Archiv štítku: BDSM

Enema Shower – She Asked for It

Enema Shower - She Asked for It

Země: Slovensko
Žánr: grindcore
Datum vydání: 16.2.2015
Label: Bizarre Leprous Production

Hrací doba: 28:12

Odkazy:
facebook / bandzone

K recenzi poskytl:
Enema Shower

O slovenských řeznících Enema Shower jsme si zde už kdysi povídali, když vyšlo jejich ípko „In the Name of Sadism“. Nyní se na ně podíváme znovu, byť venku nemají žádnou novou placku. V loňském roce ovšem vydali svou první řadovku „She Asked for It“, přičemž právě ona je tou vyvolenou nahrávkou, na niž se dnes podíváme.

Hudební náplň „She Asked for It“ svým způsobem ani nemá cenu moc rozebírat. Kdybych byl hodně velký cynik, tak bych vás jen odkázal na dobovou recenzi „In the Name of Sadism“, kde byste se dočetli vše podstatné, poněvadž řadovka nenabízí žádný posun. A popravdě řečeno, opak by byl překvapením. „She Asked for It“ je samozřejmě grindcorový chlívek… a to je vlastně vše.

Enema Shower stojí kdesi na půl cesty mezi standardním grindcorem a tupa-tupa tancovačkou. Tempo „She Asked for It“ je povětšinou valivé – v tomto ohledu jistě potěší, že „basturbace“ (crossover baskytary a masturbace) jsou adekvátně hlasité. Nějaká ta sypačka se ovšem taktéž objeví, kupříkladu ta v „Rapecontest“ je docela bestiální. Samply se tentokrát šetří, ale něco málo se rovněž najde. Všechny milovníky oldschoolových trashových explotation / splatter céček jistě potěší úryvek z kultovní prasárny „The Incredible Torture Show“ / „Blood Sucking Freaks“ (film má dva názvy, v češtině jako „Divadlo hrůzy“) z produkce legendárních Troma Entertainment v tracku „Bondaged in Barbwire“. Což je jen tak mimochodem jeden ze tří songů, který se objevil už na „In the Name of Sadism“ a nyní si dává reprízu. Zkrátka ale nepřijdou ani milovníci pornografického umění – kompozice jako „Anal Meeting“ či „Sasha Grey“ budiž důkazem.

Snad netřeba zmiňovat, že „She Asked for It“ nepostrádá ani další typické grindcorové atributy jako prasečí chrochtání nebo kraťoučkou stopáž – v tomto případě 28 minut.

Jestli vám z toho vychází, že Enema Shower nepředvádějí nic výjimečného, pak máte pravdu. Na „She Asked for It“ se nenachází nic, co byste už neslyšeli jinde. Na domácí poslech to moc vhodné není, ačkoliv několikrát se fošna otočit dá. Jenže všichni víme, že síla podobných uskupení tkví především v živém vystupování, kde se to pod pódiem může mlátit hlava nehlava. A k takovým kratochvílím Slováci hrají důstojný doprovod. A když na to přijde, myslím, že Enema Shower téma zvrácených sexuálních praktik zpracovávají zábavnějším a uvěřitelnějším způsobem než například čeští kolegové Felisha, jejichž debut jsem tu vyhejtoval začátkem roku.

Vzato kolem a kolem je však „She Asked for It“ záležitostí pouze pro fandy stylu, kteří touží mít doma každý prasečák pod sluncem. Pro nás ostatní smrtelníky je to album, jaké k životu nepotřebujeme.


