Archiv štítku: Brutally Deceased

Info o Metal Madness 2017

Zatni pěst a vztyč ukazováček s malíčkem! Je tu další, v pořadí čtvrtý, ročník sušického festivalu Metal Madness. Je až s podivem, jak rychle se tenhle fesťák etabloval pod kůži nejednomu vyznavači tvrdého kovu. Jako již tradičně uzavírá prázdninovou éru a to přímo v poslední srpnovou sobotu 26. 8. Celé odpoledne bude napěchované kvalitní muzikou vyzobanou z tuzemské nabídky a rovněž akce představí i dva zahraniční hosty. Prvním z nich je ostřílený death metalový uragán Hate z Polska, druhou je začínající, na thrash přísahající, mladá krev Hypnotic ze Slovenska. Chybět nebude tuzemská death metalová šlechta Brutally Deceased, thrashová bestie Exorcizphobia, milovníci blacku jistě ocení Panychidu, modernou protnou vzduch F.O.B. a ani na pravověrný deathgrind v podobě Dissolution se nezapomene. A samozřejmě nejen to! Jako obvykle na tebe čeká desítka kapel, která svou smršť odpálí ve dvě hodiny odpoledne.

Velkým pozitivem festivalu je i samotné místo konání příjemného ostrova Santos v Sušici na Šumavě. To nabízí vyžití i pro ty nejmladší návštěvníky festivalu, kteří mají tradičně vstup zdarma. Ti dospělejší zaplatí 290 korun za osobu. V čase mezi kapelami se můžeš osvěžit v útulném baru v bezprostřední blízkosti podia s širokou nabídkou občerstvení a kvalitního sociálního zázemí. O zvuk bude opět brilantně postaráno, což se stalo drobným know-how celého festivalu. Pokud míříš z větší dálky, můžeš využít ubytování v blízké chatové osadě Luh, či některý z místních hotelů a penzionů. Zároveň si neopomeň omrknout i samotné město, kterému se právem přezdívá Brána Šumavy. Dej si něco z chutné nabídky pivovaru U Švelchů a vyčisti hlavu ve vlnách Otavy. Hodláš-li utrácet za hudební nosiče, stačí si vybrat něco z nabídky (nejen) vydavatelství Magick Musick Disk a smluvit předání v místě konání. Metal Madness je totiž nejen o tvrdé hudbě, ale i příjemném prostředí a přátelské atmosféře.

Metal Madness 2017

Je zažitým zvykem, že festival má za svého headlinera vždycky nějakou prověřenou laskominu. Nejinak tomu bude i letos, kdy se podařilo ulovit bandu Hate z Polska. Kapela, která to drhne od kraje devadesátek, se však do povědomí širšího publika katapultovala až po roce 2000, kdy přišlo zlomové dílo Awakening Of The Liar. Následující desky nijak nepolevovaly na síle a pořád utvrzovaly pevné postavení nejen na velmi kvalitní polské scéně. Letos si přichystali novinku Tremendum, ze které můžeš exkluzivně sosat plnými doušky přímo pod širým šumavským nebem. Pokud smečku ještě neznáš, tak si dej urgentní rychlokurz, protože tenhle svérázný death metal tě jednoduše rozebere.
https://www.facebook.com/pg/HATEOFFICIAL/about/?ref=page_internal

Máš rád staré Malevolent Creation nebo Arch Enemy (ještě bez ženský za mikrofonem), nebo taky  bordel od Cryptopsy, či Ingested? A znáš Dissolution z Olomouce? Neznáš?! Tak si koukej držet fleka pod podiem během jejich setu. Vyhrávkama narvaný death metal s brutálním vokálem. Válcující tempo s přechody do grindu. Tohle bude těžký maso, tak si zatím rozcvič obratle – budeš to potřebovat.
http://bandzone.cz/dissolution

Brutally Deceased se účastnili úplně prvního ročníku Metal Madness. Od té doby se jejich už tak vypilovaný death metal zas o kus posunul. Důkazem toho je loni vydaný, naprosto parádní kousek Satanic Corpse, perfektně ctící severské tradice. Jak tahle tuzemská lahůdka zní živě (a že je to fakt síla) prostě musíš zažít.
http://bandzone.cz/brutallydeceased

F.O.B. už válcují podia přes dvacet let. Nezapomínají do svého osobitého death metalu mixnout i něco modernějšího koření, takže se ve výsledku dostávají do škatulky deathcore. Pořád jde o hodně namakanou kapelu s kýblema energie, kterou rádi rozdávají i živě. Naladit se na jejich vlnu bude hračka, to zvládneš taky. Nevěříš? Tak tu magii vyzkoušej pod podiem na vlastní kůži.
http://bandzone.cz/fob

Pořádající mordparta Mortifilia jistící zábavu a v neposlední řadě kvalitu death metalu. Loni se chlapi blýskli prvotřídní deskou …When I Killed The God. Jestli tenhle skvost ještě nemáš doma na poličce tak upaluj na Santos. Kapela je ve výborném rozmaru a její precizní nasazení postrádá slabých momentů. Vlastní podium je jejich živnou půdou, která se musí vnímat všemi smysly lidského chápání světa. Takže povinnost!
http://bandzone.cz/mortifilia

Je dobrou tradicí, že každý ročník Metal Madness pohostí i kapelu z řad black metalu. Letos se sáhlo po jistotě jménem Panychida. Dojde jak na melodičtější kousky s pohanským nádechem, tak na přímočarý věci z posledních let, kdy kapela řádně obrousila hrany. Propracovaná muzika s charakteristickým xichtem. Tlupa má za sebou nejedno turné za hranicemi a taky parádní desky, kdy zejména ty poslední vykreslují jejich pravý nabroušený styl. Panychida je mezi zasvěcenými dávno zažitý pojem.
http://bandzone.cz/panychida

Lupara: The Widowmaker (nejen) v Praze už patří mezi zavedené pojmy. Je na čase tak zkazky o nadějně chrochtající kapele šířit dál i do luhů a hájů šumavských. Ostrý death metal sázející na rychlost a brutalitu. Přijď s nimi oslavit deset let existence, kterou letos dovršili.
http://bandzone.cz/luparathewidowmaker

Když se řekne thrash metal v ČR, mezi prvníma kapelama musíš vysypat i jméno Exorcizphobia. Americkej střih ve stylu dávných Anthrax nebo Suicidal Tendencies. Tohle je zkrátka old school jak řemen, co chytí za srdce, protože přímo od něj ta muzika jde. Takže je snad jasný, kdy se bude hrozit, ne…
http://bandzone.cz/exorcizphobia

