Archiv štítku: Blaze of Perdition

ETEF 2019 oznamuje BLAZE OF PERDITION a NERVOCHAOS & start třetí vlny předprodeje

Druhá vlna vstupenek je vyprodána! Jsme potěšeni velkým zájmem o ETEF a děkujeme všem za dosavadní podporu. Nyní startuje třetí vlna předprodeje, vstupenka na celý festival je k dispozici za 590 Kč.

Minule jsme představili melodické kapely (SSOGE a DARK ANGELS), nyní tady máme temnotu, černotu a smrt – přední zástupce polské blackmetalové scény a v Evropě dobře známé vyslance jihoamerické deathmetalové školy.

Polská metalová scéna je neobyčejně silná a mezi její výstavní položky bezesporu patří i BLAZE OF PERDITION. Kapela prakticky existuje patnáct let, během kterých ji potkaly i smutné věci, ale dokázala se z nich oklepat a následně vydat dvě excelentní desky – jak „Near Death Revelations“, tak „Conscious Darkness“ jsou klenoty na poli černého umění. Kapela ctí zákony žánru, které šperkují potemnělé atmosférické pasáže a kvílivé kytarové melodie. Muzikanti často přicházejí s nečekanými zvraty a zohýbanými riffy, které jejich fanoušci kvitují s nadšením. Nesporných kvalit BOP si ostatně všiml i slovutný label Metal Blade Records, pod kterým vyjde připravovaná nová deska „The Harrowing of Hearts“.

Enter the Eternal Fire Fest

Déle než dvacet let se undergroundem protloukají NERVOCHAOS. Brazilci se v Evropě i v Česku objevují poměrně často a dokázali si zde vybudovat poměrně silné renomé dané hlavně přístupem k věci. Podobně jako další kapely z regionu sázejí hlavně na nespoutanou energii, s níž předkládají typický jihoamerický death metal, který není ani příliš technický, ani příliš brutální, v případě NERVOCHAOS je pak dochucený oldschool thrashmetalovým kořením. Jejich show je živelná, lehce zašpiněná a podaná s velkou dávkou entuziasmu.

ENTER THE ETERNAL FIRE FEST se uskuteční 19.-20. 7. 2019 ve Volyni (areál koupaliště) v jižních Čechách.

Dosud potvrzené kapely:
AETERNUS (norwegian dark metal, Norsko)
ENTHRONED (black metal, Belgie)
BLAZE OF PERDITION (black metal, Polsko)
ULTRA-VIOLENCE (thrash metal, Itálie)
THE STONE (black metal, Srbsko)
NERVOCHAOS (death metal, Brazílie)
MURDER (black/thrash metal, Srbsko)
MARTYRIUM (melodic black metal, Malta)
BOUND TO PREVAIL (death metal, Malta)
DEBUSTROL (thrash metal, Česko)
SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY (folk/doom metal, Česko)
YTIVARG (grind/black, Česko)
BOHEMYST (bohemian dark metal, Česko)
DEPTHS ABOVE (black/dark metal, Česko)
DARK ANGELS (dark/doom metal, Česko)
+ další kapely ještě doplníme

Vstupenky v třetí předprodejní vlně za cenu 590 Kč můžete objednávat na e-mailu info@etef.cz. Počet lístků je omezený, pokud chcete stihnout koupi za tuto výhodnou cenu, neváhejte. Díky za přízeň!

http://etef.cz/
https://www.facebook.com/events/283986225790941/

ETEF = (old school metal + přívětivé prostředí prvorepublikového koupaliště + rodinná přátelská atmosféra + levné občerstvení /pivo 25 Kč/ + stanování zdarma přímo v areálu + parkování zdarma max. pět minut pěšky) = zábava pro metalové tradicionalisty!

[tisková zpráva]


Blaze of Perdition – Conscious Darkness

Blaze of Perdition - Conscious Darkness

Země: Polsko
Žánr: black metal
Datum vydání: 3.11.2017
Label: Agonia Records

Tracklist:
01. A Glimpse of God
02. Ashes Remain
03. Weight of the Shadow
04. Detachment Brings Serenity

Hrací doba: 43:03

Odkazy:
facebook / bandcamp

K recenzi poskytl:
Agonia Records

Blaze of Perdition se na blackmetalové scéně uvedli jakožto následovníci odkazu Watain. Což je asi nálepka, jakou se jim u mnohých posluchačů nepodaří zbavit, byť je evidentní, že se o to polská formace se svými posledními počiny začala vydatně snažit. Již minulé „Near Death Revelations“, které bylo prvním dlouhohrajícím počinem skupiny po autonehodě z roku 2013, při níž zemřel baskytarista 23 a po níž je zpěvák Sonneillon dodnes upoután na vozík, naznačilo, že hudební ambice Blaze of Perdition budou směřovat výš. Bez dalších okolků lze říct, že letošní novinka „Conscious Darkness“ v nastoleném trendu pokračuje.

