Archiv štítku: Carpe noctem

Redakční eintopf – říjen 2018

Author and Punisher – Beastland
Nejočekávanější deska měsíce:


H.:
1. Author & Punisher – Beastland
2. Agrypnie – Grenzgænger
3. Xibalba Itzaes – Ah Tza Xibalba Itzaes

Onotius:
1. Beyond Creation – Algorythm
2. Gorod – Æthra
3. Outre – Hollow Earth

Metacyclosynchrotron:
1. Carpe noctem – Vitrun
2. Infestus – Thrypsis
3. Deathhammer – Chained to Hell

Cnuk:
1. High on Fire – Electric Messiah
2. Uncle Acid & The Deadbeats – Wasteland
3. Shining – Animal

H.

H.:

Mojí jedničkou pro říjen je „Beastland“ od zámořského projektu Author & Punisher. Těším se na další masáž nekompromisního industrialu, mechanických úderu a odlidštěné atmosféry. Věřím, že se všeho dočkám v míře vrchovaté, a také věřím, že Tristan Shone ani tentokrát nezklame ani skladatelsky. Minulé „Melk En Honing“ bylo skvělé, tak proč by taková neměla být i novinka?

Určitě zmíním i novou desku Agrypnie. Tuhle německou formaci sice v přehrávači netočím pravidelně, ale když už se do poslechu pustím, užívám si ten jejich skladatelsky vytříbený black metalu opravdu hodně. Formace kolem Torstena Hirsche (dále Nocte obdcuta) si dlouhodobě drží vysokou kvalitu, což doufám potvrdí také nadcházející „Grenzgænger“. Opak by byl zklamáním.

V říjnu vyjde hromada dalších věcí, které byste zde asi čekali, a věřte tomu, že je budu poslouchat. Do třetice ale radši vypíchnu jeden zajímavý návrat, o němž se přinejmenším v našich zeměpisných šířkách příliš nemluví. Mexičtí Xibalba se do žánrových análů zapsali v roce 1994 deskou „Ah Dzam Poop Ek“. K obnově činnosti došlo už před víc jak dekádou a nedlouho poté došlo i a úpravu názvu na Xibalba Itzaes. Hlavní ale je, že na sklonku měsíce pustí Mexičané za pomoci Nuclear War Now! Productions do světa druhou fošnu „Ah Tza Xibalba Itzaes“, což by vaší drahocenné pozornosti nemělo uniknout!

Onotius

Onotius:

Protože opět jako minulý měsíc jsem tu potenciálně nejzajímavější desku už slyšel, opět ji záměrně vynechám, aby dostaly prostor i další kapely. Oni mi to Islanďani snad odpustí, hehe. Ohledně nových desek budou mít tentokrát zřejmě největší žně fandové death metalu – a to konkrétně jeho techničtější větve. Vyjde totiž novinka kanadských drtičů hmatníků Beyond Creation a posléze i nová deska žánrově spřízněných Gorod. Pokud tvorba Beyond Creation bude mít stejně vzestupnou tendenci jako dosud, je věru na co se těšit. A pokud jde o Gorod, i když předchůdce jsem si úplně nezamiloval, věřím, že novinka žádný brak jednoduše nebude. No, a protože ti nejprofláklejší Poláci mne poslední dobou spíš serou (například ten nový singl je až taková slabota, že škoda mluvit) doporučím raději jiné Poláky – a to blackery z Outre. Jsem docela zvědav, kam se od solidního debutu posunou, případně zda obhájí svou pozici.

Metacyclosynchrotron

Metacyclosynchrotron:

„In terra profugus“ bylo hodně dobré až nedoceněné album a s novinkou „Vitrun“ si Carpe noctem ostudu rozhodně neudělali. Islandského soundu jsem se už „přejedl“, ale tahle deska mě baví fest a jsem přesvědčen, že si vaši pozornost zaslouží. Stejně jako nové album Infestus. Vypadá to, že život házel Andrasovi pod nohy ještě větší klacky než obvykle, takže pokud nedošlo ke skladatelské únavě, mohla by novinka být fakt silná, ostatně na „E x | I s t“ a „The Reflecting Void“ se kathartické tlumočení niterních strastí opravdu povedlo. Ale aby mě z té blackmetalové moderny náhodou nejeblo, tak si pro jistotu naordinuji pár hodin s novými Deathhammer, protože bez zlometalu zaseknutém v půlce osmdesátek a nevkusně ohavných obalů žít nelze. Navíc pokud nemáte nasráno v uších z Alcest, Deafheaven a podobných pičovin, tak „Onwards to the Pits“ a „Evil Power“ jsou kurva skvělé desky. Snad bude taková i novinka.

