Archiv štítku: Čad

Guttural Gore Grind Mafia Fest #10 – 16.-17. 02. 2018 Ostrava – Barrák Music Club

Protože jsme se rozhodli potěšit všechny grinduchtivé maniaky, přivítáme hned 4 headlinery!  Razor grindoví LENG TCH´E z Belgie přivezou po letech novou desku, která se jeví jako částečný návrat ke kořenům a očekávejme tedy i starší pecky! Experimentální death/grind masakr z Polska, ANTIGAMA, odehrají jedno z mála vystoupení pro rok 2018 právě u nás a pokud jste ještě neslyšeli čerstvé EP „Depressant“, rychle to napravte! Z Holandska k nám doputují pohrobci DrDoom, TEETHGRINDER a odehrají exklusivní klubový koncert na našem území. Legendární hentai-gore-grind králové JIG-AI patří zaručeně k největším lákadlům! Koncertů totiž letos odehrají opravdu poskromnu, a hlavně se k nám na GGGM vrátí přesně po 10 letech!!!

Kromě Jig-Ai se letos můžete těšit na mnohá další překvapení z naší scény. Z popela povstali po neskutečné době MELANCHOLY PESSIMISM a odehrají u nás speciální, delší, reunionový koncert, který zahrne celou éru kapely!  Domácí CARNAL DIAFRAGMA oslaví 20 let existence i s bývalými členy a bude to opravdu ojedinělá show! Aby toho nebylo málo, po mnoha letech se probudili z hibernace také goregrindoví bohové PURULENT SPERMCANAL, kteří odehrají jediný koncert na domácí půdě v tomto roce! A chybět s novým albem nemůže ani brněnská skvadra MINCING FURY AND GUTTURAL CLAMOUR OF QUEER DECAY.

Praha se konečně prezentuje dlouho slibovanými swedish deathers BRUTALLY DECEASED a brutal deathovými CONGENITAL ANOMALIES a velice silné zastoupení bude mít i Slovensko. Konečně přivítáme metalové bohy ČAD, veselé SPERM OF MANKIND a thrashové ACID FORCE.

Útočit bude letos hned čtveřice polských kapel, kromě zmíněných Antigama, také technická zběsilost UNBORN SUFFER, old school grind pro fans Agathocles, PSYCHONEUROSIS a death metaloví PLANET HELL se členy The No Mads.

Festival okoření také finské crust/punk/grindové duo VAPAHTAJA a VIOLENT FAILURE a zaručeně vás nadchne i zbrusu nový špinavý grind´n´rollový projekt KURVA sestavený z karvinských muzikantů mnoha zvučných jmen.

V tradiční tombole letos můžete získat volné vstupy na BRUTAL ASSAULT, FEKAL PARTY, METAL GATE CZECH DEATH FEST, NICE TO EAT YOU DEATH FEST, FLESH PARTY OPEN AIR, ANTINTREND OPEN AIR, SYMBOLIC FEST a mnohem více.

Akce se koná v jednom klubu, o nic tedy nepřijdete a potrvá poprvé oficiálně dva dny.

Již brzy si budete moci také předobjednat luxusní festivalový merch!

Pro veškeré podrobnosti sledujte náš web, kde znovu najdete i tipy na ubytování a výlety:

www.crystalprod.cz/gggmafiafest.html

Guttural Gore Grind Mafia Fest

ROZDĚLENÍ DO DNŮ:

PÁTEK 16.2.2018

ACID FORCE (SVK)
ČAD (SVK)
KURVA (CZE)
MINCING FURY AND G.C.O.Q.D (CZE)
PLANET HELL (POL)
PURULENT SPERMCANAL (CZE)
UNBORN SUFFER (POL)
VIOLENT FAILURE (FIN)

klub otevíráme v 18:00

Aktuální a kompletní časový rozpis zde: www.crystalprod.cz/gggm/program.htm

SOBOTA 17.2.2018

ANTIGAMA (POL)
BRUTALLY DECEASED (CZE)
CARNAL DIAFRAGMA (CZE)
CONGENITAL ANOMALIES (CZE)
JIG AI (CZE)
LENG TCH E (BEL)
MELANCHOLY PESSIMISM (CZE)
PSYCHONEUROSIS (POL)
SPERM OF MANKIND (SVK)
TEETHGRINDER (NED)
VAPAHTAJA (FIN)

klub otevíráme v 14:00

TOMBOLA:

Všechny ceny přehledně a aktuálně zde: www.crystalprod.cz/gggm/tombola.htm

Cena jednoho lístku do tomboly je 20Kč

DŮLEŽITÉ INFO:

Datum: 16.-17. 02. 2018

Místo:
klub Barrák Music Club – Moravská Ostrava a Přívoz, 702 00
Havlíčkovo nábřeží 28
Ostrava, Czech Republic
www.barrak-club.cz

Vstupné na celý festival: předprodej do 10.2.2018: 450 Kč (18 €), na místě 499 Kč (20 €)

Vstupné pouze na pátek: do 18:30 150 Kč (6 €), od 18:30 199 Kč (8 €), pouze na místě

Vstupné pouze na sobotu není v prodeji.

DETAILNÍ INFO O PŘEDPRODEJI A VSTUPNÉM: www.crystalprod.cz/gggm/predprodej.htm

Napište nám komentář na BANDZONE profil a dejte nám přes FACEBOOK vědět, zda dorazíte!

Zrovna tak budeme rádi, když pozvete všechny vaše přátelé!

Organizátor: Crystal Productions Merchandise Factory s.r.o.
www.crystalprod.cz

Novinky, změny, podrobnosti:
www.crystalprod.cz/gggmafiafest.html
www.facebook.com/gggmafiafest

[tisková zpráva]

Redakční eintopf – speciál 2017: Cnuk

Cnuk

Cnuk:

Top5 2017:
1. Power Trip – Nightmare Logic
2. Idles – Brutalism
3. Crystal Fairy – Crystal Fairy
4. Elder – Reflections of a Floating World
5. Spectral Voice – Eroded Corridors of Unbeing

CZ/SVK deska roku:
1. Čad – Bastard
2. Hentai Corporation – Intracellular Pets

Neřadový počin roku:
Fireburn – Don’t Stop the Youth

Artwork roku:
Tchornobog – Tchornobog

Objev roku:
Spectral Voice

Shit roku:
Ghost Bath – Starmourner

Koncert roku:
1. Master’s Hammer: Brutal Assault, 9.8.2017
2. Guns n‘ Roses: Praha – Letiště Letňany, 4.7.2017
3. Demolition Hammer: Brutal Assault 12.8.2017

Videoklip roku:
Dead Cross – Church of the Motherfuckers

Film roku:
Get Out

Potěšení roku:
viděl jsem legendy

Zklamání roku:
méně výjimečných desek

Top5 2017:

1. Power Trip – Nightmare Logic

Jedničkou uplynulého roku je pro mě album „Nightmare Logic“. Power Trip s ním zaslouženě uspěli a konečně se dostali do vyšších příček metalové hierarchie. Trochu mě to samotného překvapilo, jelikož už debut „Manifest Decimation“ byl vysoce kvalitní a není rozhodně o nic horší než letošní placka. Je pravda, že ta má o něco jasnější produkci a písně mají větší hitový potenciál, takže to dohromady leze lépe do ucha a funguje to takřka na první dobrou. Jejich thrash říznutý hardcorem na mě zkrátka funguje a lehce rozemlel všechno ostatní na padrť. Je to zároveň jediné album roku 2017, které vnímám jako něčím výjimečné a zarylo se ve mně opravdu hluboko. Power Trip vůbec navrátili mou víru v thrash a ukazují, že i dnes má co nabídnout.

2. Idles – Brutalism

Začátkem tohoto roku vydali Idles konečně svoji první řadovku a na rozdíl od předchozích EPček hraje moc pěkně. Především mě zde baví zajímavě věrné texty a vůbec celkový neustále se měnící projev a nálada zpěváka Joe Talbota, který tu opravdu dominuje. Podkladem pro vyjádření jeho hněvu je nespoutaná post-hardcorová síla úderná zejména v refrénech a outrech. „Brutalism“ zároveň nelze upřít jistou hitovost až podbízivost, skvěle se však doplňující se syrovým střílením do všech možných společenských témat, díky čemuž je velice lehké se do nahrávky dostat a točit ji stále dokola. Punková lahůdka vzdávající hold svým předchůdcům a dávající naději do příštích let.

