Archiv štítku: Blaze Bayley

Redakční eintopf #45.5 – speciál 2012 (Stick)

Stick

Stick:

Top5 2012:
1. Marillion – Sounds That Can’t Be Made
2. Converge – All We Love We Leave Behind
3. Kreator – Phantom Antichrist
4. Marduk – Serpent Sermon
5. In Mourning – The Weight of Oceans

CZ/SVK deska roku:
1. Forgotten Silence – La grande bouffe
2. Mörkhimmel – Zloskřivec

Neřadový počin roku:
Agalloch – Faustian Echoes

Artwork roku:
Marillion – Sounds That Can’t Be Made

Shit roku:
John Frusciante – PBX Funicular Intaglio Zone

Koncert roku:
Marillion: Praha – Retro Music Hall, 25.11.2012

Videoklip roku:
Les discrets – Ariettes oubliées

Potěšení roku:
Blaze Bayley

Zklamání roku:
úmrtí Marka Reala

Top5 2012:

1. Marillion – Sounds That Can’t Be Made
Tahle celkem nedoceněná progresivní rocková sebranka má patent na krásnou emotivní muziku. Způsob, jakým dokáže chytit za srdce a změnit tak vaše momentální rozpoložení od smutku po radost, se jen tak u někoho nevidí. Je super, že i po těch letech má v sobě neskonalou chuť a schopnost ty krásné pocity přenášet. Steve Hogarth musí mít šťastný život, jako jednomu z mála umělců se mu opravdu daří svými texty dotknout lidského srdce. A kytarová hra Steva Rotheryho je vymazlená až na vrchol. Osm skladeb, osm srdcovek. Ani jedna nezapadne mezi těmi ostatními. Silné emoce a krásné melodie.

2. Converge – All We Love We Leave Behind
Tahle divoká parta si mě svou tvorbou získala už před pár lety. Ale s novou deskou mě posadili na prdel. Nejvyzrálejší výtvor téhle kapely, jedna silná skladba střídá druhou a vůbec vás nenapadne, že byste nějakou přeskočili. Šílený řev Jacoba Bannona má sílu vyřvat do hlavy díru a zběsilá hra celé kapely vlévá čerstvou energii do mojí zmučený palice. Nejlepší kus? Titulní “All We Love We Leave Behind” je jednoznačná sázka na jistotu.

3. Kreator – Phantom Antichrist
Nemůžu samozřejmě zapomenout na své oblíbené thrashové velikány z Německa, jejichž tvorba je pro mě naprosto zásadní, a to od raných divočáren až po dnešní podobu. Na své červnové desce “Phantom Antichrist” se Kreator nechali obejmout heavy metalovými vlivy a do své muziky naroubovali více melodií, než je u nich obvyklé. Nicméně to není vůbec žádný důvod myslet si, že se Kreator zaprodali nebo podobné kraviny. Pořád je to ten plnokrevný thrash metal se zběsilými riffy a kytarovými běhy Fina Samiho a sírou naplněným hlasem ikonického Milleho Petrozzy.

4. Marduk – Serpent Sermon
Marduk pro mě začali existovat až s deskou “World Funeral”, což byl první moment, kdy jsem se s nimi potkal. Od té doby už utekl nějaký pátek a tento rok nám Marduk naservírovali novou desku. Došlo k malému hudebnímu a zvukovému posunu. Kytary jsou mnohem čítelnější a Mortuusovy vokály čím dál chorobnější. Ale ani tady nedošlo k žádnému měknutí, hned na úvod titulní skladba zašlape do země a přitom stihne v refrénu vypálit vkusnou melodii. A tak to je celou desku, zběsilost, agrese a všudypřítomné melodie, buď skryté nebo přímo odhalené.

5. In Mourning – The Weight of Oceans
Švédský cit pro atmosféru je nám každý rok servírován na hromadě nahrávek. Mě tentokrát nejvíce přesvědčila partička In Mourning, která mi děsně připomíná Opeth s důrazem na atmosférické prvky své hudby. Jinými slovy přes jistou známku technické náročnosti se tu nevyužívá složité lámání rytmů a najazzlé kytarové finesy. Valí se to pěkně od podlahy v relativně členitých kompozicích, ale s takovou atmosférou, že u každé skladby úplně cítíte, že se ani nemůže jmenovat jinak, protože to by už bylo něco špatně. Platí to hned u úvodní “Colossus”, která je skutečně kolosální.

Forgotten Silence - La grande bouffe

CZ/SVK deska roku:

1. Forgotten Silence – La grande bouffe
Pánové z Forgotten Silence jsou perfektní muzikanti. Jednou za dlouhý čas nám to dokážou novou deskou a krátkým turné. Stejně tak tomu bylo v případě “Velké žranice”, což je překlad názvu desky a filmu, se kterým je volně provázána. Komu se líbily jazzové a artové improvizace na desce “Kro Ni Ka”, může se cítit mírně překvapen, protože tahle deska je zase úplně jiná. Vrátily se vokály, které přináší nový velmi kvalitní zpěvák Satyr. Kompozice jsou těžké na poslech, ale vždy je tam nějaký motiv, kterého se můžete chytit. Jsou tu jazzové figury ve skladbě “Translucide (Brighton II.)”, stejně jako zběsilý nářez “Aalborg”, který svým hrdelním chropotem zaštítil BrunoHypnos. Myslím, že by hoši mohli u tempa vydávání desek zůstat, pokud je to základní podmínka k tomu, aby vytvořili skutečný klenot naší hudební scény, jakým tahle deska je.

2. Mörkhimmel – Zloskřivec
Kapela, jejíž název padne jako prdel na hrnec, a ještě geniálnější název desky. “Zloskřivec”, to může být prakticky kdokoliv nebo cokoliv. Je jen na vás, jakou variantu si ve své fantazii představíte. Kombinují black metal s crustem a zní to sakra dobře. Tahle špína působí jako skvělý průplach pro člověka znechuceného celým současným světem, k čemuž mu zpěvák Slávek svým nemocným hlasem blije romantický text o “Hromadě mrtvých krav”. Jednoznačná naděje českého undergroundu.

