Archiv štítku: Blues for the Redsun

Spectral Voice a Blues for the Redsun v Praze

Fesťáky už budou za námi, takže hurá zpátky do klubů! Další parádu, kterou s Kreas děláme, bude koncert hnilobné death/doom čtveřice SPECTRAL VOICE z amerického Denveru. Tihle hoši vám na pražskou Sedmičku přijedou s novou deskou v zádech vystavit parte. V roli předkapely se představí jihomoravská sludge/doom parta BLUES FOR THE REDSUN. Neděle jako malovaná!

Datum: 23.9. 2018
Klub: 007 Strahov, Praha
Start: 19:00 hod.
FB event: https://www.facebook.com/events/187319175261914/

SPECTRAL VOICE (death/doom metal, USA – Denver)
https://spectralvoice.bandcamp.com/releases

Horor, zmar, beznaděj, smrt. Tak přesně takové pocity budete mít během koncertu denverských smrtonošů SPECTRAL VOICE. Tato čtveřice se dala dohromady v roce 2012 ve vyprahlém Coloradu a nastoupila na dlouhou a poctivou cestu undergroundové kapely. Po čtyřech demonahrávkách přišlo na řadu sedmipalcové splitko s BLOOD INCANTATION, ve kterých hned tři členové SPECTRAL VOICE působí. Tito kluci se objevili i v dalších kapelách, z nichž nejznámější jsou bezesporu NEKROFILTH. V roce 2016 vyšlo kapele další split album u Iron Bonehead Productions, tentokrát s dánskými death metalisty PHRENELITH, které tuzemští fans dobře znají. V loňském roce se SPECTRAL VOICE definitivně zapsali do pamětí fanoušků death metalu svou první (a vynikající!) velkou deskou „Eroded Corridors of Unbeing“ (Dark Descent Records). Těchto pět dlouhých chorobných skladeb sklidilo v recenzích vysoká hodnocení, a to napříč uznávanými odbornými servery a fanziny po celém světě. Aktuálně mají SPECTRAL VOICE venku i další splitko, tentokrát s respektovanými VASTUM. Připravte se, že na Sedmičce do vás tito neznabozi napumpují smrtící kombinaci death a doom metalu. Pomalé, těžkotonážní pasáže budou prolínat ničivější nálety. Zkuste si spojit rané nahrávky ASPHYX s tvorbou HOODED MENACE a proložte to hnilobou od UNDERGANG, pak dostanete koktejl zvaný SPECTRAL VOICE. Tohle bude nezapomenutelné…

Spectral Voice

BLUES FOR THE REDSUN (sludge/doom, CZE – Zlín)

https://bluesfortheredsun.bandcamp.com/

Celý temný večírek odstartuje kapela, která se pro tyto ponuré chvíle hodí nejlépe. Z Moravy přijedou BLUES FOR THE REDSUN, kteří jsou vyznavači sludge se silnou doomovou a stoner příchutí a patří k tomu nejlepšímu, co u nás v daném ranku hraje. Kapela se dala dohromady přesně před 10 lety a pojmenovala se podle desky známých KYUSS. Diskografie BLUES FOR THE REDSUN je za onu dekádu spíše chudší, ale o to větší a intenzivní zážitek je vidět tuto partu živě. Pokud jste vyznavači pomalého tempa, těžkotonážních riffů a extrémně zahrané temnoty, pak nebudete litovat, že vás tato kapela vezme do svých spárů.

[tisková zpráva]


Koncertní eintopf – září 2018

Spectral Voice, Blues for the Redsun

Onotius:
1. Voivod, Maggot Heart – Praha, 7.9. (event)
2. Lvmen + Tomáš Palucha / Lvmen + Povodí Ohře, Praha (event)
3. Spectral Voice, Blues for the Redsun – Praha, 23.9. (event)

Metacyclosynchrotron:
1. Spectral Voice, Blues for the Redsun – Praha, 23.9. (event)
2. Hluková mystéria IX. – Ostrava, 8.9. (event)
3. Necrot, Blues for the Redsun – Rožnov, 12.9. (event)

Cnuk:
1. Voivod, Maggot Heart – Praha, 7.9. (event)
2. Spectral Voice, Blues for the Redsun – Praha, 23.9. (event)

Onotius

Onotius:

V září považuji za nejdůležitější akci pražský koncert Voivod, avantgardně thrashové klasiky, která zároveň chystá v nastávajícím měsíci i novou desku „The Wake“. Viděl jsem je sice už dvakrát, ale tohle je zkrátka záležitost, která jen tak neomrzí. Předkapelu jim budou dělat jistí Maggot Heart a akce proběhne 7. září ve Futuru.

Dále by byl hřích nezmínit dvojici pražských vystoupení Lvmen, kteří budou hypnotizovat hned dvakrát na palubě Lodi Tajemství bratří Formanů. Jednou po boku Povodí Ohře, podruhé pak s uskupením Tomáš Palucha, což jsou obojí kapely, jež letos vydaly nový materiál. Zatímco ten Povodí Ohře, což je vlastně formálně debut téhle jinak už, pokud vím, docela hojně vystupující tuzemské „gothic country“ bandy, jsem zatím ještě nestihl prohnat zvukovody, novinka Tomáše Paluchy nazvaná „Čaro“ je rozhodně výtečný materiál. Takže pokud se vydáte, jistě neprohloupíte.