Teprve v roce 2015 vznikla neotřelá death metalová formace Inner Sphere. Ačkoliv v jejich případě za death metal vyloženě bojovat nelze. Ve výsledku toho míchají opravdu hodně. Bohatost kompozic je toho důkazem, avšak tvrdší odnože s důrazem na razanci a melodie převládají. Jak to těmhle plzeňákům šlape živě, se musíš přesvědčit na vlastní oči, abys do budoucna věděl koho vyhlížet na podiu.
http://bandzone.cz/_92286

Jak vidí thrash metal náctiletí Hypnotic ze Slovenska, prostě musíš zkusit. Jasně, jsou mladí a sem tam jim něco ustřelí, ale buďme sakra rádi, že tu káru někde hrne dál. Ta energie a zapálení pro věc se nezapře. Takováhle banda prostě potřebuje podpořit, tak nezapomeň džísku ve skříni, protože oni prostě umí.
http://bandzone.cz/_93048

Shrnutí:
Metal Madness IV 2017
datum: 26. 8. 2017
čas: start 14.00 / konec 24.00
místo: ostrov Santos, Sušice
vstup: 290,-
kapely: Hate, Dissolution, Brutally Deceased, F.O.B., Mortifilia, Panychida, Lupara: The Widowmaker, Exorcizphobia, Inner Sphere, Hypnotic

Odkazy:
http://www.mortifilia.cz/metal-madness/
https://www.facebook.com/events/1134386166654084/
http://bandzone.cz/koncert/433937-susice-ostrov-santos-metal-madness-iv

[tisková zpráva]


Pozvánka Death Night Vol. 1

Death Night Vol.1
1. 10. 2016
Pivnice U Vodvárků, Veltrubská 330
Kolín

vstup: 150 Kč
Sál se bude otvírat zhruba v 17:45.

Vystoupí kapely v tomto pořadí :

18:30 – Koudelníkův Syn – Thrash/Black Metal
19:10 – Buer – Black Metal
20:10 – Stíny Plamenů – Black Metal
21:10 – Sectesy – Old School Death Metal
22:10 – Brutally Deceased – Death Metal
23:10 – Elysium – Metal

Pozvánka na Facebook : https://www.facebook.com/events/1715922235338005/

[tisková zpráva]

Death Night Vol. 1


Brutally Deceased: novinka hotová

Domácí deathmetalisté Brutally Deceased dokončili mix a mastering svého nového alba. To se bude jmenovat „Satanic Corpse“ a vyjde o Doomentia Records. Tracklist následuje:

01. The Art of Dying 02. The Disclosure (In the Circle of Thy Bowels) 03. Hostile Earth 04. Epoch of Self-Denial 05. Where No Gods Dare 06. Ruthless Cleansing 07. Withstanding the Funeral 08. At One with the Dead 09. In Torment We Shall Strive


Enter the Eternal Fire 2015: 31.7. – 2.8., Volyně

Enter the Eternal Fire 2015

ENTER THE ETERNAL FIRE fest – novinky

Zbývá cca půl měsíce do festivalu a my jsme zpět s dalšími novinkami.

Jak jste již mnozí z vás zaregistrovali, jako náhradu za odpadnuvší kapelu ASSESSOR se nám podařilo domluvit neméně populární legendu a to pražskou bandu KRYPTOR; Phil a jeho squadra do nás napumpují ten jejich sadistic thrash metal.

Další změnou je odstoupení kapely UNPURE, kapela se rozhodla zrušit svoji účast kvůli personálním problémům. Místo UNPURE se představí dnes již stálice nejen srbské metalové scény, pekelníci THE STONE, kterým za bicími koncertně opět vypomůže Honza Kapák z AVENGER a IMPURITUM.

Kapely:
LOUDBLAST (France)
FLESHCRAWL (Germany)
DEATH MECHANISM (Italy)
THE STONE (Serbija)
HYPNOS (CZ)
ROOT (CZ)
INFERNO (CZ)
TRANSCEATLA (Romania)
KRYPTOR (CZ)
BRUTALLY DECEASED (CZ)
KEEP ON ROTTING (CZ)
AVENGER (CZ)
DARK ANGELS (CZ)
PANYCHIDA (CZ)
MALLEPHYR (CZ)
ET MORIEMUR (CZ)
IMPURITUM (CZ)

Na četné dotazy upřesňujeme, že předprodej vstupenek stále běží, elektronické vstupenky můžete objednávat do středy 22.7.2015 na webu WWW.ETEF.CZ.
Ten, kdo nyní objedná vstupenky získá zdarma časopis Pařát č.64.

Další potřebné informace přineseme cca týden před zahájením festivalu.

Kompletní info o kapelách, areálu a další informace najdete na:
www.etef.cz
http://bandzone.cz/koncert/362546-volyne-areal-koupaliste-volyne-enter-the-eternal-fire-fest
https://www.facebook.com/events/382844868541948

Budeme se těšit.
Ramus / Honza / ETEF team

[tisková zpráva]


Deadly Storm in Božkov 7

Deadly Storm in Božkov 7
Datum: 23.3.2013
Místo: Plzeň, Pod Kopcem
Účinkující: 1000 Bombs, Alter in Mind, Brutally Deceased, Debauchery, Isacaarum, Keep on Rotting, Kill! Kill! Kill!, Pandemia, War for War

Sedmý ročník plzeňského minifestiválku Deadly Storm in Božkov bych asi stejně jako řadu podobných akcí odsunul do kategorie koncertů, které mě ničím zajímavým neoslovují, kdyby mě tento přeci jen něčím neoslovil. Důvod byl prostý – první živé vystoupení znovuzrozeného Morbivodova projektu War for War, jehož poslední alba chovám ve značné oblibě. K tomu se postupem času přidala živá premiéra kapely 1000 Bombs, fungující v sestavě Trollech mínus již zmíněný Morbivod, a rovněž headliner, jehož se měli zhostit němečtí death’n’rolloví Deabauchery, které jsem pohříchu prošvihnul na loňském Basinfirefestu. Důvodů, proč zase jednou navštívit západočeskou metropoli, se tedy našel dostatek, takže v sobotu 23. března jsem se do Plzně skutečně vydal.

