neuvěřitelně těžký industrial / drone. Výsledek Tristanova snažení jsou tedy různé stroje a mašinky a také množství masek – a to nejen masek na obličej, ale třeba i jakéhosi obojku na průdušnice. Celý tenhle početný arzenál přístrojů pak tvoří výsledný zvuk Author & Punisher, a hdyž pak Shone vystupuje živě, tak se touto armádou kovu obklopí a sám sebe do onoho složitého industriálního mechanismu zapojí jakožto poslední nástroj, který všechno to železo rozhýbe a nechá rozeznít. Kdybyste měli zájem o další podrobnosti o všech těchto aparátech včetně podrobného popisu, rozsáhlé fotodokumentace a videí, jak se takové hračky používají při samotném hraní, pak račte své kroky směřovat na Tristanův web, kde bude vaše zvědavost ukojena.

Nicméně, řekněme si to upřímně – tohle je sice zajímavé, podle mého názoru je to přímo setsakra zajímavé (a kdo tvrdí, že je to nuda, tak prostě kecá – ukažte mi nějakého druhého šílence, který dělá něco takového), ale při domácím poslechu ten pohled na onen arzenál k dispozici jaksi není. V živém podání je to něco jiného, tam je ono splynutí organického člověka a anorganického kovu v jedno velké TO hmatatelné a vidíte jej na vlastní oči. Při poslechu CDčka však nic k takového k mání není a právě zde dochází na lámání chleba. To všechno, co padlo výše, je tuze zajímavé, ale ve finále by to jen mělo přidávat na atraktivnosti; na prvním místě stále musí stát vlastní muzika, protože jinak by měl Author & Punisher smysl jen jako vizuální exhibice, nikoliv jako hudební skupina.

Buďte ovšem v klidu – hudba Author & Punisher je jedním slovem výtečná. Tohle rozhodně není případ, kdy by forma vítězila nad vlastním obsahem. Ono to totiž není zajímavé jen co do, řekněme, nástrojového obsazení, ale i co do vlastní hudby – to vše o těch nástrojích totiž není tím hlavním důvodem, proč byste měli Author & Punisher věnovat pozornost, to vše je totiž pouhá třešnička na dortu. Hlavní roli stále hraje muzika.

Author & Punisher

Již padlo, že se jedná o industrial / drone. Různě po internetu lze nalézt cosi o doom metalu, ale tomu nevěřte, protože s metalovou hudbou nemá Author & Punisher po formální stránce co dělat – leda tak po té pocitové, protože jisté paralely s některými extrémní metalovými odnožemi najít jde. Jestli totiž v něčem Author & Punisher exceluje, tak je to ohromný tlak na posluchače… z té produkce doslova pramení tíha. Když si tohle pustíte, vyvalí se na vás těžký buchar, který vás zlisuje na placičku. Ale pozor – nemyslím jen v živém podání, tohle má obrovskou sílu i z alba. I zvuk toho cédečka vám vrazí pěstí, jak je to tvrdé.

Za tím, co jsem právě napsal, si samozřejmě stojím, protože tak to prostě vidím, ale chtěl bych důrazně upozornit na jednu věc – Author & Punisher není, opakuji, není bezhlavý sonický výplach, který by stál jen na tom nátlaku a té mase zvuko-hluku. Zejména na novějších počinech se totiž Tristan Shone čím dál tím více zaměřuje na atmosféru, aniž by ztrácel byť i jen píď z té zničující industriální síly. Tahle snaha naplno propukla již na předchozím, mimochodem skutečně excelentním počinu „Women & Children“ a s radostí mohu říct, že pokračuje i na letošní desce „Melk En Honing“.

Ta tíha je tvořena spíše ve středním, leckdy až pomalém tempu, kdy vás jako kladivo postupně tlačí do země těžké industriální údery. Zrychlení se objevuje vlastně jen minimálně, ale když už nastane, jako třeba v „Callous and Hoof“, tak je nekompromisní sbíječka. Střední tempo ovšem hraje prim a do něj se mnohdy proplétají i atmosférické samply. Nádherným příkladem budiž třeba hned úvodní „The Barge“, skvělé finále „Future Man“ nebo dechberoucí „Void, Null, Alive“. Jindy zase namísto zběsilého řevu nastupuje naléhavý zpěv, jenž hudbě Author & Punisher přidává na osudovosti, jako se tomu děje kupříkladu v „Shame“ nebo opět „Void, Null, Alive“.

