Archiv štítku: Balmog

A Tribute to Katharsis

Vydavatelství Bile Noire a No Return vydají v dubnu na kazetě tribute německým Katharsis pojmenovaný „Devastators of the Suns“. Níže najdete tracklist a také krátké ukázky jednotlivých skladeb.

01. Acedia Mundi – 666 (Hohelied Der Wiedererweckung) 02. Veter Daemonaz – Lunar Castles (Harvest) 03. Velo Misere – Thy Horror 04. Délirant – Shine Beyonde 05. Black Fucking Cancer – Kross Fyre 06. The Order of Apollyon – Eucharistick Funereall 07. Nexul – Raped By Demons / Luziferion 08. The Reptilian Session – A.R.I.I.O.T.H. 09. Shrine of Insanabilis – Painlike Paradise 10. LVTHN – VVytchdance 11. Balmog – The Ris(inn)ing Koronation


Balmog – Vacvvm

Balmog - Vacvvm

Země: Španělsko
Žánr: black metal
Datum vydání: 15.3.2018
Label: War Anthem Records / BlackSeed Productions

Tracklist:
01. Qui immolatus iam non moritur…
02. Eating the Descendant
03. Hodegetria
04. Vigil of the Blinds
05. Inde deus abest
06. Come to the Pulpit
07. Gignesthai
08. …sed semper vivit occisus

Odkazy:
facebook / bandcamp

K recenzi poskytl:
Sure Shot Worx

Španělé Balmog poutají pozornost undergroundových kanálů už nějakou dobu. Přišlo mi, že přinejmenším o minulém albu „Svmma fide“ z května 2015 se mluvilo docela hojně. Já osobně jsem ovšem skupině nějakou zásadní energii nevěnoval. U zmiňované desky se mi dost líbil přebal, ale poslechnul jsem ji jen tak zběžně a tím to pro mě skončilo. Už si ani nevzpomínám, z jakého důvodu přesně jsem nezkoušel další poslechy, leč stalo se.

Novince „Vacvvm“ se již ode mě dostalo větší péče a rovnou mohu říct, že možná byla chyba, když jsem Balmog nevěnoval větší posluchačskou píli již v minulosti. Se stejnou odhodlaností ovšem mohu prohlásit, že mě „Vacvvm“ baví takovým způsobem, že to budu muset napravit a nechat na muzice Balmog nějaký čas i zpětně.

Ne snad, že by „Vacvvm“ přinášelo nějaké žánrové převraty. To vůbec ne. Ani nejde o elitní blackmetalovou jednotku, z jejíž produkce mrazí v zádech. Zas takhle dobří Balmog nejsou. Ale zrovna to bych jim nepředhazoval, poněvadž takových je jen hrstka, a není tedy důvodu to mlátit o hlavu právě Španělům. Obzvlášť když mají své (a ne úplně nízké) kvality a když dokážou zaujmout v jiných ohledech.

Z „Vacvvm“ totiž táhne zápal a autentičnost. Schopnost zahrát poměrně standardní žánrové postupy s dostatečnou dávkou důvěryhodnosti a oddanosti černému umění. Inspirovat se u jiných, ale přetavit jejich základ do díla, které je v jistých ohledech docela povědomé, ale zdaleka ne tolik, aby to posluchači jakkoliv vadilo. Jinými slovy, Balmog prostě hrají poctivě. Ano, až takhle prosté to může být, a ano, i s tímhle lze evidentně i v roce 2018 stále bodovat.

Řekl jsem prosté, ale asi jasné, že ve skutečnosti to není zas tak triviální. Ať už se člověk inspiruje kdekoliv a v jakékoliv míře, ať už jsou jím složené postupy jakkoliv takzvaně „standardní“, napsat dobrou a poutavou desku pořád není žádná prdel. Balmog to ale zvládli a jejich black metal je skladatelsky dostatečně pestrý a vyspělý na to, abychom tu nyní mohli hovořit o vysoce nadprůměrném počinu. „Vacvvm“ se s jistotou a zdravým sebevědomím pohybuje v té oblasti black metalu, kde si třeba Watain letos vylámali zuby. Nebojím se říct, že pokud i vás „Wolf Trident Eclipse“ zklamalo svou chladností a skladatelskou impotencí, pak byste „Vacvvm“ měli slyšet, protože tahle nahrávka je dostatečně dobrá na to, aby zaujala místo ve vašem přehrávači namísto známějších švédských kolegů.