Již na „Near Death Revelations“ ovládly prostor skladby delšího rázu mezi cca sedmi až devíti minutami s jedním výstřelkem nad jedenáct minut. „Conscious Darkness“ si zachovává podobnou strukturu, akorát počet stop snižuje na čtyři a počet výletů do dvouciferné minutáže zvyšuje na dvě, přičemž v tom druhém případě si Blaze of Perdition sáhli na čtvrthodinovou hranici.

Všechno tedy na první pohled vypadá nadějně a zdá se, že právě „Conscious Darkness“ by pro Blaze of Perdition mělo být tou deskou, jež dokončí krok započatý na minulém albu a překlene kapelu do nové éry znamenající chytřejší pojetí blackmetalového žánru. Jakkoliv ovšem byly karty rozdány zajímavě, z výsledné podoby „Conscious Darkness“ nemám ten pocit, že by se Blaze of Perdition jeho prostřednictvím dokázali vytáhnout na roveň stylovým elitám.

Samo o sobě „Conscious Darkness“ špatné album rozhodně není. Nutno uznat, že je složeno s evidentním rozmyslem i jasně danou vizí, zahrané je parádně a po všech stránkách je ošetřené, jak se sluší a patří. A přesto všechno mám dojem, jako kdyby tu pořád cosi scházelo, jako kdyby ambice Blaze of Perdition byly vyšší, než jsou jejich kompoziční schopnosti. Ať jsem se snažil sebevíc, nenašel jsem v tom nic víc než další nahrávku, která se dle obecného směřování blackmetalové scény posledních let snaží vzývat ďábla mozkem a elitářstvím namísto někdejších animálních pudů a posedlosti. Skutečné hloubky a poblouznění hudební magií jsem zde ovšem nenalezl.

Za jedinou píseň, která se dokázala alespoň nějakým způsobem zarýt pod kůži a vyvolat něco víc než jen proč-ne-black dojem, považuji závěrečnou „Detachment Brings Serenity“. Respektive ani tak ne celou píseň, jako spíš její určité momenty, kdy Blaze of Perdition vytáhnou „pisklavé“ kytarové melodie. To je přesně ta chvíle, kdy konečně dokážou posluchačem hnout a zabrnkat na vnitřní strunu – až tady, před samým koncem desky.

Blaze of Perdition

Zbylé tři skladby jsou v pohodě, poslouchají se dobře, ale nic zásadního v nich prostě neslyším. Asi největším zklamáním je čtvrthodinová „Ashes Remain“. Ta i navzdory své neskromné délce nedokáže přijít s žádnou opravdu pamětihodnou pasáží, dokonce i pomalejší předěl na mě poněkud nevýrazně a hlavně – povinně.

Možná, že recenze je přespříliš příkrá a kritika příliš ostrá. Ale k dokonalosti má „Conscious Darkness“ navzdory své nepopiratelné úrovni hodně daleko. Podobně i sami Blaze of Perdition mají postup do vyšší ligy na dosah ruky, a přitom tak daleko. Poláci tak pro mě stále zůstávají kapelou, která by mohla mít na víc, ale prchavá esence génia jí stále proklouzává mezi prsty.


Ulcerate, Blaze of Perdition, Outre

 Ulcerate, Blaze of Perdition, Outre

Datum: 10.11.2017
Místo: Praha, Modrá Vopice
Účinkující: Blaze of Perdition, Outre, Ulcerate

Není to tak dlouho, co jsem si tu pochvaloval výtečné vystoupení The Ruins of Beverast, a do Modré Vopice opět zabloudila další významná jména z ponurých a extrémních metalových vod. Novozélandští Ulcerate stojí na žánrové mapě hrdě mezi Gorguts či mladými nadějnými Ad nauseam – a chrlí do světa svůj hutný nehorázně technický death s blackově temnou atmosférou a neotřelými riffy. Na kontě už mají pět alb, z nichž nejnovější je loňské „Shrines of Paralysis“, které sice schytalo trochu podivnou zvukovou produkci, nicméně kompozičně je to opět lahůdka. Na akci, jež se odehrála v pátek, jim předskakovali výteční polští blackeři Blaze of Perdition – a nepopírám, že na ty jsem se těšil asi ještě více než na Ulcerate, zvlášť poté, co jsem poslechl jejich zbrusu novou nahrávku „Conscious Darkness“. Atmosféra, preciznost, epičnost, přesvědčivost – to jsou adjektiva, která myslím desku vystihují velmi dobře. Sestavu doplnili ďáblové z Outre, kteří slibovali vybroušený blackový nářez.