Neřadový počin roku:

Agalloch – Faustian Echoes
Agalloch jsou geniální. Ať už naservírujou cokoliv, spolknu jim to i s navijákem, a to i v případě tohoto výpravného EP, tvořeného jedinou skladbou. Jedná se o mocný příběh Fausta, ke kterému byl vytvořen výpravný soundtrack využívající všech možných prostředků pro umocnění atmosféry, jakou dokáží Agalloch rozhazovat po hrstech.

Marillion - Sounds That Can't Be Made

Artwork roku:

Marillion – Sounds That Can’t Be Made
Tenhle úsporný, decentní, přitom kombinací barev naprosto výrazný obal ze skvělé desky opanoval mé srdce. Tuhle desku chci na vinylu jen pro ten pocit kochání se už jenom když se na něj podívám.

Shit roku:

John Frusciante – PBX Funicular Intaglio Zone
Nechápu, kde se stala chyba, ale že tenhle vcelku schopný a originální kytarista nahraje něco takového a ještě to bude mít chuť vydávat, to by mě nenapadlo nikdy. Na tomto “albu” si hraje s programovacími mašinkami a své náhodné pokusy zaznamenal se slovy, že v tom teď vidí budoucnost své tvorby. Nemůžu si pomoct, ale mám takový dojem, že Johnovi z té meditace už definitivně hráblo. Zářivě růžový křiklavý obal dostatečně varuje před obsahem tohoto “výtvoru”.

Koncert roku:

Marillion: Praha – Retro Music Hall, 25.11.2012
Marillion celkem ovládají můj letošní hudební rok. Konečně jsem si taky splnil odvěký sen v podobě jejich živého vystoupení. A to byla čirá radost, sledovat ty postarší pány, s jakým elánem kouzlí ty krásné melodie a texty, a jak tím dokázali posluchače dokonale zabalit. Nevím jak ostatní návštěvníci, ale já fakt na dvě hodiny zapomněl na všechno a jenom vnímal tu čirou nádheru.

Videoklip roku:

Les discrets – Ariettes oubliées
Tihle melancholičtí mistři přišli s černobílým zdánlivě nicneříkajícím klipem. Ale na mě působí víc než sledování nějakých nabušených svalovců zdvíhajících pěstí. Melancholie a smutek ze skladby i z videa stříká na všechny strany a je jen na vás, nakolik se tím necháte obejmout.

Potěšení roku:

Blaze Bayley
Dost mě potěšila forma a celkový přístup zpěváka Blaze Bayleyho ke své hudbě a ke svým fanouškům. V jeho hrudi tluče opravdové metalové srdce a obě letošní setkání s ním vždy dokázala nakopnout a dát sílu jít dál a se vztyčenou hlavou se postavit svým problémům. Co mě na tom tak těší? Že tu sílu v sobě našel přes všechny útrapy i Blaze Bayley.

Zklamání roku:

úmrtí Marka Reala
Smrt Marka Reala z kapely Riot, se kterou předtím vydal úžasnou desku.

Marillion

Zhodnocení roku:

Po hudební stránce byl tento rok jako vždycky chvíli lepší, chvíli horší. Poznával jsem nové kapely s novými výbornými deskami, zatímco mě moji oblíbenci dokázali svými novými počiny zklamat. Arogance mezi některými metalovými fanoušky pořád přetrvává a bude přetrvávat dál. Zásadní věcí by bylo oddělení zrn od plev v rámci metalových kapel, vychází příliš mnoho zbytečných desek, který poslouchá jen pár lidí, nebo se to nedá poslouchat vůbec. Jestli tohle zahlcování bude pokračovat, neumím si ty důsledky představit. Jo a chybí nějaké velké jméno na poli heavy metalu, ti nejlepší z oboru už pomalu stárnou a Sabaton za budoucnost heavy metalu při troše zdravého rozumu považovat fakt nejde.


Blaze Bayley, Paul Di’Anno, Seven

Blaze Bayley, Paul Di'Anno
Datum: 11.11.2012
Místo: Zlín, Masters of Rock Café
Účinkující: Blaze Bayley, Paul Di’Anno, Seven, Tristana

Akreditaci poskytl:
Pragokoncert

Na bývalé zpěváky Iron Maiden se občas zapomíná. Jak Paul Di’Anno, tak Blaze Bayley zanechali nesmazatelný otisk na tváři Iron Maiden. Byla to tedy zajímavá možnost srovnat výkon člověka, který natočil klasiku, a člověka, který nazpíval nejkontroverznější dvě desky britské legendy. Ačkoliv jsme měli možnost Blaze Bayleyho (co si budeme nalhávat, bylo to hlavně o něm) vidět na turné v ČR v březnu, a dále i v létě na nevystoupení na pofidérním festivalu Rock Rebellion, který tak nějak proběhl-neproběhl, nebyl důvod nezajít se opět na toho metalového srdcaře, který potápí svým přístupem dolů i samozvané krále Manowar, podívat. Navíc když tentokrát přivezl zajímavou posilu v podobě původního zpěváka Paula Di’Anno.