3. Crystal Fairy – Crystal Fairy

Vedlejší projekt Crovera a Osborna je velice příjemným zjevením. Sedmdesátkový rock v kombinaci s hutným stylem Melvins zní lépe, než bych čekal. „Crystal Fairy“ oplývá nápady, které dnešním Melvins zoufale chybí. Dost tomu napomáhá také zpěvačka Teri Gender Bender, jež má sex-appeal v hrdle, a ten se zde projevuje v plné kráse. Je to výlet do různých dekád, a přitom to nepůsobí jako klasická revivalová záležitost, ba naopak, je to dost originální. Škoda, že deska zůstala tak trochu zapomenuta, zasloužila by si více pozornosti.

4. Elder – Reflections of a Floating World

Elder se od dob „Dead Roots Stirring“ docela posunuli. Opustili teritorium tvrdých riffů a ta uvolněnost přináší ovoce. Mnohovrstvé písně obsahují kvantum různých emocí, výjevů, nálad. Stále se tu něco děje, takže hodinová stopáž je vlastně tak akorát. Vše podchycuje vydařená atmosféra jemného psychedelického oparu, skrze nějž prostupují všechny ty melodie a zpěvy. Aby toho nebylo málo, výsledný dojem z desky ještě umocňuje výpravný obal dotvářející koncept. Povedené dílo, na které se nebude jednoduše navazovat.

5. Spectral Voice – Eroded Corridors of Unbeing

Každý vyznavač poctivého zla musel zaznamenat nahrávku jménem „Eroded Corridors of Unbeing“. Ta představuje klasický death / doom metal, avšak s pořádnou dávkou smrtelné atmosféry. Nejenže hudba disponuje spoustou skvělých pasáží, ale také produkční práce je zde opravdu na výbornou a povznáší celou desku o patro výše. Ta zvláštní ozvěna zavádí posluchače do tajemných sklepení, kde vás postupně válcují smrtelné výpady, aby vás pak pomalu a dlouze mučil. A takhle až do skonání, tedy tři čtvrtě hodinky. Zkrátka staré dobré časy.

CZ/SVK deska roku:

1. Čad – Bastard

Zkurvení karpatští bastardi Čad se tento rok docela vyšvihli a „Bastard“ považuji za jednu z jejich nejlepších nahrávek. Hodně tomu dopomohla vyspělá produkční práce, takhle Čad ještě nezněli. Zároveň přidali trochu melodičnosti, která k mému překvapení funguje dobře. Opět se tu nachází několik koncertních hitovek, ale to už je u Čad tak nějak očekávaný standard. Na to, jakou dělají jednotvárnou hudbu, s podivem nepřestávají bavit.

Hentai Corporation

2. Hentai Corporation – Intracellular Pets

Nová deska Hentai Corporation nezklamala. Jsou stále originální, nápadití a hraví. Předčila u mě i debutové album a to svou soudržností. Skladby drží lépe po kupě a poslech uteče raz dva. Škoda je, že kapelu opustil František Koucký, který je zde podepsaný hned pod několika písněmi, ať už jako skladatel či textař. Snad to kapela ustojí a předvede v následujících letech nějaký další materiál.

Neřadový počin roku:

Fireburn – Don’t Stop the Youth

Máloco mi tento rok udělalo takovou radost jako kapela Fireburn. Čtyřpísňové EP „Don’t Stop the Youth“ je ztělesněním energie. První polovina hardcore běsnění, druhá polovina reggae uvolnění. Kdybych se měl zamyslet nad otázkou, jakou píseň jsem si tento rok pustil nejčastěji, dost možná by to byla „Break It Down“. Zpěv Israel Josepha I zabíjí, stejně tak kytary Todda Jonese. Kvalitní nářez.

Tchornobog – Tchornobog

Artwork roku:

Tchornobog – Tchornobog

Tohle je jeden z těch případů, co si doslova říká o vinyl. Obálka odkazuje k tradici klasických deathmetalových desek, na které bylo vždycky radost pohledět. Neznámá planeta, rudá obloha, v pozadí hora se špičatými výstupky a velkým okem uprostřed přihlíží, jak si několikahlavé monstrum jde podat ubohého mimozemšťana (nebo snad pozemšťana?) uvíznutého v prasklině. Na svědomí ho má jistý Adam Burke. Možná budete znát i jeho další tvorbu třeba pro poslední počiny kapel Artificial Brain, Gatecreeper nebo Vektor.

Objev roku:

Spectral Voice

O tomto albu už byla řeč. Rozhodoval jsem se mezi Spectral Voice a Fireburn, ale nakonec jsem zvolil metal. Už ono umístění v top5 svědčí o tom, jak moc se mi tohle album líbí. Fireburn sice nejsou o nic horší, ale jedná se pouze o EPčko, takže ke Spectral Voice chovám prozatím většího uznání.

Spectral Voice

Shit roku:

Ghost Bath – Starmourner

Nebýt zdejší recenze od kolegy Zajuse, asi bych o tuhle srandu přišel. O existenci Ghost Bath jsem neměl nejmenšího tušení, a tak jsem byl docela zvědav, co tu sklízí takový posměch. Inu, po spuštění prvního videa bylo jasno a celá věc kulminovala krátkým zhlédnutím živého vystoupení kapely. To už jsem se musel fakt smát. Desku upřímně neznám celou, slyšel jsem pouze singlovky z klipů, ale jako názorná ukázka mi to stačilo.

Koncert roku:

1. Master’s Hammer: Brutal Assault, 9.8.2017

Kdyby mi někdo ještě před nedávnem řekl, že uvidím Master’s Hammer naživo, asi bych si zaťukal na čelo. Nemožné se však stalo skutečností, a tak v sestavě se Štormem a Silenthellem vystoupili po pražské předpremiéře také na Brutal Assaultu. Koncert to nebyl bezchybný, ale ta skutečnost, že se to opravdu děje a oni tam stojí a hrají vály z „Ritualu“ a „Jilemnického okultisty“ byla prostě silnější. Doufám, že koncertní návrat potrvá a budu tak mít možnost se podívat ještě někdy příště, třeba s novým materiálem.

Brutal Assault

2. Guns n‘ Roses: Praha – Letiště Letňany, 4.7.2017

Tady se asi dá mluvit o splněném snu. Každý máme pár světových kapel, které bychom rádi někdy viděli, a u mě mezi ně patřili právě Guns n‘ Roses. Lákadlo v podobě skoro původní sestavy zafungovalo, a tak nebylo co řešit. Kdybych chtěl, tak i na tomto vystoupení najdu několik chyb, ale celkový zážitek byl znovu silnější a je zbytečné si ho kazit. Velkolepá show hodná takového jména.

3. Demolition Hammer: Brutal Assault 12.8.2017

Třetím koncertem je vystoupení Demolition Hammer, opět na Brutal Assaultu. I oni se vrátili po delší odmlce a rovněž i oni velice příjemně překvapili. Litoval jsem snad jen kratšího setu okolo 40 minut, i když možná právě díky tomu tak dokonale vynikla ta intenzita a tlak na posluchače. Vůbec se s tím nepárali a rvali se kupředu bez jediného zaškobrtnutí. Opravdová demolice Josefovské pevnosti.

Videoklip roku:

Dead Cross – Church of the Motherfuckers

Poslední píseň z desky Dead Cross byla opatřena zajímavým klipem, který zapůsobí svou imaginací všeho možného utrpení vně náboženské sekty, od souboje dvou kněžích v ringu za pozoru kohouta, až po muže rodícího něco jako Vetřelce. Je tu znát odkaz k jinému videu kapely pro píseň „Obedience School“, což ukazuje, jak jsou skladby na albu propojeny. Jak přesně ví asi jenom sám Mike Patton.

Film roku:

Get Out

V uplynulém roce mě nejvíce zaujal film „Uteč“. Jedná se o psychologický horor, kde se bílá dívka sblíží s černochem a chystá se ho představit svým rodičům, svému domovu. Námět jak pro romantickou komedii se s několika podivnými scénami začíná měnit v jedno velké „co se to tam kurva děje“, přičemž se nebojí satiricky komentovat společnost a užít černého humoru. Příběh ve výsledku není nikterak složitý, ale nachází se zde několik okamžiků, díky nimž stojí za to si film pustit znovu a snažit se v něm najít další nové detaily. Zneklidňující podívaná.

Get Out

Potěšení roku:

viděl jsem legendy

Sahám opět k našemu domácímu klenotu Master’s Hammer plus k americkým superhvězdám Guns n‘ Roses. Vidět tyto dvě kapely pro mě znamenalo hodně. Oba dva koncerty jsem si užil a představují nezapomenutelné zážitky. Vím, že to úzce souvisí s nejlepším koncertem, ale jiné skutečné potěšení mě opravdu nenapadá. Za celý rok jsem nezaznamenal žádnou zprávu ve stylu, že by se někdo třeba dal zpět dohromady či se něco zásadního událo na scéně. Spíš si člověk všímá těch negativních informací, což je trochu smutné, ale je to tak.