Ti večer otvírali, a to, jak koneckonců harmonogram avizoval, s úderem osmé. Daří se jim navodit silnější atmosféru, než když jsem je viděl naposledy na dvacátém ročníku Brutal Assaultu, což je pochopitelné vzhledem k velikosti prostoru. Takhle z první řady musím při hrození skoro dávat bacha, abych kytaristu nepraštil. Od minulého setkání stihla kapela opět vystřídat zpěváka, takže tento post tentokrát okupuje jistý Mateusz Zborowski. Ten svou úlohu plní solidně, byť některé Stawroginovy pasáže si malinko poupravil, což ale moc nevadí (nebo alepoň mně, neboť přeci jen nejsem z těch, kdo by desku „Ghost Chants“ znali nazpaměť). Oproti Tymeku Jędrzejczykovi zachovává trochu minimalističtější způsob vystupování, tj. žádné kecy mezi skladbami o tom, jak doufá, že všichni chcípnem, a namísto nespoutaného zuřivého headbangera je z něj spíš majestátní kazatel temnoty. Zvuk kytar se místy bohužel trochu slévá pod salvou bicích, přesto vystoupení baví. Nebýt této jedné mouchy, tak jsem naprosto spokojen. Outre jsou naživo poctivý výtečně zahraný black metal, který měl zabavit, a také se tak stalo. Set velmi osvěžilo zařazení coveru drsné raw primitivnosti (v nepejorativním slova smyslu) „Fist of the Northern Destroyer“ od finského projektu Clandestine Blaze.

Outre

Blaze of Perdition po chvíli zvučení spouští první kus „A Glimpse of God“, desetiminutový otvírák z novinky, a ihned potěší plnější a čistší kytary, než tomu bylo u prvních vlaštovek – tedy spíš havranů – večera. Velmi rychle se nořím do epické struktury skladby a každý ponurý tón vstřebávám každou buňkou těla. Překvapí trochu deathovější vokály maskovaného a do kapuce oděného basáka Ravengera, čisté pasáže pak vyznívají velmi solidně. Dále zazní „Ashes Remain“ též z novinky a posléze dvojice „Into the Void Again“ a „When Mirrors Shatter“ z osvědčeného skvostu „Near Death Revelations“. Vyrovnané kompozice dovedou vykouzlit husí kůži a po celou dobu spolehlivě drží pozornost a burcují energii. V průběhu vystoupení se sice zvuk malinko zhoršuje, ale nic co by významně bránilo užívání si perfektního materiálu naplno. Z vystoupení odcházím naprosto spokojen. Vůbec by mi nevadilo, kdyby ještě jeden dva songy přidali. Ale holt na řadu ještě musí přijít další mistři, precizní novozélandské trio Ulcerate.

Blaze of Perdition

„Ten bubeník je magor, fakt borec, neuvěřitelný,“ jsou fráze, které mi problesknou hlavou během jejich vystoupení nespočetněkrát. Od úvodní „End the Hope“, po závěrečnou přídavkovou „Everything Is Fire“, při níž se párkrát vzedmul i důstojný kotlík, sází kapela všechny ty komplikované rytmy a neobvyklé riffy s naprostou přesností. Nejvíce pozornosti samozřejmě poutají právě bleskové paličky Jamieho Saint Merata, který působí naprosto nesmrtelně. Oproti letošnímu Brutal Assaultu, na němž sice disponovali solidní energií, ale i mizerným nazvučením kytar, je nyní zvuk o poznání lepší. Hlavně však opět hraje k dobru osobitá atmosféra, které se festivalová distance ve spojitosti s kratším setlistem nemůže rovnat. Dávku jejich muziky jsme tentokrát dostali koňskou. Ačkoliv nejvíce prostoru dostala poslední „Shrines of Paralysis“, hrálo se i z „Vermis“, „The Destroyers of All“„Everything in Fire“, takže setlist byl průřezový a jediná deska, která neměla ten večer zástupce, byl, pokud vím, debut.