Blaze u nás se zastávkami turné nikdy nešetřil, a tak se u nás turné zastavilo celkem čtyřikrát. Já jsem se účastnil třetí zastávky 11. listopadu ve Zlíně. Předskokany Tristana jsem bohužel nestihl vůbec a Seven jsem stihl jen na poslední chvíli, takže jsem mohl zahlédnout jen závěr vystoupení, které ale prý nepostrádalo šťávu a nadprůměrné hráčské výkony, hlavně od kytaristy Kirka Běhunka. Po nepříliš dlouhém čekání bylo vše připraveno na vystoupení zpěváka, který nazpíval první dvě (a pro někoho i jediné) desky Železné panny. Paul Di’Anno už dávno vypadá úplně jinak, asi málokdo by v něm poznával toho pankáče, který stál u zrodu NWOBHIM. U mikrofonu stál mírně korpulentní pán, který toho vskutku po pódiu moc nenachodil a co si budeme povídat, ani nezazpíval. Akci při koncertě zajišťovala (výborná!!!) skupina hráčů z Ruska, kteří provází oba zpěváky (takže dvě vystoupení za večer). Tito čtyři jedou ruské, ukrajinské, české, slovenské a skandinávské zastávky. Všichni jsou to sympatičtí poměrně mladí lidé. Paul (jaké to překvapení) měl většinu setu postavenou na starých klasikách Iron Maiden, což celkem dokazuje, že sám asi za zbytek kariéry nic moc smysluplného neudělal a potřebuje rejžovat z toho, čeho dosáhl už tak před třiceti lety. Jasno jsem měl v podstatě už od intra “The Ides of March” (která otevírá druhou desku Maiden, “Killers”) Zpěv už mu taky moc nejde, tak to většinou připomínalo takové zvláštní škrkání, ale musím říct, že jsem to čekal i o dost horší. Aspoň jsem si zanotoval notorické vály aka “Wrathchild”, “Killers” nebo “Running Free”. Největším zážitkem pro mě byla instrumentálka z první desky Iron Maiden, “Transylvania”. Spíš než koncert Di’Anno bych to popsal jako vystoupení jedné neznámé ruské bandy, která umí podat staré klasiky s neuvěřitelným nadhledem a nasazením. Di’Anno mě vyloženě nezklamal, od něj jsem nic speciálního nečekal, a nakonec to docela uteklo i přes jeho celkem úsměvnou osobu. Díval jsem se na něj spíš z historické úcty.

První blok večera za námi, nezbývalo než se osvěžit, cigárko, a vrátit se do sálu na hlavní zážitek večera, mocného Blaze. Chlápek, co si za svůj život zažil více, než si spousta z nás dokáže představit, se (už nevím pokolikáté) postavil na nohy, a v jednom kuse objíždí svět s novými a novými turné. Ať rekapitulační, nebo k nové desce, nebo akustický projekt (se kterým mimochodem zavítá v březnu do brněnského Semilassa), nezastaví se. A lidi na něj pořád chodí a já mu to přeju. Jeho přístup se vidí u málokterého hudebníka a já hrozně závidím těm muzikantům, kteří s ním můžou trávit celé turné. Blaze nabídl přůrez svou tvorbou, přičemž nejstarší položky byly skladby Iron Maiden, jmenovitě hned druhá “The Futureal” a třetí “Lord of the Flies”, kterými si hraní kusů od Maiden vybral až do druhé půli koncertu, kdy zazněla “The Clansman” a závěrečná “Man on the Edge.” Už tady je vidět ten propastný rozdíl mezi oběma zpěváky. Blaze nadšeně vyzýval diváky ke zpěvu a ke spolupráci. Po každé skladbě poděkoval a prohodil pár slov. Vždy mě dostane jeho motivační řeč před skladbou “King of Metal” (překvapivě jediný zástupce z jeho poslední desky), kdy mu věřím každé slovo, když si vzpomenu na vše, co prožil. Takových okamžiků, kdy zpěvák dává nahlédnout do svého nitra a mluví ke svým divákům s respektem a se snahou, aby jeho řeč v nich něco zanechala, je během vystoupení více. A neotravují. Nemá cenu popisovat každý detail vystoupení, pauzy mezi skladbami vyplňoval nadšené skandování zpěvákova jména a někdy bylo vidět, jak ho to nadšení lidí opravdu dojímá. Pro mě je opravdu i s podivem, že zrovna na zpěváka jeho formátu, který není médii (metalovými) příliš tlačený, pořád chodí dost lidí, i když už tu byl několikrát předtím. Ocenil jsem taky, že složení setlistu bylo jiné než při březnovém koncertě, a došlo i na Bayleyho brutálnější nahrávky “The Man Who Would Not Die”, ze které zazněla výtečná thrashovka “Robot”, a “Promise and Terror“, ze které vytáhl úvodní “Watching the Night Sky”. A opět ta podpora výtečné kapely, která dodala Bayleymu s jeho šílenými gesty to správné ostří a některé skladby tlakovala až nadoraz. Na konci koncertu byli propocení, vyčerpaní a spokojení úplně všichni. Jak ti pod pódiem, tak ti na pódiu.

Po koncertě Blaze neváhal a ihned se vydal za fanoušky, se kterými se ochotně vyfotil, prohodil pár slov, podepsal, co se dalo, a neustále se spokojeně usmíval. V prostorách klubu Masters of Rock Café byla možnost odchytit i ostatní členy kapely, takže možností popovídat si a nasbírat nějakou tu památku bylo hodně. Návštěvu Blaze Bayleyho doporučuju fakt každému, protože je to zážitek, na který se nezapomíná. Obzvlášť by si z jeho vystupování a nasazení měli vzít příklad současné dámičky, promenádující se na heavy metalové (potažmo melodicko metalové) scéně.


Blaze Bayley

Blaze Bayley - The King of Metal
Country: United Kingdom
Genre: heavy metal

Questions: H., Ježura
Answers: Blaze Bayley
Number of questions: 22

ČESKÁ VERZE ZDE

Odkazy:
web / facebook / bandcamp

Hello Blaze! First of all, I would like to ask how are you? What are you doing these days?

Hello, I am very busy at the moment. I have started my European Leg of the King of Metal world tour and it has been going really well so far.

You are now preparing a tour called „The King of Metal Tour“, which also contains five dates in the Czech Republic. How excited are you about this tour? Have you prepared something special for the fans? I suppose there will be songs off the new record „The King of Metal“… what else? Are you going to play some stuff from Wolfsbane and Iron Maiden, or will you concentrate on your own albums?

Yes, I am very excited about this tour. It is one of the biggest I have done for years.  I am looking forward to all the shows in the Czech republic as the fans there are great. I have played at a festival last summer with the band Seven and that was just fantastic.  The set will have songs from my full career added with songs from the brand new album.

As it is written in your biography, you are currently a solo performer without any stable backing band. How do you deal with line-ups for recording and touring? And how do you plan to deal with it in the future? Hiring new musicians for every tour would be exhausting, wouldn’t it?

Yes, i am now a solo artist.   It is very hard to keep a band together. you have to pay for everybody’s rent.  When I hire musicians I only need to pay them for the time they pay so when there are no shows, I don’t loose money. I have been really lucky because this way I get a chance to work with some really good musicians. On this tour, the band that has recorded the album, plays the tour.