Grausame Töchter – Vagina Dentata

Grausame Töchter - Vagina Dentata

Země: Německo
Žánr: EBM / electro / industrial rock
Datum vydání: 6.5.2016
Label: Scanner

Tracklist:
01. Vagina dentata
02. Liebe will Beweise
03. Ich liebe meine Vagina
04. Wie eine Krake
05. Annika ist tot
06. Tor zur Hölle
07. Los, Schlampe, ficken geht immer!
08. Die ganze Welt ist ein Zirkus
09. Fleisch für die Hyänen
10. Nordsee-Tango
11. Fette Katzen
12. Angst entstellt den Menschen
13. Perverse Mädchen
14. Sisyphos will vögeln
15. Vagina Dentata (Xotox Remix)

Hrací doba: 55:50

Odkazy:
web / facebook / twitter

Nevím, kolikrát jsem tu už psal, že jsou mi strašně sympatické kapely, které jsou nějakým způsobem ujeté a nenormální. A tím fakt nemyslím, že si někdo flákne na obal alba pentagram, to je píču rebelie a vyděsí to leda tak vaši babičku, možná ani tu ne, protože dnes jsou už i ty babičky docela otrlé. Mám tím na mysli skupiny, jež se toho vážně nebojí a jdou ve své prezentaci o kousek dál než ostatní. Jako třeba Grausame Töchter.

Neříkám, že jsem ten úplně největší znalec hudebních úchylností pod sluncem, ale pár vypečených kultů, z nichž bych se každý správný moralista opotil až na řitním věnci, přece jenom znám. Nicméně si nevzpomínám na někoho, kdo by v hudbě dotáhnul image zvrhlého sexu, nahoty, fetiše, latexu, bondage, s/m a podobných lahůdek na takovou úroveň jako právě Grausame Töchter. Však mi ukažte nějakou další skupiny, kde se holky každý koncert promenují nahé po pódiu, típají o sebe cigára a navrch vás třeba ještě pochčijou. Napadají mě leda tak dávno nefungující Rockbitch. Ty však přece jen působily v době, kdy po světě neběhalo tolik puritánských kokotů, které uráží úplně všechno, co má takovou drzost, že to jen malinko vybočuje z normálu svázaného takzvanou politickou korektností. Ale takové mají skupiny jako Grausame Töchter těžce u prdele a je to tak správně.

Na Grausame Töchter je ovšem skvělá jedna věc. Tahle formace nestojí za pozornost jen proto, že můžete jít na koncert očumovat kozy hudebnic. Ono je to totiž opravdu hodně dobré i po hudební stránce. A právě to je také ten důvod, proč Grausame Töchter nelze brát jen jako nějakou lacinou snahu o zviditelnění, „attention whoring“ nebo samoúčelně šokující exhibicionismus. Naopak je s nimi nutno počítat jako se seriózní kapelou, byť bezesporu nadstandardně dekadentní, protože Aranea Peel a její komando subinek hudebně ponižují velkou část konkurence, jež na první pohled může budit větší důvěru.

No, a aby toho náhodou nebylo málo, tak Grausame Töchter mají i poměrně netradiční a svojský sound, jaký prostě poznáte, a zatím jdou po hudební stránce pořád nahoru. Minulé „Glaube Liebe Hoffnung“ bylo dosavadním vrcholem jejich tvorby. Bylo docela těžce stravitelné a vzpomínám si, že mi trvalo dost dlouho, než jsem se do toho zažral, ale – jakkoliv to může znít jako to největší klišé – o to trvanlivější a lepší to pak je, ta deska mě baví dodnes. To bylo do určitě míry dáno i lehce avantgardnějším hávem, o nějž se mimo jiné staralo třeba znásilňované cello.

Oproti tomu „Vagina Dentata“ je v tomto ohledu docela jiná, vlastně působí přesně opačně. Aniž by Grausame Töchter opustily svůj charakteristický zvuk, je novinka mnohem přímočařejší a „in-your-face“, je drzejší a punkovější. Člověk se chytá hned na prvním poslechu, poněvadž tentokrát jde o album natřískané hity. Ale pozor – „Vagina Dentata“ v žádném případě není hloupá deska. Nic takového jsem ani omylem nechtěl naznačovat. Jen je jiná, přičemž si stále dokázala uchovat vše, kvůli čemu si člověk Grausame Töchter oblíbil v minulosti. Dekadentní atmosférou počínaje, expresivními vokály vrchní dominy a jejích služebných konče.