Ulcerate

Páteční večer byl silnou a vyrovnanou událostí. Všechny kapely předvedly velmi solidní vystoupení, a ačkoliv ani jedna co do atmosféry netrumfla například nedávné The Ruins of Beverast, neznamená to, že by jejich vystoupení snad patřilo mezi ta, co zapadnou. Ulcerate jsou například technicky dál než většina věcí, co jsem letos mohl vidět (a že toho nebylo málo), a Blaze of Perdition ukázali, že dovedou své nové eposy převést naživo bez ztráty oné výtečné atmosféry, jíž aktuální nahrávka překypuje, a když přijde na věci z „Near Death Revelations“, je to naprosto intenzivní. Outre předvedli očekávaně slušný standard, kterému by sice slušel o něco lepší zvuk, ale zato tento neduh vyrovnávali suverénním vystupováním. Fanoušků přišlo požehnaně a i díky nim tenhle byl blackmetalový večírek nářez se vším všudy.


Redakční eintopf – listopad 2017

Converge – The Dusk in Us
Nejočekávanější deska měsíce:
Converge – The Dusk in Us


H.:
1. (Dolch) – III: Songs of Happiness… Words of Praise
2. Sortilegia – Sulphurous Temple
3. Aosoth – V: The Inside Scriptures

Zajus:
1. Converge – The Dusk in Us
2. Adimiron – Et liber eris

Onotius:
1. Blaze of Perdition – Conscious Darkness
2. Converge – The Dusk in Us
3. Merkabah – Million Miles

Metacyclosynchrotron:
1. Aosoth – V: The Inside Scriptures
2. Tetragrammacide – Primal Incinerators of Moral Matrix
3. Blaze of Perdition – Conscious Darkness

Cnuk:
1. Converge – The Dusk in Us
2. Electric Wizard – Wizard Bloody Wizard

Mythago:
1. Electric Wizard – Wizard Bloody Wizard
2. Shining – Fiende

H.

H.:

V listopadu není o čem. Hned na prvním místě se nachází obrovsky silný hráč. Jak bych mohl hlasovat pro něco jiného než novou nahrávku (Dolch)? Minialbum „III: Songs of Happiness… Words of Praise“ už sice hraju nějakou dobu, protože jsem to jak správná novinářská kurva dostal předem, ale oficiální datum vydání je až 10. listopadu a tahle mimořádná kapela si speciální vypíchnutí rozhodně zaslouží.

I na druhém místě se ovšem nachází obrovsky silný hráč. Sortilegia je v koncertním podobě regulérní černá magie, ale i ve studiové formě mě tahle kanadská dvojice vysoce baví. Debutová deska „Arcane Death Ritual“ byla bravurní, takže od jejího pokračování „Sulphurous Temple“ neočekávám nic menšího než další syrový skvost.

I na třetím místě se ovšem nachází obrovsky silný hráč. Aosoth dle mého skromného názoru s každým dalším albem rostou a třeba předcházející „IV: An Arrow in Heart“ byl manifestem moderního black metalu nejvyšších kvalit. Jestli se podaří úroveň posunout ještě o kousek dál? Uff, už jen z té představy se člověku sbíhají sliny! Jsem si přinejmenším jistý, že „V: The Inside Scriptures“ zklamání nebude. Na to jsou Aosoth až příliš dobří.

Zajus

Zajus:

Posledních několik měsíců bylo co se nových alb týče nečekaně nabitých (byť zpětně mohu říci, že většina očekávání naplněna nebyla). Je proto příjemnou změnou, že v listopadu nevyjde vlastně nic moc zajímavého a já tak budu mít čas dohánět, co jsem za poslední čtvrtrok nestihl. Alespoň dva kousky jsem však vybral a minimálně jeden z nich asi nikoho nepřekvapí. Converge možná nepatří do desítky mých nejoblíbenějších kapel, to však nemění nic na tom, že hudbu tvoří výtečnou. Converge se navíc v posledních letech ukázali ve vrcholné formě, což nedávno potvrdilo i EP „I Can Tell You About Pain“. „The Dusk in Us“ je tak zaslouženě mou nejočekávanější deskou listopadu.

