 |
|
Země: Švýcarsko Tracklist: Hrací doba: 69:44 Odkazy: K recenzi poskytl:
|
Dost obvyklou průpovídkou bývá, že se člověk snaží vyhýbat špatné hudbě, ale to není tak úplně přesné. Většina z nás se myslím pokouší vyhýbat nejen špatné, ale i průměrné či dokonce lehce nadprůměrné muzice. Což dává smysl, protože proč by měl někoho zajímat ryzí průměr, když existují mnohem lepší alternativy.
V případě Brahdr’uhz – a neptejte se mě proč – jsem ovšem udělal výjimku. Nevěřil jsem, že by „Land of Darkness“ bylo nějak zásadně dobré, spíš naopak. Tenhle švýcarský projekt na mě zdálky působil průměrně, což je jedna z těch oblastí, jimž se snažím vyhýbat, pokud to jde. V leckterých ohledech je totiž průměr ještě horší než vyložená sračka, poněvadž u té se člověk může alespoň rozohnit, kdežto průměr leze jedním uchem dovnitř a druhým okamžitě ven, nepotěší, ani nenasere, prostě jen tak plave okolo, aniž by vyvolával jakékoliv emoce. Přesto jsem si tohle pustil.
Důležité nyní bude odhalení, zdali „Land of Darkness“ dostálo takovým očekáváním, anebo zdali výsledná podoba debutového alba Brahdr’uhz překvapila, a to ať už v tom pozitivním či v tom negativním slova smyslu. Nebudu to zbytečně prodlužovat a chodit kolem horké kaše – švýcarská smečka nepřekvapila a skutečně na své dlouhohrající prvotině předvádí těžce průměrnou práci.
Brahdr’uhz hrají primitivní syrový black metal, což je odnož, jakou mám dost rád. Ostatně, právě album takového stylu, „Banished from Time“ od Black Cilice, jsem v našem tradičním shrnutí vyhlásil jako nejlepší desku loňského roku. Právě na tenhle portugalský kult si můžete myslet, chcete-li dostat nějakou představu, jak „Land of Darkness“ zní. Vedle něj třeba dále Obskuritatem, Blood Tyrant nebo starší Borgne bez ambientních vlivů, abychom jmenovali některé další kapely, které jsme zde recenzovali.
Dle jmenovaných formací je asi zřejmé, že „Land of Darkness“ bude hodně raw záležitost. Problém nicméně tkví v tom, že všechny zmiňované skupiny dokážou uchopit esenci prapůvodního black metalu poutavým způsobem, zatímco Brahdr’uhz ne. A právě to ze švýcarského počinu činí průměrnou záležitost. Formální náležitosti zde sice jsou, ať už se jedná o špinavý sound nebo zkreslený jekot (který je ovšem v tomto případě místy poněkud úsměvný), ale nedaří se tvořit podmanivou atmosféru, bez níž se raw black metal prostě a jednoduše neobejde. Jak vidno, v této odnoži černého kovu je hranice mezi kultem a průměrem tenoučká – a Brahdr’uhz bohužel patří k onomu průměru.
Kámen úrazu spočívá i v kompozici celé nahrávky. Většina skladeb zní prakticky stejně a jedinou jejich invencí je občasná změna tempa, což prostě nemůže fungovat, když atmosféra nemaká na sto procent. Jedinou odbočkou je poklidný dovětek „Mordostrava“, jinak z Brahdr’uhz nevymámíte slušný nápad či výrazný riff. Akorát je nějaký song rychlejší, jiný ve středním tempu, toť vše.
Opravdu bolestivá se taková konstelace stává v momentě, kdy deska trvá téměř 70 minut. Víc než první řadovka je totiž „Land of Darkness“ jakousi kompilací všech tří předchozích počinů – EP „Brahdr’uhz“ (2017), EP „The End of All“ (2018) a dema „Elhad“ (2018) – k nimž přibyly další tři nové tracky „Desmahavos“, „Gahattoh Cahazzoh“ a „Yemetis“ (rozdíl mezi nimi stejně nepoznáte). Doporučuji si povšimnout i letopočtů vydání, které napovídají, že Brahdr’uhz ty songy seká strojově a bez výraznější skladatelské dřiny. Jen tak mimochodem, od dubnového vypuštění „Land of Darkness“ už stihly vyjít další dva počiny – demo „Akeldama“ a splitko „Celebration of the Blasphemous Black Mass“ s německými Trefihrat.
Každopádně, abychom to dále nezdržovali: „Land of Darkness“ je slaboučký průměr až podprůměr, který za pozornost nestojí – stejně jako celé počínání Brahdr’uhz. Zbytečná deska.