Ona proměna ve velké míře jistě souvisí i s tím, že tentokrát se na desce neobjevuje cello, na jehož místo nastoupila kytara. Ta má mnohde až rockový sound, což se šlapavými beaty a uvřískaným zpěvem dává dohromady pěkně drzou kombinaci, nad níž pak Grausame Töchter staví nejen poetiku sexuálního fetiše, ale i spoustu dalších hudebních nápadů, skvělých nápadů a zvrhlých klávesových rejstříků. „Vagina Dentata“ je deska, na níž se vedle hubatého electro-punku uživí jak synthpopové motivy, tak i třeba věci jako cirkusácká „Die ganze Welt ist ein Zirkus“ nebo „Nordsee-Tango“.

Vzhledem k tomu, že z přítomné patnáctky skladeb bych si odpustil snad jen „Perverse Mädchen“, což je už moc velká odrhovačka (jakkoliv to není taková tragédie, aby se to nedalo přežít), a finální remix titulního tracku, tak si nejsem úplně jistý, jestli má vůbec cenu bavit se o nějakých vrcholech. Ale abyste neřekli, že jsem si to ulehčil až příliš, pár kousků, na něž se během poslechu echt těším, bych přece jen zmínil. Mezi takové řadím třeba hutnou „Liebe will Beweise“, našlapanou dvojici „Tor zur Hölle“ a „Los, Schlampe, ficken geht immer!“, „Angst entstellt den Menschen“ s výtečnými melodiemi či možná až nečekaně zpěvnou „Ich liebe meine Vagina“ (mimochodem, všímáte si těch krásných názvů písniček?). Anebo třeba trochu noirovou „Wie eine Krake“ s excelentním refrénem nebo „Annika ist tot“ nebo „Fleisch für die Hyänen“. Je to prostě super celé.

Varathron

Myslím, že z dosavadního průběhu recenze je asi zřejmé, že mě „Vagina Dentata“ hodně baví. Pokud bych si musel vybrat, pak bych v současné chvíli asi přece jen o něco málo upřednostnil „Glaube Liebe Hoffnung“, které mi díky své těžkosti a avantgardnosti sedělo ještě víc, ale nutno dodat, že je to skutečně jen o chlup a že i novinka je skvělá a obsahuje množství povedených písní, jež mě jen tak neomrzí. Naprostá spokojenost.


Grausame Töchter

Grausame Töchter
Datum: 15.11.2014
Místo: Praha, Kotelna
Účinkující: Grausame Töchter, Hell Show

Akreditaci poskytl:
Sanctuary

Německé fetiš komando Grausame Töchter mělo dle původního plánu vystoupit v České republice už letos v březnu za doprovodu slovenské Ľahké múzy, ale nakonec z toho sešlo, protože se zpěvačka Aranea Peel musela podrobit operaci. Tehdy mě to dost mrzelo, jelikož jsem se na koncert skutečně těšil – přece jenom, Grausame Töchter je skupina, u níž si člověk může být jistý, že uvidí něco, co se nevidí na každém rohu… plus samozřejmě ještě fakt, že i hudebně je to vysoce zajímavá záležitost, v oné natěšenosti rovněž hrála ne bezvýznamnou roli.