Zklamání roku:

méně výjimečných desek

Už jsem to trochu načal u prvního místa z top pětky. Ze všech těch alb, co jsem letos slyšel, mě opravdu ovlivnilo a dokonce trochu hnulo vkusem jenom to první, „Nightmare Logic“ od Texasanů Power Trip. Lépe řečeno mě přimělo si zase poslechnout crossover, a dokonce díky tomu objevit několik dalších dobrých kapel. Ostatní příčky topky jsou samozřejmě rovněž kvalitní alba, ke kterým se rád vracím, a vím, že i nadále budu, ale spadají spíše do té nižší kategorie, kam bych jich zařadil každý rok hned několik. V roce 2016 jsem podobně silných desek měl tak pět, takže tento úpadek je pro mě zklamáním. Na druhou stranu, zmiňovaný rok byl v tomto ohledu až mimořádně úspěšný.

Power Trip

Zhodnocení roku:

Můj rok 2017 nebyl z hudebního hlediska nijak zvlášť výjimečný. Našlo se v něm několik dobrých desek, několik horších, asi jako každý rok. Koncerty spočívaly v návštěvě Brutal Assaultu a jedné zahraniční hvězdy, stejně jako každý rok. Nechápejte mě špatně – to vše je samozřejmě super! Prostě mám dobrý standard, řekl bych, hehe. Ke zlepšení mého konečného dojmu mohlo vyjít lépe těch opravdu perfektních nahrávek anebo se mohlo na scéně objevit nějaké překvapení. Třeba zbrusu nová kapela, budoucí nástupce současných dosluhujících legend. Možná se tak stalo, někde. Kdoví. Ostatně na toto čekám už několik let. Tak nějak cítím, že přeci musí přijít nová vlna, čehosi, co přinese svěží vítr. Teď nemyslím na undergroundové úrovni, ale té populární. Nějaká nová charismatická hvězda. S každým novým oznámeným úmrtím z hudebního (rockového) průmyslu, na to myslím stále více.


Redakční eintopf – speciál 2017: Onotius

Onotius

Onotius:

Top5 2017:
1. Ulver – The Assassination of Julius Caesar
2. Rebirth of Nefast – Tabernaculum
3. The Ruins of Beverast – Exuvia
4. The Great Old Ones – EOD: A Tale of Dark Legacy
5. Pain of Salvation – In the Passing Light of Day

CZ/SVK deska roku:
1. Lvmen – Mitgefangen Mitgehangen
2. Čad – Bastard

Neřadový počin roku:
1. Abigor / Nightbringer / Thy Darkened Shade / Mortuus – Split
2. The Body / Full of Hell – Ascending a Mountain of Heavy Light
3. Thantifaxath – Void Masquerading as Matter

Artwork roku:
Converge – The Dusk In Us

Objev roku:
Selbst

Shit roku:
Ghost Bath – Starmourner

Koncert roku:
1. Obscure Sphinx: Žižkovská noc, 24.3.2017
2. Swans: Brutal Assault, 10.8.2017
3. The Ruins of Beverast: Praha – Mordá Vopice, 29.10.2017

Videoklip roku:
Imperial Triumphant – Breath of Innocence

Potěšení roku:
výtečné koncerty jen za dobrovolné vlezné

Zklamání roku:
úmrtí Warrela Danea

Top5 2017:

1. Ulver – The Assassination of Julius Caesar

Troufnu si říci, že pramálo kapel se může pyšnit tak ambiciózní poutí napříč všemožnými hudebními žánry jako norští Ulver. Netřeba asi dlouze rozebírat, jak se z osidel black metalu vydali vstříc zákrutům neofolku, psychedelického rocku, elektroniky, neoklasické hudby a tak dále. To proč tohle vše zmiňuji, je pochopitelně z toho důvodu, že jejich poslední výpad směrem do synthpopu mě uhranul. A to do té míry, že jsem se nakonec rozhodl po zvážení mu přenechat výsostnou pozici na špici svého hudebního žebříčku za rok 2017. Ulver zde na rozdíl od předloňského „ATGCLVLSSCAP“ jdou na věc o poznání přímočařeji, neztrácejí ale nic ze svého kreativního ducha a citu pro kompozici. Jejich zhudebnění slavné vraždy Julia Caesara přenáší na pozadí úderných beatů typickou tajemnou a neopakovatelnou melancholickou atmosféru prostřednictvím podmanivých melodií, které ale rozhodně nesklouzávají do plané líbivosti a připitomělé banality. Zkrátka a dobře – Ulver tak dlouho opatrně kroužili kolem popových vod, až jednoho krásného dne hranici překonali. A ačkoliv se zprvu objevovaly obavy, aby z toho nevyšel trapný nesmysl, nakonec ta deska dává dokonalý smysl a každý poslech je radost.

2. Rebirth of Nefast – Tabernaculum

Do přehrávače se mi vkrádala plíživě, nicméně od začátku fascinovala a nakonec se vyškrábala ohromně vysoko. Ne na špici, jíž uzmul elektrizující synthpop norských klasiků, nicméně na zasloužené druhé místo, které od špice dělí jen chlup. Roky čekání od syrového kraťasu „Ex nihilio“ se rozhodně vyplatily, byť dostat se do novinky chce přeci jen trochu více trpělivosti. Pokud je ale člověk ochoten té muzice dát své soustředění, je odměněn pohltivou atmosférou, výtečnými nápady a hromadou brilantních nuancí. Obrazotvornost black metalu v podání Rebirth of Nefast je fascinující. Jak obal desky naznačuje, tohle je prostě srdcovka.

3. The Ruins of Beverast – Exuvia

Výtečné pražské vystoupení stvrdilo něco, co už jsem tušil ve chvíli, kdy jsem nahrávku poprvé doposlouchal. „Exuvia“ se v ročním přehledu objevit musí. Pečlivě se proposlouchat zákruty spletitých kompozic v případě The Ruins of Beverast za to jednoznačně stojí. Hutnost, rituálnost, pohltivost. Jedinou vadou na kráse budiž trochu podivný obal, nicméně to je ve srovnání s obsahem desky naprosto kosmetický detail.

4. The Great Old Ones – EOD: A Tale of Dark Legacy

Black metal potřetí, této afinity k němu se jen těžko zbavím. Zvlášť když ve hře je epos typu „EOD: A Tale of Dark Legacy“. Tentokrát nese přízvisko post, nečekejte ale ohrané kopírky Deafheaven, nýbrž nápaditý epos inspirovaný horory Howarda P. Lovecrafta. Tak jak to máme od The Great Old Ones rádi – vlastně tentokrát ještě o chlup lépe.

5. Pain of Salvation – In the Passing Light of Day

U volby posledního místa nastává tradiční dilema pramenící z toho, že i TOP 15 by bylo málo, natožpak vybrat nejlepších desek jen pět. Nabízelo se toho mnoho ze škatulek od post-punku přes sludge metal až po mathcore. Nakonec jsem si ale vzpomněl na úplný začátek roku, kdy se mým přehrávačem proháněli švédští progresivci Pain of Salvation – a bylo jasno. Jejich návrat v nové sestavě (která ještě během roku doznala proměny ve formě vyhození Ragnara Zolberga a návratu Johana Hallgrena z původní sestavy) dopadl výborně. Silné melodie a riffy utvořily sbírku pamětihodných skladeb, které po stádiu rozpačitého dvoudílného „Road Salt“ a alba akustických předělávek „Falling Home“ znamenal konečně návrat Pain of Salvation v té nejlepší formě.

The Great Old Ones

CZ/SVK deska roku:

1. Lvmen – Mitgefangen Mitgehangen

Skvělá práce s atmosférou, napětím, syrovostí a energií. Taková je loňská deska klasiků domácí post-hardcorové scény Lvmen (byť je toto označení možná trochu zavádějící, já v jejich tvorbě slyším hojně prvky post-metalu a post-rocku). Jejich koncertní forma byla údajně skvělá, je otázka, jak si poradí kapela nyní, kdy si smrt vzala kytaristu a velkého tahouna Mirdu. Koncerty nicméně jsou naplánované dál – jeden z nich už nyní na konci ledna v pražské Akropoli.

2. Čad – Bastard

Z žádného thrash metalu jsem neměl letos necítil tolik tak ryzí přirozené energie a radosti jako u slovenských Čad. Kteří přišli se sbírkou úderných drtiček mísící punkový náboj a rock’n’rollovou radost s ryzím thrashovým fundamentem. Že je to jen obyčejná sbírka hitů? Je, ale sakramentsky poctivá.

