Archiv štítku: Cadaveria

Cadaveria

Cadaveria - Horror Metal
Země: Itálie
Žánr: black / gothic metal

Otázky: H.
Odpovědi: Cadaveria
Překlad: H.
Počet otázek: 18

ENGLISH VERSION HERE

Odkazy:
web / facebook / twitter

Itálie možná není země plná metalových hvězd, přesto jsou zde hudebníci, bez nichž by žánrová scéna bylo jistě chudší. A zpěvačka Cadaveria patří bezesporu mezi ně. Její kariéra začala v dnes kultovních Opera IX, od nichž v roce 2001 a společně s bubeníkem Flegiasem/Marcelo Santosem založila novou kapelu Cadaveria. Obě skupiny byly samozřejmě předmětem našeho rozhovoru (ačkoliv Opera IX spíše okrajově), ale došlo i na několik dalších témat jako vedlejší projekt DyNAbyte nebo něco o Cadaverii osobně…


Zdravím do Itálie! Pokud to nevadí, začal bych trochu těžší otázkou. Asi před dvěma měsíci jste vydali novou edici vašeho posledního alba, takže první dotaz se sám nabízí – proč jste se tak rozhodli? Samozřejmě vím, že tu jsou dva bonusové songy, ale… inu, dovolím si být upřímný – ačkoliv mám rád vaší muziku a i “Horror Metal”, nejsem si jistý, jestli vidím důvod pro vydání alba podruhé rok po originální verzi jen kvůli dvěma bonusovým písničkám. Určitě bych tomu rozuměl, kdyby bylo původní vydání už rozprodané, ale pokud vím, je stále k dispozici – minimálně tady v České republice…

Ano, je zde pořád sto nebo dvě stě kopií z prvního výlisu, ale jsou roztroušeny po evropských distribucích, tudíž jich není dostatek, aby pokryly stálou poptávku, kterou má kapela z webu. Máme naplánovaných pár živých vystoupení do konce roku a potřebujeme víc kusů pro prodej na koncertech, takže náš label naplánoval nový výlis. Nevidím nic zvláštního na přidání dvou bonusových skladeb, namísto dolisování stejné verze. Album to obohatilo a lidé, kteří si koupí novou edici, si mohou užít něco navíc.

Druhá otázka bude trochu podobná – proč jste se rozhodli předělat “Whispers of Sin” a “Hypnotic Psychosis” do nových verzí? Tyto “Ancestral” a “Chaotic” remixy jsou skvělé, ale já osobně jsem neměl sebemenší problém ani s originálními verzemi… byli jste nespokojení s původními verzemi, nebo jste jen chtěli nabídnout nový pohled na tyto dvě písničky?

Strávili jsme dva roky předprodukcí, nahráváním, mixem a masteringem “Horror Metal” a byli jsme plně spokojeni s finálním výsledkem, který vyšel v lednu 2012. Mít vlastní nahrávací studio ale člověku dovoluje zkoušet nové experimenty a přesně to jsme udělali s těmito dvěma remixy. Takhle umělci vždy budou pracovat, že mohou volně předělat své výtvory, manipulovat s nimi a bavit se jimi. Víte, zejména začátek původní verze “Hypnotic Psychosis” obsahoval nějaké odkazy na devadesátky a new wave. Byla jsem zvědavá, jak by ty písničky vypadaly, kdybych je nazpívala pouze growlingem. Přesně to jsem udělala a myslím, že výsledek je vážně senzační. Takže žádné dodatečné nápady, ve skutečnosti jsme původní songy nevyměnili, jen přidali dva remixy. Rozhodně nejsme první kapela, která to udělala, takže v tom nevidím nic výjimečného nebo nadpřirozeného.

Další znovuvydání, které vychází za pár dní, je nová edice prvního alba kapely, “The Shadows’ Madame”, což je samozřejmě logické, protože nahrávka je už nějakou dobu rozprodaná. Nicméně, druhou desku “Far Away from Conformity” už dnes také není lehké sehnat… máte nějaké plány na nové vydání i tohoto alba?

Ano, mám velmi jasnou představu, co by mělo vyjít v příštích dvou letech, a “Far Away from Conformity” je v tom zahrnuto také. Uvažuji o speciální edici, která by měla vyjít v roce 2014, nejspíše na vinylu a s obnoveným artworkem. Uvidíme…

Ještě jedna věc mě napadá ohledně reedic… během posledních pár let jsme svědky vzkříšení LP formátu, až to vypadá, že dnes vychází na vinylu úplně všechno… pokud ale vím, žádné ze čtyř alb Cadaveria na LP doposud nevyšlo, jen na CD, je to tak? Myslíš, že tu je možnost, že by vaše desky byly někdy k dispozici i na LP?