Naštěstí však nebylo vystoupení zrušeno úplně, pouze přesunuto někdy do budoucna… a nakonec to ani netrvalo moc dlouho, protože uběhlo sotva pár měsíců, a už bylo ohlášeno nové datum na 15. listopadu. Tentokrát se naštěstí nic nerušilo a úchylná německá elektronika si to namířila i do Prahy, a to rovnou i s novou deskou “Glaube Liebe Hoffnung”. Původně mi to přišlo jako škoda, že nebyla možnost vidět Grausame Töchter ještě s programem k předchozí nahrávce “Alles für dich”, ale s odstupem jsem za to nakonec vlastně i rád, protože se z “Glaube Liebe Hoffnung” vyklubalo doposud nejlepší album skupiny (což je samozřejmě subjektivní názor, nikoliv objektivní fakt). Pojďme už ale k věci…

Předkapela vlastně nebyla žádná – v tomto případě by totiž bylo vhodnější mluvit spíše o předskokanovi, protože Hell Show není kapela. O co v tomto BDSM divadle (nutno zdůraznit, že toto pojmenování nemyslím v pejorativním slova smyslu) jde je asi většině z vás známo, neboť se jedná o již pravidelnou součást festivalu Obsence Extreme. Zde se ovšem Hell Show představili (vcelku logicky) v trochu komornějším duchu. K vidění byly celkem dvě scénky, přičemž v té první hrálo hlavní úlohu především bičování… pokud ovšem někoho v sále zajímalo, jak to vypadá, když odkapává horký vosk na poprsí, dočkal se také. Ještě o něco zajímavější byla druhá scénka. Na pódium byla přinesena postel se dvěma pohlednými a spoře oděnými slečnami… no, spíše neoděnými, protože na sobě měly pouze jeden kousek oblečení (a i ten zakrýval jen nejnutnější). Za válení v posteli pak byly náležitě ztrestány – jedna si užila trochu bondage (a věšení) a druhá zase propichování kůže (a věšení). Já osobně bych to teda nezkoušel, protože představa, že mi někdo propichuje kůži háky a pak mě za ně pověsí dva metry nad zem, mě zrovna neláká, ale z publika je to určitě zajímavá podívaná a za mě docela respekt, že to někdo zvládne.

Poté už přišla řada na samotné Grausame Töchter. Hlavní hvězdou celého koncertu byla samozřejmě zpěvačka Aranea Peel, která nastoupila v dlouhém černém lesklém hábitu, pod nímž neměla vůbec nic, což bylo vidět díky dlouhým rozparkům na bocích… no, a kdyby o tom někdo i tak pochyboval, Aranea neváhala za chvíli vyhrnout sukni nahoru, podat o absenci spodního prádla důkaz a při té příležitosti se na kraji pódia rovnou i vymočit. Po pár skladbách se pak převlékla do ještě zajímavějšího outfitu v podobě stříbrných kalhot, kapuci a rukávu, což doplnila ještě apartním obráceným křížem namalovaným přes celé břicho. Avšak o tom, že by vedle ní byly zbylé členky neviditelné, se mluvit rozhodně nedá. Kdo si chtěl třeba užít trochu té nahoty, baskytaristka Era Kreuz mu vyšla vstříc, protože její oblečení šlo dolů hodně rychle… a nahoru už se nevrátilo, takže zbytek vystoupení odehrála dočista nahá (a cca od půlky koncertu i počmáraná, protože při jednom songu se ke slovu dostal i štětec s barvou).

Na pódiu se takřka neustále něco dělo… no, vlastně ani ne takřka, protože se skutečně bylo na co dívat od začátku do konce, a i když se vám to může zdát divné, vážně nemám na mysli jen to, že se tam členky Grausame Töchter producírovaly nahé nebo polonahé. Nechyběly totiž ani hrátky s nožem (zkuste hádat, jak se to oblečení baskytaristky dostalo dolů) a oprátkou, típání cigarety o kůži, francouzáky (nemyslím klíče), nějaká ta facka a v neposlední řadě také ujeté taneční kreace. Aranea a obě doprovodné zpěvačky Charona a Harpyiena tam místy nacvičovaly hotovou spartakiádu, zatímco Era Kreuz v pozadí v mezičase během jedné písničky vykalila celou flašku vína, načež k dalšímu songu vstávala docela vrávoravě. Jediná hudebnice, která tam nevyváděla jednu kravinu za druhou, byla cellistka Bojana Tadic, jež se celou dobu tvářila stylem “kde to kurva hraju?”… čemuž se nelze moc divit, když metr vedle ukazují kolegyně svoje frndy celému sálu.