Jméno Adimiron asi mnohým z vás nic neřekne, před třemi lety se mi však dostalo do rukou jejich album „Timelapse“, a ačkoli jsem se k němu už dobrý rok nevrátil, mám na něj velice dobré vzpomínky. Od „Et liber eris“ tedy očekávám přinejmenším to samé – solidní moderně střižený death metal. Listopad bude měsíc posluchačsky nenáročný.

Onotius

Onotius:

Během listopadu jistě neopomenu řádně pročistit uši špinavým hardcorem/mathcorem v podání Converge a jejich nastávající novinky „The Dusk in Us“. Každá jejich deska je trochu jiná, a přitom řízný fundament je stále tentýž, jaký máme rádi. A věřím, že novinka nebude výjimkou a nabídne přinejmenším solidní materiál. Dále rozhodně neopomenu okoštovat nové Merkabah, za jejichž objevení patří mé díky redakčním kolegům. Jejich „Moloch“ je šťavnatý instrumentální avantgardní jazz metal, který určitě potěší fandy starších Kayo Dot a vlastně jakýchkoliv saxofonových úchyláren. První příčku, již jsem tak trochu prozradil už v koncertním eintopfu, s klidným svědomím přenechám nové desce Blaze of Perdition vycházející hned třetího.

Metacyclosynchrotron

Metacyclosynchrotron:

S prvním místem listopadového eintopfu není třeba váhat, protože s Aosoth jsem si užil tolik zajímavých hudebních až nadsmyslových zážitků jako jen s několika málo dalšími. Udrží-li pětka úroveň posledních titulů, tak věřím, že přibude minimálně jeden navíc. A pokud Aosoth laťku ještě pozvednou? Ohó, tak to mě možná z té hudby už konečně jebne!

Tetragrammacide začínali jen jako nevýrazný noise/BM bordel ve stylu raných Nyogthaeblisz, ale poslední EP „Typhonian Wormholes“ a ukázky z nové desky „Primal Incinerators of Moral Matrix“ nasvědčují, že by Indové mohli stvořit nahrávku, o které se bude v extrémním metalovém undergroundu ještě dlouho mluvit. Což asi nebude případ polských Blaze of Perdition, jimž stigma kopírky Watain jen tak někdo neodpáře, ale už poslední album „Near Death Revelations“ vykročilo v zajímavé svojské sféry a novinka „Conscious Darkness“ v nastoleném trendu evidentně pokračuje. Jsem zvědav, a to nejen kvůli koncertu Poláků v Ostravě.

Blaze of Perdition

Cnuk

Cnuk:

Želízkem v ohni pro nadcházející měsíc je pro mě rozhodně novinka „The Dusk in Us“ od Converge. Dostal jsem se k nim díky poslední, už pět let staré nahrávce, „All We Love We Leave Behind“, kterou bez delšího váhání považuji za jednu z těch úplně nejlepších desek tohoto století a nepřekvapivě také tedy za nejlepší počin těchto Američanů. To je úctyhodný výkon, vzpomeneme-li na fakt, že existují už dlouhých 27 let.

Pozice „The Dusk in Us“ není rozhodně jednoduchá, na druhou stranu, Converge platí za stabilní kapelu, co se kvality alb týče, takže dosáhnutí nastavené laťky není nemožné. Vlastně jim v tom i docela věřím.

Další novinkou, na niž se těším, je „Wizard Bloody Wizard“ od Electric Wizard. Musím přiznat, že nejraději mám jejich starší období, ze kterého se čarodějové vymanili s albem „Witchcult Today“ a nabrali trochu jiný směr. Ten není nijak špatný, jen už tolik nepoutá moji pozornost. Na posledních studiovkách se i tak vždy objevilo pár pecek, které mě opravdu bavily, tak doufám, že podobně tomu bude i nyní.

Mythago

Mythago:

Listopad je hodně, hodně, hodně slabým měsícem a vybrat desky, na které se alespoň náznakem těším, pro mě bylo bojem. Takže jen stručně.

První místo u mě nakonec vyhrávají Electric Wizard a jejich novinka „Wizard Bloody Wizard“. Reference víc než jasná, hudba bude snad alespoň z poloviny tak kvalitní, ačkoli z vypuštěné „See You in Hell“ mám pocity dosti rozporuplné. Slova Juse Osborna – „Ta nejjednodušší a nejneandrtálštější skladba vůbec.“ – ji vystihují docela přesně a já nevím jestli je to dobře, nebo špatně. Každopádně doufám, že zbytek bude zajímavější.