Viz výše.

Cadaveria

Dobrá, pojďme se na chvíli bavit o “Horror Metal”… mezi “In Your Blood” a “Horror Metal” byla pětiletá díra. Proč příprava a vydání alba trvaly tak dlouho?

Byli jsme hodně zaneprázdnění propagací “In Your Blood”. V letech 2009 a 2010 se objevily zahraniční koncerty a v té samé době jsem ještě vydala druhé album DyNAbyte, mého vedlejšího projektu, a také jsem se musela postarat o některé osobní záležitosti. Takže až koncem roku 2010 jsem byla schopna se plně soustředit na novou desku Cadaveria, ačkoliv mnoho kytarových riffů již bylo napsáno a větší část textů už také byla připravena předtím. Strávili jsme ve studiu hodně času, hlavně s mixem alba a jeho masteringem, deska tedy konečně vyšla až v lednu 2012. Pracovali jsme beze spěchu a studio jsme opustili až tehdy, kdy jsme byli na 100% spokojeni. Díky tomu, že jsme nezávislí hudebníci, kteří patří do undergroundové scény, máme to štěstí, že vůbec nejsme vázáni pravidly marketingu a tlakem labelů.

Musím se přiznat, že když byla vypuštěna obálka “Horror Metal”, byl jsem docela překvapený tou “zombie” image. Předpokládám, že by to mělo mít souvislost s názvem alba, je to tak? Nicméně, v samotných textech jsem žádnou koncepční linku nenašel, takže se jedná jen o vystihnutí názvu?

Ve skutečnosti žádný koncept na desce není. Každý song má svůj vlastní příběh a silnou identitu a žádný z nich není plně reprezentativní, aby se stal titulní písní nahrávky. O názvu jsme nepřemýšleli, dokud jsme nedokončili nahrávání. Když jsme pak poslouchali celou práci, uvědomili jsme si, že hlavním tématem, jediným a společným jmenovatelem byla obskurnost, temnota pulzující ve všech skladbách. Ihned jsme pochopili, že jediným možným názvem bylo “Horror Metal”, převzali jsme definici, kterou fanoušci a kritici dávali našemu vlastnímu stylu už od našeho debutu “The Shadows’ Madame”. Díky rozhodnutí pojmenovat album “Horror Metal” jsme si zvolili velmi jednoduchou obálku: fotku kapely. Jak už jsem řekla, idea byla velmi jednoduchá, v jistém smyslu i trochu staromódní, ale na druhou stranu je to také originální, protože dnes spousta skupin na obaly CD používá kresby. Začali jsme s jednoduchým nápadem, obrázek jsme pak obohatili promyšleným make-upem, který si jasně dělá legraci z naší image (jak už jsme zvyklí, vyvíjíme se s každým novým počinem) a s pojmem “horor”. Co se hudby týče, album je založené na hororu a vyzařuje z něj zlověstná atmosféra; co se vizuálu týče, obal zosobňuje hororovou postavu par excellence: zombie.

Také jsem si všiml, že všichni členové kapely kromě tebe používají jako pseudonymy jména záporáků z filmů Davida Lynche… proč? Je to nějak spojeno s pojmenování alba (a také stylu kapely, jak je psáno ve vaší biografii na webu) “Horror Metal”? A proč David Lynch? Jste v kapele fanoušci jeho filmů? Pokud ano, jaký je tvůj nejoblíbenější?

Já jsem tvůrce filmů, mám titul z historie a kritiky kinematografie a má disertační práce na univerzitě byla o “Lost Highway” od Davida Lynche. Miluji jeho nesrozumitelné snímky plné nadpřirozených prvků. Film je každopádně velkým zdrojem inspirace naší hudby, textů, artworků a klipů.

Pokud ti to nevadí, zeptal by se teď na pár věcí o tobě… Ze všeho nejdříve, jak ses dostala k hudbě obecně a k metalové scéně? Jsou nějaké kapely, které tě přesvědčily, že se chceš také stát hudebnicí? Jinými slovy – jak vypadaly tvé první hudební kroky?