Jakkoliv se to může vzhledem ke všemu, co doposud padlo, zdát trochu divné, všechna ta explicitní nahota (a i ty další věci) nepůsobí nijak samoúčelně, protože u Grausame Töchter je jí tolik, až se vlastně jedná o úplně samozřejmou záležitost (ostatně i po samotném koncertě kapela vyrazila mezi lidi, aniž by se oblékla). Především to ale koresponduje i s dekadentní atmosférou samotné muziky, díky čemuž stačí tvorbu Grausame Töchter (teď myšleno čistě hudební tvorbu) pochopit, aby vám nepřipadalo nemístné nebo dokonce divné, že si zpěvačka stoupne, na kraj pódia a začne močit, div to lidem v prvních řadách necáká do ksichtu.

Navzdory vší vizuální stránce (to, že se opravdu bylo na co koukat, jste už nejspíš pochopili) však nesmíme zapomenout ani na onu hudbu samotnou, protože na koncertě se bylo nejen na co koukat, ale bylo i co poslouchat. Nová deska měla v setlistu hojné zastoupení a vlastně bylo vystoupení postavené především na ní, takže mimo jiné nechyběly věci jako titulní “Glaube Liebe Hoffnung”, “Lust unt Tod”, “Verlassen”, “Sex in Latex”, “Paradies” nebo “Bete und arbeite”, samozřejmě však došlo i na pár starších kusů jako třeba “Therapie für dich” či hitovou “Ich darf das!”. Přese všechno, co se na pódiu dělo, byl navíc i samotný hudební přednes takřka bezchybný a především vokály byly doslova perfektní a zněly úplně stejně jako z desek, což u spousty skupin přece jenom není samozřejmost.

Nebudu lhát a klidně řeknu, že jsem se na akci těšil vážně hodně a také jsem od ní hodně očekával, ale zklamán jsem rozhodně nebyl, spíš naopak – odcházel jsem doslova nadšený. Koncert se povedl po všech stránkách, zvukem počínaje (dobrá, možná cello bych vytáhnul ještě o kousek víc, ale to mohlo být i tím, kde jsem stál, nehledě na fakt, že utopené nebylo ani tak) a konče samotnými Grausame Töchter a jejich šílenou show. Na závěr se tedy sluší dodat už jen poslední věc – jestli budete mít někdy možnost na tohle jít, v žádném případě neváhejte (a můžete mi věřit, že ani já váhat nebudu)!


Grausame Töchter – Glaube Liebe Hoffnung

Grausame Töchter - Glaube Liebe Hoffnung
Země: Německo
Žánr: electro / EBM
Datum vydání: 26.9.2014
Label: Scanner / Dark Dimensions Label Group

Tracklist:
01. Glaube Liebe Hoffnung
02. Lust und Tod
03. Verlassen
04. Solipsismus
05. Mensch und Tier
06. Tränen in einer toten Welt
07. Ficken ist ein schlimmes Wort
08. Blutwalzer
09. Sex in Latex
10. Zukunftsvision
11. Bete und arbeite
12. Quid Pro Quo
13. Wie eine Hyäne
14. Paradies
15. Ich bin Gott

Hodnocení: 7,5/10

Odkazy:
web / facebook

Grausame Töchter jsou dozajista kapelou, u níž ani nepotřebujete slyšet její muziku, abyste se o ni hned začali zajímat. Je to totiž jedna z těch skupin, které předchází už jejich pověst něčeho, co se nevidí na každém rohu a co bychom z obecného hlediska klidně mohli pojmenovat jako kontroverzi. Nejvíc v tomto ohledu samozřejmě vyčnívá vizuální složka, v jejímž rámci Grausame Töchter páchají věci, díky nimž rozhodně není od věci je označovat například škatulkou fetish EBM.