Z konkrétních skladeb bych vyzdvihnul zejména sedmiminutovou „Gignesthai“, jejímž prostřednictvím Balmog dokazují, že jsou schopni napsat kompozičně vyzrálou a chytrou věc o (relativně) delší stopáži, aniž by po cestě vytratili metalovou živočišnost. Podobně jsem si oblíbil i další kusy jako „Vigil of the Blinds“ nebo „…sed semper vivit occisus“. Na albu nicméně není jediný špatný song, což sice může znít jako to největší klišé, ale takhle to na „Vacvvm“ citím – své favority sice mám (právě zmiňované písně), ale deska se mi líbí celá. Dokonce i darkambientní předěl „Inde deus abest“ se povedl a nepůsobí jako výplň stopáže či „atmosféra z povinnosti“, jak se občas u podobných záležitostí na metalových nahrávkách děje. Španělé jednoduše moc dobře vědí, kdy přiložit pod kotel, kdy tam cáknout trochu atmosférických prvků, kdy vytasit kytarové melodie. Všechno mi tu dává smysl a jsem spokojen.

Balmog

Myslím, že je evidentní, že jsem s „Vacvvm“ nadmíru spokojen. Původně se mi ani do recenze moc nechtělo, ale nakonec jsem moc rád, že jsem desce věnoval svou pozornost, jelikož Balmog natočili parádní záležitost, kterou si po oficiálním vydání hodlám i koupit. Rozhodně se doporučuje k poslechu.


Redakční eintopf – březen 2018

Grave Upheaval – (untitled)
Nejočekávanější deska měsíce:
Grave Upheaval – (untitled)


H.:
1. Grave Upheaval – (untitled)
2. Balmog – Vacvvm
3. Drudkh – Їм часто сниться капіж

Zajus:
1. Between the Buried and Me – Automata I
2. Barren Earth – A Complex of Cages
3. Anna von Haushoff – Dead Magic

Onotius:
1. Primordial – Exile Amongst the Ruins
2. Lychgate – The Contagion in Nine Steps
3. Augury – Illusive Golden Age

Metacyclosynchrotron:
1. Grave Upheaval – (untitled)
2. Ascension – Under Ether
3. Rites of thy Degringolade – A Blade Philosophical

Cnuk:
1. Negative Self – Control the Fear
2. Stone Temple Pilots – Stone Temple Pilots

Mythago:
1. Drudkh – Їм часто сниться капіж
2. Norrhem – Vaienneet voittajat

H.

H.:

Co jiného lze v březnu dosadit na první flek než Grave Upheaval? Mám pocit, že tohle by měla být jediná zásadní nahrávka, která se tenhle měsíc objeví. Pár dalších kousků, jimž budu nějakou pozornost věnovat, se sice najde, ale arci-ohavný death metal z Austrálie má nejvyšší prioritu, o tom kurva žádná! Jedna uvolněná ukázka zní setsakra dobře, takže jsou očekávání hodně vysoko.

Vcelku fajn je novinka „Vacvvm“ španělských pekelníků Balmog. Album už nějakou chvíli točím a musím říct, že zatím mě to docela baví, tudíž se doufám nemusím stydět za to, když tady vytáhnu své doporučení.

Do třetice to bude klasika. Od Drudkh se asi žádná překvapení čekat nedají, ale nepochybuji o tom, že „Їм часто сниться капіж“ standard kapely nepodleze. Minulé „Борозна обірвалася“ se mi líbilo a následná splitová trilogie taktéž, důvěru ve schopnosti Drudkh napsat kvaliní atmo-black tedy stále mám, přestože obal novinky mě příliš neoslovuje…

Zajus

Zajus:

Ačkoli březen nepřinese žádné vysoce očekávané album, těch relativně zajímavých počinů vyjde hned několik. V první řadě novinku představí Between the Buried and Me. Pokud bych chtěl být vyloženě negativní, řekl bych, že od vrcholného „Colors“ forma Američanů plynule upadá a že každá další deska je o něco slabší než její předchůdce. Přesto však, pokles je to hodně pozvolný a samotné „Colors“ tak dobré, že stále mluvíme o hodně povedených nahrávkách. Navíc se zdá, že minimálně jednu lekci si Between the Buried and Me z minulých nahrávek odnesli, a tak bude mít novinka jen lehce přes půl hodiny, tedy méně než polovinu standardní hrací doby kapely. Pokud do ní natlačí svou standardní dávku nápadů, mohlo by to být velice zajímavé.

Druhým zástupcem metalové progrese, byť z cela jiného konce žánru, jsou Barren Earth. Finové se zatím s každou nahrávkou zlepšují a tak není jediný důvod předpokládat, že „A Complex of Cages” bude výjimkou.

O třetí místo se pralo hned několik zájemců, nakonec jsem však vybral uhrančivou Annu von Haushoff, jejíž post-rockovo varhanní „The Miraculous“ mě před třemi lety velice nadchlo. Netuším sice, zda šlo v její diskografii o výjimku či pravidlo, „Dead Magic“ mi však napoví hned druhého března.