A jelikož ona sobota otevírala víkend, který jsem chtěl v Plzni a jejím okolí prožít spíše v uvolněném duchu, stejným způsobem jsem přistoupil i k sobotnímu programu a namísto zbytečné snahy chytit začátek festivalu a první vystupující Kill! Kill! Kill!, jejichž jméno pro mě bylo do té doby zcela neznámé, jsem se raději věnoval důležitějším starostem a do známé božkovské hospody Pod Kopcem jsem dorazil až v okamžiku, kdy jmenovaní thrasheři balili vybavení. Pro mě první kapelou odpoledne potažmo večera se tak stali death metaloví Keep on Rotting. Se znalostí jejich tvorby jsem na tom byl velmi obdobně jako v předchozím případě, s jediným rozdílem – na jejich adresu jsem slyšel už nějaký ten příznivý ohlas, takže jsem byl docela zvědavý, co se z toho vyklube. Pokud mě paměť nešálí, opravdu to špatné nebylo. Většinu setu jsem se docela bavil a kapela i její muzika na mě působily překvapivě profesionálním dojmem. Víc mi toho v paměti bohužel neutkvělo, ale i tak si mohu Keep on Rotting zařadit do složky se zajímavými kapelami, na které bych se mohl v budoucnu podívat trochu blíže.

O poznání více dojmů na mě zanechali následující Alter in Mind, v jejichž řadách působí mimo jiné Tomáš Kofroň alias Throllmas, známý především z blackmetalových Trollech. S Alter in Mind se představil na pozici zpěváka, a jeho výkon pro mě byl obdobným překvapením, stejně jako styl, v jakém se Alter in Mind pohybují. Moderní crossover silně koketující s nu metalovými vlivy jsem opravdu nečekal a Tomáš do tohoto schématu perfektně zapadl jak svým variabilním a sebejistým hlasovým projevem, tak opravdu velkou energií, s jakou na pódiu řádil. Právě energie a zatraceně chytlavé skladby byly nejvýraznějšími atributy tohoto vystoupení, a i když druhý jmenovaný v závěru trochu vyprchal, mohu bez výčitek prohlásit, že Alter in Mind předvedli první skvělé vystoupení, kterého jsem se toho dne dočkal.

Solidně nastavenou laťku dále pozvedli pražští oldschool death metalisté Brutally Deceased. Je sice pravda, že jejich inspirace titány zlaté éry švédského death metalu je více než patrná, nicméně na mě to vzhledem k mé trestuhodné neznalosti sladkých plodů tohoto období prostě zabírá. Brutally Deceased se v Plzni dostalo vynikajícího zvuku, takže jak se koncert vydaří, zůstalo jen na jejich bedrech, a pánové to vzali za ten správný konec. Všichni co jich jen na pódiu bylo, odvedli naprosto sehraný a profesionální výkon obohacený ohromnou spoustou energie a podle toho to vypadalo – prostě nemilosrdný nářez od začátku do konce a pro fanouška řízného death metalu, za kterého se při vší skromnosti považuji, to musel být opravdu dobrý zážitek. Pro mě rozhodně byl a Brutally Deceased si tímto pomalu přesouvám mezi jistoty domácí scény.

K těm jistotám bezesporu patří i grindoví úchyláci Isacaarum z Českých Budějovic a také oni odvedli velmi přesvědčivý výkon. Sice mě to napopáté nesebralo tolik jako napoprvé, ale Isacaarum zkrátka nelze upřít, že to naživo umí. I jim, ostatně jako snad všem kapelám programu, se podařilo solidně nazvučit, takže se hordě dorazivších fanoušků dostalo velmi sympatického hudebního podkladu k roztodivným tanečním kreacím, které bylo možno zahlédnou ve vířícím klubku lidí pod pódiem. A ano, i tentokrát došlo na poctivý blowjob v přímém přenosu. Co víc si přát.

První z očekávaných koncertních premiér večera se ujali pánové z thrashového projektu 1000 Bombs a vzali to ve velkém stylu. Plachta, stojany s prapory, všechno bylo. Suverénně největší pozornost ale poutalo vzezření samotných muzikantů, které zná většina lidí spíše s corpsepainty na obličeji. Tentokrát se však vyfikli takovým způsobem, že jsem nejen já, ale dost určitě i řada ostatních nestačili valit bulvy. Džísky a nábojové pásy by byly ještě v normě, ale pestrobarevné kšiltovky pánů Throllmase a Asury naprosto drtily. Jakkoli však pánové svou image vybavily řádnou dávkou stylizace (která byla tak precizní a koncetrovaná, že působila až úsměvně), samotná hudba moc srandiček nepřipustila. Ukázalo se totiž, že jde o pěkně ostrý oldschool thrash, který dovede jaksepatří rozproudit krev v žilách. A také se stalo. 1000 Bombs si i přes několik chybek vysloužili opravdu monstrózní odezvu publika (asi největší za celý večer) a já jsem si celkem jistý, že ať už se v budoucnu objeví na jakékoli soupisce, bude to vždy velmi živelné zpestření programu.

Pro řadu přítomných přišel vrchol večera vzápětí. War for War, vystupující ve stejné sestavě jako Stíny plamenů, se svým příznivcům rozhodli vytáhnout s ukázkami jak aktuální, tak té nejstarší tvorby, a výsledkem byl poměrně zajímavý mix starého ostrého válečného black metalu s o poznání sofistikovanější a industrialem silně načichlou hudbou let nedávno minulých. K dokonalé diverzitě setlistu chyběla snad jen hlasitě leč marně žádaná diskotéka “Technologie těžby”… Po stránce živé produkce nelze koncertu nic vytknout, jednalo se o velmi důstojné uvedení tohoto důlního tělesa na pódia a stejně jako v jiných případech se i zde promítl zjevný perfekcionismus, se kterým Morbivod k obdobným jedinečným akcím přistupuje. Navíc jak už je u páně Morbivodových vystoupení zvykem, posluchačstvo nezůstalo ochuzeno ani o špetku svérázného humoru. Zamrzela tedy snad jen délka setu, který bohužel skončil přesně v okamžiku, kdy se z dobrého koncertu začal stávat koncert skvělý. I tak se ale War for War první živý výstup velmi solidně vydařil a jestli pánové do budoucna nacvičí ještě další skladby, blýská se na velmi působivé zážitky.