Dále určitě za zvážení stojí taktéž vystoupení hrubozrnných smrťáků Spectral Voice. Nic hutnějšího v Praze v září jen tak neuslyšíte.

Metacyclosynchrotron

Metacyclosynchrotron:

Už ten koncertní nápor zase začíná. Asi největší povinností jsou Spectral Voice v pražské 007. Pánové z Blood Incantation mě na Brutal Assaultu rozstřelili na kvarky a věřím, že spřízněná pomalost to dovede taky. Navíc by bylo záhodno konečně vidět Blues for the Redsun. Takže DOOOOOOOM, kurvo!

Vždycky jsem si říkal, že by se do oblasti dolních Vítkovic, kde je rezavé dědictví ostravského těžkého průmyslu nejmarkantnější, hodil nějaký skřípající sekec mazec. No a v Prostoru Hlubina se odehraje příznačně pojmenovaná akce Hluková Mystéria. Neznám žádného z vystupujících, ale bude se tam hlučit tradičně i netradičně (třeba jenom čistě hlasem), má tam být i nějaký free jazz, trombóny, saxofóny… no jestli dorazím, tak pak odejdu s tikem v oku, pískáním v uších a perverzním úsměvem na ksichtě.

Blues for the Red Sun mimochodem předskakují i zámořským deathmetalistům Necrot. Jejich loňskou desku „Blood Offerings“, jsme tu stejně jako třeba povedená alba Phrenelith nebo Undergang, zazdili, ale pokud uctíváte prohnilý oldschool death, kde riff je zákon, a víte, kde se Rožnov vůbec nachází, tak valte.

Cnuk

Cnuk:

Voivod chystají novou fošnu „The Wake“, k tomu slaví 35. výročí a už za pár dní zavítají do Futurum Music Baru v Praze. Podpořit je přijede Švédka Maggot Heart známá z Grave Pleasures, která má stále celkem čerstvě venku sólovou prvotinu „Dusk to Dusk“. Zajímavé spojení kapel, být 7. září v Praze, neváhám.

O dva týdny později si to v pražské Sedmičce rozdají těžké váhy Spectral Voice a Blues for the Redsun. O tom, že ¾ Spectral Voice naživo umí, jsem se už na koncertě Blood Incantation přesvědčil, a tak myslím, že v případě samotných Spectral Voice tomu nebude jinak. Rovněž Blues for the Redsun stojí za poslech. Pokud vše vyjde, půjdu na to kouknout.


Blues for the Redsun / Omm – Deadspace / Knocking on the Cemetary Gates

Blues for the Redsun / Omm - Deadspace / Knocking on the Cemetary Gates

Země: Česká republika / Slovensko
Žánr: sludge / doom | ambient / drone
Datum vydání: listopad 2017
Label: Analog Freaks Records

Tracklist:
Sida A – Blues for the Redsun:
01. Deadspace / Knocking on the Cemetary Gates

Sida B – Omm:
02. Deadspace / Knocking on the Cemetary Gates (o /\/\ /\/\ rmx)

Hrací doba: 36:02

Odkazy Blues for the Redsun:
facebook / bandcamp / bandzone

Odkazy Omm:
facebook / bandcamp

K recenzi poskytl:
Blues for the Redsun

Aktuálnost nahrávky, o níž se dnes budeme bavit, je asi diskutabilní. Což samozřejmě není její chyba, spíš moje, že jsem se neodhodlal psát o „Deadspace / Knocking on the Cemetary Gates“ dřív. Teď už to možná zajímá málokoho, ale to je náš standard, že recenzujeme všechno o půlroku později než všichni okolo. Kdo chce ale vidět závody, ať si táhne sportovat na stadion a nechodí na stránku o obskurní hudbě. Pro nás je důležitější poslouchat a psát v momentě, kdy je na to odpovídající rozpoložení a příhodná doba. A ta v případě „Deadspace / Knocking on the Cemetary Gates“ nastává právě teď.

O aktuálnosti počinu lze ovšem diskutovat ještě z jednoho úhlu pohledu. Než se k němu ovšem dostaneme, nejprve si formálně představíme, s čím vlastně máme tu čest. Audiokazetu limitovanou 80 kusy (moc hezký ručně dělaný obal je buď zlato-černý nebo černo-zlatý) sdílejí Blues for the Redsun a Omm. Na první pohled se nicméně zdá, že tím „důležitějším“ na kazetě je česká těžkotonážní tryzna.

Blues for the Redsun zde totiž předkládají vlastní skladbu „Deadspace / Knocking on the Cemetary Gates“, což ale není žádná novinka. Všichni příznivci formace jistě vědí, že jmenovaný kus byl k poslechu uvolněn již začátkem roku 2016 jakožto digitální singl. Aktuální audiokazeta je však, pokud se nemýlím, jeho premiérovým uvedením na fyzickém nosiči.