In 2011 it was the second time you were left by the whole line-up of your band. How is it possible that something like that happens twice in mere five years? I don’t know you personally, but you always seemed to me as a nice person, so I don’t believe it happened because they couldn’t get on well with you (laughs). So what’s behind the 2007’s and 2011’s departures?

It always comes down to the finances. People want their bills paid but as an underground band, there is not always the money to pay for that. So people choose to get a normal job.  With the last band, I couldn’t afford them anymore and they didn’t want to play with me on a hirebases, so I decided to look for different musicians.

Both the tour and your new album are called „The King of Metal“. Why did you choose this name? I bet there will be some people who will see it as an egocentric title. Just to prevent this – could you explain why is the album called like that?

Too many musicians take the fans for granted.  They look down on them and forget that it is the fans that make it possible for us to do what we love the most.  The fans are the kings of metal and I dedicate this album to the fans for all their support and trust in me.  The titletrack is also called “The King of Metal”.

I have to confess that I haven’t had the opportunity to listen to„The King of Metal“ because it is not officially out yet, so I have to ask if you could tell us something about the record. Is there any progress in comparision with „Promise and Terror“? How would you convince fans that they should listen to it?

There is a lot of variety in the album.  It has some real old school metal songs in there but also some modern ones. It is a lot more direct and in your face as “Promise and Terror” and more positive.  It relates to a new part in my life where i refuse to give up.

I would also like to ask about some lyrics. I find the title „Dimebag“ very interesting… it seems like it is dedicated to Dimebag Darrell. Is it so? Do you like Pantera (and other Dimebag’s projects)? Anyway, what music do you listen to? Do you prefer metal or do you listen also to other genres? Do you know any Czech bands?

Yes, the song is a tribute to the tragic death of Dimebag Darrell that affected us all.  I listen to all kinds of music when I am not working on mine.  If I listen to metal I analise the songs too much and it becomes difficult to enjoy them.  I do know the band Seven, that i have played with a few times now, and I really like the guys!  They are great!

When talking about Czech bands… last year you performed as a guest with Seven at Masters of Rock festival. How did you enjoy the show? How did it actually happen that you shared the stage with Seven?

They got in touch with my management and asked if I could perform at two shows.  One fell through but the Masters of Rock went ahead. It is a great opportunity for me to play with them and to reach out for new fans. It is also a lot of fun because i am not involved in any of the details so can just enjoy the performance and the evening. We are now trying to find some more shows to do together this summer.

Back to the lyrics. Are there any autobiographical lyrics? Names of some songs could imply something in that way, e.g. „Fate“ or „Judge Me“. Beside that, you are also pictured on the cover of the album. Am I right about the autobiographical elements or did you write rather about general themes this time?

This is a autobiographical album. But I am sure that it also relates to a lot of fans that are going through emotions that I have been through. It is about not giving up and fighting on.  And about people thinking they know you, and base their opinions on that without really knowing you.

Blaze Bayley

Another really actual topic is the new Wolfsbane’s album. I would dare to ask one a little bit idiotic question (laughs) – if you had to, which record would you choose as the better one – „The King of Metal“ or „Wolfsbane Save the World“?

That is a really difficult one. I would say “The King of Metal” because that is all me. With Wolfsbane it is more a cooperation with everybody so you can’t always get your way.  But I also really like “Wolfsbane Save the World”.

There is a lot of easiness in „Wolfsbane Save the World“. It seems like all the recordings went absolutely comfortable. How did it feel to record with your old collegues once again? Have the right chemistry returned? Wolfsbane reformed for touring activities already in 2007 – when did you decide to make a new album? And how long did it take to compose the whole material?

We decided quickly after those shows in 2007 that we still had some songs left in ourselves that would work well for a new album. Jeff had some stuff and Jase and I also felt we could get some really good songs together. Jase and I got together at the start of last year and did a few days a month of writing together. The actual recording took about 3 months because everybody is still doing their own job and Wolfsbane is just something on the side. It was nice working together again.

Concerning particular songs, I would like to ask especially about „I Did It for the Money“. I suppose that it is your little provocation to the people who think that Wolfsbane reunited because of money?

Yes, that is right. But Wolfsbane is not for the money. It is a hobby.

Some screams can be heard in the background of „Buy My Pain“… Whose voice is that? Is that you?

I can’t remember. I would have to ask Jase lol

Which songs are Wolfsbane planning to perform live? Do you have your own favorites on „Wolfsbane Save the World“? I like e.g. „Teacher“ or „Child of the Sun“ very much…

I really like “Blue Sky”. I love riding my motorcycle so I really like that one. The setlist changes most of the times during the tour. We all know the songs well so we are free to change around. “Kathy Wilson” seems to be doing really well on tour and “Temple of Rock” too.

Wolfsbane

Another thing concerning Wolfsbane which crosses my mind… is this reunion only one-time matter, or are you planning to continue playing and to record more albums?

I don’t know. Everybody’s curcumstances change with time so who knows if we will still have time for it in the future.  If there is, we will do some more. We will also have to see if there is any more inspiration left… We are trying to get some shows this October in the UK. That’s the only thing we are planning for the future at this point.

Wolfsbane originally split up in mid-90’s when you joined Iron Maiden. Have you ever thought about how the things could have turned out and where Wolfsbane could have been nowadays if you had stayed? Furthermore, your engagement with Iron Maiden didn’t end up so good because many orthodox fans didn’t accept you within the band whithout any objective reason … Are you satisfied with how all the things turned out, or would change anything if you could?

I can’t blame the fans from Iron Maiden for not accepting me. They lost their favourite singer. I did my best and really enjoyed my time with Iron Maiden. It was such a great experience and something I will never forget. I am not sure what would have happened to Wolfsbane.

Regarding the last question… why do you think that many fans still don’t like Iron Maiden’s albums with you on vocals? I have to confess that I never understood why is it so because I honestly like both the albums and „The X Factor“ is even one of my favorite Iron Maiden’s albums ever. What is your opinion about this?