Druhým a posledním jménem na seznamu jsou Švédi Shining. I když jejich hudbu preferuji určitě víc než Electric Wizard, na EP o jedné vlastní skladbě a jednom coveru se prostě zas tak těšit nedá. Ale co už člověk nadělá, když všechny další desky tohohle měsíce jdou zcela mimo mě…

Converge


Koncertní eintopf – listopad 2017

Ulcerate, Blaze of Perdition, Outre
Nejočekávanější koncert měsíce:
Ulcerate, Blaze of Perdition, Outre – Praha / Ostrava, 10.11. / 13.11.


Onotius:
1. Ulcerate, Blaze of Perdition, Outre – Praha, 10.11. (event)

Metacyclosynchrotron:
1. Ulcerate, Blaze of Perdition, Outre – Ostrava, 13.11. (event)
2. Gorgoroth, Gehenna, Amken – Ostrava, 1.11. (event)

Onotius

Onotius:

Podzimní salva zajímavých koncertů pokračuje. Pravda, říjen byl ještě o poznání extrémnější, přesto je pořád těch akcí tolik, že člověk musí pečlivě vážit, kam se vydat a co oželet. Hlavním středobodem měsíce je pro mě koncert Ulcerate, Blaze of Perdition a Outre. Ačkoliv první jmenované, novozélandské mistry technického deathu, jsem už jednou letos viděl, tak vzhledem k tomu, že festivalový set měl poměrně špatný zvuk, milerád si dám čitelnější opáčko s rozsáhlejším setlistem.

Na co se ale těším asi ještě víc, to jsou polští Blaze of Perdition, jejichž poslední „Near Death Revelations“ je výtečná záležitost a v době koncertu bude už venku i jejich novinka „Conscious Darkness“, v níž vkládám nemalá očekávání. Účast jejich krajanů Outre též potěší. Proslýchá se, že v nové sestavě si drží skvělou koncertní formu. Tak uvidíme, nakolik si nás získají v Modré Vopici.

Metacyclosynchrotron

Metacyclosynchrotron:

Jak už to tak na podzim bývá, koncertů je pokokot, takže je třeba selektovat, což hodlám opravdu důsledně, ale jednu nesvatou povinnost listopad přeci jen nabízí: Outre. Blaze of Perdition. Ulcerate. Outre už jsem jednou viděl a byli super, na Blaze of Perdition jsem zvědav (viz druhý eintopf) a s Ulcerate už jsem měl také jednou čest, když projížděli Evropu se Svart Crown. Nebyl zrovna dobrý zvuk a koncert mohl být lepší, ale když hrála „Everything Is Fire“, tak se mi doslova a bez přehánění podlamovaly kolena. Potřebuju snad další důvod pro opáčko? Ne.

A jestli odkráčím z Black Witchery a Nyogthaeblisz relativně nezraněn, tak se možná o dva dny později mrknu i na GorgorothGehenna, i když je možné, že v rámci pokoncertního dojezdu budu natolik pohrdat nepatřičnými prvky v black metalu (rozuměj: melodiemi made in norgay, klávesami apod.), že zůstanu raději doma.


Novinky ohledně sestavy Blaze of Perdition

Poláci Blaze of Perdition upřesňují záležitosti ohledně své sestavy, jejíž fungování stále ještě komplikují následky dopravní nehody, již kapela prodělala v 2013 a při níž zemřel tehdejší baskytarista 23 a zpěvák Sonneillon byl těžce raněn.

Blaze of Perdition do své sestavy přijali nového kytaristu, který si říká Devasto. Na pozici baskytaristy se vrací Revenger, jenž poslední tři roky hrával na kytaru (původně zde hrál právě na baskytaru). Na koncertech s Blaze of Perdition bude vystupovat sezónní vokalista Rattenkönig, protože zdravotní stav Sonneillona ještě neumožňuje absolvování turné.

Sonneillon se tak bude soustředit jen na studiovou práci. Výjimkou bude jen vystoupení v Lublini, domovském městě Blaze of Perdition, které Sonneillon odzpívá. V budoucnu se prý mohou vyskytnout i další výjimky, kdy se Sonneillon objeví na pódiu, ale většina koncertů bude odehrána s Rattenkönigem.