Pain of Salvation

Neřadový počin roku:

1. Abigor / Nightbringer / Thy Darkened Shade / Mortuus – Split

Výstavní splitko pohltivého okultního a výpravného black metalu v podání Abigor, Thy Darkened Shade, Nightbringer a Mortuus jsem dlouho trestuhodně přehlížel. Nicméně to se nedávno změnilo a hned první poslech mě uhranul do té míry, že jsem věděl, že tohle dílo jinam než na špici tohoto žebříčku nepatří. První progresivní epos v podání Abigor je čistá genialita, k Nightbringer navzdory skvělému nástupu by sice byla nějaká výtka, nicméně Thy Darkened Shade zašlapou pochyby do země neskutečnou peckou a Mortuus taktéž ukáží svůj potenciál. Skladby na sebe navazují, a tak splitko drží dokonale pohromadě, vše pak rámuje krásný artwork. Absolutno.

2. The Body / Full of Hell – Ascending a Mountain of Heavy Light

Nebýt toho, že na poslední chvíli vrchol žebříčku uzmula výše zmíněná blackmetalová klenotnice, z trůnu by shlížela kolaboračka mezi The Body a Full of Hell. Tahle šílená koláž brutálních, industriálních a experimentálních ruchů mě totiž taktéž naprosto odrovnala. Jestli chcete slyšet něco fascinujícího, skutečně post-apokalyptického, mimozemského – hurá s tímhle do přehrávače!

Thantifaxath

3. Thantifaxath – Void Masquerading as Matter

Oproti debutové desce Thantifaxath je toto EP ještě o něco syrovější, experimentálnější a ambientnější. Koherence trochu vymizela, ale o to živelněji a mrazivěji jednotlivé skladby zní. Pravda, kvalit „Sacred White Noise“ to nedosahuje, jako celek zase ale EP disponuje o poznání originálnějším vývojem. A ze závěrečných chorálů v rámci čistě ambientní skladby „Void Masquerading as Matter“ vskutku mrazí.

Artwork roku:

Converge – The Dusk In Us

Pěkných obalů jsem viděl vloni hafo, vybrat ale ten opravdu nejlepší je trochu oříšek. Nakonec sahám po jedné černobílé kráse – obalu „The Dusk In Us“ od Converge. Ta práce se světlem a tmou je tady výtečná stejně tak jako detaily a vlastně sakum prdum všechno. Deska sama o sobě je super, tenhle výtečný obal je ale naprostá třešnička na dortu.

Converge – The Dusk In Us

Objev roku:

Selbst

Zajímavých debutů vyšlo letos více, nicméně dlouho se mi vyhýbal takový, který by mě naprosto bez jediné výtky pohltil. Takový přišel až ve chvíli, kdy jsem poměrně nedávno do přehrávače naládoval eponymní album chilských Selbst. Co starší EPčka jen po očku naznačovala, to vykvetlo na novince do obrovských rozměrů, a kdybychom zde pro objev neměli speciální kategorii, není vyloučeno, že by se Selbst objevil v top 5. Prvky specifické pro francouzskou i islandskou blackmetalovou školu jsou zde podány v uceleném balení, které má hlavu, patu, mozek i srdce. Dobrá práce.

Shit roku:

Ghost Bath – Starmourner

Člověk se snaží vyhýbat trapným hudebním provarům, jak jen to jde, o to nepříjemnější je to pak najít někde kde by to zprvu nečekal. Pravda, Ghost Bath mi vždycky přišli trochu jako chudý příbuzný Deafheaven, nicméně na jejich starších deskách se našly povedené momenty. To ale neplatí o novince, která sází na nejtrapnější kýč a banalitu. Pokud se Ghost Bath naskytla pod velkým labelem příležitost ukázat, že nejsou jen rychlokvaškou, která na svou udičku svého času chytla pár kolem tvrdé muziky spíš omylem se motajících hipsterů, pak novinka je zhmotněním naprosto promarněné šance. Tolik skladatelské impotence jsem v rámci post-blacku snad ještě neslyšel. Nu, nemá cenu dlouho rozebírat něco, co beztak nejlépe popsal kolega Zajus s nadhledem a humorem sobě vlastním v dobové recenzi.

Selbst

Koncert roku:

1. Obscure Sphinx: Žižkovská noc, 24.3.2017

Můj žebříček nejlepších vystoupení zřejmě nebude nějaké velké překvapení, neboť jsem svůj top 3 neprozřetelně prásknul už v reportu na The Ruins of Beverast. Tak či tak ale ještě neznáte pořadí. Na první příčku jsem nakonec umístil geniální živelný rituál v podání Obscure Sphinx, který mě tehdy nekompromisně smetl. Hutné riffy, uhrančivé melodie, fanatický herecký výkon zpěvačky Wielebny svíjející se v obvazech, oslepující světla a fascinované publikum. Tak parádní post-metalový výkon jsem neviděl snad ani od svých oblíbenců Neurosis.

2. Swans: Brutal Assault, 10.8.2017

Historicky nejdelší vystoupení na festivalu, pro Swans stále spíš kraťas. Co předváděli, to byla zkrátka magie. Podmanivé plochy, které lomcovaly půlkou areálu a unášely člověka do naprostého transu. Poslední vystoupení Swans, tak jak je známe, na českém území skutečně stálo zato. Bylo to tak skvělé, že to trumflo dokonce i následující set Emperor, což je srdcovka největší, takže si jistě dokážete představit, jak mocné tohle bylo.

The Ruins of Beverast

3. The Ruins of Beverast: Praha – Mordá Vopice, 29.10.2017

O třetí místo se pak postaral black/doom/death v podání německých The Ruins of Beverast, který v Modré Vopici rozpoutal učiněné peklo. Jejich hudební monumenty dostaly naživo patřičně průrazné kontury a výsledek člověka okamžitě strhnul. Ani drobné zvukové disproporce rozhodně nezkazily dojem výjimečnosti, který do nynějška přetrval.

Videoklip roku:

Imperial Triumphant – Breath of Innocence

Imperial Triumphant letos vydali čtyřskladbové EP nazvané „Inceste“, přičemž skladba „Breath of Innocence“ se dočkala zatraceně povedené vizualizace. Každý rok říkám, že sledování hudebních klipů zrovna moc nedám, takže ani nyní neručím za to, že jsem si mezi prsty nenechal projít něco ještě pohltivějšího. Nicméně mou slabost pro černobílé artové filmy tahle audiovizuální koláž naplnila tak, že mohu s klidným svědomím říci, že hezčí klip jsem vloni neviděl. Pokud vám pozorování tohohle kousku přivodí epileptický záchvat, sorry, ale uznejte, že ty psychedelické výjevy za zkouknutí stojí. Nemluvě o té silné muzice.

Potěšení roku:

výtečné koncerty jen za dobrovolné vlezné

Léto 2017 jsem zůstával hodně v Praze, a tak ho pojal trochu objevitelsky a vydával se na koncerty tak často, jak jen to šlo. V letních měsících to co do známějších a předem vytipovaných jmen byla bída, na druhou stranu ale proběhlo mnoho koncertů undergroundových kapel, o nichž jsem z větší části do té doby neslyšel a dané akce neměly bůhvíjakou publicitu, přesto se jednalo silné zážitky. Většina z těchto akcí spadala do kategorie „dobrovolné vstupné“. Proto jsem se rozhodl tyto akce nakonec zmínit jako mé potěšení roku – neboť díky tomuto modelu jsem měl šanci vychutnat si nejednu hodinu zábavy a poslouchat naživo kapely, o které bych třeba jinak nezavadil.

V první řadě musím zmínit hned několik událostí, jež se odehrály v Café Na půl cesty, naprosto pohodovém místě v parčíku na Pankráci. To totiž v letních měsících hostilo například temně d-beatové Gust s post-metalovými Pijn, sludge/post-blackové Thurm s postrockovými Ovum či tuzemské post-rockové Politische Gespräche verbotenTengri (které jsem v uplynulém roce viděl vlastně hned dvakrát – poprvé to bylo v rámci Horizons Festivalu, který byl taktéž zadarmo). Všechno to byly velmi solidní koncerty a vstupné zajišťoval jen člověk obcházející s kasičkou. Takže vstupné jen symbolické a teoreticky klidně žádné. Zároveň je paradoxní, že jeden z nejdrsnějších kotlů roku jsem nezažil někde na Brutal Assaultu u nějakého death metalu, ale právě na koncertě v drobném prostoru Café Na půl cesty v rámci afterparty po Flufffestu, když hráli uvolnění melodičtí punkáči Despite Everything.