Vždy jsem milovala zpěv, ale vážněji jsem to začala dělat náhodou. Má první kapela s názvem Marciume začala jako vtip, jen jsme strávili několik večerů ve zkušebně namísto v hospodě. Po několik měsících jsem potkala kluky z Opera IX a vstoupila do skupiny. Můžu říct, že muzika patří k mé osobnosti. Navštěvovala jsem živé koncerty už ve velmi nízkém věku, v osmi, deseti letech. Chodila jsem se svým otcem, jenž mě vzdělával v klasické hudbě. Když jsem se poprvé dostala k mikrofonu, uvědomila jsem si, že dokážu zpívat growlingem. Znělo mi to trochu zvláštně, když jsem byla dívka. Posléze jsem se dostala k Holy Moses (to byl rok 1992) a viděla jsem, že nejsem jediná. To mě popostrčilo, abych si věřila, našla svou vlastní cestu a pokračovala.

Předchozí otázka byla také položena jako most k téhle – není tajemstvím, že tvoje první důležitá kapela byla Opera IX, k níž ses přidala v roce 1992 a která se později stala jednou z nejznámějších black metalových kapel v Itálii. Nicméně, v této době nebylo běžné, aby se ženy zabývaly metalovou muzikou, hlavně v extrémních žánrech. Jak se stalo, že ses rozhodla stát se součástí extrémní metalové kapely? Black metalová scéna byla v roce 1992 stále poměrně ortodoxní… zažila jsi někdy nějaký negativní ohlas nebo přístup, protože jsi byla něco, řekněme, neobvyklého?

Ne, všechno bylo v pohodě. Lidé byli trochu překvapení, že takové vokály dělala holka, ale rychle jsem získala respekt mnoha fanoušků.

Předpokládám, že v rozhovorech pořád dostáváš hodně otázek ohledně Opera IX, takže tě s tím nebudu obtěžovat, s výjimkou dvou malých dotazů… když se podíváš na roky u Opera IX, jakou desku máš z dnešního pohledu nejradši? Já osobně mám pořád v oblibě “The Black Opera”, což je pro mě asi nejlepší album Opera IX vůbec…

Souhlasím s tebou, “Black Opera” je podle mého názoru nejlepší deska, jakou Opera IX kdy vydala.

Cadaveria

A druhý malý dotaz zmiňovaný výše… Věřím, že se tě na to ptali už mnohokrát, ale sledovala jsi Opera IX po svém odchodu… chci říct, poslouchala jsi jejich nahrávky po tom, co jsi odešla? “Horror Metal” a jejich poslední deska “Strix – Maledictae in Aeternum” byly vydány téměř souběžně, jen s rozdílem pár dnů. Co na “Strix…” říkáš (pokud jsi to tedy samozřejmě slyšela)?

Jen jsem se na internetu podívala na klip a musím říct, že je to stoprocentní Opera IX. To znamená, že ti lidi jsou věrní svým kořenům, ale v porovnání s cestou, kterou jsem ušla za těch posledních dvanáct let, to zní trochu staře, nudně a chudě co do inovací.

Zpíváš v extrémních metalových kapelách už 20 let. Jak se staráš o svůj hlas? Brala jsi někdy lekce zpěvu? Nebo zpíváš jen tak, jak to jde?

V minulosti jsem brala lekce. Vlastně ale trénuji sama. Před koncertem se snažím se dobře vyspat, nepít moc alkoholu. Mým tajemstvím je být plně koncentrovaná na svůj výkon, abych mohla vždy udělat vše pro zlepšení a odstranění svých limitů.

Tento rok ses podílela vokály na EP “A Christmas Carol” od Riul Doamnei, což je podle mě docela zajímavý počin. Jak máš ráda dlouhé skladby právě jako “A Christmas Carol”? V Cadaveria jste prozatím dělali jen relativně kratší písničky… přemýšleli jste někdy o něčem delším?

Riul Doamnei jsou milí chlapi a dobří muzikanti. Bylo mi potěšením se podílet na jejich projektu. Obvykle délku svých skladeb neplánuji. Přijde to samo od sebe, trvají nezbytný čas, jaký potřebují, aby byly adekvátně působivé a smysluplné. Možná, že zítra napíšu song o 15 minutách, nevím. Nikdy neříkej nikdy.

Také jsi udělala hostující vokály na posledním albu Theatres des Vampires, “Moonlight Waltz”. Je to další známá italská kapela s ženskou vokalistkou. Člověk by možná řekl, že si obě skupiny díky tomu mohou být blízké… je mezi Cadaveria a Theatres des Vampires nějaké přátelství? Jak se ti líbí jejich muzika?