Byly doby, kdy jste byli kontroverzní jen tím, že jste byl chlap a měli dlouhé vlasy. Pak jednoho krásného dne přišli Black Sabbath, kteří na vnitřní obal svého legendárního debutu umístili obrácený kříž, a hned to byli kacíři. Od té doby se mnohé změnilo, nějaké obrácené kříže nebo pentagramy už dnes zvedají ze židle málokoho a po celém světě se prohánějí tuny blasfemických kapel, aniž by to komukoliv vadilo. Současná západní společnost je nastavená tak, že nejvíce pobouří jakákoliv neoslavná poznámka k lidem nebílé barvy pleti a nahota. A v tom druhém případě to vlastně ani nemusí být full frontal… běžte do ulic s velkým obráceným křížem kolem krku a maximálně se někdo otočí, vystrčte ovšem na ulici zadek (nebo bradavku v případě ženského pohlaví) a uvidíte ten kolotoč.

Barvou pleti se sice Grausame Töchter nezabývají ani vzdáleně, ovšem nahoty se tato excentrická formace okolo neméně excentrické Aranei Peel vůbec nebojí – a to i té úplné, kdy je vidět fakt všechno. Ostatně, stačí otevřít jen booklet nové desky “Glaube Liebe Hoffnung” a hned na druhé stránce na vás vybafne dámské přirození v pěkném detailu (o tom, že patří nějaké z členek skupiny, myslím není třeba příliš pochybovat)… a na ostatních stránkách vás zase čeká pěkná sbírka poprsí. U obrázků v bookletech se však Grausame Töchter rozhodně nezastavili, protože nahotu v kombinaci s dalšími nepříliš standardními kratochvílemi bez uzardění předvádějí i v přímém přenose na koncertech (tahle nádherná momentka vám snad dá trochu představu).

Vedle živých koncertů plných nahoty, krve a dalších roztomilých věciček (podrobnosti v podobě reportu z nedávného pražského koncertu si neváhejte přečíst tady) však není příliš těžké trochu zapomenout i na hudební stránku. A to je podle mého skromného názoru poněkud škoda, jelikož ani v tomto ohledu nejsou Grausame Töchter zrovna vzorem normálnosti a také – a to je to úplně nejdůležitější! – jsou v tom opravdu kvalitní a velice zajímaví. Pokud by si totiž někdo myslel, že to jediné, co mohou Grausame Töchter nabídnout, je pohled na vagíny členek skupiny, byla by to domněnka nanejvýš mylná.

Minulá deska “Alles für dich” z roku 2012 byla fakt hodně dobrá. Možná by jí slušela trochu menší stopáž, ale nebylo to nic, co by vyloženě rozbilo skvělý dojem podpořený množstvím výborných songů jako “Blut geleckt”, “Tanz für dich”, “Therapie für dich” a samozřejmě i našlapané hitovky “Ich darf das!”. Na vydání letošní novinky “Glaube Liebe Hoffnung” tedy rozhodně nebyl důvod se netěšit a očekávání nebyla zrovna nejmenší, i když pohled na hrací dobu, jež se opětovně hravě přehoupla přes hodinu, mě nepotěšila.

Zpočátku byl můj dojem z “Glaube Liebe Hoffnung” takřka totožný jako v případě “Alles für dich” – hodně povedená nahrávka s některými perfektními tracky, ale trochu moc dlouhou stopáží. S postupem času a samozřejmě i po nakynutí cifry v kolonce “počet poslechů” však musím prvotní dojem trochu poupravit, protože se stačí se do “Glaube Liebe Hoffnung” zažrat trochu víc, aby člověk zjistil, že v tomto případě už 65 minut přemrštěných vůbec není. Grausame Töchter totiž tentokrát vychytali i poslední mušky, takže se už nedá tvrdit, že by zde byl nějaký song trochu navíc. Novinka drží pohromadě po celou dobu, působí semknutěji, neobsahuje žádný slabší kus a drží vysokou kvalitativní laťku od začátku do konce.