Německým Debauchery se jakožto jediné zahraniční kapele dostalo nejlukrativnějšího hracího času a od prvních okamžiků bylo zřejmé, že jej nehodlají jen tak promrhat. Od okamžiku, kdy jsem vstoupil do sálu, se z reproduktorů linul opět slušně nazvučený a se zjevným entusiasmem hraný řízný death’n’roll a trojici, která jej produkovala, byla radost sledovat. V tomto naprosto exceloval pán za bicí soupravou, jeho hra pro diváky si zaslouží velkou poklonu. Když už je tu řeč o divácích, jejich počet v sále tou dobou již poněkud prořídl a vytáhnout z nich nějakou rozumnou odezvu byla docela fuška. Sympatickému frontmanovi Thomasovi Gurrathovi se to ale nakonec docela podařilo a ve výsledku šlo o velice příjemné vystoupení. Proto mě trochu zamrzelo, že jsem minimálně jeho poslední třetinu obětoval na oltář pohodlného odvozu směr nocleh. Předsevzetí pro příště – set Debauchery musím alespoň jednou vidět celý.

Program večera uzavírali death metaloví Pandemia, ale jak vyplývá z předchozího odstavce, tou dobou už jsem se pomalu chystal na kutě, takže komentářem k jejich vystoupení bohužel neposloužím. Namísto toho bych se ale chtěl podělit o pár obecných postřehů. Příjemným překvapením byla alespoň z mého pohledu velmi solidní účast, jakou jsem obzvláště po vyslechnutí zkazek o loňském ročníku rozhodně nečekal. Další pozitivum se pak skrývá za vydařeným zvukem, který je v božkovské hospodě Pod Kopcem už tak nějak tradicí, protože i poslední dva ročníky Phantoms of Pilsen, které se konaly na stejném místě a kterých jsem byl účasten, byly po zvukové stránce (a nejen po ní, ale to už odbíhám) nesmírně vydařené. A konečně, pro příchozí – mě nevyjímaje – velmi lákavým aspektem celého večera byla soutěž o vstupenky na festivaly Metalgate Czech Death Fest, Basinfirefest a dokonce i Brutal Assault. Jako ne úplně dotažená se naopak projevila organizace a řada vystoupení nabrala skluz. Nešlo však o nic zásadního a na sympatických dojmech, které na mě sedmé Deadly Storm in Božkov zanechalo, to nemůže nic změnit. Celá akce se tedy dá shrnout prohlášením o obstojném množství solidní muziky za nepříliš bolestnou částku, a pokud se obdobnou konstelaci vstupních okolností podaří zopakovat i napřesrok, můj kalendář by se mohl rozrůst o další zajímavou akci.


Vader, Hypnos, Brutally Deceased

Vader, Hypnos
Datum: 13.12.2012
Místo: Praha, Nová Chmelnice
Účinkující: Vader, Hypnos, Brutally Deceased

Polští death metaloví veteráni Vader nejsou na českých pódiích nikterak ojedinělým úkazem. Jen za poslední dva roky jsem je viděl hned čtyřikrát a příležitost pátá, které se týká tento report, měla s definitivní platností potvrdit moji domněnku, že nedobrá vystoupení na Metalfestu 2010 a Brutal Assaultu 2011 tvoří v případě Vader opravdu jen ojedinělou výjimku. To spolu se skutečností, že Vader považuji za svoji srdcovku, však nebyl jediný důvod, proč jsem se rozhodl do téhle akce investovat. V rámci tohoto turné totiž mělo zaznít v celé své délce patnáct let staré album “Back to the Blind”, a i když jej nemám naposlouchané, zkušenost praví, že když kapela hraje nějaké své album v plné délce, stojí to za to.

Pořadatelé akci umístili do prostorů nově zrekonstruovaného Exitu Chmelnice, nyní přejmenovaného na Novou Chmelnici. Pro ty, kteří klub od rekonstrukce zatím nenavštívili, se pokusím v kostce popsat, co se tam změnilo. Tak předně – ze zaplivané díry se stal moderní klub se vším všudy. Změna vybavení rozhodně prospěla, na bar i sál je vyloženě pěkný pohled a přemístění a rozšíření šatny rovněž kvituji s povděkem. Trochu nejistý jsem si ohledně možná přespříliš velkých světlých ploch, které vznikly díky nově vymalovanému interiéru, a nově vybouraných oken do ulice, které sice v průběhu přestávky prostor skvěle prosvětlují a dělají vzdušnějším, ale během koncertu svit venkovních lamp trochu ruší, byť je mírněn tmavými roletami. Snad jediným opravdovým záporem je tam výmalba prostoru schodů, které působí, jako by vedly do jídelny základní školy. Jinak jsem ale s transformací klubu vcelku spokojen a i díky dalším drobným plusům (osvětlení, free WiFi, vybavený bar, zajímavé pivo Podkováň za rozumné ceny) se rozhodně nemohu připojit k těm, kteří ji haní.

Ale teď již k samotnému koncertu. Stejně jako předešlého dne v Plzni se otevření večera ujali domácí Brutally Deceased, které jsem doposud považoval za vcelku osvědčené těleso, jehož produkce rozhodně neurazí, byť o nějakém nadšení se také hovořit nedalo. Milí Brutally Deceased mě ale tentokrát velmi příjemně překvapili. Jelikož měli od začátku výborný zvuk, nemusel jsem se půl setu zabývat hledáním jednotlivých nástrojů a mohl se namísto toho věnovat samotné hudbě, a velmi záhy mi došlo, že když Brutally Deceased dobře nazvučí, stojí to za to. Byl to od začátku do konce opravdu poctivý death metalový nářez švédského střihu a samotní muzikanti svým vystupováním nezůstali nakopávající muzice nic dlužni. Největší pozornost poutal pochopitelně zpěvák Žlába, který nejen že opravdu šmakózně burácel (nechápu, odkud ten vokál tahá, ale je to mazec), ale svým pohybem po pódiu mi dokonce připomněl Barneyho Greenwaye z legendárních Napalm Death, což pochopitelně myslím jako kompliment. Zbytek kapely si dal rovněž záležet a myslím, že mi nikdo nebude oponovat, když prohlásím, že Brutally Deceased předvedli opravdu dobrý koncert. Tahle kapela má potenciál to někam dotáhnout…