Inu, zeptali se mě, jestli bych nezazpívala některé party v “Le Grand Guignol”, což jsem s radostí přijala, protože se mi líbilo to téma. Jsem příznivcem tohoto francouzského divadla a jeho produkce. Theatres des Vampires ale nehrají můj nejoblíbenější žánr, ale i to může být důvod, proč spolupráci přijmout. Ráda prozkoumávám nová zákoutí. Každopádně mají můj velký respekt, protože tvrdě pracují na podpoře své hudby. Já vím, co je zač hrát extrémní muziku a být z Itálie.

Nicméně, mimo těchto dvou případů už vím jen o jedné tvojí hostovačce. Podle čeho si vybíráš, kde budeš hostovat? Když tě nějaká kapela osloví, jaké jsou tvoje podmínky nebo kritéria, abys přijala?

Rozhoduju se samozřejmě podle sebe. Hlavně musím mít volno od dalších závazků, Cadaveria je přece jenom přednější. Pak tu musí být něco, co upoutá mou pozornost, něco magického. Pak také těm hudebníkům, s nimiž mám pracovat, musím věřit. Nakonec mě nesmí stresovat: potřebuji nějaký čas, abych něco udělala, a samozřejmě pak chci také vidět výsledek.

Jak to vypadá s tvým druhým projektem DyNAbyte? Poslední album “2KX” vyšlo v roce 2010, šest let po první nahrávce. Hádám, že tvoje priorita je Cadaveria, ale kdy myslíš, že by se mohla objevit nějaká nová muzika?

Mojí prioritou je dělat věci správným způsobem a věnovat projektům čas, který potřebují. Teď se soustředím na Cadaveria. Pokud se zítra budu cítit ve stresu, dám si pauzu, pojedu na dovolenou nebo třeba natočím novou desku DyNAbyte. Fanoušci každopádně nebudou muset na poslech následníka “Horror Metal” čekat pět let. Už pracujeme na novém materiálu.

Dobrá, vraťme se zpátky ke Cadaveria. Kapela se jmenuje po tobě, takže někomu, kdo nezná podrobnosti, by se mohlo zdát, že jde o tvůj sólový projekt, což samozřejmě není pravda, protože skupina má stabilní sestavu hudebníků už spoustu let. Nicméně, jaké mají jednotliví členové role v kreativním procesu? Hádám, že vokální linky a texty jsou kompletně tvoje, ale kdo je hlavním skladatelem hudby? Hraješ na nějaké nástroje a skládáš také samotnou hudbu?

Ano, píšu všechny texty, zatímco hudbu skládá hlavně Dick Laurent. Píše kytarové riffy a společně pak rozhodujeme o struktuře songů. Marcelo Santos se k nám pak přidá, aby vymezil bicí party. Killer Bob se obvykle stará o nahrávání a mix, zatímco Frank Booth je mistr aranží. Tohle je základní formule, ale nic není vytesané do kamene, kromě faktu, že já vždycky dohlížím na celou práci.

Mám pro tebe úplně poslední otázku. Sice to nebude nic moc originálního, přesto to stále může být zajímavé. Jaké jsou plány kapely Cadaveria pro nejbližší budoucnost (mimo znovuvydání “The Shadows’ Madame”, o němž jsme už mluvili)? Začal už například proces tvorby nového dlouhohrajícího alba, nebo je na to ještě moc brzo? Díky mnohokráte za tvé odpovědi a za tvůj čas! Ať se daří!

Aktuálně se koncentrujeme na produkci našeho prvního DVD vůbec, které vyjde na podzim. Souběžně také pokračuje komponování písní pro další desku. Živou aktivitu ukončíme 1. listopadu, abychom měli volno a v zimě mohli začít s předprodukcí. Sledujte http://www.cadaveria.com/ a https://www.facebook.com/cadaveria pro další novinky o naší aktivitě. Díky za rozhovor. Hell yeah!


Cadaveria – Horror Metal – Undead Edition

Cadaveria - Horror Metal - Undead Edition
Země: Itálie
Žánr: black / gothic metal
Datum vydání: 27.5.2013
Label: Bakerteam Records

Odkazy:
web / facebook / twitter

K recenzi poskytl:
Scarlet Records / Bakerteam Records

Nejsem si jistý, jestli má cenu tu nějak podrobněji rozebírat kvality samotného alba, když jsem to udělal už před rokem v době vydání původního “Horror Metal”. Proč tu tedy desku vytahujeme znova, ptáte se? Jednoduše proto, že nyní vychází znova pod názvem “Horror Metal – Undead Edition”. Nabízí se tedy vcelku logická otázka, v čem se nynější “nemrtvá” verze liší od té původní – a právě v tom je ten háček, kvůli němuž mám docela problém “Horror Metal – Undead Edition” přijmnout.

