Archiv štítku: bigfoot horror

Monstrous (2020)

Monstrous (2020)

Země: USA
Rok vydání: 2020
Žánr: rádoby bigfoot horror

Originální název: Monstrous

Režie: Bruce Wemple
Hrají: Anna Shields, Rachel Finninger

Hrací doba: 86 min

(Budou velké spoilery.)

Horory s bigfootem / sasquatchem mě baví. Obecně mám rád monstr bijáky a horory s obludami – čím větší a ohavnější, tím lépe. Třeba si tím kompenzuju svoje malý péro nebo tak něco. Ale to sem teď nepatří. Chtěl jsem spíš říct, že bigfoot k pořádným příšerám nepochybně patří a na malé péro s největší pravděpodobností netrpí.

Najít nicméně dobrý horor s bigfootem je poměrně těžké. Většinou to jsou strašné kraviny bigfootoviny, a to má ještě člověk kliku, když se jedná o zábavně špatný trash. Třeba předloňské „Primal Rage: The Legend of Oh-Mah“ na poměry nepříliš dobrých bigfoot hororů ještě docela ušlo, i když k označení dobrý film to pořád mělo ještě docela daleko. Minimálně z produkčního hlediska se ale jednalo o řemeslně kvalitně udělaný projekt, což tak nějak dokazuje, že má smysl to občas zkoušet (nový pokus se objeví skoro každý rok) a doufat, že by se něco rozumného v tomhle ranku mohlo urodit.

Letošní bigfoot úrodu představuje kousek „Monstrous“. Od něj jsem už dopředu nečekal nic moc kvalitního, protože se na první pohled (plakát, trailer) jedná spíš o lacinější záležitost – lacinější především obsahově. V podobných záležitostech se rád mýlím, ale můžu vám okamžitě prozradit, že tady jsem zmýlil. Akorát na opačnou stranu, než to podle téhle věty může vypadat. „Monstrous“ je ještě mnohem horší, než jsem předpokládal.

Hodlám v následujících řádcích vykecat největší a vlastně i jediný plot twist „Monstrous“, takže na to radši upozorňuji dopředu, aby někdo nebyl nasraný, kdyby se na to chtěl podívat. Přijde mi totiž, že to nemůžu dostatečně vydissovat a ukázat vám, proč je to taková mrdka, aniž bych tohle vyzradil. Mám ale i jednu dobrou zpravu – „Monstrous“ je tak špatné, že vám ten film pravděpodobně nezkurvím ani tak. Tady se totiž toho moc zkurvit nedá. Tak jdeme na věc!

„Monstrous“ mě mimořádně nasralo tím, že jde vlastně o klamavou reklamu. Bigfoot se tu sice objeví, ale vůbec to není o něm, ačkoliv se tak snímek na první pohled prezentuje. Ve skutečnosti z toho totiž vyleze lesbická vražedkyně, která si zve do baráku holky, aby je tu ve sklepě zabila a natočila si u toho snuff. Ideálně potom, co se s nimi ještě trochu polesbuje. Není nad to někomu vylízat pekáč a pak mu rozmrdat palici kladivem, že jo.

Hlavní hrdince Sylvii (jejíž představitelka Anna Shields k téhle perle mimochodem vysrala i scénář) se takhle ztratila nejlepší kamarádka. Odpověděla na inzerát o spolujízdě a pak už se nikdy neobjevila. Když se tedy nyní objevil podobný inzerát, Sylvia odpoví a s brunetkou odjede někam na samotu na její chatku. Film prezentuje, že to je těžká divočina a že tam pak oběti bloudí po lese, ale při příjezdu lze opodál zahlédnout hlavní silnici, haha. No, Sylvia má sice traumičku z dětství (sestra díky ní uhořela) a další problémy, ale vymletá piča to jakože není, takže svoji novou kámošku Alex prohlédne a najde i její sklepní doupě, v němž aktuálně ještě čeká na popravu předešlá oběť.

Monstrous (2020)

Teď vás možná napadla dost zásadní otázka – jak do toho kurva spadá ten bigfoot? Hele, to je jednoduché. Ten žije a pobíhá v divokých lesích (to měl být vtip, vzpomeňte si na tu silnici) okolo chaty a od baráku jej drží jenom zvukový systém na odhánění divoké zvěře.