Prostřední místo na programu uzmuli Hypnos. Znovuzrozená to kapela, která patří k tomu nejlepšímu, co v rámci metalového žánru naše republika nabízí, a zároveň další z důvodů, proč jsem na Novou Chmelnici vážil cestu. Maje na paměti fenomenální výkon, který Hypnos předvedli zjara v jihočeských Slavonicích, jsem se těšil na jeho opakování a musím nechat, že ani tentokrát Hypnos nezklamali. Relativně zaplněnému sálu naservírovali poctivou dávku svých pecek a bylo jasně znát, že tohle nejsou žádní začátečníci, ale ostřílení mazáci, kteří přesně vědí, co dělají. Všichni do jednoho působili naprosto suverénně, sebejistě a stejné přívlastky se promítly i do samotného koncertu, který se navíc po vzoru předcházejících Brutally Deceased dočkal výborného nazvučení. Přítomní fanoušci nezůstali ochuzeni ani o civilní a kultivovaný Brunův komentář a na celém koncertu jsem tak neshledal zhola nic, co bych mu mohl vytknout. Tedy, jedna subjektivní drobnost by se našla. Oproti vzpomenutému slavonickému koncertu mi vystoupení nepřišlo až tak intenzivní a kulervoucí, ale i tak Hypnos dokázali, že jejich návrat rozhodně stál za to. Objektivně v Praze předvedli vynikající show a já se už teď těším na finále Metalgate Massacre, kde se Hypnos představí pražskému publiku příště.

Čas pokročil a na programu už zbývalo jediné jméno. I když měli předcházející Hypnos na poměry návštěvnosti obstojně zaplněný lokál, jak se začalo schylovat k vystoupení Vader, nebylo pochyb, která kapela toho večera nalákala nejvíce fans. I tak se ale bez větších problémů šlo dostat do první řady, čehož jsem bez váhání využil a už jen čekal, jak se s tím Poláci (a jeden Brit) poperou tentokrát. A poprali se s tím velmi obstojně. Jak jsem již sdělil v úvodu, desku “Back to the Blind”, která tvořila jádro setu, snad až na klasickou pecku “Carnal” neznám, nicméně i takhle na první dobrou šlo o mimořádný nářez. Co se muziky samotné týče, prostě Vader ve vrcholné formě, co se týče vystupování, nemám co vytknout. Mělo to tah na branku, ze všech muzikantů sálal zápal pro věc, nechyběl opět výborný zvuk (a to dokonce i v první řadě) a z toho všeho je asi tak nějak jasné, že tady se mlátilo hlavou jedna radost. Snad jediným problémem, který jsem za celou dobu vystoupení zaznamenal, byly trochu nesrozumitelné průpovídky frontmana Piotra, což bych však nedával za vinu ani tak jemu, jako spíš hlučícím davům a částečně také oné první řadě, ve které jsem se udržel po celý koncert.

Kromě “Back to the Blind” sáhli Vader také po novějším repertoáru a zazněli tedy i zástupci posledních alb, ale ani takhle vsuvka kontinuitu koncertu nijak nenarušila a já jej mohu prohlásit za vyrovnaný a mimořádně vydařený. Přídavek pak tradičně patřil nezemské mordě “This Is the War”, která koncert zakončila ve velkém stylu, a improvizovaný motiv Williamsova “The Imperial March (Darth Vader’s Theme)” pak představoval už jen tradiční třešničku na nesmírně povedeném dortu. Vader sice nepřekonali famózní nářez, jaký předvedli loni v Rock Café, ale i tak všem pochybovačům navýsost výmluvným způsobem potvrdili, že mají poslední dobou formu, kterou jim může kde kdo závidět. Kéž jim vydrží co nejdéle…

Pražská zastávka Back to the Black Tour 2012, jak Vader celé turné nazvali, se nadmíru vydařila, a to snad ve všech myslitelných směrech. Kapely zahrály perfektně, zvuk se vydařil na výbornou (nevím, nakolik na tom má podíl zvukař a nakolik akustika zrekonstruovaného klubu), fanoušci odvedli vcelku slušnou práci, neboť odezva gradovala a u Vader už šlo hovořit o velmi kvalitním randálu… V neposlední řadě mě pak příjemně překvapil velmi sympaticky naceněný merch i hudební nosiče, což hlavně v případě Vader poslední dobou nebývalo pravidlem, a já doufám, že to nedostatkem financí netrpící návštěvníci patřičně ocenili. Sečteno podtrženo – za málo peněz (za cenu vstupenky patří Obscure Promotion můj osobní dík) velká spousta hodně dobré muziky a pro fanouška death metalu takové menší Vánoce v předstihu. Jen houšť!


Napalm Death, Hypnos, Brutally Deceased

Napalm Death, Hypnos, Brutally Deceased
Datum: 23.3.2012
Místo: Slavonice, KD Slavonice
Účinkující: Brutally Deceased, Бут, Hypnos, March of the Hordes, Napalm Death

Popravdě řečeno, nedojít k souhře několika okolností, tenhle report by určitě nevznikl, protože bych se koncertu jen sotva zúčastnil. Samotné Napalm Death jsem sice po hudební stránce poznal už před nějakou dobou a bylo to setkání mimořádně příjemné, ovšem abych utrácel za lístek na jejich koncert, na to to nestačilo. Podstatné zjitření motivace přineslo zjištění, že tuto britskou legendu na jejím československém turné podpoří Hypnos, tedy kapela, která platí za tvůrce v současnosti nejlepšího českého death metalu. Dvě největší jména soupisky tedy představovala velké lákadlo, ovšem s definitivní platností o mé účasti rozhodlo až místo konání – jihočeské Slavonice…

Kdo má ponětí o tom, jak vypadají Slavonice, asi teď úplně nechápe, co mě přinutilo táhnout se z Prahy do takového, při vší úctě, zapadákova. Tak zaprvé – svůj podíl viny na tom nese skutečnost, že jsem mohl požívat výhod bezplatného noclehu v těsné blízkosti města. Tím nejzásadnějším motivem však bylo očekávání koncertu, který se vzhledem k podmínkám mohl snadno stát legendárním. Ovšem když jsem po dost úmorné cestě dorazil na místo, za své vzalo hned několik představ. Kulturní dům Slavonice je možná lecčím, ale určitě ne pajzlem bez backstage a s kapacitou okolo osmdesáti lidí, jak jsem si trochu naivně vybájil v představách. Budova je to velká, prostorná a celkem vkusně zařízená, i když lehce zapáchá normalizací a backstage moc kulturní zázemí kapelám také nenabízí. Ruku v ruce s tímto zjištěním vzala za své i představa, že by mohlo dojít na nějakou improvizovanou afterparty s kapelami na baru. Kontakt s realitou dosáhl svého vrcholu tehdy, když jsem si uvědomil, že ani návštěva nebude nikterak zanedbatelná, a tak jsem se místo smutnění nad rozplynulými vizemi raději soustředil na přítomnost, zprostředkovanou prvním z řady vystoupení, které se měly toho večera odehrát…