Základní jedenáctka songů zůstala naprosto beze změny, jak byla už na původním vydání. Jediné, co nová edice přináší navrch, jsou dvě bonusové skladby “Whispers of Sin (Ancestral Remix)” a “Hypnotic Psychosis (Chaotic Remix)”, které jsou navíc pouze předělanými verzemi dvou písniček z “Horror Metal”. Oukej, dokážu ještě pochopit, že Cadaveria chtěli ty songy pojmout trochu jinak, ale vážně bylo nutné kvůli tomu celou desku znovu lisovat a s velkou slávou podruhé prodávat v podstatě to stejné? Pokud by byly bonusové songy umístěny třeba na web ke stažení nebo k poslechu, bylo by to podle mnohem důstojnější, protože takhle to tak trochu vyznívá jak tahání prachů z kapes fandů. Kdyby k vydání aspoň došlo v době, kdy by byl původní náklad rozebrán, pak bych to samozřejmě pochopil a spíš to i kvitoval, jelikož si myslím, že i pro kapelu a firmu je lepší to vydat znova, než koukat, jak se originální edice prodává za nekřesťanské prachy na eBay, jenže ani tohle není ten případ, protože “Horror Metal” vyšlo před rokem a kousek a dostanete jej myslím úplně v pohodě.

Samotná muzika je dobrá, ta se mi líbí, stejně jako se mi líbila i před rokem, ale na to, abych si ji poslechl, mi bohatě stačí první vydání. Ty dva bonusy sice nejsou zlé, ale opravdu to není až takové terno, aby to bylo nutné vydávat znovu. Z mého pohledu je tím pádem “Horror Metal – Undead Edition” naprostá zbytečnost.


Cadaveria – Horror Metal / Opera IX – Strix – Maledictae in aeternum

Cadaveria - Horror Metal
Země: Itálie
Žánr: black / gothic metal
Datum vydání: 31.1.2012
Label: Bakerteam Records

Tracklist:
01. Flowers in Fire
02. The Night’s Theatre
03. Death Vision
04. Whispers of Sin
05. Assassin
06. The Days and the After and Behind
07. Apocalypse
08. The Oracle (of the Fog)
09. Requiem
10. This Is Not the Silence
11. Hypnotic Psychosis

Hodnocení: 7/10

Odkazy:
web / facebook / twitter

Hned na začátku si musíme položit otázku, proč jsou recenze na novinky Cadaveria a Opera IX spojeny do jednoho článku, když se navenek jedná o dvě naprosto rozdílné skupiny – o ony to vlasntě naprosto rozdílné skupiny opravdu jsou. Avšak nemám pochyb, že zasvěceným to je zcela zřejmé a ti, kteří zasvěcení nejsou, zcela jistě zdatně zvládají použití moderního vynálezu internetu, díky němuž si to mohou zjistit. Přesto – čistě z principu – to osvětlit musím, aniž bych chtěl milého čtenáře jakkoliv podceňovat v jeho hudebním vzdělání na poli italského black metalu. Budeme tedy na chvíli předstírat, že zasvěcení jsou také trochu zapomnětliví a nezasvěcení zas líní, aby hledali…

Náš příběh se začíná odvíjet v roce už někdy v hluboké minulosti na přelomu 80. a 90. kdy v severoitalském městě Biella vzniká formace s názvem Opera IX, kterou zakládá jistý kytarista Ossian. Ponejprv byl tento hudebník sám, ovšem netrvalo dlouho a roku 1992 jej doplnili další muzikanti, mezi nimiž je i jistý bubeník Flegias a jistá zpěvačka Cadaveria (teď už asi jistě začínáte tušit, jak to bude dál, ale pokračujme). Postupem času si Opera IX vydobyla status bez přehánění kultovní a stala se jedním z nejznámějších extrémně metalových spolků své země, s podrobnostmi se ovšem nemám čas zdržovat a ani na ně nemám prostor (nehledě na fakt, že přece píšu recenzi, nikoliv jakýsi historický traktát), tudíž přeskočme až do roku 2001, kdy Cadaveria a FlegiasOpera IX odcházejí kvůli rozdílným názorům na budoucí hudební směřování kapely a zakládají novou formaci, která dostala do vínku jméno po své zpěvačce – Cadaveria (pozor, ačkoliv k tomu ten název přímo svádí, nejedná se o její sólový projekt, nýbrž o regulérní skupinu). A to je celé, právě tato společná historie jedním ze dvou důvodů, proč obě recenze zaštiťuje jeden článek.