Rebirth of Nefast

Nebyla to ale jen „Půlka“, kde se odehrávaly solidní akce pro nás muzikální socky – ve studentském prostoru v Hybernské jsem například navštívil povedený set post-punkových ±0, v Crossu již zmiňovaný post-rockový festival Horizons (z kterého si zde můžete přečíst report) nebo povedenou afterparty po Obscene Extreme, kde solidní set odehrála například saúdskoarabská grindová kapela Creative Waste. Jo, a málem bych zapomněl – začátkem roku nás navštívili Zeal and Ardor v rámci Free Mondays v Roxy – taky, jak již titulek koneckonců napovídá, zdarma.

Zkrátka a dobře – nezávislá kultura v Praze žije a to je moc dobře.

Zklamání roku:

úmrtí Warrela Danea (Nevermore, Sanctuary)

Je to už více jak měsíc, co nás navždy opustil jeden z nejlepších a nejzajímavějších metalových hlasů vůbec – zpěvák Warrel Dane z k ledu uložených progresivních thrasherů Nevermore a z nedávno znovuzrozených Sanctuary. Vzhledem k tomu, že především první jmenovaní jsou moje srdeční záležitost a stále jsem se ještě nevzdával naděje, že se jednou dají zase dohromady, byla to rána. Jako by to bylo včera, když jsem je před šesti lety (byl jsem tehdy naprostý fakan, co chodil do osmé třídy) poprvé naládoval do přehrávače a nechal se unášet geniálními Loomisovými riffy a vyhrávkami a právě výtečným hlasem Warrela Danea. Místy štěkavým, jindy melancholicky epickým malebným zpěvem. Pokud tak někdo z vás ještě neučinil, apeluji – zavzpomínejte na něj například prostřednictvím vrcholné desky Nevermore „Dead Heart in a Dead World“. Odpočívej v pokoji, barde!

The Ruins of Beverast

Zhodnocení roku:

Rok 2017 pro mě byl hlavně rokem silných koncertů, nicméně ani co se týče desek, nemohu si zrovna stěžovat. Pravda, dilemat ohledně žebříčku bylo letos méně, nicméně i tak se nejedna fantastická deska do hlavní pětice neprotlačila, a přesto by za zmínku stála. Ať už jsou to Aosoth, Protomartyr, Dodecahedron či Desolate Shrine anebo spoustu dalších, jež, bude-li zájem, milerád ještě v komentářích doplním. Pravda, byla tu i zklamání – například nová deska „E“ od Enslaved mě nějak ne a ne chytit, Sólstafir taktéž tentokrát spíše uspávali, nicméně celkově rok 2017 rozhodně nebyl nějaký propadák. Jen zkrátka, jak již naznačil kolega H., kvalitních desek bylo  poměrně dost, těch opravdu výjimečných ale poměrně poskrovnu.

Konečně se vloni splnilo pár mých dlouholetých přání – viděl jsem naživo EmperorMaster’s Hammer. O to větší překvapení je to, že nakonec se objevily koncerty, které i tyto sety byly schopny strčit do kapsy. Další pozitivní věcí tentokrát spíše osobnějšího rázu budiž, že jsem během loňského roku poznal nemálo lidí aktivně se podílejících na fungování undergroundové scény, což jsou známosti, jež pozitivně přispěly k přehledu o scéně i mne trochu motivovaly. Je totiž radost vidět, že když má člověk trochu vůle a chuti, tak co vše se dá zvládnout.

Ulver

Rok se sedmičkou na konci byl pro mne v hudebním světě rokem rozšiřování obzorů. Místy s tím bylo spjato rozšiřování skepse, na druhou stranu to ale často vedlo k utvrzení v tom, co považuji za skutečně dobré. Udělal jsem si pár výletů do žánrů, které nejsou mým denním chlebem, a i když metalovou krev ze mne asi jen tak nikdo nevymačká, nachází se na hudební mapě spoustu zákoutí, kam by stálo za to někdy podniknout výpravu. Nu, nebudu ale dále prodlužovat tento exkurz do mysli jednoho pošahaného pisálka o muzice a raději do příštího roku opět, jak to bývá mým zvykem, popřeju hodně úspěchů a silných zážitků jak muzikantům, organizátorům, bedňákům, publicistům, tak všem fandům, kteří to se svou oblíbenou muzikou myslí vážně. V nastávajícím roce už se na nás chystají solidní věci – namátkou se už teď těším, až budu na letošním Brutal Assaultu fascinovaně zírat na set Dodecahedron či až budu poprvé pouštět slibovanou desku od A Forest of Stars. Tak vzhůru vstříc tomu, co na nás chystá 2018!


Brutal Assault 22 (úterý)

Brutal Assault 22

Datum: 8.8.2017
Místo: Josefov
Účinkující (obsažení v reportu): Čad, Hentai Corporation, Human Humus, Locomotive

Dvaadvacátý ročník Brutal Assaultu zaznamenal jednu výraznou změnu v podobě přidaného hracího dnu. Jelikož mám festival, jak se říká za humny, neváhám a za slunného úterního odpoledne se vydávám do Josefovské pevnosti. Nejprve jsem si v klidu došel pro rezervovanou vstupenku a následně ji vyměnil za náramek s čipem a program. Vše proběhlo hladce a hlavně bez front. Právě problémy vzniklé minulý rok při odbavování návštěvníků byly hlavním impulsem k uskutečnění tohoto nultého festivalového dne.

Celá večerní akce se odehrála na plácku nedaleko vstupu do areálu. Ten byl v úterý ještě uzavřen. Speciální autobus Red Bullu posloužil jako pódium, vysoko nad hlavami diváků, takže tam vystupující museli šplhat po žebříku. Večer to byl ryze československý. Jako první na scénu vyšplhali Slováci z Popradu, Human Humus. O kapele jsem dříve neslyšel, ale vyklubal se z ní příjemný grindcore vhodný právě pro zahájení a rozparádění podobné akce. Koncert plyne, lidé si užívají, vše v pořádku.

To další kapelu už znám velice dobře. Opět naši bratia, tentokráte ze Svätého Jura, Čad. Tyhle punkáče jsem dříve neměl možnost vidět a měl jsem jistá očekávání. A ta se podařilo splnit. Co na tom, že jejich skladby zní na jedno brdo, bavím se. Kromě starších kusů, především z desek „Súkromná vojna“ a „Ťažký kov“, dojde i na novinkového, „Frustrovaného, dojebaného a nasratého“ karpatského „Bastarda“. Fungovalo všechno, na pouhé dva členy – bicí a kytara/zpěv, silné a energetické vystoupení včetně vtipných promluv a neustálého pokřiku „poďme!“.

Po slovenské sekci přichází na řadu ta domácí. Locomotive mě během svého setu spíš nudí a po pár kouscích koukám na hodinky. Jejich groove style mi nikdy nesednul ani studiově, takže jsem něco podobného čekal. Hlavním aktem večera jsou však Hentai Corporation. Mají nejdelší hrací čas a také prostor pro zvučení. To se nakonec protáhlo ještě tak o další půlhodinku. Samozřejmě, že pod pódiem byly slyšet zvěsti o tom, jak se Radek vykropil a není schopen vylézt na stage, jelikož ostatní členové Hentai jsou připraveni na svých místech a postupně posedávají a čekají, tak jako my. Nakonec bylo oznámeno, že problém je v prskajícím aparátu.

Hentai Corporation

Když už koncert začal, byli to klasičtí Hentai Corporation. Pro Brutal Assault si připravili retro dresy NHL, takže srdce hokejového fanouška zaplesalo. Diváci už od příprav hojně skandovali „tady už si nezahraješ“ a jiné narážky na kauzu Dačice, na což kapela a zejména Radek reagují tak nějak po celý koncert, až mi přišlo, že je to možná začíná trošku srát. Mimo všelijakých vtípků se samozřejmě hraje a dochází na všechny už osvědčené tutovky plus dva nové kusy, které rovněž zní velice povedeně. Zkrátka od úvodní „Neurol Machine“ až po závěrečnou „Dokktor Zaius“ se jede ve vysokém tempu. Přes počáteční čekání, tak odcházím spokojený, onáramkovaný a připravený na příští, plnohodnotný festivalový den.


Loud Farm Fest vypukne už čoskoro

Na metalovú scénu prichádza mladá agentúra Loud Farm Booking a ich nádejný festival s názvom Loud Farm Fest. Jeho prvý ročník sa uskutoční v dňoch 4.-5. augusta 2017. Miestom činu bude areál lyžiarskeho strediska SkiLand, neďaleko obce Stará Myjava (okres Myjava), len pár kilometrov od slovensko-českých hraníc.

Prvý ročník dvojdňovej “open air” akcie prinesie dva dni plné kvalitného, prevažne tvrdého metalu, kde nebudú chýbať domáce i zahraničné hudobné telesá. Behom dvoch dní sa predstaví dohromady až 29 kapiel.