My voice is different to Bruce Dickinsons.  I had to sing songs that weren’t written for my voice and couldnt perform to my best that way. The albums Maiden have done with me are different to the ones before that, so I guess some fans don’t like change.

I guess I’m right when I say that you experienced both underground and absolute top during your career. It’s a dream of almost every metal musician to play with Iron Maiden, and you lived this dream for six years. While considering this experience, is there still some frontier for you to cross? Something you want to achieve? 

I just want to keep doing what I am best at: performing.  As long as I can combine that and have a happy family life next to that, It will be a great achievement.

Regrettably, I haven’t attended any of your shows yet but the references talk about an atmosphere that reminds british clubs in early 80’s – the birthplaces of legends. It sounds really amazing for me as a fan but I wonder what is your benefit from this and what’s your motivation for such a performance besides fans’ gratitude and effort for the best possible performance. Ain’t that some kind of nostalgia for the golden age of heavy metal for you?

I like the smaller gigs. The reaction from the fans is a lot more intense at a small venue than at a big festival. Of course I like those too but I like grabbing hold of the fans hands or their heads and sing right in their face.  It is a moment where everyone forgets about everything else.

Wolfsbane - Wolfsbane Save the World

Surely you have noticed the boom of popularity, which mostly young bands playing 80’s -like heavy metal are passing through in the last few years. I will mention swedish Steelwing for example. What’s your opinion about these bands? Do you think they are doing a good service for the whole genre or do you have a different opinion? After all, many of these bands just copy the music of your generation…

I am not familiar with Steelwing. I think that as long as they can find their own sound in that style, it is ok.

If you had to compare current records of the bands from 80’s with albums of those young bands, which would you prefer in general? Do you follow all the new music around, or do you concentrate just on your own production? Many people say that 80’s were the best times for metal music… do you agree with that? Do you think those times were better or do you prefer today?

I agree that metal was at its highest in the 80’s.  But metal has never died and it is still great to be able to perform soo much.  I don’t really listen a lot to the new bands. I try to relax on my time of and enjoy my family.

Thank you very much for your time, it was our pleasure to ask you some questions. At last I would like to ask for a message to our readers. We wish all the best and keep rocking!

I would like to that all the Czech fans for their support and look forward to seeing them on this tour or maybe this summer! Cheers


Blaze Bayley

Blaze Bayley - The King of Metal
Země: Velká Británie
Žánr: heavy metal

Otázky: H., Ježura
Odpovědi: Blaze Bayley
Překlad: H., Ježura, Bleček
Počet otázek: 22

ENGLISH VERSION HERE

Odkazy:
web / facebook / bandcamp

Pokud až doteď mohly panovat nějaké dohady o tom, jakého nejznámějšího hudebníka jsme na Sicmaggot zatím zpovídali, nyní je už tato otázka definitivně rozřešena, neboť Blaze Bayley, legendární britský zpěvák, který má za sebou bohatou sólovou kariéru, hraní ve Wolfsbane, ale i několikaleté působení v Iron Maiden, je dozajista tou největší persónou, která se do dnešního dne uvolila odpovídat na dotazy našeho malého plátku. Připravili jsme si pro Blaze celkem 21 otázek, na něž nám zpěvák odpověděl následovně:


Ahoj Blaze! Pro začátek bych se rád zeptal, jak se máš? Co právě děláš?

Ahoj, právě teď jsem velice zaneprázdněný. Začal jsem evropskou část světového turné King of Metal a jde to zatím opravdu dobře.

Aktuálně se chystáš na turné The King of Metal Tour, v jehož rámci se zastavíš i pětkrát v České republice. Jak se na šňůru těšíš? Mohou fanoušci očekávat nějaké speciality? Předpokládám, že určitě zazní písničky z nové nahrávky “The King of Metal”, ale co dál? Budeš hrát nějaké věci od Wolfsbane a Iron Maiden, nebo se soustředíš čistě na svá vlastní alba?

Ano, jsem velmi nadšený ohledně tohoto turné. Je jedno z největších, které jsem za poslední roky udělal. Na všechny koncerty v České republice se opravdu těším, protože tam jsou skvělí fanoušci. Minulé léto jsem hrál na festivalu s kapelou Seven, což bylo naprosto fantastické. Set bude obsahovat písničky z celé mé kariéry včetně songů ze zbrusu nového alba.

Jak je psáno v tvé biografii, jsi nyní sólový umělec bez stálé skupiny. Jak tedy řešíš sestavu pro nahrávání a koncertování a jak to plánuješ řešit do budoucna? To s tebou budou na každé turné hrát jiní hudebníci? Nebylo by to trochu únavné?

Ano, jsem teď sólový umělec. Je to opravdu těžké udržet kapelu pohromadě, každému totiž musíš platit jeho mzdu. Když mám najaté muzikanty, platím jim jen tehdy, když hrají, takže pokud nejsou žádné koncerty, nepřicházím o peníze. Mám opravdu štěstí, protože mám díky tomu šanci pracovat s některými velice dobrými muzikanty. Na tomto turné hraje skupina, která nahrála i samotné album.

V roce 2011 to bylo již podruhé, co tě opustila kompletní sestava tvé skupiny. Jak je to možné, že se podobná věc stane dvakrát během pěti let? Sice tě neznám osobně, ale vždy jsi mi přišel jako velmi příjemná osoba, takže nevěřím, že by to bylo tím, že bys byl nesnesitelný (smích). Proč tě tedy všichni muzikanti opustili nejdříve v roce 2007 a pak jiní muzikanti znovu v roce 2011?

Vše se odvíjí od financí. Lidé chtějí mít zaplacené své účty, ale jako undergroundová kapela pro to nemáme vždy peníze. Lidi si tedy radši zvolí normální práci. Poslední skupinu jsem si již nemohl dále dovolit a jako najatí hudebníci se mnou hrát nechtěli, takže jsem se rozhodl najít si jiné muzikanty.

Turné i tvá nová deska se jmenují “The King of Metal”. Proč jsi zvolil právě tento název? Vsadím se, že se určitě najdou lidé, kterým to bude připadat trochu egoistické. Jen pro jistotu – mohl bys vysvětlit, proč se album jmenuje takto?