Oním druhým důvodem už je vcelku logicky datum vydání obou desek – “Strix – Maledictae in aeternum” v případě Opera IX a ” Horror Metal” v případě Cadaveria. Snad tomu chtěla souhra náhod, že oba počiny se na trhu objevily v rozmezí pouhých osmi dní, což je o to více s podivem, jakou dlouho dobu museli posluchači na alba čekat – Cadaveria svou předcházející nahrávku “In Your Blood” vydala v roce 2007, to jest pětiletý odstup, a Opera IX potřebovala dokonce předlouhých osm roků, než svým příznivcům připravila nástupce opusu “Anphisbena” z roku 2004.

To bychom měli úvod za sebou, nyní se již pojďme pustit do rozboru samotných alb a také – dá-li Bůh své požehnání a má múza patřičné políbení – i jejich porovnání…

Je trochu paradoxní, že hned na začátku té části článku, kterou bychom už s přivřením očí mohli považovat za jakous takous recenzi, musím zase odvolat to, co jsem napsal před pár vteřinami o pár řádků výše. Ono lze totiž současné Opera IX a Cadaveria porovnat jen stěží, neboť se obě formace už pohybují v diametrálně odlišné hudební sféře. Opera IX je samozřejmě black metal (ačkoliv ne čistokrevný, nebyl by problém v jejich případě použitých přídomků jako atmosférický, symfonický, melodický… jak je ctěná libost, já si aktuálně vystačím pouze s označením black metal… rozdíl oproti starší tvorbě je už jiná věc, k níž se ještě v průběhu textu dostaneme), zatímco Cadaveria svou hudební produkcí přesahuje do vícera žánrů, mezi nimiž nechybí ani elementy toho black metalu, ale stejně tak velkou roli v jejich případě hraje rovněž gothic metal, doom metal či dokonce až (jak mnozí tvrdí, i když mně už toto označení přijde trochu přehnané) avantgardní metal. Ve světle tohoto tvrzení se nám slibované porovnání “Strix – Maledictae in aeternum” a “Horror Metal” dostává na úroveň mýtického gordického uzlu, jehož rozetnutí – přestože již bylo v mých očích učiněno a mohl bych jej odhalit z fleku – si schovám až na příhodnější pozdější dobu, která nastane na konci recenze.

Jak velí dobré mravy, dámy mají přednost, pojďme se tedy ponejprve věnovat trochu Cadaverii. Zatímco na “Strix – Maledictae in aeternum” jsem se těšil opravdu hodně (obzvláště po vypuštění první skladby “Mandragora” – o tom ale až později), výsledku “Horror Metal” jsem se spíše obával. Proč? Inu, možná to byl jen nějaký osobní rozmar, kdo ví, ale když jsem poprvé viděl naprosto s prominutím idiotský přebal, tak mě napadlo pouze něco ve smyslu, že jestli i muzika bude na podobné úrovni, půjde o těžký klystýr. Naštěstí se po samotném poslechu ukázalo, že se jednalo o obavy vesměs liché, ovšem pocit, že se obal velice nepovedl, přetrval.

Jak již bylo naznačeno o dva odstavce výše, Cadaveria (myšleno skupina… to rozlišení Cadaveria-kapela a Cadaveria-zpěvačka možná bude dělat mírné problémy) se vyvinula do jakéhosi nadžánrového koktejlu, v němž klokotají přísady blacku, doomu a gothicu, avšak ani jedna nemá navrch a dohromady jsou natolik pomíchané, že lze jen těžko hovořit o jejich pouhé kombinaci. O jeden odstavec výše jsem zase naznačoval, že není třeba se bát samotné kvality, aneb jinak řečeno, komu se líbilo “In Your Blood”, ten by měl být stejně tak spokojen i s “Horror Metal”. Zatímco první dvě nahrávky “The Shadows’ Madame” (2002) a “Far Away from Conformity” (2004) byly ještě o něco řezavější a agresivnější (dalo by se také říct, že v jejich případě měla ještě navrch ta black metalová složka – to nejspíš proto, než se Cadaveria trochu vymanila z vlivu Opera IX), “In Your Blood” nastolilo cestu pestřejší a melodičtější, pročež “Horror Metal” po této cestě kráčí dále.