V reálu to vypadá asi tak, že ten bigfoot se tam prakticky ani neobjevuje. Asi dvakrát v průběhu filmu se zlehka ukáže, ale jen tak cudně, aby tam náhodou nebylo něco vidět. V překladu: silueta chlupů ve tmě, anebo něco rozmazaného v pozadí. V celé kráse se objeví až v poslední scéně a i tady pro jistotu jen na chvilku a v detailech, aby nešlo moc poznat, že ta maska vypadá hrozně směšně. Stejně to nepomohlo a vypadala směšně. A co je ještě horší, z bigfoota nakonec udělali klaďase, jenž hrdince ještě pomůže sejmout tu hnusnou vraždící žábu. Zkurvená zrada na diváka.

Monstrous (2020)

Když čumím na bigfoot horor, tak chci, aby tam bigfoot rozjebával palice buranům a unášel ječící svlečené blondýny do svého brlohu a tam jim ukázal, zač je toho jeho gigantické bigfootí péro. Ne tuhle nedomrlou břečku o jakože vražedkyni, kde vlastně ani není nic pořádně vidět. Dvě buchty tam tři čtvrtiny filmu kecají v chatě a občas si dají líbačku. A když už dojde na nějakou konfrontaci, tak se ještě chovají úplně dementně a vždycky poslušně čekají, než jim protivnice ránu vrátí, namísto toho aby ji dojebaly, zatímco se válí po zemi. No, a víc tam toho vlastně není. A ani jedny ukázané cecky mě tentokrát neobměkčí.

Nevím, jestli to měl být pokus o inovaci nebo snaha udělat něco rádoby chytrého a překvapivého. Víš jak, člověk se jde podívat na monstr horor a má si sednout na prdel z toho, že monstrum je vlastně někdo úplně jiný, než měl čekat. Aby ale takový pokus zafungoval, nemůže se u toho divák vrtat v nose nudou, což se přesně stalo mně. Stručně řečeno, jedná se o strašnou kokotinu, s níž byste neměli ztrácet čas.

Monstrous (2020)

Abychom to měli kompletní, zbývá mi už jenom zandat nějaký otřepaný fór s názvem bijáku, tak tedy: monstrózní výsledek určitě je, ale jedině tak monstrózní mrdka.


Primal Rage: The Legend of Oh-Mah (2018)

Primal Rage: The Legend of Oh-Mah (2018)

Země: USA
Rok vydání: 2018
Žánr: natural / bigfoot horror

Originální název: Primal Rage: The Legend of Oh-Mah (2018)
Český název:

Režie: Patrick Magee
Hrají: Casey Gagliardi, Andrew Joseph Montgomery

Hrací doba: 109 min

Odkazy: facebook

Zdroj fotek: IMDb.com

(Budou spoilery.)

Bigfoot neboli Sasquatch mi připadá jako dost dobrý námět pro hororový biják. A nejde tvrdit, že by si toho hororoví filmaři nebyli vědomi, protože těch snímků již v průběhu času vzniklo hned několik. A najdou se mezi nimi i takové bizarnosti jako extra špatné a extra chlupaté (doslova!) sedmdesátkové péčko „The Geek“, které mohu doporučit jen těm z vás, kdo opravdu nevíte co s časem. Velká část těch bigfootovských filmů se nese ve stylu found footage, což je za mě osobně fest nuda, protože zrovna tenhle subžánr mi k srdci vůbec nepřirostl, spíš naopak. Další kopa z toho jsou už od pohledu zdálky totální sračky, takže všehovšudy nám z toho vyleze, že najít horor s Bigfootem, jenž by se mohl pochlubit i nějakou vyšší kvalitou, dá sakra práci. A to ještě není jisté, jestli najdete.

„Primal Rage: The Legend of Oh-Mah“ – což jen tak mimochodem není jediný letošní přírůstek do rodinky bigfoot hororů, zájemci mohou hodit okem ještě po kousku „Big Legend“ – může vzbudit dojem, že právě on by konečně mohl být dobrým hororem s chlupatým lesním opičákem v hlavní roli. Na rozdíl do jiných perel tomuhle filmu evidentně nechybělo alespoň produkční zázemí, takže to celé vypadá trochu k světu, a i když něco hlubšího by od toho čekal asi jen hlupák, pořád tu byla možnost na solidní akční výplach.