Příliš mnoho hudebníků si svých fanoušků moc necení. Dívají se na ně spatra a zapomínají, že právě díky fanouškům je pro nás možné dělat to, co milujeme nejvíce. To fanoušci jsou králové metalu a tahle deska je věnována fanouškům za všechnu jejich podporu a víru ve mě. Titulní skladba se také jmenuje “The King of Metal”.

Musím se přiznat, že jsem ještě neměl možnost “The King of Metal” slyšet, protože oficiálně ještě nevyšlo [v době vzniku otázek album venku ještě opravdu nebylo – pozn. redakce], takže tě musím poprosit, abys nám desku trochu přiblížil. Je zde nějaký vývoj oproti “Promise and Terror”? Jak bys fanoušky nalákal na poslech?

Album je velice rozmanité. Jsou na něm některé oldschool metalové songy, ale i některé trochu modernější. Je mnohem přímější a přímočařejší než “Promise and Terror” a také více pozitivní. Vztahuje se k novému období mého života, v němž jsem odmítl se vzdát.

Rád bych se tě také zeptal na texty. Ihned mě zaujala písnička s názvem “Dimebag”… vypadá to, že je věnována Dimebagu Darrellovi. Je to tak? Máš Panteru (a ostatní Dimebagovy projekty) rád? A když už jsme u toho… jakou muziku vlastně běžně posloucháš? Dáváš přednost metalu, nebo si poslechneš i jiné žánry? Znáš třeba nějaké české kapely?

Ano, skladba vzdává hold tragicky zesnulému Dimebagu Darellovi, což zasáhlo nás všechny. Poslouchám úplně všechny styly hudby, když nepracuji na své vlastní. Když poslouchám metal, příliš ty písničky zkoumám, takže je pak těžší si je užít. Znám skupinu Seven, s níž jsem již několikrát hrál, mám ty kluky opravdu rád! Jsou skvělí!

Když se bavíme o českých skupinách… v loňském roce jsi vystoupil jako host skupiny Seven na festivalu Masters of Rock. Jak sis koncert užil? A jak k tomu vlastně došlo, že ses se Seven objevil na pódiu?

Kontaktovali můj management a zeptali se, jestli bych nemohl vystoupit na dvou koncertech. Jeden z nich nakonec padl, ale Masters of Rock se uskutečnil. Byla to pro mě výborná příležitost si s nimi zahrát a oslovit nové fanoušky. Je to velká zábava, protože se nepodílím na ničem konkrétním, mohu si jen užívat vystoupení a celý večer. Právě teď se snažíme na léto najít další show, na níž bychom mohli společně zahrát.

Zpátky k textům. Nejsou zde nějaké autobiografické texty? Názvy některých skladeb by tomu mohly napovídat, třeba “Fate” nebo “Judge Me”. Kromě toho jsi ještě vyobrazen na samotné obálce. Hádám správně, nebo jsi se na novince věnoval spíše obecnějším tématům?

Je to autobiografická deska. Ale jsem si jistý, že se bude vztahovat i na spoustu fanoušků, kteří právě procházejí stejnými emocemi, jimiž jsem si prošel i já. Je to o tom, jak se nevzdat a pokračovat v boji. A o lidech, kteří si myslí, že tě znají, a zakládají na tom svůj názor, aniž by tě opravdu znali.

Blaze Bayley

Další velice aktuální téma je nové album Wolfsbane. Dovolil bych si položit jednu trochu idiotskou otázku (smích) – kdybys musel, kterou nahrávku bys zvolil jako tu lepší – “The King of Metal” nebo “Wolfsbane Save the World”?

To je opravdu těžká otázka. Asi bych řekl, že “The King of Metal”, protože je celá jenom moje. S Wolfsbane je to spíše o vzájemné spolupráci, takže nemůže být vždy po tvém. Ale i “Wolfsbane Save the World” mám velice rád.

Na “Wolfsbane Save the World” cítím obrovskou lehkost. Vypadá to, že nahrávání probíhalo v absolutní pohodě. Jaké to bylo, nahrávat opět se starými parťáky? Byla všechny chemie zase zpátky? Wolfsbane obnovili svou koncertní činnost už v roce 2007 – kdy jste se rozhodli udělat novou desku? Jak dlouho trvalo složit všechen materiál?

Rozhodli jsme se hned po těch koncertech v roce 2007, že v sobě stále máme nějaké písničky, které by na novém albu fungovaly. Jeff [Hateley – baskytara] měl nějaký materiál a Jase [Edwards – kytara] a já jsme rovněž cítili, že bychom mohli dát dohromady opravdu dobré skladby. Jase a já jsme se dali dohromady na začátku loňského roku a pár měsíců jsme společně psali. Vlastní nahrávání zabralo asi tři měsíce, protože každý má vlastní zaměstnání a Wolfsbane je jen tak něco po straně. Bylo to pěkné, opět společně pracovat.

Co se týče konkrétních songů, rád bych se zeptal hlavně na “I Did It for the Money”. Předpokládám, že je to vaše malá provokace těch, kteří si mysleli, že se Wolfsbane vrátili jen pro peníze?

Ano, je to tak. Wolfsbane však neděláme pro peníze. Je to koníček.

V pozadí “Buy My Pain” je trochu řevu… Čí je to hlas? Tvůj?

Nepamatuji si. Musel bych se zeptat Jase (smích).

Které písničky plánujete hrát živě? Máš ty sám nějaké favority na “Wolfsbane Save the World”? Já osobně mám hodně rád například “Teacher” nebo “Child of the Sun”…

Já mám opravdu rád “Blue Skies”. Rád se projíždím na své motorce, takže se mi tahle vážně líbí. Setlist se průběžně mění během turné. Známe všechny skladby dobře, takže to můžeme měnit, jak chceme. “Kathy Wilson” si vede velmi dobře, “Temple of Rock” také.

Wolfsbane

Další věc, která mne ohledně Wolfsbane napadá… je onen reunion jednorázová záležitost, nebo plánujete pokračovat v hraní a točit další desky?