Kdo by na začátek desky čekal nějaký obligátní tvrdší otvírák, toho úvodní “Flowers in Fire” asi překvapí tím, že se jedná o pomaleji plynoucí kus, který se přelévá z doomovějších momentů do pomalejší valivého blacku a zase zpátky. Jak se později ukáže, jedná se o jednu z nejlepších písní, i když je otázka, jestli to byl chytrý tah umístit ji hned na úvod. Ačkoliv já osobně proti tomu nic nemám, pokládejme to tedy za umělecký záměr. Druhá “The Night’s Theatre” už případné posluchačovo volání po něčem rychlejším ukojí, ačkoliv nějaké sekanice nečekejte, ani zde, ani na celém albu (až na pár výjimek), nazval bych to spíš songem “hybnějším”, jestli mi rozumíte. A pak zase trochu pomalejší věc s “Death Vision”, jak se zdá, píseň ovšem střídá nálady jako ponožky. Což ostatně platí o celém “Horror Metal”. Že by jako na houpačce, sem tam?

Ano i ne. Je pravda, že muzika skupiny má vícero tváří, ale nejedná se o nějakou splácaninu, jednotlivé pasáže na sebe docela logicky navazují tak, jak s nimi Cadaveria zrovna v tom svém kotlíku míchá. Kromě již zmiňovaných “Flowers in Fire” a “Death Vision” na první poslech ještě ihned zaujme šestá “The Days of the After and Behind”, kterou bych pod pohrůžkou kastrace asi zvolil jako nejlepší, ačkoliv staví na vcelku jednoduchém modelu, který však je – to se mu musí nechat – funkční. Riff-vyhrávka-riff-vyhrávka a pořád dokola, do toho vokál samotné zpěvačky a o chytlavou věc je postaráno.

Není ale možné zastírat fakt, že “Horror Metal” obsahuje skladby i o poznání slabší a vlastně skoro až úplně nezáživné – zejména ve druhé části nahrávky, budeme-li jako předěl brát “The Days of the After and Behind”. To už byl problém i na “In Your Blood”, kde se výborné songy rovněž střídaly s těmi horšími jak na běžícím pásu. A je škoda, že se toho Cadaveria opět nevyvarovala. Důležité je však zdůraznit, že se nejedná o záležitosti, z nichž by se člověku dělalo šoufl a musel je přeskakovat, to ne – jejich problém tkví v tom, že posluchači ty písničky prostě nic nedávají. Naštěstí je tam ale takových kousků menší podíl než na “In Your Blood”. Právě díky tomu, že i ty slabší písničky nelze označit za iritující, stále to albu u mě stačí na sedm bodů – ale hodně s odřeným pozadím

Opera IX - Strix - Maledictae in aeternum
Země: Itálie
Žánr: black metal
Datum vydání: 24.1.2012
Label: Agonia Records

Tracklist:
01. Strix the Prologue
02. 1313 (Eradicate the False Idols)
03. Dead Tree Ballad
04. Vox in Rama (Part I)
05. Vox in Rama (Part II)
06. Mandragora
07. Eyes in the Well
08. Earth and Fire
09. Ecate – The Ritual
10. Ecate
11. Nemus tempora maleficarum
12. Historia Nocturna

Hodnocení: 8/10

Odkazy:
web / facebook

“Horror Metal” tedy nyní považuji za dostatečně probrané (v klasické recenzi bych se rozepsal klidně i více, ale vzhledem k tomu, že nás čeká ještě jedno album, to nebudeme přehánět) a můžeme se jít podívat na novinku kolegů Opera IX. “Strix – Maledictae in aeternum” se předem zdálo být sázkou na jistotu. Opera IX je ten typ skupiny, která se může pyšnit velice vyrovnanými deskami na vysoké úrovni, což o sobě nemůže říct hned tak někdo. Navíc je “Strix – Maledictae in aeternum” završením trilogie o čarodějnictví, kterou roku 2002 zahájilo “Maleventum” a roku 2004 rozvinula “Anphisbena”, čili – jasná tutovka, asi málokdo očekával nějaké větší stylové změny, přestože nás od předchozího počinu dělí osm let, což není doba zrovna krátká…