Do toho ještě nezapomínejte na to, že i ten vlastní „základ“ produkuje působivou atmosféru… těžké kovové údery, různé vazbení, praskání, někdy až náznaky noisu. To všechno z „Melk En Honing“ dělá nahrávku, která je velice kompaktní a působí jednotnou náladou, a přitom je vlastně hodně rozmanitá. Tristan Shone zjevně nedisponuje jen talentem pro stavbu nástrojů, ale i vytříbeným citem pro těžkou muziku, protože dokáže ten svůj průmyslový komplex bucharů a třískání sestavit takovým způsobem, aby z toho vzešel skvělý posluchačský zážitek. Abych přiznal barvu, musím říct, že předcházející „Women & Children“ podle mě bylo ještě o kousek působivější, ale to nic nemění na tom, že i „Melk En Honing“ je výtečná nahrávka s množstvím úžasných momentů. Nebojím se prohlásit, že tohle patří k tomu výraznějšímu, co se letos dostalo do mého přehrávače.

Author & Punisher


Novinky 24-6-15

Author and Punisher - Melk En Honing

>>> Francouzští doomaři Ataraxie zveřejnili nový videoklip, avšak ke staré skladbě. Zfilmována byla „L’ataraxie“ z debutu „Slow Transcending Agony“ (2005) a stalo se tak ku příležitosti výročního vydání alba (k mání od 29. června). Sledujte na YouTube.

>>> Industriální projekt Author & Punisher streamuje celou svou novou desku „Melk En Honing“, jež vyjde 30. června. Poslouchejte na webu Noisey.

>>> Američané Cara Neir ohlásili, že se letos objeví jejich čtvrté řadové album „Perpetual Despair Is the Human Condition“. Konkrétní datum není známo, ale počin by měl podle všeho být k dispozici na přelomu léta a podzimu u Broken Limb Records jako LP a MC. Obal tady.

>>> Legendární elektronická formace Die Krupps vydá svou další desku v září. Jmenovat se bude „V – Metal Machine Music“.

>>> Populární Američané Disturbed se po několika letech nečinnosti opětovně vracejí na scénu – nové album ponese název „Immortalized“ a vyjde 21. srpna. První ukázku v podobě songu „The Vengeful One“ sledujte na YouTube. Obal zde, tracklist následuje:

01. The Eye of the Storm 02. Immortalized 03. The Vengeful One 04. Open Your Eyes 05. The Light 06. What Are You Waiting For 07. You’re Mine 08. Who 09. Save Our Last Goodbye 10. Fire It Up 11. The Sound of Silence 12. Never Wrong 13. Who Taught You How to Hate 14. Tyrant [bonus] 15. Legion of Monsters [bonus] 16. The Brave and the Bold [bonus]

>>> Hate Eternal streamují song ze své nadcházející nahrávky „Infernus“, jež vyjde 24. srpna. „The Stygian Deep“ můžete poslouchat na webu Stereogum.

>>> Mastodon mají na kontě nové video ke své poslední nahrávce „Once More ‘Round the Sun“ z loňského roku. Tentokrát padla volba na song „Asleep in the Deep“ – sledujte na YouTube.

>>> Přestože to s Tiamat v loňském roce nevypadalo zrovna růžově a chvíli se zdálo, že Johan Edlund, hlavní mozek kapely, ze sestavy odejde. Nyní Edlund zveřejnil zprávu, že se Tiamat vrací do hry a pracují na další desce.


Redakční eintopf #77 – červen 2015

Paradise Lost – The Plague Within
Nejočekávanější alba měsíce:
God Is an Astronaut – Helios | Erebus
Paradise Lost – The Plague Within


H.:
1. Author & Punisher – Melk En Honing
2. Tempel – The Moon Lit Our Path
3. Abyssal – Antikatastaseis

Ježura:
1. Blaze of Perdition – Near Death Revelations
2. Jedi Mind Tricks – The Thief and the Fallen

Kaša:
1. The Darkness – Last of Our Kind
2. Paradise Lost – The Plague Within
3. High on Fire – Luminiferous

nK_!:
1. Paradise Lost – The Plague Within
2. iwrestledabearonce – Hail Mary

Atreides:
1. Florence and the Machine – How Big, How Blue, How Beautiful
2. Of Monsters and Men – Beneath the Skin
3. Jedi Mind Tricks – The Thief and the Fallen

Zajus:
1. Refused – Freedom
2. Muse – Drones

Skvrn:
1. God Is an Astronaut – Helios | Erebus
2. Vallendusk – Homeward Path
3. Vattnet Viskar – Settler