Druhá strana v režii Omm – nebo také o /\/\ /\/\, chcete-li – nabízí taktéž stopu s názvem „Deadspace / Knocking on the Cemetary Gates“. Jde totiž o remix titulního kusu od Blues for the Redsun. Ve skutečnosti je ale tato verze pojatá natolik odlišným způsobem, až ji lze skoro brát jako plnohodnotnou samostatnou píseň. Pokud je totiž mezi oběma stranami nějaká podobnost, pak se nese spíš jen v abstraktní rovině. Což lze myslím považovat za plus.

Nejprve ovšem k Blues for the Redsun, byť jejich „Deadspace / Knocking on the Cemetary Gates“ jste nejspíš již dávno slyšeli na Bandcampu kapely. Moravská pětice tímhle osmnáctiminutovým flákem formálně navazuje na svůj povedený demosnímek „Waiting for the Enlightenment“ z roku 2015, jemuž se svou kvalitou přinejmenším vyrovná.

Styl Blues for the Redsun je daný – skupina holduje nervy-drásajícímu bahennímu tempu, ultra-hnusné atmosféře, nelidskému jekotu, zahlučenému pozadí, vše namíchané do odporného koktejlu s prudce vysokou viskozitou. Přesně takové je i „Deadspace / Knocking on the Cemetary Gates“ a je to jenom dobře. Blues for the Redsun dotáhli nihilistický sludge / doom do extrému, díky čemuž jejich produkce není určena všem, ale kdo holduje temnotě, ten takový přístup jenom ocení.

„Deadspace / Knocking on the Cemetary Gates“ v podání Omm je paradoxně přívětivější, ačkoliv spadá do hájemství drone / ambientu, což by papírově vzato mělo slibovat ještě větší zlo. Ale i to nakonec potvrzuje, že Blues for the Redsun aktuálně patří k nejsyrovějším a nejhrubějším metalovým formacím v České republice. Nicméně i verze Omm má své kouzlo, je mnohem monotónnější, hypnotičtější. Nenutí člověka vrazit jehlu do žíly a pak se jít oběsit, přesto dokáže zapůsobit.

Blues for the Redsun

Kdybych ale nevěděl, o co jde, asi bych spojitost mezi oběma písněmi nepoznal. Což neberte ani jako výtku, ani jako pochvalu, prostě to říkám jako ilustraci toho, že verze od Omm je jinde. Vládne jí ambientní linka, pod níž se převaluje dronová mlha, což je prakticky celá náplň osmnácti minut, ale posluchači minimalistických atmo-věci dobře vědí, že by takové sdělení neměli chápat v negativním smyslu. I monotónnost je cesta.

Celkově tenhle počin můžeme bez jakýchkoliv obav hodnotit kladně. Obě strany jsou hudebně zajímavé a dokážou zprostředkovat slušný zážitek, takže nijak nevadí, že první song je známý už dva roky a druhý je formálně předělávkou prvního. Důležitý je nakonec dojem a ten je výborný.

Omm


Neděle 15. 4. : BIG BRAVE (ca) + Blues For The Redsun (cz)

Nezkrotná bouře rezonujících kytar a intenzivního ženského vokálu kapely Big ‡ Brave z kanadského Montrealu se představí poprvé v Praze, a to ve sklepních prostorech smíchovského Underdogs’ v neděli 15. dubna 2018. Podpoří je nejtěžkotonážnější kapela domácí scény – Blues For The Redsun.

Nikam nespěchající tempo hněvu Big Brave vychází z minimalistického složení kapely: dvě kytary, bicí a vokál. Zoufalstvím prosáknutý hlas Robin Wattie okamžitě zaujme, stejně jako civilní vystupování tria. Pasáže, kde intenzivní riffy nabírají na síle, střídají rozjímavá intermezza, jež nechávají posluchače ve víru myšlenek následovaných sofistikovanými droneovými návaly bez potřeby čtyřstrunné basové linky. Perfektní živá vystoupení probíjejí místnost syrovým napětím, publikum beze slov čeká na každý další tón.

Po vydání druhého alba Au De La v roce 2015 se Big Brave upsali prestižnímu labelu Southern Lord Recordings (Sunn O))), Earth), a zařadili se tak mezi kapely, jež spojuje unikátní hudební rukopis a snadno rozpoznatelný, dynamický zvuk. Začali jako duo, které se od decibelově bohatého sludge dostalo k mnohem vyhraněnějšímu projevu na pomezí metalu a slowcoreu, a jejich aktuální, emocionálně nesmírně silné album Ardor je tak vykresluje v o něco klidnější podobě. I když jenom pomyslně: instinkty, křehké pocity a klidné aranže zde stále vystupují z hlučného a zneklidňujícího pozadí.

Big Brave

Večer nekonečných akordů dotvoří povolaní ochránci hlasité hudby v českých, tedy spíše moravských krajích – Blues for the Redsun. Drtivé akustické vlny v minimálních BPM tvoří jeden z nejvíc nekompromisních metalových prožitků u nás. Stěně zesilovačů nedokáže nikdo dlouho vzdorovat a své o tom ví publikum snad všech významných československých festivalů tvrdé hudby.