Nevím. Možnosti každého se časem mění, takže kdoví, jestli na to budeme mít v budoucnu pořád čas. Pokud budeme, jistě toho podnikneme víc. Uvidíme, jestli také bude ještě nějaká další inspirace… Nyní se snažíme o nějaké koncerty v říjnu ve Velké Británii. To je teď jediné, co máme aktuálně v plánu.

Wolfsbane se původně rozpadli v polovině 90. let, když jsi vstoupil do Iron Maiden. Přemýšlel jsi někdy o tom, jak by se věci vyvíjely a kde by Wolfsbane dnes mohli být, kdybys zůstal? Mimoto, tvé angažmá u Iron Maiden neskončilo zrovna nejlépe, protože mnozí ortodoxní příznivci tě celkem bezdůvodně nepřijali… Jsi spokojen s tím, jak vše dopadlo, nebo bys třeba něco změnil, kdybys mohl?

Fanoušky Iron Maiden z ničeho neobviňuji, že mě nepřijali. Ztratili svého nejoblíbenější zpěváka. Snažil jsem se maximálně a svůj čas v Iron Maiden jsem si opravdu užil. Byla to obrovská zkušenost a zároveň něco, na co nikdy nezapomenu. Nejsem si jistý, co by se stalo s Wolfsbane.

V návaznosti na předchozí otázku… proč myslíš, že tolik fandů dodnes nemá rádo desky Iron Maiden, na nichž jsi zpíval? Musím se přiznat, že jsem nikdy příliš nerozuměl, proč tomu tak je, protože já mám upřímně rád obě alba a “The X Factor” je dokonce jedna z mých nejoblíbenějších nahrávek Iron Maiden vůbec. Jaký je na tohle tvůj názor?

Mám jiný hlas než Bruce Dickinson. Musel jsem zpívat skladby, které nebyly napsány pro můj hlas a nemohl jsem tedy podat nejlepší výkon. Desky, které Maiden se mnou udělali, jsou rozdílné oproti těm předchozím, takže myslím, že fanoušci prostě nezkousli tu změnu.

Myslím, že se nespletu, když řeknu, že jsi za svojí kariéru vyzkoušel jak underground, tak naprostý vrchol. Hrát s Iron Maiden je snem skoro každého metalového hudebníka, a ty jsi ten sen žil šest let. Existuje pro tebe po této zkušenosti ještě nějaká meta, které bys chtěl dosáhnout?

Chci dělat jen to, v čem jsem nejlepší: ve hraní. Dokud budu moct kombinovat tohle se šťastným rodinným životem, bude to obrovský úspěch.

Bohužel jsem se zatím nezúčastnil žádného z tvých koncertů, ale z ohlasů, které se ke mně dostaly, se jedná o zážitek, jenž dává návštěvníkům možnost okusit atmosféru britských klubů raných 80. let, tedy prostředí, ve kterém se rodily legendy. Takhle to zní vážně neuvěřitelně, ale mě by zajímalo, co z toho máš ty sám a co tě k tomu motivuje, pochopitelně kromě vděku fanoušků a snahy o nejlepší možný výkon. Není to pro tebe tak trochu nostalgie po zlatých časech heavy metalu?

Mám rád menší akce. Reakce fanoušků bývají v malých klubech mnohem intenzivnější než na velkých festivalech. Samozřejmě mám rád i je. Rád si s podávám ruce, jsem s nimi v kontaktu a zpívám jen kousek od nich. To jsou chvíle, kdy člověk zapomíná na vše ostatní.

Wolfsbane - Wolfsbane Save the World

Určitě ti neunikl boom popularity, které za poslední roky zažívají kapely hrající heavy metal jak osmdesátek. Mohu zmínit například švédské Steelwing. Co si o těchto skupinách myslíš? Myslíš, že dělají celému žánru dobrou službu, nebo máš jiný názor? Přece jenom, mnoho z těchto kapel jen kopíruje hudbu tvé generace…

Steelwing neznám. Myslím, že dokud si zvládnou najít svůj vlastní zvuk v rámci stylu, je to v pořádku.

Pokud bys měl porovnat současné nahrávky kapel z 80. let s alby těchto mladých kapel, které máš obecně radši? Sleduješ všechnu novou muziku, nebo se koncentruješ hlavně na svou vlastní produkci? Mnoho lidí tvrdí, že 80. léta byla nejlepší dobou pro metalovou hudbu… souhlasíš s tím? Myslíš, že byly tyto časy lepší, nebo máš radši dnešek?

Souhlasím s tím, že metal byl na vrcholu v 80. letech. Metal ale nikdy neumřel a pořád je skvělé tolik vystupovat. Moc nových kapel vlastně neposlouchám, spíše se snažím relaxovat a užívat si se svou rodinou.

Děkujeme mockrát za tvůj čas, bylo nám potěšením ti položit pár otázek. Na závěr bych tě požádal o nějaký vzkaz našim čtenářům. Přejeme vše nejlepší a ať to hraje!

Chtěl bych poděkovat všem českým fanouškům za jejich podporu a těším se, až se potkáme na probíhajícím turné a možná i v létě! Mějte se!


Wolfsbane – Wolfsbane Save the World

Wolfsbane - Wolfsbane Save the World
Země: Velká Británie
Žánr: heavy metal
Datum vydání: 10.1.2012
Label: selfrelease

Tracklist:
01. Blue Sky
02. Teacher
03. Buy My Pain
04. Starlight
05. Smoke and Red Light
06. Illusion of Love
07. Live Before I Die
08. Who Are You Now
09. Everybody’s Looking for Something Baby
10. Child of the Sun
11. Did It for the Money

Hodnocení:
Ellrohir – 7,5/10
H. – 7/10

Průměrné hodnocení: 7,25/10

Odkazy:
web / facebook

Osobu britského zpěváka Blaze Bayleyho mají alespoň průměrně informovaní fanoušci zřejmě spojenou především s jeho šestiletým angažmá u Iron Maiden. Názory na toto období se různí, z mého pohledu měl Blaze jediný závažný nedostatek – prostě to nebyl Bruce Dickinson. Každopádně spolupráce asi nefungovala tak, jak by bylo záhodno, a v roce 1999 se cesty “Železné panny” a Blaze Bayleyho rozešly. Blaze to nezabalil a pokračoval se sólo projekty pod hlavičkou svého jména. V roce 2007 se pak pomalu a nesměle začalo znovu scházet kvarteto, které před Blazeovou štací u Maidenů tvořilo kapelu Wolfsbane. Zprvu jen příležitostně v rámci izolovaných festivalových vystoupení, ale časem byla obnovena plnohodnotná spolupráce a k ledu uložené jméno se po nějakých šestnácti letech hibernace probralo zpět k životu.

