Archiv štítku: Čad

Narozeninová pařba Korek & Žrout – LAHAR, ČAD, GRIDE, RABIES

Lahar, Čad, Gride, Rabies

Co: Metal, Hardcore, Grind koncert + oslava narozenin Žrouta a Korka
Kdy: 16.4.2016 (19:00)
Kde: Písek – Country club Papírák (za Jitexem)
Kdo: Čad (Sk), Lahar, Gride, Rabies
Rezervace vstupenek: lahar@email.cz

FB událost: https://www.facebook.com/events/…/

V sobotu 16.4.2016 se v Píseckém klubu Papírák (Country klub za areálem bývalého Jitexu) uskuteční koncert čtyř kapel ku příležitosti oslavy společných kulatin Korka a Žrouta z Lahar.

RABIES – noise/violence/hardcore, Vltavotýnsko
http://bandzone.cz/rabiesvzteklina
Jako první zřejmě odstartují večírek kolem 20 hodiny RABIES. Komando noise/violence /hardcore nadšenců z Vltavotýnska. Jejich noisecore začátky jsou datovány rokem 1996, tedy před 20 lety. Neskutečný!!! Na svém kontě mají kolem 40 releasů, převážně na nejrůznějších splitech , kompilačkách a 7“ vinylech a to s kapelami z celého světa (např. s Kolumbijcema CHULO nebo Španělákama Disturbance Project a nebo také s ČAD). Všechno striktně v duchu D.I.Y. Pamětníkům z Paluby není nutno představovat. Kdo neviděl žádnou Sykyho fotku nebo nečetl Šakalovo Noise master zine, jako by nebyl. Třešnička z Lahar archivu na závěr: Poprvé spolu hráli Lahar a Rabies (a zároveň i Gride)v Berouně 26.7.2003.

GRIDE – gride core, Prachatice
http://bandzone.cz/gride
Další spřízněné duše, které přijedou zahrát jsou jihočeští GRIDE z Prachaticka. Staří harcovníci, kteří letos koncem prázdnin oslaví 20. let existence. Jejich počátek se tedy datuje rokem 1996 (…zřejmě slušnej rok na zakládání kapel). Za tu dobu stihli odehrát nespočet koncertů, projet křížem krážem Evropu a dvakrát navštívili Spojené státy. V sestavě Gride došlo i na personální proměny. Holt není to sranda a vydržet skřípat 20 let je jen pro otrlé. Jejich specifická originální grindcore tvorba se poslední dobou posouvá čím dál více do roviny „Relapse úchyláren“. V jejich stylu však stále platí: kolik třešní tolik višní. Takže se máme na co těšit. Discografie Gride je plná vinylových skvostů. Namátkou: „Možnost volby“ (LP split s Mrtvou Budoucností), „Tanec bláznů“ (one side 12“), „Horizont událostí“, „Záškuby chaosu“ nebo split s holandskou hardcore partou Cockroach. Perlička z archivu Lahar: 23.9.2006… na společném tour Lahar a Gride po cestě do Regensburgu na squatu Danz byla v dodávce založena kapela ???? …………Radiolokátor!!!

ČAD – violence-thrash, Svätý Jur
http://bandzone.cz/cad
Jako hosté ze zahraničí zahrají na narozeninový pařbě slovenští ČAD. V současné době asi nejznámější a podle mnohých nejlepší metalová kapela ze Slovenska. Jejich start je datovaný rokem 1994 (pokud teda Pišta a Bandzone nekacá!). Počátek kapely a první vydaná věc byla psána hrubozrnným grincore rukopisem, psal se tehdy rok 1998. Následují splity s Anhumado Granujo(Cz), Dischord (Bra), Entrails Massacre (De), Grossmember (Pl), Unholy Grave (Jap), Rabies (Cz) atd. Od té doby kapela ušla poměrně dlouhou cestu. Čad představují dokonalé propojení metalu, crustu i grindu. Zpěvy se změnily z hlubokého chrochtořevu do srozumitelného mateřského jazyka, který zpěvák a kytarista v jedné osobě, Pišta ovládá na jedničku. Kytarové rify se přenesly do roviny starých metalových nápadů a srozumitelných thrash metalových výjezdů. Na basu to drtí jeho sestra a za velmi svižně rytmicky tepajícíma bicíma sedí dynamický kulometčík Jano s přezdívkou „Tornad“. Vřele doporučuji tvorbu z posledních let. Zvuk jejich desek prostě zabijí. Doporučuji poslechnout minimálně: „Psia krv“, „Súkromná vojna“, „Ťažký kov“ a poslední věc, která se ještě nedostala na vinyl, nese název „Čertova Kovadlina“. Držte si klobouky, protože ČAD vás roznesou na kopytech. Na písecku to myslím bude jejich premiéra!