Vstupenky jsou k zakoupení v předprodejní síti GoOut.cz za 290 korun, na místě za 350 korun.

FB event: https://www.facebook.com/events/1291767210969640/

https://www.facebook.com/bigbravemusic/?ref=br_rs
http://www.bigbrave.ca/
https://www.instagram.com/big_brave_/
https://www.southernlord.com/bands/view/big-brave

[tisková zpráva]


Koncertní eintopf – duben 2018

Inferno, IXXI, The Stone, Silva Nigra, Sekhmet
Nejočekávanější koncert měsíce:
Inferno, IXXI, The Stone, Silva Nigra, Sekhmet – Praha, 1.4.


H.:
1. Eivør – Praha, 20.4. (event)
2. Big|Brave, Blues for the Redsun – Praha, 15.4. (event)
3. Inferno, IXXI, The Stone, Silva Nigra, Sekhmet – Praha, 1.4. (event)

Onotius:
1. The Body, Uniform – Praha, 25.4. (event)
2. Primordial, Moonsorrow, Der Weg einer Freiheit – Praha, 21.4. (event)
3. Godspeed You! Black Emperor – Praha, 19.4. (event)

Metacyclosynchrotron:
1. Inferno, IXXI, The Stone, Silva Nigra, Sekhmet – Praha, 1.4. (event)

Cnuk:
1. Discharge, Mörkhimmel, Restriction, Gomora, Controlled Existence – Praha, 26.4. (event)
2. Godspeed You! Black Emperor – Praha, 19.4. (event)
3. Rusty Laskier, Nikander, Pacino – Praha, 27.4. (event)

H.

H.:

Jediný dubnový koncert, na nějž jsem si prozatím koupil lístek, a u nějž lze tudíž předpokládat, že se takřka s jistotou dostavím na místo, je vystoupení faerské zpěvačky Eivør Pálsdóttir. Abych řekl pravdu, asi mám její tvorbu naposlouchanou o dost méně, než by si zasloužila, ale to, co z ní znám, se mi líbí opravdu hodně. Dost na to, aby mi to za to stálo za zvednutí ánusu a vyražení do koncertního víru, což je činnost, jejíž obliba mě dávno opustila. Mám pro vás ale jednu špatnou zprávu – pokud byste chtěli jít také a ještě nemáte lupen, nejspíš si můžete nechat zajít chuť, protože je už nějakou dobu vyprodáno.

V těsném závěsu bych pak doporučil 15. duben, kdy se v pražském klubu Underdogs‘ objeví kanadské trio Big|Brave. Jestli vám to nic neříká, neváhejte si zde nalistovat nedávnou recenzi na jejich album „Ardor“, které jsem fest vychválil. Jako support navíc zahrají Blues for the Redsun, což je aktuálně asi nejtěžší a nejpomalejší domácí kapela.

Na konec vypíchnu blackmetalového apríla. Sice tu nevidím žádnou must-see věc (i z toho důvodu, že vše už jsem viděl, většinou několikrát), ale dohromady je kombo Inferno, IXXI, The Stone, Silva Nigra a Sekhmet dost lákavé. Především díky Infernu, jehož pozice je v roli headlinera je navzdory zahraniční účasti jednoznačně oprávněná.

Onotius

Onotius:

Nejzajímavějším vystoupením dubna bude nejspíš pražská zastávka experimentálně sludgemetalového dua The Body, kteří disponují tak mocným zvukem, že zkrátka nebude úniku. Naživo jsem s nimi zatím neměl tu čest a proslýchá se, že je to zážitek vskutku patřičný, takže nezbývá než otáčet desky jako „No One Deserves Happiness“ či „I Shall Die Here“ a přemítat, jak mohutné zúčtování to nakonec bude. Myslím ale, že zklamán nebudu.

Dále rozhodně je třeba doporučit pražské vystoupení Primordial po boku Moonsorrow – a co je zajímavější – Der Weg einer Freiheit, jejichž loňská deska je solidní moderní blackový matroš. Irští headlineři údajně mají vystoupení silná – a já trestuhodně ještě žádné neviděl, nezbývá než doufat, že mi zbudou chechtáky a budu to moci tentokrát změnit.

Do třetice by určitě měla padnout zmínka o surově post rockových Godspeed You! Black Emperor, kteří 19. dorazí do pražského Divadla Archa. Tenhle koncert by mohla být zatraceně slušná psychárna…

Metacyclosynchrotron

Metacyclosynchrotron:

Pokud se něco zásadně nevyjebe, tak bych se rád hecnul do Prahy na Inferno, IXXI, The Stone, Silva Nigra a Sekhmet. Spíše se socializovat než řádit, ale koncert by to mohl být povedený. Inferno je ve výborné formě a songy z „Gnosis Kardias (Of Transcension and Involution)“ jsou naživo super i se dvěma kytarami, The Stone mě kvůli velice zajímavé poslední desce lákají hodně a Silva Nigra si dám vždycky rád. Někdo tu „pravicovou scénu“ navíc podpořit musí, když všichni skuteční náglové, pokud se ještě neuchlastali, na tom urputně pracují někde v zaplivaných pajzlech a na koncertě k velikému žalu všech k vidění nebudou (pokud teda netrpíte paranoií, že ano).