Onotius:
1. Shape of Despair – Monotony Fields
2. God Is an Astronaut – Helios | Erebus

Některé měsíce se stane, že v našem redakčním eintopfu nějaké album zvítězí zcela jednoznačně a s naprosto suverénním náskokem si pro sebe uzme titul nejočekávanější desky měsíce našeho bezvýznamného plátku. Pak jsou ale měsíce, kdy je tomu přesně naopak a je pomalu problém najít nahrávku, kterou v naší eintopfové rubrice zmínil víc než jeden člověk. Červen 2015 naprosto ukázkově spadá do té druhé kategorie. Každý pes, jiná ves a každý redaktor, jiná alba a mnohdy dokonce i úplně odlišné žánry. V červnovém eintopfu tím pádem najdete tipy na vše od extrémních metalových stylů, přes industriální humus, odbočky k hip-hopu či punku až po indie pop. Tak jako tak to vypadá, že asi bude co poslouchat (což je ale ostatně každý měsíc vzhledem k tomu, kolik toho v dnešní době vychází, to si zase nalijme čistého vína).

A objevily se tedy nějaké věci, na něž by se těšil víc než jeden jediný redaktor? Nakonec se našly tři – jsou jimi „The Plague Within“ od britských veteránů Paradise Lost, „Helios | Erebus“ od post-rockerů God Is an Astronaut z Irska a „The Thief and the Fallen“ od hip-hopového dua Jedi Mind Tricks. A právě první dvě jmenované desky se bodově shodly na stejné hodnotě, jež byla v redakčním žebříčku nejvyšší, tudíž právě jim titul nejočekávanějšího počinu v naší redakci svorně připadá.

H.

H.:

Zatímco květen mě z hlediska nových alb nijak zvlášť nerajcoval, červen je na tom o mnoho lépe, a to i navzdory faktu, že byla bohužel opětovně posunuta dlouho očekávaná novinka finských funeral doom metalových bohů Skepticism. Nicméně i bez nich bude červen hodně zajímavý a to pro mě asi úplně nejzajímavější se jmenuje „Melk En Honing“. Industrial/dronový nátlak v podání projektu Author & Punisher byl vždycky nelítostný buchar a nová deska nevypadá, že by na tom měla cokoliv měnit, takže se těším na další dávku industriálního hnusu. Úplně stejně jsem ovšem zvědavý i na „The Moon Lit Our Path“ od Američanů Tempel, protože jejich čistě instrumentální post-metal mě na tři roky starém debutu „On the Steps of the Temple“ hodně překvapil a především tuze bavil. A aby byl triumvirát extrémní muziky kompletní, na poslední místo musím nominovat obskurní Brity Abyssal, jejichž dvě dosavadní desky „Denouement“ a „Novit enim dominus qui sunt eius“ byly výtečné, tudíž doufám, že i třetí „Antikatastaseis“ přinese další působivou dávku chaotického zla.

Ježura

Ježura:

Jak to tak vidím, červen se, co se týče vycházejících desek, u mě ponese v duchu doplňování vzdělání respektive objevování již objeveného, byť třeba v trochu jiném provedení, než jak tomu bylo dříve. Co tím mám na mysli? Tak předně „Next Death Revelations“ od polských black metalistů Blaze of Perdition. O téhle kapele jsem několik let slýchal a chtěl se jí podívat na zoubek, ale pravděpodobně se tak stane až s novinkou, která vychází rok a půl od tragické dopravní nehody, již Blaze of Perdition prodělali a která se podle jejich vyjádření do skládání nového alba výrazně promítla. Jsem opravdu zvědavý jak, protože tohle by mohlo být velké. Nemálo zvědavý jsem rovněž na americké hip-hopové trio Jedi Mind Tricks. Jméno téhle formace okolo mě krouží od té doby, co jsem začal hip-hop registrovat, a když už po čtyřech letech vychází novinková deska „The Thief and the Fallen“, bylo by hloupé takovou příležitost jen tak přejít – tím spíše, že singl „Deathless Light“ je docela dost solidní věc.