Carpe noctem - Vitrun

Cnuk

Cnuk:

Jsem zvědav co na novém albu „Electric Messiah“ předvedou High on Fire. Už dvě desetiletí si drží svůj standard a tak nějak se počítá s tím, že to bude dobrý materiál. Uveřejněné titulka je solidní, Motörhead nakopnutý nářez a rovněž tak obálka s vtipným motivem se povedla. Více budeme vědět už za pár dní.

A u stoneru ještě zůstanu, jelikož se s novinkou vytasí také Uncle Acid & The Deadbeats. Další „Blood Lust“ po předchozích počinech už nečekám, ale i tak věřím, že „Wasteland“ nezklame a opět půjde minimálně o porci přesvědčivého retro rocku.

Do třetice se pustím do poslechu norských Shining. Ti budou vydávat desku s názvem „Animal“ a můj přístup k ní je trochu skeptický. I když mě styl, který nabrali s „One One One“, docela bavil, následující „International Blackjazz Society“ už bylo mimo, a tak trochu se bojím, aby to s „Animal“ nešlo úplně do kopru. Budu rád, když mě vyvedou z omylu.


Carpe noctem: nové album

Islandští blackmetalisté Carpe noctem se členy Misþyrming, Naðra nebo Árstíðir lífsins mají nachystané druhé album „Vitrun“. Počin vyjde 5. října, obal a tracklist následují.

01. Söngurinn sem ómar á milli stjarnanna 02. Upplausn 03. Og hofið fylltist af reyk 04. Hér hvílir bölvun 05. Úr beinum og brjóski 06. Sá sem slítur vængi flugunnar hefur náð hugljómun

Carpe noctem - Vitrun


Carpe noctem – In terra profugus

Carpe noctem - In terra profugus
Země: Island
Žánr: black metal
Datum vydání: 16.9.2013
Label: Code666 Records

Tracklist:
01. III. Odium somniferum
02. II. Ars moriendi
03. I. VITRIOL
04. II. Metamorphoses maleficarum
05. III. Hostis humani generis

Hodnocení: 8/10

Odkazy:
facebook / bandcamp

K recenzi poskytl:
Aural Music / Code666 Records

V dnešní době už je víceméně jedno, odkud která kapela pochází, a i skupiny ze zemí třetího světa pouštějí do oběhu nahrávky, jež po skladatelské a technické stránce zaostávají vůbec nebo jen minimálně oproti evropské či americké produkci. Formálně už ten původ hraje docela malou roli. Přesto i sám na sobě pozoruji zajímavý fakt, že když narazím na novou kapelu z nějaké určité země, tak nějak automaticky mám třeba vyšší očekávání už jen díky tomu původu, u jiných států zase naopak, ačkoliv sám vím, že je to v obou případech vlastně blbost. Kdysi jsem si také říkal, že black metal z Kyrgyzstánu musí být blbost a dneska je ta kapela, jíž se to týkalo, jednou z mých největších srdcovek. I tak se to ale děje…

A jednou z těch zemí, od jejíchž kapel mám podvědomě trochu vyšší očekávání, je jistě i Island. Nevím, proč tomu tak je, ale když se mi v tu samou chvíli sejde black metal z Islandu a black metal třeba z Německa, tak nějak očekávám, že Islanďané budou lepší. Jasně, i tady jsou špatné skupiny (třeba Skálmöld se svou průměrnou pseudo-vikinskou blbinou), ale obecně má místní hudba takový neobyčejný feeling a mnohdy z toho vznikají opravdu úžasné desky. Jmenovat konkrétně snad nemá cenu, stejně všichni víte, že bych na prvním místě řekl Sólstafir a pak začal sypat věci jako Svartidauði, Wormlust nebo Fortíð. A proč o tom všem mluvíme? Asi jste se již sami dovtípili, že v dnešní recenzi se podíváme právě na další hudební uskupení z Islandu, a hned na začátek klidně můžeme předeslat, že se rozhodně nejedná o špatnou záležitost, vlastně přímo naopak.