Cnuk

Cnuk:

Na duben mám naplánovanou akci v klubu Modrá Vopice, kde se představí britská kultovka Discharge spolu s českými kapelami Restriction, Gomora, Controlled Existence a pro mě nejzajímavější – Mörkhimmel. Tenhle crustový večírek s pionýry Discharge včele bude doufám intenzivní řežbou, a to i přesto, že má konkrétně tahle parta už něco za sebou a jejich sestava, ale i hudební směřování prodělaly obrovské kotrmelce.

Godspeed You! Black Emperor

Druhý odstavec je spíše tipem na příjemný zážitek, a to v přítomnosti experimentátorů Godspeed You! Black Emperor v divadle Archa. Nikdy jsem je živě neviděl, ale věřím, že to co nabízejí jejich desky, dokáže být ještě mnohem silnější v živém provedení. Rozhodně nejde o akci pro každého, ale náročný fanoušek může tuhle událost náležitě ocenit.

A třetí odstavec je rovněž spíše doporučením, jelikož to také bohužel nedám. Tím je vlastně dvojkřest nových alb Rutky Laskier a Nikander v Café V lese. Prvně jmenování pokřtí novinku „Protiklady“, od které lze opět čekat porci atmosférického punku, a druzí jmenování vytasí, mnou velice očekávanou desku „Sekyra prohnaná kolenem“. O té ale více v tradičním eintopfu. Tyto dvě události doplní svým vystoupením tuzemská zajímavost minulého roku Pacino.


Info o Noise Fest Czech Republic 2018

Noise FEST Czech Republic 2018 je dalším pokračováním festivalu noisu, experimentální hudby a performace. Uskuteční se 13.-14. dubna v prostoru klubu ArtBar Druhý Pád.

Vaše ušní bubínky potěší:

FCKN BSTRDS (NL) 
https://www.facebook.com/fcknbstrds/ 

PURGIST (PL) 
https://www.facebook.com/PURGIST/
https://purgist.bandcamp.com/

COMPANY FUCK (AUS) 
https://www.facebook.com/companyfvck/

V0NT (CZ) 
https://soundcloud.com/v0nt
https://stoned-to-death.bandcamp.com/album/ghettoblaster-v0nt

ZABLOUDIL(A) (CZ) 
http://www.zabloudila.wz.cz/
http://klangundkrach.net/zabloudila/

TOMÁŠ VTÍPIL (CZ) 
https://www.facebook.com/tomas.vtipil/
http://www.vtipil.cz/

Noise Fest Czech Republic 2018

BLUES FOR THE RED SUN (CZ) 
https://www.facebook.com/freaknihildoom/
https://bluesfortheredsun.bandcamp.com/

LIONEL DIXIT (CZ) 
http://bandzone.cz/lioneldixit

THE MOND (CZ) 
https://stoned-to-death.bandcamp.com/album/the-mond

PAREGORIK (CZ) 
https://paregorik.bandcamp.com/

LHOSTEJNOST (CZ) 
http://bandzone.cz/lhostejnost
ttps://lhostejnost.bandcamp.com/releases

USNU? (CZ) 
http://bandzone.cz/usnu

EVROPSKÁ UNIE (CZ) 
https://www.facebook.com/europeanband/

MNE (IRL)
https://www.facebook.com/events/407927039672437/

[tisková zpráva]


Tengri, Tummo, Blues for the Redsun v Napajedlech a ve Vsetíně

Na přelomu března a dubna se proběhnou dva společné koncerty TENGRI/TUMMO/BLUES FOR THE REDSUN.

31. 3. 2017 – NAPAJEDLA bar Malina
https://www.facebook.com/events/1858154774432948/

1. 4. 2017 – VSETÍN klub Vesmír
https://www.facebook.com/events/268516840247154/

Tengri (atmospheric instrumental post rock – Praha)
monketengri.bandcamp.com
…faktorem, kterým se TENGRI odlišují od drtivé většiny (i zahraniční produkce), je užití houslí, které obstarává Sašo. Jeho party jsou ve výrazu TENGRI plnohodnotným nástrojem, kdy se tóny houslí objevují v poměru k ostatním nástrojům více než méně a neslouží jen jako dekorační prvek. Housle zcela jasně evokují jejich folklórní podstatu, což se tak nějak u tohoto nástroje dá předpokládat, a drží se v klidnějších vodách…(Coornelus,fobiazine.net)

Tengri, Tummo, Blues for the Redsun

Tummo (heavy stoner hardcore – Brno)
tummo.bandcamp.com/
…hudební kořeny TUMMÖ nejsou jen ve výše zmíněných kapelách, ale sahají o hodně dál. Ať už ke starému švédskému death metalu nebo třeba k BLACK SABBATH či EYEHATEGOD. Je to mix temného hardcore, pomalého slugde, stoner rocku a punkové intenzity, kdy se valivé střední tempo rázem změní ve svižnější pasáž okořeněnou třeba kytarovou vyhrávkou nebo sólem. A tomu všemu vévodí záhrobně znějící naléhavý řev…(Burry, abysszine.com)