Kaša

Kaša:

Vybrat tři nejočekávanější desky měsíce června nakonec nebylo tak jednoduché, jak jsem si myslel, ačkoli o prvním místě jsem přemýšlet dlouho nemusel. Začnu klasicky od pomyslné bronzové medaile. Rozhodně si nenechám ujít „Luminiferous“ svých oblíbenců High on Fire, kteří s každým albem pravidelně rostou, a papírově by tak měli být schopní navázat na povedené záležitosti let předešlých. To s Paradise Lost to mám složitější, protože poslední roky mě jejich tvorba baví méně, než bych u takové legendy čekal, ovšem první ukázky chystaného „The Plague Within“ znějí skvěle a doufám, že borci, jejichž dvě ústřední postavy se v uplynulém roce předvedly ve velmi dobrém světle v řadách bočních projektů Vallenfyre a Bloodbath, se nenechají zahanbit a spolu s proklamovaným přitvrzením a návratem k oldschoolovému soundu se kvalitativní laťka zvedne o několik tříd. No, a nakonec jsem si nechal anglické glam rockery The Darkness a jejich čtvrtou řadovku „Last of Our Kind“, která přistane na pultech obchodů hned první červnový den a na kterou se namlsán hitovým singlem „Open Fire“ těším jako malé děcko.

nK_!

nK_!:

Na nové Paradise Lost jsem docela zvědav. Ačkoliv nejde o kapelu, kterou bych měl kdovíjak naposlouchanou, vždy mi přišlo, že jejich nahrávky jsou konzistentní a minimálně zajímavé. Nikdy mě žádná náhodně vybraná deska přímo neodradila, a tak se tedy na „The Plague Within“ těším. S iwrestledabearonce je to horší, tam jsem zatím viděl jen pár klipů. Loni na Brutal Assaultu mě ale tahle pošahaná smečka docela zaujala, takže v červnu bude konečně důvod proniknout do hlubin magorovy duše. Snad se z toho nakonec nezblázním.

Atreides

Atreides:

Pokud sekce reportů nastartovala činnost našeho webu směrem mimo veškeré žánrové hranice, červnová nadílka alb ji v tomto ohledu vydatně podporuje. A nijak nezáleží na tom, že vyjdou ještě na jaře, protože já mám naprosto suverénně Vánoce v létě. Novou desku popové královny Florence and the Machine očekávám již od doby, kdy jsem se prvně přežral její druhotiny „Ceremonials“, takže dobře již třetím rokem. Má očekávání byla letošního roku vyslyšena – a ukázky z „How Big, How Blue, How Beautiful“ zní naprosto kulervoucně. Elektrická kytara, žestě, silné refrény a stále famózní hlas Florence Welch. Víc asi netřeba dodávat, neočekávám jiný výsledek než další úžasné album. Z hranic popu nevybočuje ani další očekávaná deska, byť islandští Of Monsters and Men spíše než na bohaté, vrstevnaté kompozice spoléhají na jednoduché folkové melodie a uhrančivou atmosféru své domoviny, kterou dokážou předat stejně přesvědčivě jako tamní metalové smečky. Na „Beneath the Skin“, soudě dle singlů, odhodili závoj fantastična a věnují se spíše civilním symbolům, avšak pracují s nimi se stejnou citlivostí, s jakou se jim dařilo čarovat atmosféru na „My Head Is an Animal“. Posledním pánem na holení jsou pánové hned dva. Dvojice Vinnie PazStoupe the Enemy of Mankind aka Jedi Mind Tricks pouští do světa osmou řadovku „The Thief and the Fallen“ a vzhledem k tomu, že z jejich tvorby znám především starší placky, jsem náramně zvědavý, kam až se za ty roky od „Visions of Ghandi“ nebo „Legacy of Blood“ stihli dostat.

Zajus

Zajus:

17 let od přelomového „The Shape of Punk to Come“ se na konci června na novém albu představí obnovení Refused, a moje volba nejočekávanějšího alba měsíce tak nemohla být jednodušší. Výše zmíněné album je působivé i po dlouhé době od vydání a soudě dle živelné energie, s jakou se Refused v posledních letech vrátili na pódia, mají stále co říci. Vedle Refused, jedné z nejvýraznější protisystémových skupin konce 20. století, vydá novinku i jedna z nejvýraznějších protisystémových (v tomto případě spíše slovem než činem) skupin začátku století 21. Muse z novinky zatím představili tři skladby, které mě o kvalitě nového materiálu rozhodně nepřesvědčily. I tak si ale „Drones“ poslechnu už jen proto, že na předchozích albech se nakonec vždy pár zajímavých kousků našlo. Jestliže u Refused očekávám kvalitu, v případě Muse doufám jen v krátkodobé pobavení.