Nezáviděníhodnou úlohu první kapely si vysloužili místní March of the Hordes, o kterých jsem do té doby neslyšel ani slovo. Byl jsem duševně připravený na celkem obstojný průser, ovšem March of the Hordes celkem překvapili, protože se nic takového nekonalo a jejich set nenabádal k urychlenému opuštění sálu. Ale že by to zase bylo něco světoborného, to také ne. Celá kapela sice působila celkem profesionálním dojmem a zpěvák odvedl velmi sympatický výkon, jenže ani to mě nepřesvědčilo, že by šlo po hudební stránce o materiál, který by mě přinutil si to byť jen stáhnout. Zaujala mě však jiná věc, kterou jsem si uvědomil, když jsem z reproduktorů zaslechl, co hrají kytary. Malá vsuvka – zvuk zde byl mimořádně zprasený, což nedělá dobrotu obzvlášť tehdy, kdy kapela používá kytary dvě, jak je tomu u March of the Hordes. Ale zpět ke slibovanému postřehu – zvuk jedné z kytar mi okamžitě připomněl zvuk kytary U. T. Schwadorfa, který drtí struny v německých The Vision Bleak. A to není všechno. Když se rozjela první skladba, přísahal bych, že poslouchám song “Kutulu!” od výše zmíněných. Vážně nevím, jestli za to mohl jen příšerný zvuk, kytara stejné značky, jakou používá Schwadorf, nebo něco úplně jiného, ale právě tohle zůstalo asi nejsilnějším vjemem, jaký mi z vystoupení March of the Hordes utkvěl v paměti. Začátek to byl však obstojný a mě jala zvědavost, co předvedou další Jihočeši БУТ, kteří na programu večera následovali…

Setlist Brutally Deceased:
01. Lustful Sodomy in the House of God
02. Dead Lovers’ Guide
03. They Shall Feast
04. Blissfull Desacration
05. …and Here I Die Forsaken
06. Deceased
07. Bloodstreams
08. All That Rots and Withers
09. Override of the Overture [Dismember cover]

Ani o téhle kapele jsem toho do té doby nevěděl ani zbla, a tak moje očekávání nedosahovala žádných závratných výšin, ovšem БУТ mi svým koncertem celkem vytřeli zrak. Bylo to totiž první skutečně skvělé vystoupení večera. Skladby se ukázaly být vesměs chytlavými, díky své zanedbatelné délce nestíhaly začít nudit a (opět profesionálním dojmem působící) kapela do toho pařila, jak zákon káže. Všechno dohromady to pěkně odsýpalo, zvuk se tentokrát podařilo vyladit takřka skvěle a já jsem jen vrněl blahem. Pro mě to bylo určitě to nejlepší překvapení dne, a ať si kdo chce říká co chce, БУТ zaváleli na každý pád.

Díky benevolentnímu časovému harmonogramu zvládli БУТ odehrát ještě dva přídavky, ale pak už museli chtě nechtě uvolnit místo první kapele, která jela s Napalm Death celé československé turné. Toto privilegium si vysloužili pražští death metalisté Brutally Deceased, a tak jsem byl celkem zvědavý, jestli to svým vystoupením nějak ospravedlní. Zpočátku jsem ale moc nadšený nebyl, obzvlášť po nářezu, jaký předvedli БУТ. Ne, že by to byla vyloženě bída, ale nějak jsem v tom brutálním oldschoolu marně hledal záchytný bod. Ovšem jak šel čas, ony se ty záchytné body začaly objevovat a já jsem najednou zjistil, že se mi to vážně líbí! Nakonec se z toho tedy vyklubal příjemný, místy vyloženě dobrý death metal staré školy, kterému nasadil korunu velmi profesionálně provedený cover od švédských Dismember, se kterým jsem vzal Brutally Deceased definitivně na milost. Poctivá práce se prostě pozná – ať už dříve nebo později…

První polovina večera se tedy ukázala jako velmi vydařená, takže jsem do té druhé vstoupil v dobré náladě. Aby taky ne, když se chytala převzít štafetu domácí death metalová legenda Hypnos. Už v úvodu jsem se podřekl, že Hypnos pro mě byli jedním z největších taháků, takže jsem se na začátek jejich show těšil velmi vydatně. Vedle těšení jsem však byl také náramně zvědavý, jestli se Brunovi, Pegasovi a ostatním podaří trumfnout jejich comeback, kterému jsem měl tu čest přihlížet na Brutal Assaultu 2010, takže když se páni umělci začali pomalu soukat na pódium, div že jsem samou nedočkavostí neposkakoval na místě. K nebohému čtenáři tohoto reportu však projevím alespoň trochu soucitu, nebudu to dále protahovat a z plných plic vykřičím do světa, že mě Hypnos nejenže nezklamali, ale přímo odrovnali. Od začátku do konce jejich vystoupení jsem s otevřenými ústy sledoval neuvěřitelně našlapanou death metalovou show, jaké jsem byl doposud svědkem snad jen v případě řádově slavnějších Poláků Vader nebo Behemoth. Kdo některou z těchto kapel viděl naživo v klubu, asi mi dá za pravdu v tom, že se jednalo o pamětihodnou událost, takže když s nimi srovnávám Hypnos, je to kompliment jako kráva. Stojím si však za tím, že je to kompliment oprávněný, protože když Hypnos hráli, vzduchem praskala energie, ze všech muzikantů entusiasmus vyloženě sálal a hudba netvořila jen kulisu, nýbrž nedílnou součást atmosféry, zdiva i přítomných živých bytostí. Součást stejně nedílnou, jakou je kyslík pro zemské ovzduší…

Hrálo se ze všech alb od nejstarších až po to ještě nevydané a co song – to bomba. A jako by i to bylo málo, na výbornou dopadl i zvuk, takže euforickým stavům nestálo v cestě zhola nic a já se mohl spokojeně věnovat rozličným hrátkám pod pódiem. Když Hypnos skončili, zůstalo po nich nadšení a to je ta nejlepší vizitka, jakou se může hudebník chlubit. Smekám a brzy na shledanou!