Blues For The Redsun (sludge drone – Holešov/Petržalka)
bluesfortheredsun.bandcamp.com
…jinak na těžký bahno bych měl taky tip z killed by brno, nahrávka zatim není a hráli poslendí, osobně sem měl už tězce pod kůží, ale stejne si vybauju, že mě to fakt zaujalo, tak kdybyste to někde viděli na plakátu…(Sud, marastmusic.com)

[tisková zpráva]


Nibiru, Blues for the Redsun, Möbius

Nibiru

Datum: 2.10.2016
Místo: Praha, Cross
Účinkující: Blues for the Redsun, Möbius, Nibiru

Návštěvnicky započít klubovou sezónu jsem chtěl už v září, na Shining, na Caudal, na Ordo rosarius equilibrio nebo kdekoli jinde, leč nevyšlo to. První pofestivalovou dávku hudby jsem si tak dopřál až v době, kdy vládl podzim a jeho říjnový podřízený. Ten nečekal dlouho, hned druhého jsem se vydal do Crossu. Abych se po studiovém zmatení dozvěděl, co hrají těžko zařaditelní Italové Nibiru. Abych po josefovských šachách v harmonogramu konečně viděl Blues for the Redsun. Abych se seznámil s Möbius a přestal s jejich (nikterak opodstatněnou) ignorací. A to vše s Crossovskou tradicí – nulovým vlezným – v zádech. V inkriminovaný den jsem běhal všude možně, bez zastavení. I proto bylo zvláštní po příchodu do Crossu konstatovat, že jsem vše stihl – Möbius ještě nebyli zakleknutí ve svých blocích a ani klubové dveře nevpustily armádu po hluku lačných. Změna přišla za malou chvíli.

Slovenští Möbius jsou duo, kytarista a bubeník. Doposud jsem neměl tu čest, ani studiově, natožpak živě, ve vzduchu tak poletovaly výhradně otazníky. Möbius se stejně jako zbytek vystupujících vyžívali v pomalých tempech naplněných hutností riffů a snahami o napětí, jež vyvěraly v ráznou direktáž. Slováci se usadili kdesi na pomezí stínajícího sludge, jejž tu a tam vystřídaly riffy typické pro stoner. Vše pak zastřešilo takřka funeraldoomové tempo, plazící se hudba plná vyčkávání. Nic se ale nesmí přehánět. Kombinaci tu máme zajímavou, jenže dvojice občas až příliš natahovala. Až příliš věřila, že drží napětí, které už dávno opadlo. Ovšem nebylo tomu tak pořád, několik momentů stálo za vyslechnutí, rozhodně ano. Nehrálo se moc nahlas, zato čitelně. U tělesa o dvou hlavách se sice zvuková čistota předpokládá, ale proč ji nezmínit, z tohoto hlediska to bylo (až na nevýrazný kopák) moc fajn. A vlastně celé to bylo sympatické, byť s dílčími mouchami.

Toho večera jsem ani nečekal velké hudební divy. Přišel jsem za pohodovým večerem a živou muzikou, která mi nějaký ten týden scházela. O to mileji jsem byl překvapen, když na pódium nastoupili Blues for the Redsun a vyrukovali s koncertem hodným taháku večera. Blues for the Redsun se ocitli v červené záři (ač jen reflektorové) a ve svém pohřebně doomovém tempu dominovali. Zvuk přál, koncertní fazóna kapely také. České těleso dokázalo strhnout – jako jediné toho večera. Nehledal jsem chyby, jen vychutnával. Příště půjdu s radostí znovu a měli byste i vy.

Blues for the Redsun

Italské Nibiru jsem znal pouze povrchně. Domácí poslech mě nepřesvědčil a já byl zvědav, v jakém světle se Italové ukáží naživo. No a co vás budu napínat, žádný progres se nekonal, živá prezentace mě jen utvrdila v rozpacích z desky. O co hudebně jde? Samotný základ tvoří rázný sludge metal, který (především na studiovkách) doprovází psychedelický nádech. Ale to není všechno. K psychedelií načuchlému sludgi Nbibiru přidávají jakési tribal-ambientní vsuvky, tu a tam se zas zjevuje nesmyslně skočný bubínek. Nefunguje to, prostě ne. Upatlaný slepenec, nemůžu si pomoct. Hudbu si pak převeďte na vizuál. Zpěvák do půl těla, přiléhající lesklé kalhoty a k tomu mikrofon ozdobený kostmi. Proč to? Dva zbylí členové naopak vzezření absolutně civilního…

V případě Nibiru nesourodost vládla a nebylo to dobře. Stěží šlo o nesourodost záměrnou, mnohem spíš o přešlapování, jakým směrem jít. Třeba já šel domů, zhruba v polovině, Blues for the Redsun zahráli parádně a to mi ke spokojenosti stačilo. Ani Möbius nezklamali, šlo o minuty veskrze příjemné a za nějaký ten čas klidně zopakováníhodné. A Nibiru? Třeba půjdu příště zas, jen se budu rozhodovat podle předkapel.