V úlohe headlinera to odpália mladí melodic black metalisti UADA, ktorí priletia až z ďalekého Portlandu (štát Oregon – USA). Ich slovenská premiéra, postavená na debutovom albume “Devoid Of Light”, sľubuje poriadne temnú jazdu. Z európskych kapiel zaujmú brutal deathoví Srbi SACRAMENTAL BLOOD, ruskí thrasheri POKERFACE, chorvátske blackened deathové kvarteto DEFIANT a ďalší Srbi – thrash metalisti CHAINS OF SUFFERING.

Loud Farm Fest

Moravský metal zastúpia death/thrashovo ladení NAHUM, z Čiech zase pricestujú thrashové hordy MURDER Inc. a COLDBLOODED FISH, ako aj death metaloví drtiči SECTESY. Najväčšie zastúpenie bude mať slovenská scéna, ktorá ponúkne to najlepšie, čo sa do festivalovej zostavy zmestilo. V prvom rade slamming brutalistov CRANIOTOMY, thrash/crustcorovú stálicu ČAD a death/doomových melodikov DOOMAS.

Z black metalových kapiel spomeňme RAWCVLT, ŽRIEBÄDLO, ale aj black/deathovejšie ladené spolky RAVENARIUM, resp. FROZEN BLOOD. Death metal budú v Starej Myjave prezentovať legendárni PERVERSITY, DYSANCHELY, ako aj GAZDASGRIND a CIRCULAR SAW. Thrash metal si zasa vezmú na starosť ACID FORCE, VENDETA, HYPNOTIC a BLACK LIGHT. Progressive s extrémami predvedú HOLOTROPIC, spomeňme aj ACHSAR s ich melodeath/folk metalom, či drsných crustcoristov ATARAXIA. Line-up uzatvárajú DECILITR RUMU a HROBAR.

Areál festivalu bude v piatok otvorený už od 10:00 ráno. Začiatok programu, ako aj presné hracie časy, organizátori upresnia.

Predpredaj vstupeniek je za 15 €, pre zakúpenie píšte na: loudfarmfest@gmail.com. Vstupné na mieste bude 18 €.

Poznamenajte si víkend 4.-5. augusta 2017 a Loud Farm Fest. Viac informácií nájdete na FB udalosti.

[tisková zpráva]


Koncert Čad, Catastrofy, Lahar a Conoped v Písku

Termín: 6.5. 2017
Místo: Local club Pí, Písek
Start: 19:00
Vstup: 180 Kč
Info: https://www.facebook.com/events/1862631407354126/
!Akce je nekuřácká, děkujeme za respektování!

O druhém prodlouženém květnovém víkendu (6.5. 2017 – sobota), zahraje v Písku v rámci svého “Valašky a buzogáne tour” slovenská metalová elita – kapely ČAD a CATASTROFY! Tuto silnou dvojici doplní domácí LAHAR, pro které se bude jednat o premiéru s novým zpěvákem a celý večer odstartuje další jihočeská parta CONOPED.

ČAD (violence-thrash, Svätý Jur)
http://bandzone.cz/cad
Slovenská legenda po roce opět v Písku s novou deskou “Bastard” v zádech! V současné době asi nejznámější a podle mnohých nejlepší metalová kapela ze Slovenska. Jejich start je datovaný rokem 1994 (pokud teda Pišta a Bandzone nekecá!). Počátek kapely a první vydaná věc byla psána hrubozrnným grincore rukopisem, psal se tehdy rok 1998. Následují splity s Anhumado Granujo(Cz), Dischord (Bra), Entrails Massacre (De), Grossmember (Pl), Unholy Grave (Jap), Rabies (Cz) atd. Od té doby kapela ušla poměrně dlouhou cestu. Čad představují dokonalé propojení metalu, crustu i grindu. Zpěvy se změnily z hlubokého chrochtořevu do srozumitelného mateřského jazyka, který zpěvák a kytarista v jedné osobě, Pišta ovládá na jedničku. Kytarové rify se přenesly do roviny starých metalových nápadů a srozumitelných thrash metalových výjezdů. Na basu to drtí jeho sestra a za velmi svižně rytmicky tepajícíma bicími, sedí dynamický kulometčík Jano s přezdívkou „Tornad“. Vřele doporučujeme tvorbu z posledních let. Zvuk jejich desek prostě zabijí. Slyšet byste určitě měli alba „Psia krv“, „Súkromná vojna“, „Ťažký kov“ a „Čertova Kovadlina“. A zcela jistě zazní i vály z nové desky „Bastard“! Držte si klobouky, protože ČAD vás roznesou na kopytech.

CATASTROFY (thrash metal, Bratislava)
http://bandzone.cz/catastrofy
V Písku dobře známí. Jsou to Bastardi spoločnosti, Zbojníci apokalypsy a Sabotéri. Proč? Protože Sekera je zákon! CATASTROFY se v posledních letech právem zařadili do česko-slovenské thrashové špičky. Především poslední dva počiny – deska „Zbojnický tanec“ a split s kapelami Exorcizphobia a Kaar, sklidily vysoké hodnocení. Koncerty této bratislavské smečky jsou plné energie, moshe a skvělé komunikace mezi kapelou a fanoušky. CATASTROFY se do Písku vracejí po delší odmlce, ještě silnější a vyzrálejší! Kdo toto Zbojnické komando někdy viděl a slyšel, dobře ví o čem je řeč. A pro koho to bude premiéra, ten zklamán nebude!

Čad, Catastrofy, Lahar

LAHAR (thrash metal, Písek)
https://laharthrash.bandcamp.com/
Czech thrash number 1 a premiéra s novým zpěvákem právě v tento večer. Buď u toho! LAHAR to masakrují na scéně již patnáctým rokem. Za tu dobu prošli cestu od fastcoru a thrashcoru až ke klasickému thrash metalu. Vydali několik respektovaných nahrávek, z nichž ty poslední vyšly u labelu Doomentia Records – „Umění strachu“, „Až přijde čas“ a split s Exorcizphobií. Kapelu neminuly ani personální změny. Nejprve sestavu doplnil na druhou kytaru Kozel (Kaosquad), poté došlo k výměně na postech zpěváka a baskytaristy, kdy Banána a Gisberna nahradili Iny (Gride, Radiolokátor) se Skálíkem (ex-Mururoa, ex-Grex). Inyho záskok v LAHAR se protáhl na tři roky a v prosinci loňského roku odzpíval poslední koncerty. Korek (kytara) a Žrout (bicí) jsou pak jedinými původními členy, kteří pamatují všechny koncerty LAHAR. Ať už to byly v minulosti supporty kapelám jako TANKARD nebo VENOMOUS CONCEPT, turné s kamarády GRIDE či několik účastí na festivalech Obscene Extreme nebo Brutal Assault. A tak by se dalo pokračovat. Za ty roky na scéně se z LAHAR stala česká thrashová jednička, která však nezapomíná ani na scénu hardcorovou. Dalo by se říct, že LAHAR jsou u nás pojítkem právě těchto dvou scén a na jejich koncertech lze pokaždé vidět onášivkované džísky i prohnuté kšilty. V současnosti pětice připravuje materiál pro novou desku. Koncerty této jihočeské bandy jsou tou nejlepší reklamou na thrash metal a na domácí půdě to platí dvojnásob! LAHAR naservírují intenzivní a energický set. Ostatně jako vždycky! Stage diving, mosh pit, headbanging povinný!!!

CONOPED (hardcore-thrash, Strakonice)
http://bandzone.cz/conoped
Čím dál lepší! Strakonicko-blatenské komando se postará o parádní hc-thrash začátek! Tato čtveřice poctivě koncertuje už nějaký ten pátek a je známá především v jihočeském regionu. V posledních letech udělali CONOPED velký skok vpřed a důkazem je i jejich poslední demo „Dotek civilisace“. Těšte se na parádní mix osmdesátkového hardcoru a thrashe. Čeká vás energický a přímočarý set!

[tisková zpráva]


Narozeninová pařba Korek & Žrout – LAHAR, ČAD, GRIDE, RABIES

Lahar, Čad, Gride, Rabies

Co: Metal, Hardcore, Grind koncert + oslava narozenin Žrouta a Korka
Kdy: 16.4.2016 (19:00)
Kde: Písek – Country club Papírák (za Jitexem)
Kdo: Čad (Sk), Lahar, Gride, Rabies
Rezervace vstupenek: lahar@email.cz

FB událost: https://www.facebook.com/events/…/

V sobotu 16.4.2016 se v Píseckém klubu Papírák (Country klub za areálem bývalého Jitexu) uskuteční koncert čtyř kapel ku příležitosti oslavy společných kulatin Korka a Žrouta z Lahar.