Když po vyžádaném přídavku Hypnos opustili pódium, byl jsem tak spokojený, že bych mohl z fleku odejít a přesto bych ani v nejmenším nelitoval. Jenže reportérská zodpovědnost mi nedala jinou možnost, než setrvat i na hvězdu prvního formátu, jakou Napalm Death bez debat jsou. Jejich hudbu mám z desky vážně rád a nemalou zásluhu na tom nese skutečnost, že i přes enormní a bezprecedentní nářez je to pořád perfektně čitelný materiál. Potom ovšem není divu, že se na mojí tváři s prvními tóny usídlil kyselý úšklebek. Poznat, co to Mitch Harris s svou kytarou provádí, bylo totiž docela obtížné. Ne, že by byl zvuk úplně zazděný, ale rozhodně bych si dovedl představit o něco obstojnější výsledek zvukařovy práce, než jakého jsem se dočkal. Přidejte k tomu poněkud přehulenou hlasitost a na průser je zaděláno. Jenže není všechno takové, jakým se to zdá být. Nevím, jestli jsem si nakonec zvykl, otupěl, nebo zvukař prokázal, že ho kapela neplatí jen tak pro srandu, ale nakonec se to všechno jakž takž srovnalo a já se mohl soustředit na samotnou kapelu. Co vám budu povídat, prostě profíci každým coulem. Shane EmburyMitchem toho po pódiu sice moc nenaběhali, ale frontman Barney Greenway to svou exhibicí dorovnával měrou více než vrchovatou. Po pódiu totiž pobíhal jak lev utržený ze řetězu a do zpěvu dával vážně všechno. Není divu, že na sebe ten člověk pravidelně strhává největší díl pozornosti. Skvělý pohled byl také na rozložitého Dannyho Herreru, který dělal dojem, že za svou bicí soupravou nějakým obskurním způsobem medituje. I tak ale s přehledem odehrál všechny ty šílené palby, takže co se mě týče, ať si u toho medituje dle libosti.

Nevím, co zajímavého bych k vystoupení Napalm Death ještě psal. Byl to prostě profesionálně odvedený nářez toho nejhrubšího zrna a já jsem si ho i přes ne zcela vydařený zvuk dovedl užít. Kapela odehrála celkem dvacet šest skladeb, mezi nimiž nechyběly jak staré klasiky, tak ještě horké zářezy z aktuální novinky “Utilitarian”. Mě osobně velmi potěšilo zařazení klipovky “When All Is Said and Done” a především “The Wolf I Feed”, která přinesla jedno zajímavé zjištění. Ty parádní čisté vokály totiž nejsou Barneyho dílo, ale stojí za nimi kytarista Mitch Harris, který se jich zhostil i naživo. Tady to ovšem trochu zaskřípalo, protože se mu ne vždy podařilo udržet melodii. Škoda toho, ale co – i tak to byla šílená šupa.

Napalm Death tedy i přes nějaké ty dílčí nedostatky dokázali, že svého jména nepožívají nadarmo. Na brilantní výkon Hypnos se sice v mých očích nestačilo, ale bylo to důstojné legendy, což je vlastně velmi významná pochvala. Co se hudební stránky věci týče, nebojím se celou akci označit za skutečně exkluzivní. Jenže koncert, to není jen muzika, a kdo už jste nějaký můj report četl, určitě si říkáte jak to, že zatím nepadlo slovo ohledně fanoušků. Důvod to má velmi prostý – je to totiž kapitola sama pro sebe…

Setlist Napalm Death:
01. Circumspect
02. Errors in the Signals
03. Everyday Pox
04. Can’t Play, Won’t Pay
05. Protection Racket
06. Silence Is Deafening
07. The Wolf I Feed
08. Fatalist
09. Practise What You Preach
10. Quarantined
11. Next of Kin to Chaos
12. Analysis Paralysis
13. Dead
14. Deciever
15. Dementia Acces
16. When All Is Said and Done
17. Unchallenged Hate
18. Nom de Guerre
19. Suffer the Children
20. Breed to Breath
21. Silence Is Deafening
22. Nazi Punks Fuck Off
– – – – –
23. Scum
24. Human Garbage
25. You Suffer
26. Instinct of Survival

Předem bych rád zdůraznil, že se následující řádky rozhodně netýkají všech přítomných, každopádně generalizování se asi chtě nechtě nevyhnu, takže si kryji záda pro případ, že by ve mně někdo spatřil zhýčkaného Pražáka, který si přijede na maloměsto a čeká hotel Hilton. Ne, vážně, už mám za sebou tolik metalových akcí, že snad dovedu posoudit, co je norma a co už je za hranou, tak mě zkuste nezlynčovat kvůli zaujatosti. Ale k věci. Kauza “fanoušci” má několik rovin. Předně to na místě vypadalo, že se dobře polovina přítomných dostavila jen proto, že byla na programu nějaká ta kultůra – jedno jaká. Což o to, to i celkem chápu, protože ve Slavonicích a blízkém okolí asi zas takový prostor k povyražení není, jenže takové rozložení publika se muselo nutně podepsat na odezvě, a přesně tak se i stalo. První tři kapely se totiž dočkaly velmi vlažného přijetí, i když by zasloužily násobně větší – obzvlášť co se týče БУТ a Brutally Deceased. Vyloženě tragikomické bylo prohlášení nebohého zpěváka Brutally Deceased, který musel diváky ujišťovat o tom, že nejsou v kostele, tudíž nějaký ten rámus a kotel nejsou na škodu.

Dalším důkazem, že se dostavil značný počet laiků, byla situace před pódiem. Sice se i docela kotlilo, ale třeba masové skákání z pódia, jaké se strhlo na Napalm Death, trpělo jednou podstatnou nedokonalostí – i při velmi slušné návštěvnosti bylo pod pódiem tak řídko, že jsem byl co chvíli svědkem vážně exkluzivních držkopádů. Škoda, že to ty neúnavné crowd surfery nepřestalo bavit. Říkáte si, co to sakra melu za hovadiny, proč by toho sakra měli nechávat? Vážení, realita slavonického koncertu by vás nejspíš přiměla hovořit podobně. Crowd surfing, který začal s nástupem Napalm Death na pódium, totiž trval nonstop, a když říkám nonstop, myslím nonstop. Bylo zcela běžné, že se uprostřed skladby nebo ještě lépe v přestávkách mezi jednotlivými skladbami na pódiu motalo třeba šest lidí. Šest lidí, kteří překáželi kapele i těm, kteří chtěli na kapelu vidět. A co víc – tihle retardovaní jedinci asi došli k názoru, že když se jim podařilo vyškrábat na pódium, tak se automaticky stávají členy kapely a můžou si na pódiu dělat co chtějí a jak dlouho chtějí. Pořadatelé je tak nestačili zkopávat dolů a sami muzikanti z toho museli být dost frustrovaní. Obdivuji jejich nervy.

