 |
| Země: Jordánsko Žánr: atmospheric doom / death metal Datum vydání: 11.6.2012 Label: Code666 Records Tracklist: Hodnocení: Průměrné hodnocení: 6,75/10 Odkazy:
|
Snad i díky tomu, že v našich podmínkách není blízkovýchodní metalová scéna až tak provařená, se člověku občas zadaří objevit kapelu, která se může chlubit tvorbou přinejmenším obstojné kvality a ještě to zní originálně. A přesně tohle je i případ Jordánců, kteří si říkají Bilocate a metalovou obec se snaží zaujmout doom metalem se znatelnými deathovými vlivy. Předmětem recenze je jejich čerstvá novinka s názvem “Summoning the Bygones”, takže je načase zjistit, jestli si ji pánové mohou dát za rámeček, či nikoli…
Odpověď na tuhle otázku si s dovolením nechám na závěr recenze a teď se pokusím nastínit, co že to Bilocate vlastně hrají. Že to asi bude doom/death, to už je tak nějak zřejmé ze samotného úvodu, jenže po tímhle pojmem se může skrývat kde co, takže by neškodilo to trochu rozklíčovat. Abych pravdu řekl, když jsem “Summoning the Bygones” protočil poprvé, úplně jsem nechápal, proč v souvislosti s ním vůbec někdo mluví o death metalu, protože pokud si pod pojmem “death metal” představíte zničující riffovací mašinu, která drtí vše okolo, opravdu tady nepochodíte. Postupem času jsem ale zjistil, že určité charakteristické death metalové rysy album vykazuje – ať už struktura nějakého toho riffu, bicí palby, které doprovázejí ostřejší pasáže, nebo nějaké to sólo, které by s trochou představivosti zapadlo někam k tvůrčímu poli Morbid Angel nebo jim podobných.
Nesporná je však jedna věc – ta doomová, respektive méně agresivní složka převažuje. V podání Bilocate nejde o žádné dusivé bažiny funeral doomu – ty neveselé nálady zde pramení především ze způsobu, jakým jsou vystavěny melodie. Působivé intimity celku je pak dosaženo pasážemi, které jsou vyloženě klidné a v režii jemně vybrnkávané kytary, nebo decentního klávesového partu. Za povšimnutí ale rovněž stojí místy jen sotva postřehnutelné použití dalších nástrojů. Třeba takové housle v “Beyond Inner Sleep” nebo “Passage” dodávají příslušným skladbám velmi žádoucí zpestření. A když už jsme u těch nástrojů, slušelo by alespoň naznačit, jakých technických obratů se posluchač dočká ze strany kytaristů, protože i přes nezastupitelnou roli dalších muzikantů a jejich instrumentů jsou to právě kytary, na kterých hudbení výraz Bilocate stojí. Po téhle stránce je album “Summoning the Bygones” sympaticky pestré a od kytaristů se tak dočkáte jak sekaných rifovaček, předlouhých melodických vyhrávek, ochuzeni nezůstanete a ni o nějaké to sólo nebo tapping – prostě je více méně pořád co poslouchat.
Všechny indicie tedy napovídají, že by mohlo jít o velmi povedenou desku a já musím uznat, že je tomu zčásti skutečně tak. Specifická doomová atmosféra, která je přítomná na celé délce desky, funguje dobře, občas patrný, jindy skoro neznatelný vliv východní melodiky působí pořád ještě neokoukaně a celek osvěžuje. Poslouchá se to celkem příjemně a místy je to opravdu hodně dobré. Jasným vrcholem je dle mého soudu skladba “Hypia”, kde se vokálu zhostil hostující multiinstrumentalista a pachatel snad všeho, co se okolo metalu točí – Dan Swanö. Ten svým zpěvem přispěl i v dalších skladbách, ale právě “Hypia” zcela triumfuje, stejně jako Dan, který ukazuje, že by si neznalý posluchač mohl jeho čistý vokál snadno splést s jeho souputníkem z death metalových Bloodbath, Mikaelem Åkerfeldtem. Zbytek tracklistu se pohybuje někde na rozmezí “opravdu slušné” až “divné a nudné”, ovšem sluší se podotknout, že toho nelichotivého extrému dosahuje snad jen jediná skladba, “Beyond the Inner Sleep”. Obecně ale lze říct, že je “Summoning the Bygones” albem, které je na poslech přívětivé, a když na to přijde, umí nabídnou velmi hodnotný hudbení zážitek.
Když už jsem ale zmínil skladbu “Beyond the Inner Sleep”, nemohu si odpustit poznámku, která je s ní zásadním způsobem svázaná. Ač se to zdá neuvěřitelné, je to JEDINÁ vlastní a nová skladba, která se na “Summoning the Bygones” nachází. Dál je tu jen cover “Dead Emotion” původem od Paradise Lost a zbytek není nic jiného než přehrané a do moderního hávu zahalené album “Dysphoria”, které Bilocate nahráli v roce 2005. Upřímně nechápu, co kapelu vede k tomu vydávat “Summoning the Bygones” za řadovou desku, když je to de facto znovu nahraný debut s přeházeným tracklistem a dvěma bonusy. Jak už jsem říkal, muzika je to slušná a její poslech určitě nikomu vyrážku nezpůsobí, ale s přihlédnutím ke skutečnosti, že album opravdu nelze považovat za regulérní řadovku, mi jeho chuť poněkud hořkne v ústech. Takový krok by měl smysl jen v jediném případě – kdyby bylo účelem alba představit stále dobrý materiál z vlastním nákladem vydaného alba “Dysphoria” širšímu publiku. A čím déle o tom přemýšlím, tím jsem si tím jistější, protože s labelem Code666 Records za zády mohou Bilocate získat řádově širší fanouškovskou základnu napříč celým metalovým světem a připravit si tak půdu pro přijetí další desky. Až přijde, určitě si ji nenechám projít mezi prsty, a jestli toho názoru došlo více lidí, “Summoning the Bygones” dosáhlo svého cíle – představit nesporné kvality Bilocate světu, aniž by trpěly podfinancováním a špatnou produkcí…
Další názory:
Jméno jordánských Bilocate sice již nějakou dobu registruji, nicméně novinka “Summoning the Bygones” je asi první album, které jsem se jal poslouchat opravdu zevrubněji, a musím říct, že muziku kapely shledávám poměrně zajímavou. Ne zrovna převratnou či výjimečnou, ale určitě zajímavou – přece jenom není zas až tolik kapel, které by hrály metal se silným orientálním nádechem. Nemile mě ovšem překvapila jiná věc, a sice že “Summoning the Bygones” je v podstatě znovu nahraným debutem “Dysphoria”, nové jsou zde tuším dvě jen skladby, z nichž jedna je ještě cover od Paradise Lost. A je to o to podivnější, že před vydáním bylo prezentováno, že se na novince objeví pouze jedna předělávka z prvního alba. Sama o sobě je to dobrá hudba (abyste neřekli, že nejsem konkrétní, můžu vypíchnout třeba druhou polovinu songu “Passage” – to je vážně výborná záležitost), ale výše zmíněný fakt mi docela dost sráží dojem. Pokud by šlo o stejně kvalitní materiál, který by byl kompletně nový, bylo by hodnocení rozhodně o dost vyšší…
H.