Blaze of Perdition – Near Death Revelations

Blaze of Perdition - Near Death Revelations
Země: Polsko
Žánr: black metal
Datum vydání: 26.6.2015
Label: Agonia Records

Tracklist:
01. Królestwo niczyje
02. Into the Void Again
03. When Mirrors Shatter
04. Dreams Shall Flesh
05. Cold Morning Fears
06. The Tunnel
07. Of No Light

Odkazy:
facebook / bandcamp

K recenzi poskytl:
Agonia Records

První pohled (H.):

Bez ohledu na to, jak dlouho ještě Blaze of Perdition budou hrát a kolik desek ještě v budoucnu vydají, „Near Death Revelations“ bude mít v jejich historii vždy zvláštní postavení. Čas od času se objeví nepříjemný případ, kdy se nějaká hudební skupina na turné ocitne v dopravní nehodě, jež skončí tragicky smrtí některého z členů. Asi nejznámějším takovým případem je legendární Metallica, která takto svého času přišla o baskytaristu Cliffa Burtona, nicméně takových případů je více… v podobné situaci již byli třeba Poláci Decapitated nebo letos zámořští black metalisté Wormreich… anebo právě Blaze of Perdition.

2. listopadu 2013 měli Blaze of Perdition namířeno do Rakouska, avšak na místo již nedorazili. Při nehodě byli těžce zraněni zpěvák Sonneillon a bubeník Vizun. Baskytarista 23, známý též jako Ikaroz, však nepřežil. Událost a následné zotavování přeživších členů vystavily kapele na nějakou dobu stopku, avšak již nedlouho po nehodě Poláci vypustili do světa zprávu, že i navzdory tomu, že se na nějakou dobu budou muset odmlčet, končit nehodlají a jakmile to bude možné, začnou pracovat na své třetí dlouhohrající desce. A právě tou se stalo „Near Death Revelations“, jejíž samotný název prozrazuje, že se prožitá událost do její tvorby promítla…

Nicméně, pojďme se věnovat samotné hudbě, již „Near Death Revelations“ ve svých útrobách skrývá. Otázkou je, zdali – a případně také kam – se Blaze of Perdition oproti své předchozí tvorbě posunuli. Odpověď je určitě ano, posunuli. Novinka určitě zní trochu odlišně v porovnání se svým přímým předchůdcem „The Hierophant“ z roku 2011, o debutovém „Towards the Blaze of Perdition“, které je ještě o rok starší, ani nemluvě. Jeden ze znatelných posunů je dozajista ve zvuku novinky.

Jistě, zrovna Blaze of Perdition nikdy nedrhli vyloženou garáž, ale to nic nemění na faktu, že obě předcházející alba byla o poznání neučesanější a třeba oproti „Towards the Blaze of Perdition“ je ten rozdíl dost podstatný. „Near Death Revelations“ má sound čistší a takový, řekl bych, modernější. Naštěstí se však nejedná o nějakou vyloženě naleštěnou sterilitu a black metalový feeling to neničí. O něco větší dynamika by však albu myslím přece jenom slušela… ostatně, na dobré nápady „Near Death Revelations“ chudé není, takže by si to i zasloužilo.

To by byl tedy zvuk. Co však týče vlastní hudební stránky, tam bych si dovolil tvrdit, že „Near Death Revelations“ na „The Hierophant“ navazuje plus mínus plynule. Vlastní jádro muziky zůstalo na svém místě, což v překladu znamená, že Blaze of Perdition opětovně pustili do světa něco přes 50 minut současně znějícího black metalu, jenž svým pojetím nemá daleko třeba k takovým Watain ze Švédska. Pouze bych k tomu dodal, že „Near Death Revelations“ je ještě o chlup vyspělejší a také „epičtější“ – v tom smyslu, že klade ještě větší důraz na atmosféru a propracované melodie.

Ostatně, tomuto přístupu odpovídá i fakt, že se oproti „Towards the Blaze of Perdition“ a „The Hierophant“ snížil počet písní a navýšila se hrací doba – už jen to jednoznačně svědčí o tom se tentokrát Blaze of Perdition pustili do trochu rozmáchlejších kompozic. S výjimkou minutu a půl dlouhé mezihry „The Tunnel“ tak žádná skladba neklesne po sedm minut. Je však potěšující, že Poláci měli dostatek nápadů na to, aby desku s takovouto konstelací dokázali utáhnout a v jejím průběhu nenudit.