Dalším všudypřítomným fenoménem byl alkohol. Jasně, na každém koncertě se někdo ožere, ale ještě jsem vážně neviděl (a doufám, že už neuvidím), aby se po sále potácelo tak neuvěřitelné procento na mol ožralých účastníků. Přirovnání k Brownovu pohybu zde není úplně od věci. Největší průser ale byl, že se tihle povětšinou zasloužilí fotři respektive místní mladí drsoňové drželi v přední třetině sálu, kde se projevovali několika způsoby – někteří lezli na pódium (a páchaly výše zmíněné zhůvěřilosti), ti, kteří se už k výstupu na pódium nezmohli, nechali své střízlivější kolegy bez povšimnutí padat z pódia mezi sebe jako švestky, a konečně vytuhnuvší nešťastníci, kteří za noclehárnu nezvolili nic jiného než hranu pódia. Nápad vskutku brilantní a k těm, co přišli na muziku, vrcholně ohleduplný. A ne, proces zvučení vážně nelze urychlit vykřikováním, že jste se sem táhli z Ostravy, zítra musíte na šachtu a pičo synci hrajte. Upřímně se divím Brunovi (Hypnos), že toho pračůráka nenakopnul okovanou botou přímo do držky, když mu tam v jasné chvilce začal přesouvat odposlechy…

Vrcholem, nebo snad smutnou ilustrací alkoholického zmaru, byla nádherná parketová podlaha, kterou však záhy skryla vrstva piva a flusanců, jelikož obě substance po celý večer poletovaly všemi směry. Točí mě to i na festivalech, ale házet pivo v hale, to je prostě na přesdržku. A flusat na podlahu? To snad ani nezaslouží komentář… V tomhle kontextu pak už člověka ani nepřekvapí, kolik jedinců neurčitého intelektu svými übercool ajfouny bez přestávky natáčelo nebo fotilo dění na pódiu, pod pódiem, a to občas i z tolik skloňovaného pódia. Pochybuji, že by někoho z nich napadlo, že tím frikulínským křápem stejně nic pořádného nezachytí a jenom překáží těm, kteří se snaží dění zdokumentovat regulérním způsobem…

Mohl bych tu ještě láteřit na mizivé procento anglicky rozumějících a tedy reagujících na Barneyho inteligentní a vtipné promluvy, ale nač se dál vykecávat. Chování velké části přítomných ve mně zanechalo hořkou pachuť a bez pardonu nazvat ty, kterých se to týká, výstavními burany, je to jediné, co s tím nadělám. Kapely však odvedly skvělé výkony a patří jim za to dík. Koneckonců, muselo to být vážně dobré, když mě to donutilo setrvat a neprchnout někam daleko, kde si lidé nemyslí, že jim místo skutečných Napalm Death přijede zahrát nějaký revival…


Brutally Deceased – Dead Lovers’ Guide

Brutally Deceased - Dead Lovers' Guide
Země: Česká republika
Žánr: death metal
Datum vydání: 17.9.2010
Label: Lavadome Prod.

Hodnocení:
Seda – 6/10
H. – 7/10

Průměrné hodnocení: 6,5/10

Odkazy:
facebook / bandzone

K recenzi poskytl:
Lavadome Productions

Brutally Deceased vznikli poměrně nedávno, první krůčky do světa hudby prováděli v roce 2007. Až o dva roky později se sestava konečně ustálila a mohla se naplno věnovat jen hudební práci. Z jejich snahy právě nedávno vzniknul tento debut “Dead Lovers’ Guide”. Jak nakonec dopadl? Podle mě průměrně až lehce nadprůměrně.

Hudba se veze na osvědčených formátech, které praktikují severní kolegové ze Švédska, a kterým se už při založení parta chtěla věnovat. Zejména hlavně od skupin jako např. Entombed je tu naprosto značná inspirace. Pokud jste fanoušky klasického oldschoolového death metalu, je to přesně pro vás. “Dead Lovers’ Guide” šlape skvěle jako celek, od začátku do konce pořádná jízda. V podstatě vás hned donutí k pořádnému headbangingu. O hudbě se zde moc napsat nedá, pokud daný žánr znáte, je vám naprosto jasné, jak se to bude vyvíjet. Jsou tu poměrně chytlavé melodické riffy, některé z nich mi i na chvíli zůstaly v hlavě, což je vždy dobré znamení. Pokud mám jmenovat mé oblíbené, tak vede úvodní “Lustful Sodomy in the House of God” nebo šestá “A Life Once Aborted”. I přes stejnost všech písní jsem se bavil poměrně přes celou dobu. Samozřejmě jsem přitom dělal i jiné činnosti, soustředit se pouze na tuhle hudbu by asi moc zábavy nepřineslo. Na to jsou v hudební scéně ale jiné kapely.

Pokud hledáte desku, kterou si poslechnete, vytlučete ze sebe hněv nebo cokoliv jiného, poslouží “Dead Lovers’ Guide” přímo skvěle. Pokud však hledáte umělecké geniality, moc tu nepochodíte. Brutally Deceased vytvořili nenáročnou hudbu, která poslouží skvělě jako doprovodná činnost k nečemu jinému. Naživo určitě dostane jejich tvorba větší grády, a tak při nejbližší příležitosti na ně rozhodně zajdu. Celkově silnější šestka.


Další názory:

Neslyšet na “Dead Lovers’ Guide” klasiky švédské školy snad ani nejde – jestli je to dobře nebo špatně, toť otázka. Odpověď je však o to snadnější, že ani kapela ani její label se inspiračním zdrojem nijak netají, čímž nám začíná svítat. Ano, pokud hledáte originalitu, tak u Brutally Deceased hledáte marně, to je pravda, ale něco mi říká, že tohle nebude ten případ, kdy by se na něco podobného hrálo. Pokud vám nebude vadit fakt, že celé “Dead Lovers’ Guide” je ve své podstatě poctou kapelám jako Entombed nebo Dismember, dostanete fošnu šitou přímo na míru příznivcům death metalového olschoolu, muziku hranou více srdcem než rozumem. Ale i to má své nesporné kouzlo. Fanoušci smrtícího kovu budou jistě nadšeni…
H.