S onou semknutostí však souvisí to, že “Glaube Liebe Hoffnung” neobsahuje žádný vyložený hit, který by zaujal hned při prvním setkání a táhnul nahrávku kupředu, jako tomu bylo třeba v případě “Ich darf das!” na “Alles für dich”. Novinka je díky tomu možná ještě o kousek méně přístupná a žádá si svůj čas, ale jak jej ve vašem přehrávači dostane, zanedlouho se i zde vyloupne pár skvělých hitovek… i když, možná bych to měl vlastně psát do uvozovek, protože u Grausame Töchter se rozhodně nebavíme o “hitech”, které by šlo pustit do komerčního rádia. To ovšem nic nemění na faktu, že třeba “Lust und Tod”, “Mensch und Tier” nebo “Bete und arbeite” mají vážně grády… obzvláště poslední jmenovaná je skutečně bomba, a aniž bych si jakkoliv protiřečil vzhledem k tvrzení o semknutosti, nebál bych se ji prohlásit za asi nejlepší skladbu “Glaube Liebe Hoffnung”.

Oněch povedených písniček bychom však samozřejmě našli mnohonásobně víc. Hned úvodní titulka “Glaube Liebe Hoffnung” je další pecka, jež album rozjede album v parádním stylu… nervní cello, poměrně minimalistická, ale účelná rytmika, nástup vrchní principálky a jejího charakteristického vokálu, který si předává slovo se sborem dívčího komanda. Úplně stejně dobré jsou ovšem i hutnější kusy jako “Verlassen” či “Solipsismus” s výrazným cellem, další jízdy “Ficken ist ein schlimmes Wort” a “Wie eine Hyäne” nebo skvělé finále v podání “Ich bin Gott”. Zároveň se najde místo i pro klidnější věci… tedy, klidnější myšleno v tom smyslu, že neobsahují řvoucí elektroniku a bicí jsou umírněnější, ale určitě ne v tom smyslu, že by snad šlo o odpočinkovější záležitosti. Skladby jako “Blutwalzer”, kraťoučká “Zukunftsvision”, “Paradies” s několika až cirkusovými momenty a především extra silná porce atmosféry v podání “Tränen in einer toten Welt” mají totiž k relaxaci pořád daleko.

Další nespornou výhodou Grausame Töchter je jistě i to, že je jejich zvuk hodně “divný” a do jisté míry vlastně i neotřelý. Jejich muziku provází hodně nervní a temná atmosféra. Svou roli v tomto ohledu jistě hraje i hojně využívané cello, což není nástroj, jaký by byl v oblasti EBM úplně běžný (byť Grausame Töchter úplně čistokrevné EBM nejsou, to je pravda), ale onu nervózní aury hudby podporuje skutečně vydatně. V neposlední je tu pak i excelentní vokální stránka v čele se samotnou Araneou Peel a jejím pronikavým hlasem, který je úplně stejně výstřední jako jeho majitelka, a neméně skvělými doprovodnými vokály.

Někde výše už jsem zmiňoval, že jsem od novinky nečekal úplně málo a tak nějak jsem do poslechu šel s tím, že se mi to bude líbit, ale “Glaube Liebe Hoffnung” mi nakonec přijde ještě lepší, než jsem doufal, a i když bych to dopředu netipnul, nakonec bych řekl, že je to ještě lepší než “Alles für dich”. Samozřejmě to není muzika pro každého, ale to snad není u podobných záležitostí moc nutné zdůrazňovat. Máte-li pochopení pro ne úplně tradičně pojatou elektroniku opepřenou koňskou dávkou kontroverze, pak s poslechem “Glaube Liebe Hoffnung” (potažmo Grausame Töchter obecně) nijak neváhejte, protože na vás bude čekat deska, jež hned tak neomrzí.