Jistě, asi bych lhal, že jsem si některé kusy neoblíbil o kousek víc. Jmenovitě jsou mými favority úvodní „Królestwo niczyje“, třetí „When Mirrors Shatter“ a nejdelší a zároveň závěrečná „Of No Light“. Pokud bych však měl zvolit jen jeden jediný vrchol (to, že je to vlastně blbost, protože album se má samozřejmě poslouchat jako jeden celek, nyní ponechme stranou), ukázal bych na druhou zmiňovanou. Právě „When Mirrors Shatter“ pro mě v nejkoncentrovanější podobě představuje vše, co je na „Near Death Revelations“ dobré. Jsou tu skvělé epické momenty, několik excelentních melodií, nechybí rychlé black metalové záchvěvy, sugestivní Sonneillon a obecně výtečná atmosféra. Nicméně se jedná jen o špičku ledovce, protože Blaze of Perdition jinak drží laťku hodně vysoko po celou dobu trvání „Near Death Revelations“ a v každé ze šesti regulérních písniček dokážou nabídnout výborné momenty a hodně kvalitní nápady.

Vzato kolem a kolem tedy nemohu být s „Near Death Revelations“ nespokojen. Blaze of Perdition se i přes nepříjemnou zkušenost dokázali zvednout a natočit doposud nejvyzrálejší a nejlepší počin své dosavadní historie. Nemáme co do činění s albem roku, avšak za slyšení „Near Death Revelations“ dozajista stojí – a vzhledem k tomu, že se v rámci žánru jedná o poměrně přístupnou záležitost, to neplatí pouze pro vyznavače černého kovu.

Blaze of Perdition


Druhý pohled (Ježura):

Než došlo k oné tragické nehodě, ze všech řečí na adresu Blaze of Perdition, jež se ke mně donesly, jsem pojal dojem, že jde o mimořádně zajímavou kapelu, která v rámci black metalového undergroundu míří hodně vysoko. A i když nemám s čím srovnávat, očekávaná novinka „Near Death Revelations“ je jasným důkazem o tom, ze Blaze of Perdition jsou velmi silným uskupením.

„Near Death Revelations“ je ukázkovým příkladem moderního, inteligentního black metalu, který se sice neuchyluje k úplným extrémům jako třeba proslulé chaotické spolky z Francie, ale intenzitou obsahu toto pomyslné manko smazává. Naprosto excelentně to funguje v první polovině alba. První tři skladby částečně budují znepokojivou atmosféru a částečně tlačí posluchače do židle zběsilým instrumentálním náporem případně nějakou epickou pasáží jako třeba v samém závěru „Królestwo niczyje“, a ať už to Blaze of Perdition vezmou za jakýkoli konec, je to vážně výborné. Druhá polovina si také drží vysokou kvalitu, ale kvůli nedostatku opravdu výrazných momentů, které střílejí první tři skladby ke hvězdám, už to není tak působivé.

Navzdory tomuto lehkému úpadku atraktivity je „Near Death Revelations“ velice podařená deska a mně její kvality bohatě stačí k tomu, abych byl navýsost spokojený. Za sebe tedy tvrdím, že se tento návrat na scénu vydařil více než dobře, a i když by to určitě mohlo být ještě lepší, po delší době mohu o nové desce říct, ze si mě získala.


Blaze of Perdition – „Near Death Revelations“ album stream

Blaze of Perdition - Near Death Revelations

Polská black metalová formace Blaze of Perdition si dokázala na poli undergroundové hudby vydobýt velmi solidní renomé za relativně krátké časové období několika let. Polákům k tomu stačily dvě dlouhohrající desky – debutová ƒ„Towards the Blaze of Perdition“ z roku 2010 a její následovník „The Hierophant“, na nichž kapela nabídla nápaditý a vysoce kvalitní black metal.

Cesta Blaze of Perdition však byla před dvěma lety přerušena tragickou dopravní nehodou, při níž zahynul jeden člen a další byli těžce zraněni. V jednu chvíli nebylo jasné, zdali bude skupina vůbec pokračovat, ale nakonec se Blaze of Perdition dokázali opětovně zvednout a na základě tragické zkušenosti stvořili svůj třetí opus – „Near Death Revelations“.

Desku „Near Death Revelations“ si nyní můžete pustit v celé její délce v přehrávači níže:

„Near Death Revelations“ oficiálně vychází 26. června pod značkou firmy Agonia Records jako CD, černé LP (389 kopií) a rudé LP (111 ručně číslovaných kopií). Předobjednávat můžete na těchto odkazech:

Fyzický nosič: http://tinyurl.com/blazeofperdition
Digitální verze: http://tinyurl.com/neardeathdigital

Blaze of Perdition na Facebooku: https://www.facebook.com/blazeofperdition

Blaze of Perdition