Uvedli se loňským čtvrthodinovým EP “Did It for the Money” a nyní informaci o znovuzrození kapely definitivně podtrhuje vydání nového alba “Wolfsbane Save the World”. V diskografii jde o třetí full-length nahrávku, která přichází po osmnácti letech od předchozí položky na seznamu jménem “Wolfsbane”. Deska obsahuje celkem 11 skladeb, což v tomto případě dělá nějakých 47 minut starosvětského heavy metalu, ze kterého lze jasně vycítit tradiční rysy britské provenience.

Na rozdíl od Van Halen, které jsem recenzoval naposledy, jsem o formaci Wolfsbane dřív neslyšel, jakkoliv se snad někde mluví o jejich legendárnosti. Proto tu nebyla žádná očekávání, která by album mělo naplnit. I to možná přispělo k nižšímu hodnocení u dříve jmenovaných a k relativně vyššímu hodnocení, které se chystám udělit Blazově partičce. Ale na druhou stranu si to jejich hudba svou kvalitou provedení zaslouží. Dokázala si mě zkrátka získat od první chvíle, kdy začala znít z mých reproduktorů. I když je pravda, že po naprostém nadšení z prvního poslechu se postupně dostavovalo jisté vystřízlivění, protože co si budeme povídat, žádný převrat na metalové scéně se nekoná. Alespoň zase člověk od prvních tónů a riffů ví, na čem je. Nedočká se sice ničeho revolučního, na druhou stranu je mu servírována léty prověřená klasika.

Songy rozhodně nejsou na jedno brdo, skoro každý se od ostatních nečím liší, takže nuda a stereotyp, velcí to nepřátelé kvality hudebních nahrávek, nehrozí. Rychlou “Buy My Pain” vystřídá baladicky pomalá “Starlight”, hned na to ve “Smoke and Red Light” najednou jako by ožil starý dobrý rock’n’roll. “Live Before I Die” nabídne hutné skoro až thrashové riffy a za “Everybody’s Looking for Something” by se myslím nemusela stydět kdejaká britská protest-punk banda, co jich v 80. letech bylo. A tak bych mohl rozebrat celé album. Snad v každé skladbě přítomen silný (byť asi nikdy ne příliš sofistikovaný) refrén umožňující snadnou identifikaci. Někdy jako by snad ani nepatřil do samotné skladby, jako například v “Illusion of Love”, ale ani to není na škodu.

V písních je též možné zaslechnout mnoho motivů, které při troše fantazie odkazují na jiné hudební velikány jako zdroj inspirace. A tak bych označil například refrén v úvodní “Blue Sky” jako referenci na tvorbu Iron Maiden (spíše tu novější), “Illusion of Love” s jejími orchestrálními prvky bych zase s klidem přisoudil autorskému peru Meat Loafa. Konečně “Child of the Sun” mi svým způsobem připomíná sólo tvorbu Bruce Dickinsona. Rozhodně ale nechci ani v nejmenším tvrdit, že kapela “vykrádá”, berte to spíš jako zdůraznění a podtrhnutí variability, jakou ve své hudbě nabízí. Chvílemi mi taky Blazův hlas zněl jako Ozzy, ale to už jsou možná opravdu jenom slyšiny.

Aby byla recenze kompletní, tak některé pasáže a kousky mě moc nebavily, konkrétně nejvíc na štíru se schopností pobavit mě byla osmá “Who Are You Now?” a jen o málo lépe to zvládla druhá v pořadí “Teacher”. Ale takových momentů je rozhodně spíš míň než víc.

Wolfsbane

Ruku v ruce s tím, jak je album proměnlivé, jde samozřejmě také varibilita zpěvu a muzikantské sekce. Jsou to jednoduše chlapi, kteří “umí”. Celkově tak u mě vládne spokojenost. Někdy ve mně nahrávka, která často střídá hudební motivy, vzbuzuje dojem rozháranosti a hodnotím ji pak spíše negativně, u jiných se to povede a je to naopak plus. “Wolfsbane Save the World” patří do druhé kategorie. Doporučit k poslechu coby ochutnávky určitě můžu relativně rychlejší a skočnější kousek “Buy My Pain” nebo naopak více baladickou “Child of the Sun” a ani “Illusion of Love” není k zahození. Výsledné hodnocení 7,5 není sice opticky úplně nejvyšší, nicméně jde o povedené dílo a poslech by rozhodně neměl urazit žádného fandu heavy metalového žánru.


Další názory:

Musím se přiznat, že ačkoliv jsou Wolfsbane ve svém oboru v podstatě legenda (i když, řekněme, trochu menšího stupně), nemám jejich staré počiny prozatím nějak blíže prozkoumané (člověk holt nemůže slyšet úplně všechno), takže mohu sloužit pouze svým názorem na to, co pánové předvádějí na novince “Wolfsbane Save the World”. A světe div se, slyším tam dobrý heavy metal tradičnějšího ražení (aby ne, když to mají na svědomí takové staré páky), který si na nic nehraje, zato ale velmi příjemně ubíhá vpřed a posluchače nenudí. Nejedná se o nic příliš náročného, myslím, že asi každý z nás už slyšel i o dost lepší věci, ale na druhou stranu, proč ne, když to není špatná muzika – tedy alespoň dle mého skromného názoru. Asi neřeknu nic moc překvapivého, když prohlásím, že pro fanoušky klasického heavy metalu je “Wolfsbane Save the World” sázka na jistotu. Víc asi není co dodat… snad jen bych mohl přidat nějaký ten oblíbený song – osobně bych asi zvolil “Teacher” s několika opravdu povedenými momenty, ale jinak si nemyslím, že by album obsahovalo nějakou vyloženě slabou věc. Dobrá záležitost.
H.