Dark Buddha Rising, Blues for the Redsun, Forgotten Silence

Suomi Weird Spring

Datum: 1.4.2016
Místo: Praha, Modrá Vopice
Účinkující: Blues for the Redsun, Dark Buddha Rising, Forgotten Silence

Akreditaci poskytl:
Blues for the Redsun / Metalgate

Na aktuální jaro si firma Metalgate připravila trojici akcí se zajímavými finskými kapelami – což je příjemné, protože ty bandy jsou fakt skvělé. Své si již odehráli Oranssi Pazuzu minulý měsíc, čerstvě se v Praze představili Dark Buddha Rising a třetí a poslední část měli obstarat Mr. Peter Hayden, ale ti dle čerstvých informací své turné a s ním i pražský koncert zrušili. Nicméně samotná ta myšlenka tří konceptuálních večerů se zvláštními finskými skupinami se mi líbí.

Skoro až žalostná mi však připadá propagace a další věci. Čert vem, že to bylo zaštíněno naprosto provařeným názvem Rituály, to bych ještě přežil (byť představa, že takoví Desire for Sorrow, kteří předskakovali Oranssi Pazuzu, předvádějí rituál, je naprosto směšná). Absolutní wtf jsou ale věci jako „filozoficko-kulturně-interpretatiční pojednání“ (zkopírováno včetně překlepu) nebo „neoficiálně oficiální podivné trailery“. To mi, sorry, přijde dost dementní a vlastně to ty akce už předem trochu zesměšňuje, což je obrovská škoda, jelikož samotné skupiny jsou výborné a fakt zajímavé. Třešničkou na dortu pak budiž leckde necitlivý výběr předkapel, mezi nimiž nejvíce mlátili do očí již jmenovaní Desire for Sorrow před Oranssi Pazuzu (což už jsem ostatně krutě vydissoval v samostatném reportu), ale osobně mi vůbec nesedl ani výběr předskokanů pro (jak již padlo, nakonec zrušené) Mr. Peter Hayden.

Jediný rituál (hahaha!), na němž se podařilo před finského headlinera dosadit vhodné formace, byl právě ten druhý, protože tady to naopak (nutno férově uznat) byla dost adekvátní volba. A popravdě řečeno, takhle z hlavy mě nenapadá moc vhodnějších českých skupin než Blues for the Redsun, jež by mohly zahrát před někým jako Dark Buddha Rising. Forgotten Silence byli, pravda, opětovně náladově trochu mimo, ale účast takovéhle formace lze obhájit alespoň extrémně vysokou hudební kvalitou, která téhle partě okolo baskytaristy Krustyho rozhodně neschází.

Nicméně vzhledem k oné náladové odlišnosti večeru velice prospělo, když těsně před začátkem došlo k prohození hracích časů obou domácích skupin, a Forgotten Silence tedy nastoupili jako první. Zajímavostí bylo, že se vystoupení neúčastnil jeden ze dvou veteránů sestavy a (přinejmenším pro mě) hlavních postav kapely, kytarista Medvěd. Namísto něj zaskakuje náš bývalý redakční kolega Stick, jehož domovskými skupinami jsou aktuálně doomoví Somnus Aeternus a grindoví Kandar (a donedávna byl k vidění ještě v Torc). Sice mi přišlo, že v jenom momentě mu to trochu uletělo, ale jinak myslím odehrál náročné kompozice Forgotten Silence hned na první živý pokus se ctí.

Forgotten Silence

Vystoupení však bylo dobré i jako celek. Forgotten Silence hráli přesně na té hranici mezi precizním soustředěným výkonem a zdravým nasazením, takže i přes množství složitých momentů to nebyla jen profesorská etuda. Strašně mě bavil i zvuk, jenž se vyvedl náramně, tudíž všechno bylo výtečně slyšet, za což určitě palec nahoru, protože muzika jako Forgotten Silence by bez čitelného soundu byla dočista pohřbená. Obzvlášť mě potěšila krásně slyšitelná baskytara, takže si člověk bez problému mohl vychutnávat všechny Krustyho lahůdkové linky. Za mě jednoznačně super.

Jen mě trochu pobavil závěr koncertu, kdy si Satyr dozpíval svoje a poté následovalo ještě mnoho minut čistě instrumentální muziky, pročež zpěvák ukázal, že jde na pivo, a odklidil se z pódia. Což je samozřejmě v klidu, pohodička. Zábavný na tom byl ale nějaký aktivista z publika, který Satyrovi okamžitě běžel pro nové pivo a donesl mu ho na pódium, ačkoliv ten už dávno sledoval své kolegy od baru. Tenhle samý střelec taky cítil nutkavou potřebu začít diskutovat se členy obou českých kapel okamžitě potom, co jejich koncerty skončily, ačkoliv si muzikanti pomalu nestačili ani vydechnout a vypojit kytary. Že to těm lidem není blbý…

Forgotten Silence

Ale to byla jen taková poznámka na okraj, zpátky k průběhu večera. Veškerá progrese a hráčské finesy skončily s Forgotten Silence, dále už následoval jen hnus. Ke slovu už se totiž chystala těžkotonážní nálož v podání Blues for the Redsun, přičemž pojmenování nálož je v tomhle případě obzvlášť na místě. Jestli na loňském demu „Waiting for Enlightenment“ byly ještě nějaké mezery, tak živě veškeré výhrady vymizely a všechno drtilo na maximum. Extrémně pomalé zlovolné bahno vyplnilo každou skulinku v klubu, zvuk posluchače nemilosrdně lisoval, nechyběly husté proudy mlhy, atmosféra se dala krájet a to vše navrch korunoval prudce misantropický vokál kytaristy Kubánce, jehož jekot byl ještě extrémnější a odpornější než ze studiových nahrávek.