RABIES – noise/violence/hardcore, Vltavotýnsko
http://bandzone.cz/rabiesvzteklina
Jako první zřejmě odstartují večírek kolem 20 hodiny RABIES. Komando noise/violence /hardcore nadšenců z Vltavotýnska. Jejich noisecore začátky jsou datovány rokem 1996, tedy před 20 lety. Neskutečný!!! Na svém kontě mají kolem 40 releasů, převážně na nejrůznějších splitech , kompilačkách a 7“ vinylech a to s kapelami z celého světa (např. s Kolumbijcema CHULO nebo Španělákama Disturbance Project a nebo také s ČAD). Všechno striktně v duchu D.I.Y. Pamětníkům z Paluby není nutno představovat. Kdo neviděl žádnou Sykyho fotku nebo nečetl Šakalovo Noise master zine, jako by nebyl. Třešnička z Lahar archivu na závěr: Poprvé spolu hráli Lahar a Rabies (a zároveň i Gride)v Berouně 26.7.2003.

GRIDE – gride core, Prachatice
http://bandzone.cz/gride
Další spřízněné duše, které přijedou zahrát jsou jihočeští GRIDE z Prachaticka. Staří harcovníci, kteří letos koncem prázdnin oslaví 20. let existence. Jejich počátek se tedy datuje rokem 1996 (…zřejmě slušnej rok na zakládání kapel). Za tu dobu stihli odehrát nespočet koncertů, projet křížem krážem Evropu a dvakrát navštívili Spojené státy. V sestavě Gride došlo i na personální proměny. Holt není to sranda a vydržet skřípat 20 let je jen pro otrlé. Jejich specifická originální grindcore tvorba se poslední dobou posouvá čím dál více do roviny „Relapse úchyláren“. V jejich stylu však stále platí: kolik třešní tolik višní. Takže se máme na co těšit. Discografie Gride je plná vinylových skvostů. Namátkou: „Možnost volby“ (LP split s Mrtvou Budoucností), „Tanec bláznů“ (one side 12“), „Horizont událostí“, „Záškuby chaosu“ nebo split s holandskou hardcore partou Cockroach. Perlička z archivu Lahar: 23.9.2006… na společném tour Lahar a Gride po cestě do Regensburgu na squatu Danz byla v dodávce založena kapela ???? …………Radiolokátor!!!

ČAD – violence-thrash, Svätý Jur
http://bandzone.cz/cad
Jako hosté ze zahraničí zahrají na narozeninový pařbě slovenští ČAD. V současné době asi nejznámější a podle mnohých nejlepší metalová kapela ze Slovenska. Jejich start je datovaný rokem 1994 (pokud teda Pišta a Bandzone nekacá!). Počátek kapely a první vydaná věc byla psána hrubozrnným grincore rukopisem, psal se tehdy rok 1998. Následují splity s Anhumado Granujo(Cz), Dischord (Bra), Entrails Massacre (De), Grossmember (Pl), Unholy Grave (Jap), Rabies (Cz) atd. Od té doby kapela ušla poměrně dlouhou cestu. Čad představují dokonalé propojení metalu, crustu i grindu. Zpěvy se změnily z hlubokého chrochtořevu do srozumitelného mateřského jazyka, který zpěvák a kytarista v jedné osobě, Pišta ovládá na jedničku. Kytarové rify se přenesly do roviny starých metalových nápadů a srozumitelných thrash metalových výjezdů. Na basu to drtí jeho sestra a za velmi svižně rytmicky tepajícíma bicíma sedí dynamický kulometčík Jano s přezdívkou „Tornad“. Vřele doporučuji tvorbu z posledních let. Zvuk jejich desek prostě zabijí. Doporučuji poslechnout minimálně: „Psia krv“, „Súkromná vojna“, „Ťažký kov“ a poslední věc, která se ještě nedostala na vinyl, nese název „Čertova Kovadlina“. Držte si klobouky, protože ČAD vás roznesou na kopytech. Na písecku to myslím bude jejich premiéra!

LAHAR – thrash metal, Písek
https://laharthrash.bandcamp.com/
A konečně domácí stálice LAHAR v sestavě s oběma oslavenci Korkem a Žroutem! LAHAR to masakrují na scéně již čtrnáctým rokem. Za tu dobu prošli od fastcoru a thrashcoru ke klasickému thrash metalu. Vydali několik respektovaných nahrávek, z nichž ty poslední vyšly u Doomentia Records – „Umění strachu“, „Až přijde čas“ a split s Exorcizphobií. Kapelu neminuly ani personální změny. Korek (kytara) a Žrout (bicí) jsou jedinými původními členy, kteří pamatují všechny koncerty LAHAR. Ať to byl v minulosti support kapelám jako TANKARD nebo VENOMOUS CONCEPT, turné s kamarády GRIDE, několik účastí na festivalech Obscene Extreme nebo Brutal Assault. A tak by se dalo pokračovat. Za ty roky na scéně se z LAHAR stala česká thrashová jednička, která však nezapomíná ani na scénu hardcorovou. Dalo by se říct, že jsou LAHAR u nás pojítkem právě těchto dvou scén a na jejich koncertech lze vidět onášivkované džísky i prohnuté kšilty. V současnosti pětice připravuje materiál pro novou desku. Jenže na této narozeninové pařbě čekejte speciální set, který se jen tak opakovat nebude!!! Je dost možné, že se bude pařit na všem dobře známé skladby….:-) Na své si tak přijdou jak thrasheři, tak i hardkoristi. LAHAR se jednoduše vrátí v čase a naservírují intenzivní a energický set. Ostatně jako vždycky! Přijďte to s kamarády Korkem a Žroutem oslavit pořádným mosh pitem!

[tisková zpráva]


Redakční eintopf #72.3 – speciál 2014 (Kaša)

Kaša

Kaša:

Top5 2014:
1. Triptykon – Melana Chasmata
2. Robert Plant – Lullaby and… The Ceaseless Roar
3. Ne Obliviscaris – Citadel
4. Blut aus Nord – Memoria Vetusta III: Saturnian Poetry
5. Opeth – Pale Communion

CZ/SVK deska roku:
1. Čad – Čertova kovadlina
2. Streetmachine – Kult

Neřadový počin roku:
Blut aus Nord – Debemur MoRTi

Artwork roku:
Mastodon – Once More ‘Round the Sun

Shit roku:
Nickelback – No Fixed Address

Koncert roku:
Metallica: Aerodrome Festival 2014, 8.7.2014

Videoklip roku:
Taylor Swift – Shake It Off

Potěšení roku:
Sanctuary – The Year the Sun Died

Zklamání roku:
Pink Floyd – The Endless River

Top5 2014:

1. Triptykon – Melana Chasmata
Upřímně řečeno, o nejlepší desce minulého roku jsem nemusel nijak dlouho přemýšlet. Thomas Gabriel Fischer si od návratového alba Celtic Frost, “Monotheist”, udržuje famózní formu a “Melana Chasmata” démonických Triptykon budiž dalším důkazem. Obskurní atmosféra funguje ruku v ruce s kompozičně skvěle vybalancovanými skladbami naprosto výtečně a výsledkem je fantastické album, které za svým předchůdcem možná lehce zaostává, ale na první místo v mém skromném žebříčku to suverénně stačí.

2. Robert Plant – Lullaby and… The Ceaseless Roar
Zřejmě nejlepší zpěvák rockové historie se letos připomněl s albem, které podtrhuje jeho hudební vizionářství a nespoutanost. “Lullaby and… The Ceaseless Roar” směle přechází od rocku k anglickému folku, country, blues až k africké world music a vůbec nepůsobí roztříštěně. Naopak; vše je vybalancováno do nejmenšího detailu a já bych neměnil jedinou vteřinu. Pokud bych měl vybrat jedno loňské album, o kterém se dá říct, že má duši, tak to bude desátá studiová nahrávka Roberta Planta. Nádherná a velice podmanivá záležitost.

3. Ne Obliviscaris – Citadel
“Citadel”
z pera Ne Obliviscaris je počin, který ze všech zde uvedených točím nejkratší dobu, ale přesto nepochybuji, že by si své místo zde nezasloužil. “Citadel” není deska, o níž by se dalo říct, že je jednoduchá na poslech, ale když jí trochu toho času věnujete, tak nebudete litovat, protože koncentrace geniálních pasáží je opravdu vysoká. Ne Obliviscaris dokázali navázat na skvělý debut a já před nimi smekám, protože takový výsledek jsem vážně nečekal.