LAHAR – thrash metal, Písek
https://laharthrash.bandcamp.com/
A konečně domácí stálice LAHAR v sestavě s oběma oslavenci Korkem a Žroutem! LAHAR to masakrují na scéně již čtrnáctým rokem. Za tu dobu prošli od fastcoru a thrashcoru ke klasickému thrash metalu. Vydali několik respektovaných nahrávek, z nichž ty poslední vyšly u Doomentia Records – „Umění strachu“, „Až přijde čas“ a split s Exorcizphobií. Kapelu neminuly ani personální změny. Korek (kytara) a Žrout (bicí) jsou jedinými původními členy, kteří pamatují všechny koncerty LAHAR. Ať to byl v minulosti support kapelám jako TANKARD nebo VENOMOUS CONCEPT, turné s kamarády GRIDE, několik účastí na festivalech Obscene Extreme nebo Brutal Assault. A tak by se dalo pokračovat. Za ty roky na scéně se z LAHAR stala česká thrashová jednička, která však nezapomíná ani na scénu hardcorovou. Dalo by se říct, že jsou LAHAR u nás pojítkem právě těchto dvou scén a na jejich koncertech lze vidět onášivkované džísky i prohnuté kšilty. V současnosti pětice připravuje materiál pro novou desku. Jenže na této narozeninové pařbě čekejte speciální set, který se jen tak opakovat nebude!!! Je dost možné, že se bude pařit na všem dobře známé skladby….:-) Na své si tak přijdou jak thrasheři, tak i hardkoristi. LAHAR se jednoduše vrátí v čase a naservírují intenzivní a energický set. Ostatně jako vždycky! Přijďte to s kamarády Korkem a Žroutem oslavit pořádným mosh pitem!

[tisková zpráva]


Redakční eintopf #72.3 – speciál 2014 (Kaša)

Kaša

Kaša:

Top5 2014:
1. Triptykon – Melana Chasmata
2. Robert Plant – Lullaby and… The Ceaseless Roar
3. Ne Obliviscaris – Citadel
4. Blut aus Nord – Memoria Vetusta III: Saturnian Poetry
5. Opeth – Pale Communion

CZ/SVK deska roku:
1. Čad – Čertova kovadlina
2. Streetmachine – Kult

Neřadový počin roku:
Blut aus Nord – Debemur MoRTi

Artwork roku:
Mastodon – Once More ‘Round the Sun

Shit roku:
Nickelback – No Fixed Address

Koncert roku:
Metallica: Aerodrome Festival 2014, 8.7.2014

Videoklip roku:
Taylor Swift – Shake It Off

Potěšení roku:
Sanctuary – The Year the Sun Died

Zklamání roku:
Pink Floyd – The Endless River

Top5 2014:

1. Triptykon – Melana Chasmata
Upřímně řečeno, o nejlepší desce minulého roku jsem nemusel nijak dlouho přemýšlet. Thomas Gabriel Fischer si od návratového alba Celtic Frost, “Monotheist”, udržuje famózní formu a “Melana Chasmata” démonických Triptykon budiž dalším důkazem. Obskurní atmosféra funguje ruku v ruce s kompozičně skvěle vybalancovanými skladbami naprosto výtečně a výsledkem je fantastické album, které za svým předchůdcem možná lehce zaostává, ale na první místo v mém skromném žebříčku to suverénně stačí.

2. Robert Plant – Lullaby and… The Ceaseless Roar
Zřejmě nejlepší zpěvák rockové historie se letos připomněl s albem, které podtrhuje jeho hudební vizionářství a nespoutanost. “Lullaby and… The Ceaseless Roar” směle přechází od rocku k anglickému folku, country, blues až k africké world music a vůbec nepůsobí roztříštěně. Naopak; vše je vybalancováno do nejmenšího detailu a já bych neměnil jedinou vteřinu. Pokud bych měl vybrat jedno loňské album, o kterém se dá říct, že má duši, tak to bude desátá studiová nahrávka Roberta Planta. Nádherná a velice podmanivá záležitost.

3. Ne Obliviscaris – Citadel
“Citadel”
z pera Ne Obliviscaris je počin, který ze všech zde uvedených točím nejkratší dobu, ale přesto nepochybuji, že by si své místo zde nezasloužil. “Citadel” není deska, o níž by se dalo říct, že je jednoduchá na poslech, ale když jí trochu toho času věnujete, tak nebudete litovat, protože koncentrace geniálních pasáží je opravdu vysoká. Ne Obliviscaris dokázali navázat na skvělý debut a já před nimi smekám, protože takový výsledek jsem vážně nečekal.