Onotius

Onotius:

Oproti chabému únoru je naštěstí březen nesrovnatelně plodnější, a tak se můžeme těšit na solidní nášup čerstvých zajímavých desek. První, co jistě neminu, je návrat irských Primordial, kteří po čtyřech letech od vydání „Where Greater Men Have Fallen“ konečně zase přicházejí s naléhavou, folklórem i post-metalem načichlou muzikou. Novinka se jmenuje „Exile Amongst the Ruins“ a vychází v pátek třicátého. Jsem zvědav, zda Irové budou pokračovat na podobně ponuré notě, jako tomu bylo u předchůdce, nebo vsadí zase více na epičnost. Tak či tak, už teď se těším, až novinku proženu přehrávačem.

Svérázný, až mysteriózně znějící black metal využívající výrazných varhanních partů – tak by se dala popsat poslední nahrávka Lychgate, jež mě svého času opravdu zaujala. Je tedy dobrá zpráva, že na konec března, shodou náhod na stejný den jako i Primordial, si pro nás tito podivíni ze Spojeného království připravili nášup v podobě placky „The Contagion in Nine Steps“. Pokud si zachovají laťku „An Antidote for the Glass Pill“, máme se věru na co těšit.

Ačkoliv těch zajímavých desek na tuto příčku se nabízelo více, nakonec nemohu nezmínit Augury. To byla totiž jedna z prvních technicky deathmetalových kapel, co jsem poslouchal – a jak jejich „Fragmentary Evidence“, tak debut „Concealed“ mám velmi rád dodnes. Nová deska přichází po dlouhých devíti letech a zvědavost je tedy na místě. A deska vyjde – hádejte kdy – také třicátého.

Grave Upheaval

Metacyclosynchrotron

Metacyclosynchrotron:

Rites of thy Degringolade bych zařadil mezi přehlížené skvosty kanadské extrémní metalové scény. Album „Totality“ na mě před lety udělalo velký dojem, jenže já pitomec jsem stejně kapele nevěnoval více času a pozornosti. Nu, v březnu vyjde album nové a já trochu doufám, že mě chytne, nepustí a konečně mě donutí svou chybu napravit.

Je holým nezpochybnitelným faktem, že „With Burning Tongues“ a „Consolamentum“ německých Ascension patří mezi nejlepší blackmetalové nahrávky posledních deset let. „The Dead of the World“ je také kvalitní záležitost a na úplném konci března vyjde deska nová „Under Ether“. Promo už poslouchám, k nijak drastickému tvůrčímu odklonu nedošlo, ale já  stejně absolutně netuším, co si o desce myslet, ha! Psaní recenze bude ještě zajímavé…

Ovšem nejdůležitější deska (nejen) měsíce března vychází v jeho půli. Album kapely, kterou jistě už uctívá každý stoupenec odporného metalu smrti: GRAVE UPHEAVAL.

Cnuk

Cnuk:

Své druhé album v březnu představí švédská kapela Negative Self. Ta v roce 2015 vyrukovala s eponymním debutem a nebylo to vůbec špatné. Melodický crossover thrash zas tak často nevychází a Negative Self ho dělají obstojně. Uvidíme, jestli „Control the Fear“ dokáže navázat či ještě lépe předčít svého předchůdce. Potenciál na to rozhodně má.

Další deskou je poměrně očekávaná placka od legendární grungeovky Stone Temple Pilots. Ta ponese opět název kapely, tedy „Stone Temple Pilots“, stejně jako poslední řadovka z roku 2010. Trošku zvláštní. Změnou je ale samozřejmě vokál, jelikož Scott Weiland už nějakou dobu není mezi námi a jeho náhrada Chester Bennington také ne. Nynější zpěvák Jeff Gutt o sobě dal před lety vědět v televizní reality show The X Factor, avšak v listopadu si ho mezi sebe vybrali Stone Temple Pilots. Dosud vypuštěné singly mě ze židle nezvedají, ale dejme tomu ještě šanci, až to bude celé po kupě.

Drudkh

Mythago

Mythago:

Oproti předchozím měsícům to s březnem vůbec nevypadá špatně a alba vyjdou kapelám, na něž se opravdu těším.

Tou první jsou staří známí Drudkh, ukrajinská stálice, která mne uchvátila svou hypnotickou melodičností a rozvážností ve výstavbě skladeb, a já nepochybuji, že další počin „Їм часто сниться капіж“, jenž vyjde v první polovině měsíce, bude stejně odzbrojující jako ty minulé.

Norrhem jsou na rozdíl od prve zmíněných nováčky na blackové scéně, v tomto případě té skandinávské, a na kontě mají prozatím jen demo „Voima ja kunnia“, ale už to mne dokázalo přesvědčit, že tuhle kapelu se do budoucna opravdu vyplatí sledovat. A zatím uvolněné skladby s nadcházející novinky „Vaienneet voittajat“, obohacené oproti demu o nějaký ten čistý vokál, takřka windirovský syntezátor a s ještě zjevnějším vlastním rukopisem, mne v tom jen utvrzují.