Skvrn

Skvrn:

Začátek letošního roku byl až do posledního květnového týdne, kdy vyšla novinka norských Leprous, extrémně plodný. Dødheimsgard, A Forest of Stars, Solefald, Enslaved, Arcturus… jo, bylo to fajn období. Nyní však začínají průměrnější časy. Při letmém pohledu do seznamu červnových nahrávek mě zaujalo snad jen ostřílené jméno God Is an Astronaut. Tihle post-rockoví snílci mi nikdy vyloženě neučarovali, avšak vzhledem k slabší červnové konkurenci novince „Helios | Erebus“ první místo rezervuji. Aby to nevypadalo, že v červnu budu na čerstvou muziku úplně rezignovat, přidávám ještě dva spolky, které jsem si vždy dával tak nějak k sobě – Vallendusk a Vattnet Viskar. Není divu, jména obou atmo blackových kapel začínají na V (Vattnet Viskar v tomto ohledu bodují hned dvojnásobně) a shodně před dvěma roky téhle dvojici vyšly debutové záseky. Pamatuji si, že nešlo o nějaká veledíla, nicméně především v hudbě Vallendusk jsem cítil možný kvalitativní vzestup.

Onotius

Onotius:

V podobném trendu, jaký nastolil květen, pokračuje i červen, ovšem tentokrát je zde pro mě skutečně lákavých jmen ještě o něco méně. I přesto však alespoň dvě alba jmenovat dovedu. Ačkoliv tvorbu irských God Is an Astronaut znám zatím jen zběžně, jsem zvědav, kam se jejich instrumentální pojetí post-rocku za využití elektronických samplů pohne na novém albu nesoucím název „Helios | Erebus“. Ještě o něco větší zvědavost ve mně však vyvolává nová deska doom metalových Shape of Despair, kteří po dlouhých 11 letech vydají novinku „Monotony Fields“. I přesto, že jsem jejich tvorbu svého času sjížděl pravidelně, na dlouhou dobu u mě upadli v zapomnění. A co je lepší motivace k opáčku starých časů než vydání novinky?


Novinky 23-5-15

Author and Punisher - Melk En Honing

>>> Zámořský industriální projekt Author & Punisher vydá 30. června u Housecore Records novou desku „Melk En Honing“. K mání bude CD, černé LP, bílé LP a černo-bílo-stříbrné LP. První song „Callous and Hoof“ poslouchejte na YouTube. Obal vpravo.

>>> Maďarští folkaři Dalriada ohlásili vydání hned dvou počinů. Prvním bude kompilace „Mesék, Álmok, Regék“, jež vyjde jako příloha letního čísla maďarské mutace časopisu Metal Hammer a bude obsahovat akustické předělávky starších písniček (obal tady). Druhou nahrávkou pak bude nová dlouhohrající deska, která se bude jmenovat „Áldás“ a vyjde v září. Objeví se zde deset skladeb.

>>> Fear Factory hlásí, že jejich chystané album ponese název „Genexus“ a vyjde 7. srpna u Nuclear Blast.

>>> Britští black metalisté Lychgate streamují druhou píseň ze své chystané desky „An Antidote for the Glass Pill“, jež vyjde 18. srpna u Blood Music. „An Acousmatic Guardian“ poslouchejte na YouTube.

>>> Společný projekt Františka Štorma (Master’s Hammer), Samira Hausera (Vanessa) a Řezníka (Sodoma Gomora) dostal název Mortal Cabinet. Trojice aktuálně pracuje na desce.

>>> Thrash metaloví titáni Slayer pojmenovali svou dlouho očekávanou novinku „Repentless“. Objeví se na ní 12 skladeb a vyjde 11. září pod značkou Nuclear Blast.

>>> Symphony X pustili do světa písničku z nadcházejícího alba „Underworld“, jež vyjde 24. července. „Nevermore“ poslouchejte na YouTube.

>>> Heavy metaloví veteráni U.D.O. vydají nové živé album – „Navy Metal Night“ bude k mání od 31. července u labelu AFM Records. Bude se na něm nacházet záznam vystoupení, které kapela odehrála v únoru 2014 za doprovodu orchestru. Obal zde.


Author & Punisher, Calvera

Author and Punisher poster
Datum: 4.2.2015
Místo: Praha, 007
Účinkující: Author & Punisher, Calvera

Akreditaci poskytl:
Silver Rocket

4. února 2015, Praha, Strahov, koleje, blok č. 7 (nebo spíš ten sklep pod ním), venku trochu sněžilo… anebo možná ne, už si to vlastně nepamatuju, ale ono to je jedno, jelikož hlavní není to, co se dělo venku, ale to, co se dělo uvnitř. Na programu byl totiž koncert, který byl žánrově možná trochu rozhádaný, ale to nemusí být nutně špatně. Přesto měly obě přítomné kapely (to asi nebylo nejlepší pojmenování) něco společného – že to vlastně nejsou kapely, ale záležitosti čistě o jednom člověku. Dvě ukázky toho, jak lze pojmout one-man show? Hurá na věc!