Mimoto živě mnohem lépe vynikly i hrátky s hlukem, což mi bylo velmi sympatické, takže vlastně jedinou nevýhodou byla hůře viditelná projekce vlivem nasvícení (nedokážu říct, jestli kvůli úhlu anebo kvůli barvě… možná kombinace obojího). Blues for the Redsun však i přesto dokázali vytvořit pohlcující atmosféru a to je pro mě to stěžejní. Stručně řečeno, byla to tryzna jak svině, což jsem očekával a chtěl, takže z mého pohledu naprostá spokojenost.

A mimochodem, když už si tu dělám prdel z ostatních návštěvníků, tak ten samý borec, co musel běžet pro pivo zpěvákovi Forgotten Silence, celý koncert Blues for the Redsun hrozil, jak kdyby na tom pódiu békali Sabatoni. Fakt nechápu…

Každopádně, Blues for the Redsun zahráli tak parádně, že Dark Buddha Rising rozhodně neměli předem předplacenou pozici vrcholu večera a museli se snažit. Finové se ale naštěstí zahanbit nenechali a rovněž předvedli po čertech nepřívětivou porci hutných riffů. Na koncertě mě nejvíce zaujaly čtyři věci. První z nich byla kytara, která vážně trhala koule – to byl sound jak hovado a i vzhledem k tomu, že jsem kytaru slyšel jít především zleva, byl jsem po akci na levé ucho o dost hlušší než na pravé. Ale to nemyslím ve zlém, vážně to drtilo zodpovědně.

Další dvě věci jsou výkony bubeníka Jukky Rämänena, jenž za svojí soustavou předváděl čistokrevný fanatismus, a zpěváka M. Neumana, jehož evidentně chvíli před vystoupením posedl Satan. Pořád se tam válel po zemi, po odposleších, předváděl zfetované pohybové kreace, vřískal jak ďas a neodpustil si ani vtípky jako nacpání celé koule mikrofonu do huby. Konečně nějaký trochu rituál, ha! No, a posledním výrazným prvkem performance byl samozřejmě nezbytný totem z kostí a lebek, který vypadal vážně mocně. Akorát mi připadalo trochu vidlácké, že když jej Dark Buddha Rising společně s dalším vybavením donesli do klubu a začali se připravovat na vystoupení, spousta lidí se jim na ty kosti sesypala, začali to ošmatlávat a fotit se s tím jak s nějakou turistickou atrakcí. Holt asi rituální publikum…

Dark Buddha Rising

Každopádně, jinak byl Temný Buddha zerektován důstojně a koncert utekl docela rychle. V momentě, kdy jsem si pomalu začínal říkat, že už to začíná být na hraně, to Finové uťali a přišel konec – skoro by se chtělo říct, že v tom nejlepším. I zde tím pádem musím vyhlásit spokojenost. Tenhle večer se mi upřímně líbili všichni tři účinkující, zvuk povedený, lidí tak akorát, aby byl klub zaplněný, ale ne nepříjemně přecpaný. Jednoduše – celkově dobrá akce.

Na závěr jenom poslední dva postřehy, dodatky, poznámky. Předně bych rád směřoval ultimátní hejt vůči jednomu fotografovi. Nevím, kdo to byl, ale kámo, ty vole kurva, lézt kapelám na pódium, abych měl lepší úhel na fotku, to je fakt prasárna. A cvakat to tam bleskem a co pár vteřin osvětlit celý klub je taky prasárna. Mor na všechny foťáky, co se takhle chovají – zcela bez nadsázky, kurvíte lidem koncerty!

Poslední odstavec bych pak chtěl ještě věnovat onomu zrušení třetí části takzvaného Suomi Weird Spring pod taktovkou Metalgate, resp. spíš obecnějším okolnostem okolo nekonání. Jak již padlo, Mr. Peter Hayden zrušili skoro celé evropské turné, z něhož nakonec odehrají jen jedinou akci – na festivalu Roadburn v Nizozemsku. Vedle toho ovšem své turné zrušili i Dark Buddha Rising, čili je docela štěstí, že pražskou akci ještě stihli dát – i oni už odehrají pouze Roadburn a ještě jeden koncert v Antverpách v Belgii. Přesné a podrobněji vysvětlené důvody prý budou následovat po uskutečnění Roadburnu (odehraje se 14. – 17. dubna), ale jak naznačil manažer obou skupin (mají společného), asi to nebude úplně veselá situace. Přímo prohlásil: „…at this point we are trying to come up with any way to survive the huge ecomonic loss we are already facing.“ Celý příspěvek si lze v angličtině přečíst zde.

Dark Buddha Rising