V příběhu sledujeme Ashley, jak jede vyzvednout svého manžela Maxe, jenž byl právě propuštěn z vězení poté, co si odpykal svůj trest. Na idylické shledání to úplně nevypadá, ale na všechny rozmíšky rázem zapomenou, když jim cestou zpátky skrze hluboké lesy amerického severozápadu pod auto vběhne člověk. Jdou se podívat a zjistí, že chlápek dostal asi trochu větší rychtu než jen náraz autem, protože je všude pokousaný. Nikdy ale není tak špatně, aby nemohlo být ještě hůř. Někdo po nich totiž z lesa začne metat šutry a Max dostane jednu čelovku, načež se skácí ze srázu dolů a spadne do řeky.

První část filmu se netváří na nějakou vyloženou sračku. Z velké části i kvůli tomu, že Ashley, přestože je to blondýna, se chová na hororové poměry docela rozumně. Bez váhání skočí do prudké řeky, vytáhne manžela na břeh, poskytne mu první pomoc, rozdělá oheň, aby přečkali noc. Ráno už to ale začne trochu haprovat. Dvojice si už ani nevzpomene na to, že po ní někdo házel kamení. Vůbec jim není divné, že přes noc jim někdo v hlubokém lese, kde by nemělo být ani živáčka, šlohne půlku oblečení. No, dejme tomu. Vydají se na cestu k civilizaci.

Při jejich pochodem lesem už je sleduje opice s kingkongovským komplexem na blondýnky. Jenom sleduje. S útokem počká, dokud dvojice nepotká bandu místních pytláckých vidláků, s nimiž se prvně střetla už na benzínce. Asi protože útočit jen na dva neozbrojené lidi asi není pořádná výzva. Samotný opičák není jen dost chytrý na to, aby si ze dřeva vyrobil brnění a helmu, střílel z luku a používal sekerku, on je taky absurdně tichý a občas má tak trochu teleport. Příklad: bloncka sedí schovaná za kmenem a čeká, až se její bouchač dohodne s bandou pytláků. Bigfoot se k ní přiblíží zezadu, ustřihne jí trochu vlasů, ona se okamžitě otočí, a víc jak dvoumetrová opice – kurva nikde!

Primal Rage: The Legend of Oh-Mah (2018)

Ještě větší mindfucky přijdou v momentě, kdy se do toho začnou míchat indiánská moudra (skeptický šerif, který nakonec prozře a uvěří na síly Matky přírody – v ceně!) a navrch to dodělá přítomnost nějaké uschlé čarodějnice. O závěrečném mega-twistu volajícím po druhém díle ani nemluvě. Obecně bych řekl, že rozumně se rozjíždějící biják doplatil na přílišnou překombinovanost a narůstající počet logických lapsů. Stačilo se držet víc při zemi, vyškrtat pár zbytečných motivů a s nimi i zkrátit stopáž, protože bezmála dvě hodinky jsou zbytečně moc, pohodových 90 minut by na tohle bohatě stačilo.

„Primal Rage: The Legend of Oh-Mah“ tedy nabírá klady spíše jen v detailech. Docela se mi líbil design ústředního opičáka, ten vypadal vcelku cool. Palec nahoru dávám taky za slušný počet krvavých záběrů, před nimiž kamera zbaběle neuhýbá. Chlupáč tu usekne hlavu sekerkou, střílí šípy skrz krky, urve spodní čelist z pantů, rozšlápne hlavu a taky se někomu pohrabe ve střevech. Akorát škoda, že nedošlo na nějakou zoofilní soulož, když už si unesl blondýnu bez kalhot do svého brlohu.

Primal Rage: The Legend of Oh-Mah (2018)

Vzato kolem a kolem se jedná o koukatelnou kravinku. Není to nic zásadního a určitě to má svoje chyby, které nelze přehlížet, ale v dílčích ohledech film projevil i určitou kvalitu a v nuzné konkurenci bigfootovských hororů stále patří k tomu slušnějšímu. Když „Primal Rage: The Legend of Oh-Mah“ neuvidíte, o nic nepřijdete, ale na jedno podívání se to dá. Dvojku nepotřebuju, ale kdyby náhodou vznikla, asi bych ji pro doplnění vzdělání zkouknul.