 |
|
Země: Polsko Hrací doba: 36:55 K recenzi poskytl:
|
Jestli něco nemám rád, tak to jsou nevyžádaná cédečka na recenzi. Ještě s tím dokážu žít, pokud někdo bez ptaní pošle něco, co je ve finále fakt dobré, ale to stává opravdu jen výjimečně. Většinou to jsou blbosti, o jaké bych si za normálních okolností ani neopřel kolo. Polští Skøv jsou přesně takovým případem.
Třeba Skøv v rámci svého stylu nejsou úplně blbí. Já nevím. Protože to, co Poláci hrají, mě vůbec nezajímá, nebaví a vlastně ani nedokážu poznat, jestli je to plus mínus objektivní optikou papírově oukej. Už po půlminutě prvního tracku „Release the Barabash“ jsem věděl, že tohle prostě není pro mě a nechci to poslouchat. Recenze jsou nicméně subjektivní a dejme tomu, že když mi to teda poslali, tak je asi ten můj subjektivní názor zajímá. Tento zní následovně: vůbec, ale kurva vůbec mě to nebaví, prakticky se to za mě nedá poslouchat.
Nebudu vám kecat, s nějakým postupným odhalováním krás „Skøv“ jsem se vůbec nesral. Každý song na albu jsem slyšel přesně jednou s výjimkou toho úvodní, který jsem slyšel asi třikrát (protože přesně třikrát jsem to zkoušel pouštět, ale na první dva pokusy mě to už během té první písničky přestalo bavit a vypnul jsem), a celé album na jeden zátah jsem nezvládnul ani jednou.
Každopádně, aby měl tenhle výlev alespoň minimální informační hodnotu, řeknu vám, že Skøv takovou rádoby chytlavou kombinaci metalu, punku, možná i trochu hardcoru a s hodně přivřenýma očima třeba ještě black’n’rollu. Najít nějaké jméno pro srovnání není vůbec těžké, protože vliv Kvelertak z toho řve fakt kurevsky, takže jestli tyhle Nory žerete, teoreticky by vás Skøv mohli zajímat. Mě ale Norové nebaví a Skøv mě taky nebaví a nezajímá mě ani jedno.
No, a to všechno, co k to mám říct. Pro formalitu můžu dodat, že mě na „Skøv“ nezaujal ani jeden song, a dál už mě fakt nic nenapadá. Tím pádem tady budu ještě chvíli psát nějaké bezvýznamné píčoviny, abych nahnal dostatečný písmenek na to, aby to alespoň vzdáleně a s velkou dávkou fantazie připomínalo cosi jako recenzi, a pak se na to vyseru. Aktuálně vidím 2002 znaků včetně mezer (tahle věta přihodila ještě něco navrch), což mi stačí, takže se na to vysírám…