4. Blut aus Nord – Memoria Vetusta III: Saturnian Poetry
Třetí pokračování ságy “Memoria Vetusta” s podtitulem “Saturnian Poetry” je z mého pohledu takřka dokonalou syntézou klasicky uchopeného animálního black metalu s melodicky epickými momenty chladného severu. Se zachováním chaotického vzezření, které je pro Blut aus Nord tolik typické, je “Memoria Vetusta III: Saturnian Poetry” dechberoucí nahrávkou, jež mě ani po mnoha posleších nepřestává bavit.

5. Opeth – Pale Communion
Pokud jsem si doposud svými volbami do Top5 nejlepších nahrávek byl suverénně jistý, tak s pátou pozicí jsem byl dlouho na vážkách. A nejsem si jí jistý ani v tuto chvíli. Ne, že by Opeth nahráli špatné album, ale stejně tak by se na tomto místě mohl nacházet Devin Townsend, jehož “Z2” roste s každým dalším poslechem, Mastodon, Sanctuary, Bloodbath nebo Nightbringer. Mikael Åkerfeldt a jeho družina je mi však pocitově o malý kousek bližší, takže volím “Pale Communion”, které parádně napravilo pošramocenou pověst kapely po slabším “Heritage” a postavilo ji zpět na nohy. Pokud bylo Mikaelovým záměrem napsat košatě vystavěné a hřejivé kompozice s krásnou retro náladou, tak se mu to povedlo na jedničku.

Streetmachine - Kult

CZ/SVK deska roku:

1. Čad – Čertova kovadlina
Slovenská trojice Čad na “Čertově kovadlině” nijak neposouvá své hranice vyznačené thrash metalem, crustem, punkem a kdo ví čím vším, ale desítka skladeb má obrovskou intenzitu a sílu. I tak ale můžu říct, že “Čertova kovadlina” obsahuje dost chytrých nápadů a na první poslech skrytých tajů, takže jeden poslech v žádném případě nestačí. Skvělý zvuk, poetické texty plné ironie a štiplavosti… “Čertova kovadlina” prostě zabíjí.

2. Streetmachine – Kult
Ještě před několika měsíci by mne nenapadlo, že v roce, kdy své album vydávají Master’s Hammer, se na ně v mém skromném výběru nedostane. “Vagus Vetus” bylo dlouhou dobu na pomyslném druhém místě, ale hardcoroví Streetmachine mě s “Kultem” sfoukli jako svíčku. Pokud si někdo myslí, že metalický hardcore ve stylu Hatebreed musí nutně pocházet ze zámoří, tak Streetmachine jej vyvádí z omylu a servírují zatraceně silnou žánrovou klasiku.

Neřadový počin roku:

Blut aus Nord – Debemur MoRTi
Blut aus Nord
mají v této kategorii pozici značně usnadněnou, protože neřadovým počinům nevěnuji až takovou pozornost a vzhledem k tomu, že avantgardní Francouze sleduji pravidelně, tak mě nenapadá silnější konkurence. To však nemění nic na tom, že “Debemur MoRTi” obsahuje silný materiál, který spájí ten jejich chaos a unikátní melodie v poutavý výsledek.

Mastodon - Once More Round the Sun

Artwork roku:

Mastodon – Once More ‘Round the Sun
Láska na první pohled. Jinak to neumím popsat. Mastodon jsou zajímavými obaly pověstní, ale malba z dílny umělce známého jako Skinner, která zdobí “Once More ‘Round the Sun”, je vážně skvělá. Přestože mi booklet přijde malinko chudý a dokázal bych si představit obsáhlejší verzi, tak hra všech těch barev, se kterými Skinner pracoval, je jako album samotné: barvité, hravé a jak je u Mastodon zvykem, lehce psychedelické.

Shit roku:

Nickelback – No Fixed Address
Vážně je třeba něco dodávat? Tohle je tak špatné, že nemám slov. Jedno by se vlastně našlo: ohavnost.

Koncert roku:

Metallica: Aerodrome Festival 2014, 8.7.2014
Metallica
v báječné formě, fantastický zvuk, báječné publikum… prostě všechny hvězdy ve správné konstelaci, aby se tento večer stal pro mou maličkost opravdu pamětihodný. Ani ten proklatý déšť na tom nemohl nic změnit. Splnil jsem si sen a byla to naprostá bomba!

