Datum: 19.4.2014 Místo: Plzeň, Parlament Účinkující: Diabolical, Facebreaker, ButWeTryIt, Nemost

Švédové Diabolical asi nepatří mezi kapely, které by udávaly směr death metalového žánru nebo by v jeho rámci byly nějak zvlášť vidět, ale jak je možné se přesvědčit na jejich poslední nahrávce “Neogenesis”, jde o formaci, která má rozhodně co říct. A že to zvládnou pěkně roztočit i naživo, to mělo české publikum příležitost zjistit cca před rokem, a to hned několikrát. A pokud to tehdy někomu nevyšlo, letos dostal šanci svou předchozí neúčast napravit, protože se milí Švédové po roce vrátili na místo činu. Jak to Diabolical šlape teď již s novým albem na kontě, jsem se vydal zjistit do plzeňského klubu Parlament, kde startovala čtvrtá část Neogenesis Tour.

Zásadním a vlastně také jediným rozdílem mezi třetí a čtvrtou částí turné na podporu “Neogenesis” bylo obsazení kapel, které si s sebou Diabolical přivezli, takže zatímco ještě o dva dny dříve v Praze řádily smečky Souldrainer a Hatescript, Plzeň přivítala support v podobě Nemost z Francie, ButWeTryIt z Německa a Facebreaker – to aby těch Švédů nebylo málo. A první jmenovaní Nemost se pustili do díla sotva se podařilo umravnit stávkující projektor…

Jestli bych měl z vystoupení Nemost vyzdvihnout jednu věc, bude to rozhodně nasazení. Pánové se opravdu snažili z lidí vyrazit něco alespoň přibližně podobného odezvě a zejména zpěvák s jedním z kytaristů se co chvíli vypravili mezi ně. Bohužel pro Nemost to ale moc velký ohlas nezvedlo a veškerá aktivita publika se omezovala na pokyvování a podupávání do rytmu a vlažný potlesk mezi songy. A já se tomu vlastně ani moc nedivím, protože progresivní melodický death metal z pera Pařížanů sice nezněl marně, ale na druhou stranu ani moc nebavil, a když si teď snažím vzpomenout, jak to vlastně znělo, moc se nedaří.

Že to jde o mnoho lépe, i když vás prakticky nikdo nezná, však předvedli ButWeTryIt. Jejich našláplý, svižný, moderní, melodiemi načichlý a hlavně po čertech zábavný thrash/death metal měl od samého začátku vystoupení parádní šťávu, muzikanti do toho šli, jako by to mělo být naposledy, a jestli jsem u Nemost vyzdvihoval nasazení, tady to bylo ještě tak o 200 % lepší. Hrálo se na pódiu, mezi lidmi i na lavicích okolo a věřím, že kdyby ButWeTryIt uměli chodit po stropě, hoblují i hlavou dolů. Jo, tohle byla prostě nehorázně zábavná půlhodinka, a i když jsem Němcům s podivným názvem moc nevěřil, dokázali si mě celkem nonšalantně získat na svojí stranu a tentokrát už velmi aktivní publikum to patrně bralo dost podobně – a rozhodně za to nemohl jen fajnový cover “Teritorry” od Sepultury, kterým se ButWeTryIt rozloučili.

Nemost ani ButWeTryIt jsem do té doby neznal a s v pořadí třetími Facebreaker jsem to měl úplně nastejno, takže jestli byla jedna z první dvou kapel nic moc a druhá hodně fajn, byl jsem dost zvědavý, na kterou stranu se přidají právě Facebreaker. Příležitost o tom přemítat jsem měl ale prakticky jen po dobu přestávky, neboť sotva Švédové spustili, začalo být nad slunce jasné, že tohle bude pekelná smršť. Poctivý starosvětský death metal, s jakým se Facebreaker vytasili, byl podaný s nesmírnou intenzitou a co song, to nehorázná rána do držky, ať už šlo o rozvážnější úderný vál nebo zběsilou rubanici. Největší pozornost poutali asi nehorázně osvalený kytarista Richard Bendler, jehož grimasy a napružené šlachy dávaly znát, že hraje opravdu od srdce, dále pevně soustředěný Janne Ivarsson s druhou kytarou a konečně zpěvák Roberth Karlsson, jehož sebejistý a špetkou profesionální arogance okořeněný nadhled k celému tomu peklu seděl opravdu výtečně… Všechno dohromady to zafungovalo na výbornou a Facebreaker se podařilo to, co ten večer nikomu jinému – vzbudit mezi lidmi opravdové nadšení a odezvu, která ve stísněných prostorech Parlamentu vynikla naprosto perfektně. A ono se není čemu divit, když tohle byla death metalová škola par excellence.

Po takovéhle náloži nebylo nikterak složité začít pochybovat o tom, jestli se hlavním hvězdám večera podaří na výtečný výkon Facebreaker navázat, natož ho rovnou překonat. Když se tedy Diabolical konečně pustili do díla, zjištění, že to tak nějak není úplně ono, nebylo vlastně ani moc překvapivé. Jenže stejně jako loni v Praze se i tentokrát projevilo, že Diabolical umí, jen je třeba tomu dát chvíli čas. Čím víc se totiž hodiny blížily závěru koncertu, tím lépe to Diabolical šlapalo a tím lepší dojem celé vystoupení budilo. Závěrečná třetina koncertu tak opět ukázala, že tahle kapela umí podat zatraceně dobrý výkon a Parlament si mohl už podruhé toho večera užívat parádního death metalového nářezu.

Ačkoli jsem se tomu původně chtěl vyhnout, nakonec zůstává skutečností, že nazývat tento večer “švédským” je vlastně zcela korektní, protože obě švédské kapely zde jednoznačně dominovaly. Když bych měl rozhodnout, která z nich to nakonec vyhrála, po krátkém uvažování zvolím Facebreaker, protože ti předvedli nesmírně intenzivní výkon od začátku do konce, zatímco Diabolical chvíli trvalo, než se na tuto úroveň dostali. Když už se tak ale stalo, byl to zážitek neméně poctivý, a tak se mohu pomalu těšit na letošní vydání festivalu Phantoms of Pilsen, kde Diabolical rovněž vystoupí, jak jsme se v samém závěru koncertu trochu s předstihem dozvěděli.

Závěrem zbývá snad dodat jen pár obecných poznámek. Parlament je skutečně malý klub a proplétání se mezi ostatními návštěvníky je opravdu neustálou činností, se kterou se člověk musí nějak smířit, jenže ono to ale nakonec vůbec nevadilo, protože lidí přišlo akorát tolik, aby klub působil naplněně. Krom toho měly všechny kapely výtečný zvuk, a možnost promítání všeho možného na plátno za pódiem, která došla využití zejména při setu Diabolical, rovněž pomohla dovytvořit kýženou atmosféru. Sečteno podtrženo, celá akce se opravdu vydařila jak po organizační, tak po umělecké stránce. Netvrdím, že jsem neviděl lepší koncerty, tohle byl spíš takový hodně solidní standard, ale jako důvod ke spokojenosti mi to stačí více než bohatě.