Carpe noctem pocházejí z hlavního města Reykjavíku, což není žádné překvapení, protože odsud pochází většina islandských kapel… vcelku logicky, když v tom městě žijí téměř 2/3 všech obyvatel ostrova. Skupina už nějakých pár roků na křížku má, ale pokud nebudeme počítat několik demáčů a promáčů, jediným zmínění-hodným počinem z minulosti je půlhodinové EP “Carpe noctem” z roku 2009. Nyní ovšem Carpe noctem přicházejí s regulérním dlouhohrajícím debutem “In terra profugus”, jenž vyjde 16. září, navíc rovnou pod hlavičkou italské firmy Code666 Records, což rozhodně není nějaký failový label, naopak pod sebou mají i hodně zajímavá uskupení. Tak se pojďme podívat, co za zázrak si Carpe noctem na posluchače nachystali, když od takového vydavatelství dostali důvěru…

Již tu padlo, že vůbec nejde o špatnou věc, což rozhodně platí. Carpe noctem se věnují black metalu, ale i když se k jejich produkci nehodí žádné další přívlastky a označení pouze “black metal” muziku na “In terra profugus” vystihuje dostatečně, nejde tak úplně o klasickou žánrovku. Z desky je cítit, že to Carpe noctem chtějí hrát tak trochu po svém, což je dozajista obrovsky chvályhodná věc – tím spíš, že do jisté míry se to islandské pětici i daří. Carpe noctem ve své muzice tříští několik různých pohledů na současný black metal, díky čemuž je “In terra profugus” poměrně rozmanitou nahrávkou, jež po celou svou délku dokáže nenudit, zároveň s tím to ovšem kapela dělá nenásilně a funguje jí to, což má zase za následek to, že i přes jistou variabilitu se pořád jedná o nahrávku hodně semknutou a jednolitou. A to je moc dobrá kombinace.

A kteréže pohledy na black metal to Carpe noctem nabízejí? Shodou náhod by se daly najít jisté paralely s již zmiňovanými krajany Svartidauði a jejich loňským hnusem “Flesh Cathedral”. “In terra profugus” totiž z docela podstatné části staví na podobném receptu nepříjemného drtivého black metalu, jenž na posluchače vyvíjí velký tlak chaotickým vyzněním a zdánlivě neprostupnou změtí hradby nástrojů. Jenže zatímco Svartidauði to dotáhli opravdu na doraz a nenechali posluchače až na pár výjimečných situací téměř vydechnout, Carpe noctem – přestože právě tahle podoba tvoří většinu “In terra profugus” – místy zvládnou i trochu zvolnit a vytasit se třeba s nějakou chytlavější (v rámci mezí) nebo volnější a atmosféričtější pasáží (ačkoliv hutná atmosféra je přítomna po celou dobu), což je asi nejlépe znát na prostřední “I. VITRIOL”, v níž se těch klidnějších kousků nachází nejvíce. Nechybí ovšem třeba ani mrazivé vybrnkávačky nebo momenty, kdy se jinak poměrně hluboko posazený řev promění do podoby temné deklamace (“III. Odium somniferum”). Po větším počtu poslechu člověka také trochu překvapí fakt, že i přes dost chaotické vyznění Carpe noctem nabízejí vlastně docela hodně melodických vyhrávek.

Ale jinak je docela zajímavé, kolik toho mají “In terra profugus” a “Flesh Cathedral” společného – nejedná se totiž pouze o obdobnou hudební náplň a islandský původ, ale třeba i o téměř stejnou délku alb a jejich rozdělení do mála skladeb delšího rozsahu nebo podobné barevné tónování obálky do hněda. Přesto je nutno zmínit, že obě skupiny jsou i tak poměrně svébytné a mezi sebou jasně odlišitelné. I díky tomu ta částečná podobnost desce “In terra profugus” vůbec neškodí, tudíž posluchačskému zážitku nic nebrání. A to tím spíš, že sama o sobě je “In terra profugus” skutečně poutavá a zajímavá nahrávka se silnou atmosférou.

Carpe noctem natočili desku, která by měla potěšit každého příznivce čistokrevného black metalu, avšak čistokrevného black metalu ne v té úplně klasické a staromilské formě. Zároveň s tím jde o album určené lidem, jimž nevadí ne zrovna lehce vstřebatelné záležitosti. Jenže na druhou stranu, když si člověk s tou nahrávkou práci dá, dostane výživnou porci atmosféry v trochu alternativnější žánrové podobě. Každopádně za mě osobně je “In terra profugus” opravdu hodně dobré album, které se jen tak neoposlouchá.