4. Blut aus Nord – Memoria Vetusta III: Saturnian Poetry
Třetí pokračování ságy “Memoria Vetusta” s podtitulem “Saturnian Poetry” je z mého pohledu takřka dokonalou syntézou klasicky uchopeného animálního black metalu s melodicky epickými momenty chladného severu. Se zachováním chaotického vzezření, které je pro Blut aus Nord tolik typické, je “Memoria Vetusta III: Saturnian Poetry” dechberoucí nahrávkou, jež mě ani po mnoha posleších nepřestává bavit.

5. Opeth – Pale Communion
Pokud jsem si doposud svými volbami do Top5 nejlepších nahrávek byl suverénně jistý, tak s pátou pozicí jsem byl dlouho na vážkách. A nejsem si jí jistý ani v tuto chvíli. Ne, že by Opeth nahráli špatné album, ale stejně tak by se na tomto místě mohl nacházet Devin Townsend, jehož “Z2” roste s každým dalším poslechem, Mastodon, Sanctuary, Bloodbath nebo Nightbringer. Mikael Åkerfeldt a jeho družina je mi však pocitově o malý kousek bližší, takže volím “Pale Communion”, které parádně napravilo pošramocenou pověst kapely po slabším “Heritage” a postavilo ji zpět na nohy. Pokud bylo Mikaelovým záměrem napsat košatě vystavěné a hřejivé kompozice s krásnou retro náladou, tak se mu to povedlo na jedničku.

Streetmachine - Kult

CZ/SVK deska roku:

1. Čad – Čertova kovadlina
Slovenská trojice Čad na “Čertově kovadlině” nijak neposouvá své hranice vyznačené thrash metalem, crustem, punkem a kdo ví čím vším, ale desítka skladeb má obrovskou intenzitu a sílu. I tak ale můžu říct, že “Čertova kovadlina” obsahuje dost chytrých nápadů a na první poslech skrytých tajů, takže jeden poslech v žádném případě nestačí. Skvělý zvuk, poetické texty plné ironie a štiplavosti… “Čertova kovadlina” prostě zabíjí.

2. Streetmachine – Kult
Ještě před několika měsíci by mne nenapadlo, že v roce, kdy své album vydávají Master’s Hammer, se na ně v mém skromném výběru nedostane. “Vagus Vetus” bylo dlouhou dobu na pomyslném druhém místě, ale hardcoroví Streetmachine mě s “Kultem” sfoukli jako svíčku. Pokud si někdo myslí, že metalický hardcore ve stylu Hatebreed musí nutně pocházet ze zámoří, tak Streetmachine jej vyvádí z omylu a servírují zatraceně silnou žánrovou klasiku.

Neřadový počin roku:

Blut aus Nord – Debemur MoRTi
Blut aus Nord
mají v této kategorii pozici značně usnadněnou, protože neřadovým počinům nevěnuji až takovou pozornost a vzhledem k tomu, že avantgardní Francouze sleduji pravidelně, tak mě nenapadá silnější konkurence. To však nemění nic na tom, že “Debemur MoRTi” obsahuje silný materiál, který spájí ten jejich chaos a unikátní melodie v poutavý výsledek.

Mastodon - Once More Round the Sun

Artwork roku:

Mastodon – Once More ‘Round the Sun
Láska na první pohled. Jinak to neumím popsat. Mastodon jsou zajímavými obaly pověstní, ale malba z dílny umělce známého jako Skinner, která zdobí “Once More ‘Round the Sun”, je vážně skvělá. Přestože mi booklet přijde malinko chudý a dokázal bych si představit obsáhlejší verzi, tak hra všech těch barev, se kterými Skinner pracoval, je jako album samotné: barvité, hravé a jak je u Mastodon zvykem, lehce psychedelické.

Shit roku:

Nickelback – No Fixed Address
Vážně je třeba něco dodávat? Tohle je tak špatné, že nemám slov. Jedno by se vlastně našlo: ohavnost.

Koncert roku:

Metallica: Aerodrome Festival 2014, 8.7.2014
Metallica
v báječné formě, fantastický zvuk, báječné publikum… prostě všechny hvězdy ve správné konstelaci, aby se tento večer stal pro mou maličkost opravdu pamětihodný. Ani ten proklatý déšť na tom nemohl nic změnit. Splnil jsem si sen a byla to naprostá bomba!

Videoklip roku:

Taylor Swift – Shake It Off
Pokud si pod kategorií “videoklip roku” přestavím klip, který jsem v daném roce viděl nejčastěji a na nějž jsem se koukal fakt rád, tak “Shake It Off” nemá konkurenci. Tanec na mnoho způsobů v podání blonďaté sympaťačky si mne prostě získal, a to natolik, že jsem byl schopný na “Shake It Off” čučet klidně i několikrát denně.

Potěšení roku:

Sanctuary – The Year the Sun Died
Obecně bych tuto kategorii rozšířil na návratová alba hned několika skupin, ale nejvíc mě potěšili Sanctuary se svým “The Year the Sun Died”. Warrel Dane ve fantastické formě podporován skvělými kompozicemi a silnými instrumentální výkony. Nic víc ke spokojenosti nepotřebuji. Přestože bych si na tuhle kapelu svoje prachy nevsadil, tak svým novinkovým materiálem mě posadila na prdel.

Zklamání roku:

Pink Floyd – The Endless River
Ne, že by “The Endless River” bylo vyloženým průserem, ale přeci jen jsem očekával něco víc než album, které je ve výsledku mdlé a celkově takové nijaké. Je to prostě škoda a spíš než nové album Pink Floyd bych si dokázal představit sólový počin Davida Gilmoura, který na “On an Island” ukázal, že stále umí.

Triptykon

Zhodnocení roku:

Osobně si na hudební stránku loňského roku nemůžu stěžovat. Přestože by se dalo říct, že vycházela jak alba lepší, tak horší a rok 2014 nebyl vlastně ničím výjimečný, tak já si z něj odnáším velké množství počinů, které si mne podmanily. V dnešní uspěchané době, kdy je scéna neskutečně přeplněná a denně vychází neskutečná kvanta muziky, se kvalitní hudba objevuje mnohem hůře, a proto jsem rád, že díky Sicmaggotu, který – zdá se – přežil klinickou smrt z konce minulého roku, k ní mám daleko blíž, než by tomu bylo bez něj. Nezbývá, než si přát, aby letošní rok byl co do množství kvalitních alb minimálně stejně silný jako 2014!


Čad – Čertova kovadlina

Čad - Čertova kovadlina
Země: Slovensko
Žánr: crust / thrash metal
Datum vydání: 10.7.2014
Label: Vandal Records

Hodnocení: 7,5/10

Odkazy:
bandzone

Neúnavná trojice Čad pravidelně zásobuje svou početnou fanouškovskou základnu silnými deskami a v tomto duchu se nese taky novinka “Čertova kovadlina”. Prosté jako facka a hned je jasné, že Pišta a spol. nadrtili další porci zničujícího materiálu, ve kterém se mísí až punk/crustová intenzita s thrash metalovou energičností. Pro fanouška nového by se mohla “Čertova kovadlina” zdát na první poslech jako deska až zbytečně jednoduchá a nedlouho trvanlivá, ale Čad mají patent na to, jak i zdánlivě primitivní řežbu učinit zajímavou na více poslechů.

Stejně jako minule na “Ťažký kov” se konečné zvukové kontury ladily na Floridě ve studiu Mana, což je opět zárukou perfektně hutného soundu, jemuž se na slovenské poměry nedá nic vytknout. Stačí si poslechnout úvodní titulní pumelici, která je jako úder pěstí. Metalově přesná rytmika v pekelném tempu s ostrými kytarami, které si s sebou nesou špetku punkové neučesanosti a nad tím vším skvělý Pišta s povedenými texty (“Vyvrhel” je v tomto ohledu pecka). Oproti poslednímu albu přibylo pomalejších momentů a je jasné, že cílem “Čertovy kovadliny” není jen bezhlavě ničit, ale třeba v “Démon samoty” se hudba příjemně odlehčí a zpomalí, nicméně hned následující “Demolačná čata” dostává svému titulu a rychle vás hodí do neurvalé směsice výše uvedených stylů.

Při pohledu na seznam skladeb si jistě všimnete čtveřice bonusů, jejichž význam nechápu už jen z toho hlediska, že jsou ošetřeny jiným zvukem a třeba poslední “Tourbus Terror” je záznamem ze zkušebny. Pokud se však zaměřím na jádro nahrávky, které tvoří desítka regulérních skladeb (plus jedno kratší intro “Vyhňa pekiel”), tak se opět ukazuje, že Čad patří ke špičce na poli česko-slovenské metalové scény, protože při poslechu “Čertovy kovadliny” si člověk říká, že takových desek není nikdy dost. Skvělá placka, jíž vévodí titulní hitovka spolu s dvojicí “Vyvrheľ” a “V krku krv”.