Videoklip roku:

Taylor Swift – Shake It Off
Pokud si pod kategorií “videoklip roku” přestavím klip, který jsem v daném roce viděl nejčastěji a na nějž jsem se koukal fakt rád, tak “Shake It Off” nemá konkurenci. Tanec na mnoho způsobů v podání blonďaté sympaťačky si mne prostě získal, a to natolik, že jsem byl schopný na “Shake It Off” čučet klidně i několikrát denně.

Potěšení roku:

Sanctuary – The Year the Sun Died
Obecně bych tuto kategorii rozšířil na návratová alba hned několika skupin, ale nejvíc mě potěšili Sanctuary se svým “The Year the Sun Died”. Warrel Dane ve fantastické formě podporován skvělými kompozicemi a silnými instrumentální výkony. Nic víc ke spokojenosti nepotřebuji. Přestože bych si na tuhle kapelu svoje prachy nevsadil, tak svým novinkovým materiálem mě posadila na prdel.

Zklamání roku:

Pink Floyd – The Endless River
Ne, že by “The Endless River” bylo vyloženým průserem, ale přeci jen jsem očekával něco víc než album, které je ve výsledku mdlé a celkově takové nijaké. Je to prostě škoda a spíš než nové album Pink Floyd bych si dokázal představit sólový počin Davida Gilmoura, který na “On an Island” ukázal, že stále umí.

Triptykon

Zhodnocení roku:

Osobně si na hudební stránku loňského roku nemůžu stěžovat. Přestože by se dalo říct, že vycházela jak alba lepší, tak horší a rok 2014 nebyl vlastně ničím výjimečný, tak já si z něj odnáším velké množství počinů, které si mne podmanily. V dnešní uspěchané době, kdy je scéna neskutečně přeplněná a denně vychází neskutečná kvanta muziky, se kvalitní hudba objevuje mnohem hůře, a proto jsem rád, že díky Sicmaggotu, který – zdá se – přežil klinickou smrt z konce minulého roku, k ní mám daleko blíž, než by tomu bylo bez něj. Nezbývá, než si přát, aby letošní rok byl co do množství kvalitních alb minimálně stejně silný jako 2014!


Čad – Čertova kovadlina

Čad - Čertova kovadlina
Země: Slovensko
Žánr: crust / thrash metal
Datum vydání: 10.7.2014
Label: Vandal Records

Hodnocení: 7,5/10

Odkazy:
bandzone

Neúnavná trojice Čad pravidelně zásobuje svou početnou fanouškovskou základnu silnými deskami a v tomto duchu se nese taky novinka “Čertova kovadlina”. Prosté jako facka a hned je jasné, že Pišta a spol. nadrtili další porci zničujícího materiálu, ve kterém se mísí až punk/crustová intenzita s thrash metalovou energičností. Pro fanouška nového by se mohla “Čertova kovadlina” zdát na první poslech jako deska až zbytečně jednoduchá a nedlouho trvanlivá, ale Čad mají patent na to, jak i zdánlivě primitivní řežbu učinit zajímavou na více poslechů.

Stejně jako minule na “Ťažký kov” se konečné zvukové kontury ladily na Floridě ve studiu Mana, což je opět zárukou perfektně hutného soundu, jemuž se na slovenské poměry nedá nic vytknout. Stačí si poslechnout úvodní titulní pumelici, která je jako úder pěstí. Metalově přesná rytmika v pekelném tempu s ostrými kytarami, které si s sebou nesou špetku punkové neučesanosti a nad tím vším skvělý Pišta s povedenými texty (“Vyvrhel” je v tomto ohledu pecka). Oproti poslednímu albu přibylo pomalejších momentů a je jasné, že cílem “Čertovy kovadliny” není jen bezhlavě ničit, ale třeba v “Démon samoty” se hudba příjemně odlehčí a zpomalí, nicméně hned následující “Demolačná čata” dostává svému titulu a rychle vás hodí do neurvalé směsice výše uvedených stylů.

Při pohledu na seznam skladeb si jistě všimnete čtveřice bonusů, jejichž význam nechápu už jen z toho hlediska, že jsou ošetřeny jiným zvukem a třeba poslední “Tourbus Terror” je záznamem ze zkušebny. Pokud se však zaměřím na jádro nahrávky, které tvoří desítka regulérních skladeb (plus jedno kratší intro “Vyhňa pekiel”), tak se opět ukazuje, že Čad patří ke špičce na poli česko-slovenské metalové scény, protože při poslechu “Čertovy kovadliny” si člověk říká, že takových desek není nikdy dost. Skvělá placka, jíž vévodí titulní hitovka spolu s dvojicí “Vyvrheľ” a “V krku krv”.