 |
|
Země: Nizozemsko Tracklist: Hrací doba: 39:13 Odkazy: – K recenzi poskytl:
|
Plague Organ je nová nizozemská formace, která letos v srpnu vydala na značce Sentient Ruin Laboratories svou první řadovou desku a zároveň první nahrávku vůbec s názvem „Orphan“. Nebudu chodit kolem horké a zároveň nebudu ani přehánět, když řeknu, že tuhle desku byste si rozhodně měli prohnat ušima, pokud nejste lamy a nebojíte se monotónního psychedelického metalu.
Plague Organ dle dostupných informací tvoří dva muzikanti. Jedním z nich je René Aquarius, poměrně známý uličník, jenž mlátí do škopků v docela pestré škále kapel. Za zmínku určitě stojí Celestial Bodies, jejichž debut „Spit Forth from Chaos“ (2017) je velmi dobrý chaotický blackmetalový bordel, jímž byste si taky měli potrápit uši, jestli jej ještě neznáte. Poměrně zajímaví jsou rovněž Cryptae (letošní první řadovka „Nightmare Traversal“ vyšla rovněž pod křídly Sentient Ruin Laboratories) a o dost méně už zajímaví jsou DungeönHammer, ale jejich debut „Infernal Moon“ (2018) jste taky mohli zachytit, takže za zmínku to asi stojí.
V neposlední řadě se pak René podílí i na formaci Imperial Cult, kde se potkává se členy Turia a Nusquama. Album „Spasm of Light“ (2019) mi přišlo výborné a z dramaturgického hlediska se vlastně dost podobá Plague Organ respektive debutu „Orphan“. Obě desky totiž nabízejí jednu dlouhou, monotónně laděnou skladbu. Z hudebního hlediska se nicméně jedná o docela jinou záležitost.
„Orphan“ určitě patří k těm albům, jejichž slovní popis na papíře nevyzní zásadně lákavě a reálnému vyznění hudby neudělá zrovna čest, ale zkusme to: Deska hned po pár vteřinách nasadí intenzivní rytmický motiv. Doufejte, že se vám tento bude líbit, protože Plague Organ vám jej budou mlátit o hlavu po celý zbytek písně. Která trvá 39 minut. Slovy: třicet devět minut. Žádná změna, překvapivý zlom, zastavení nebo posun. Plague Organ si tu monotónnost vzali k srdci doslovně a ortodoxně.
Jak už tomu u podobně laděných záležitostí bývá, další vrstva věcí se děje nad tímhle základem. Do hry vstupují strhující táhlé zvuky (nechce se mi říkat melodie, protože to by mohlo vyznít, jako že jde o něco výrazného, co nad celkem ční, ale tak to není), atmosférické vzdechy, hluboký murmur, případně další malé detaily. A vlastně o moc víc tam toho není.
Přesně tohle jsem měl na mysli, když jsem říkal, že ze slovního popisu „Orphan“ nevyzní jako nějaká extra lákavá záležitost. Chápu, že takhle formulováno to skutečně vypadá jako zoufale málo obsahu na skoro 40 minut hrací doby. Přesto se tu celou dobu bavíme o mimořádně poutavé nahrávce.
Plague Organ totiž patří ke skupinám, které dokážou z minima vytřískat maximum. Muzika hned zkraje chytne pod krkem a nedá vydechnout až do konce, nálada je uchvacující. Formálně se tam toho děje sice málo, ale každý detail hraje svou roli a zvládá posluchače udržet v pozoru další minuty. „Orphan“ nepochybně patří k těm deskám, do nichž se člověk může, ne-li dokonce musí ponořit a vymáchat si v nich držku, ale stojí to kurva za to.
Jistě, produkce Plague Organ je vyhrazena úzkému publiku. Určitě byste měli mít zalíbení v podobně laděných monotónních záležitostech a v ideálním případě byste zároveň měli mít i cit pro netradičně znějící věci, protože „Orphan“ určitě není nějaký obyčejný jednotvárný black metal. Zvuk je avantgardní a nelze přeslechnout ani dronové vlivy, ani výrazný nádech psychedelie.
Já osobně mám podobné věci strašně rád a zrovna „Orphan“ mi přijde jako jedna z těch lepších, ne-li nejlepších nahrávek, jež jsem v daném ranku za poslední roky slyšel. Za mě černý kůň letošní sezóny. Tohle prostě maká naprosto bezchybně a dojmy míří hodně vysoko.