Již padlo, že oba vystupující byli žánrově docela jinde, ale kdybyste se mě zeptali, co za žánr že je Calvera, tak vám to asi neřeknu, protože “baskytara” mi jako oficiální škatulku asi nikdo neuznáte. Je to ale škoda, protože přesně tak to je! Calvera je prostě “onemanpičus s basou”, jenž se na Sedmičce jal představit svůj neskutečně parádní (fakt!) dlouhohrající debut, který byl v té době akorát čerstvě venku. Jestli si ale někdo myslí, že jedna basa a jeden zpěv musí být trochu nuda, tak to ani omylem. Ta muzika je vážně skvělá a byla i na koncertě. Je úplně jedno, že stál Michal alias Calvera na tom pódiu sám (pouze na jednu nebo dvě písničky – teď už nevím jistě – se dostavil host na “zvuky a pazvuky”), protože to prostě a jednoduše fungovalo na jedničku.

To o té jedné baskytaře, jednom vokálu a jednom člověku je určitě pravda, ale ve skutečnosti je těch basových linek v hudbě samozřejmě více. Živě to Michal řešil tím způsobem, že jednotlivé baskytarové motivy “chytal” do krabiček a nechával je znít dál, zatímco sám začal hrát další a tímto způsobem jednotlivé linky přes sebe vrstvil a stavěl z nich výsledné písničky. Nebyla to ale žádná rituální gradace nebo tak něco, všechno civilně a přirozeně, což se ale nijak nevylučovalo s takovým tím pověstným prožíváním hudby. Jednoduše řečeno, bylo to prostě super a Calvera udělal svojí nahrávce skvělou reklamu. Ostatně i díky tomu, že právě z ní se hojně hrálo, takže zazněly songy jako “BBBBlues”, “Noční běžec”, “Hlína”, “70” nebo “Se Satanem”

Hlavní chod večera byl však přece jen o něčem trochu jiném – o hutné industriální náloži, již hodlal poměrně solidně naplněnému klubu naservírovat Američan Tristan Shone coby Author & Punisher. V tomhle případě byl hodně zajímavý už jenom pohled na pódium, protože Author & Punisher není žádný obvyklý krabičkář nebo notebookář… on byl doslova v obležení technikou a měl kolem sebe úctyhodné množství čudlíků, pák, synťáků, pedálů nebo krabiček a nechyběl ani ten notebook. Úplně největší audio pozornost – alespoň z mého skromného pohledu – však na sebe strhávala cosi jako maska se čtyřmi mikrofony, do nichž Tristan vřískal, a hlavně jakýsi buchar, který měl po pravé ruce a který skoro doslova dával rány pěstí. Později se ještě Author & Punisher ke svému rozlehlému robotovi uvázal obojkem na krku a vlastně tím sám sebe zapojil do celého mechanismu.

Nic jiného vlastně ani k vidění nebylo… jen jeden člověk, který za pomoci širokého arzenálu strojů a přístrojů pral do lidí sonickou industriální stěnu. V tomhle případě to však bylo naprosto dostačující, jelikož místo pro nudu tak nějak nezbývalo a dalo dost práce, aby se člověk v tom lomozu vyznal (což je klad!). Author & Punisher vyplnil v podstatě každou skulinku v klubu a celý prostor ovládala jen jeho muzika. Snad jedinou výtku, kterou bych měl, je to, že bych se nezlobil, kdyby to bylo ještě o trochu víc nahlas. Nechápejte mě špatně, zvuk byl pěkný a čitelný, příznivec přeřvaných koncertů a krvácení z uší také nejsem, ale zrovna tady to mohlo bolet (v tom dobrém slova smyslu) ještě o kousek více a každý náraz výše zmiňovaného bucharu mohl kopnout ještě s větší intenzitou. Na druhou stranu, uznávám, že tohle už je spíš takové hledání pičovinek, protože i tak to bylo skvělé a rozhodně se vyplatilo zajít.

P. S. Tristan v Praze předvedl jen část svého arzenálu. Podrobnosti o všech jeho mašinkách najdete na jeho webu!