Jenže očekáváním navzdory, ona tam změna proběhla, sice ne až zas tak obrovská, abyste nepoznali, kdože vám to právě hraje, ovšem stále natolik výrazná, aby příznivci jednoho italského kultu začali hojně střízlivět a aby se “Strix – Maledictae in aeternum” dostávalo kritiky převážně negativní. V čem je kámen úrazu? V tom, že ty tam jsou některé atributy, které jsme na Opera IX měli rádi. Pryč jsou výrazné a nápadité klávesy. Sypačky? Nikoliv, vážení, nevedeme! Okultní atmosféra? Ani omylem! “Strix – Maledictae in aeternum” sází na střední tempo s dřevním zvukem (který je technicky vzato horší!) a spíš staromilským vyzněním. Tolik charakteristické klávesy nyní hrají roli pouhého doplňku v pozadí. Atmosféru to sice nepostrádá, ale jinou, než jsme byli zvyklí… a znáte fanoušky – těm se na jejich kapely prostě nesahá. A zvláště pak jedná-li se o kapelu jako Opera IX. Kultovní je prostě kultovní a tak to má zůstat až do skonání věků – jen málokteré ten vývoj projde beztrestně. A že by někomu prošel po tolika letech čekání? To už se ani nedá nazvat statistikou, to jsou osamocené ostrůvky v moři, výjimky potvrzující pravidlo. Ale Opera IX evidentě skončila ve vodě, nikoliv na ostrůvku.

Ano, já tohle všechno uznávám a také chápu rozhořčení fanoušků, já mám staré fošny také opravdu rád a některé z nich považuji za nedotknutelné majstrštyky (zejména “The Black Opera” – nadčasové dílko). Přesto však – zcela upřímně a bez nátlaku – prohlašuji, že se mi “Strix – Maledictae in aeternum” stále líbí! Nalijme si čistého vína, také jsem očekával něco trochu jiného, ale že jsem dostal to, co jsem dostal, s tím (evidentně na rozdíl od většiny ostatních) dokážu žít, ba co víc jsem si to nakonec i oblíbil. Pojďme na chvíli opustit svým způsobem trochu dětinskou argumentaci typu “to není ta stará Opera IX” (to není myšleno hanlivě, sám tento argument občas použiji – v některých případech se hodí, v některých už méně) a podívejme se čistě na samotnou desku…

Dle mého názoru je nepopiratelným faktem, že “Strix – Maledictae in aeternum” samo o sobě obsahuje velmi zdařilé skladby, jejichž atmosféra rozhodně není z těch, které by vám lezly jedním uchem dovnitř a druhým zase ven. A ani není problém takové songy najít… “Dead Tree Ballad”, “Vox in Rama (Part II)”, “Mandragora”, “Earth and Fire”, “Historia Nocturna” – to je namátkou, ani ty ostatní mi nepřijdou špatné. Nemám pochyb o tom, že ten, kdo nemá starší počiny Opera IX najeté a “Strix – Maledictae in aeternum” bude první deskou skupiny, kterou zkusí, nebude mít problém ji ocenit. Ti, kteří starší tvorbu znají, se už musí rozhodnout na základě svého vlastního vkusu.

Jak již bylo zmíněno, “Strix – Maledictae in aeternum” sází spíše na minimalističtější pojetí, a to jak po stránce zvukové (onen dřevní sound, vzpomínáte?), tak kompoziční. Z jistého úhlu pohledu by to šlo bez problému nazvat zpátečnictvím, a pokud by to někdo udělal, rovněž bych to pochopil, ale opět se dostáváme k onomu osobnímu vkusu. Mám-li mluvit sám za sebe, přese všechno řečené – včetně oněch několika nepopiratelných záporů – se mi nahrávka stále líbí, na čemž nic nemění ani vzpomínka na předešlou tvorbu Opera IX.

Před samotným ukončením článku nám zbývá ještě jedna věc. Pokud vám i přes nebývale vydatný nápor plků stále ještě nevysadil mozek, jistě si vzpomenete jaká – gordický uzel. Jak již bylo řečeno, těžko porovnávat Opera IX a Cadaveria, neboť už dnes obě skupiny snad s výjimkou historie mají společného máloco. Ani náhodou tedy nelze aplikovat jakési objektivní metody posouzení (to samozřejmě v recenzi v podstatě nejde tak jako tak, ale v rámci mezí), tudíž vám vlastně nemohu sloužit s tím, jestli je lepší “Horror Metal” nebo “Strix – Maledictae in aeternum”. Jediné, co ze mě dostanete, je můj vlastní názor – mé černěkovové kořeny mi velí vítězství přiřknout Opera IX. Ale obecně vzato, přestože jsem obě nahrávky i kritizoval, se mi obě ve výsledku líbí, i když své mouchy nepochybně mají.