Archiv štítku: cave horror

The Descent: Part 2 (2009)

The Descent: Part 2 (2009)

Země: Velká Británie
Rok vydání: 2009
Žánr: cave horror

Originální název: The Descent: Part 2
Český název: Pád do tmy 2

Režie: Jon Harris
Hrají: Michael J. Reynolds, Shauna Macdonald, Jessika Williams

Hrací doba: 94 min

(Budou velké spoilery.)

„The Descent: Part 2“ je přesně tím druhem pokračování, o nějž se nikdo neprosil, nikdo jej nechtěl a nikdo jej nepotřeboval. Přesto vzniklo. Dokonce i za účasti lidí od prvního dílu – vrátily se herečky a střihač Jon Harris se tentokrát ujal režie.

Výsledek sám o sobě špatný není a na poměry na sílu dělaných dvojek „The Descent: Part 2“ vlastně dopadlo ještě docela dobře. Aby ale mohlo vzniknout pokračování tak uzavřeného snímku jako „The Descent“, padla za oběť část logiky a konzistence. Pachuť zbytečnosti se pak s „The Descent: Part 2“ táhne už z definice. Tak či onak, návrat do jeskyně, jejímiž útrobami se prohánějí zdegenerované lidožravé oblůdky, přesto proběhl.

Začněme hned první věcí, jež fandu prvního dílu určitě namíchne. „The Descent“ dopadlo špatně a šestice dobrodružných holek v neprobádaném jeskynním komplexu zařvala. Alespoň tedy v původní verzi. Existují nicméně různé sestřihy a na americký trh jednička doputovala bez poslední scény, v níž se ukázalo, že zdánlivý útěk z podzemí poslední přeživší ve skutečnosti neproběhl a jen jí trochu jeblo. V americkém vydání tohle chybí, tudíž v téhle verzi „The Descent“ dopadlo dobře – hlavní postava přežila a unikla.

„The Descent: Part 2“ navazuje právě na ten optimističtější americký konec, kde Sarah přežila. Zároveň se dozvíme, že naše šestice z jedničky strávila v podzemí dva dny, během nichž se spustila pátrací akce. Akorát ve špatné jeskyni, protože jak víme, Juno tehdy nahlásila výlet do turistické jeskyně, ale nic netušící kamarádky zavlekla do neprobádaného komplexu. Sarah trpí ztrátou paměti a nic nedokáže říct, ale policejní pes dokáže vystopovat, odkud z podzemí vylezla. Dá se dohromady záchranná mise tří jeskyňářů, dvou policistů a… no, samotné Sarah.

Tady už to začíná haprovat. Holka vylezla kdoví odkud a ve špatném fyzickém i psychickém stavu, ale oni ji vezmou s sebou. Jedná se o jeden z prvních lapsů, které mi na „The Descent: Part 2“ vadily nejvíc. Většina z nich se manifestuje skrze postavu šerifa, jehož mentální pochody jsem tedy nechápal ani za kokot. Právě on Sarah zatáhne zpátky do jeskyně a není to jeho poslední přešlap.

Ačkoliv jej na to kápo speleologů upozorní, šerif si s sebou stejně vezme pistoli. Člověk zrovna nemusí mít nějaké zásadní povědomí o jeskynních, aby věděl, že střelba v takovém prostoru přímo žadoní o to, aby se někomu zřítil strop na palici. Hádejte co. Debil střelí a skupině se zasype cesta zpátky. No, a co uděláš, když utíkáš před rychlými žravými zmetky? Samozřejmě tu holku, kterou jsi do jeskyně přitáhnul, k sobě připoutáš klepety, aby ti neutekla, a odmítneš je odemknout i v momentě, kdy se chtějí přelézat dost vratké šutry nad propastí. A pak se strašně divíš, že váhu dvou lidí to fakt neunese.

The Descent: Part 2 (2009)

Stručně a jednoduše, šerif byl kardinální vemeno a někdy v mládí dostal mentální klystýr. Anebo to jen někdo z přítomné trojice scénáristů (jedním z nich je mimochodem i James Watkins, jenž má na triku skvělé „Eden Lake“) přehnal.

Bohužel, s negativy jsme ještě neskončili. Nikdy mi příliš nevoní, když se pokračování snaží okatě vykrádat svého předchůdce. Asi tušíte, že přesně tohle se v „The Descent: Part 2“ děje. První film přinesl několik poměrně známých výjevů jako třeba nadupaný souboj v krvavém jezírku nebo vyhrabání Sarah z podzemí. Dvojka přesně tyhle známé scény nebo záběry přebírá a s lehkou obměnou (z jezírka krve se stalo jezírko hoven) s nimi pracuje znovu.

The Descent: Part 2 (2009)

Na rozdíl od jedničky však v „The Descent: Part 2“ chybí i hustá klaustrofobická atmosféra a napětí, které v předešlém filmu fungovalo. Dvojka se ve finále prostě a jednoduše smrskla na krvavou akční naháněčku ve tmě.

Na druhou stranu, „The Descent: Part 2“ pořád není průser v tom smyslu, že by se jednalo o vyloženě špatný počin. Úroveň šla oproti jedničce prakticky ve všech ohledech strmě dolů, ale právě jako ta akční řežba v jeskyni film pořád jakž takž funguje, když divák přimhouří oko nad několika logickými faily, kanonizací debilního amerického konce a dalšími divnými řešeními plynoucími z toho, že se dvojka točila prostě na sílu.

The Descent: Part 2 (2009)

Smutné (pro samotný biják naopak spásné) je to, že i navzdory všem jmenovaným negativům je „The Descent: Part 2“ pořád lepší o úroveň lepší než spousta dalších jeskynních hororů à la „The Cave“ nebo podobné pičoviny. Ještě víc to ale vypovídá o tom, jak vysoko si v rámci subžánru stojí původní „The Descent“.


The Descent (2005)

The Descent (2005)

Země: Velká Británie
Rok vydání: 2005
Žánr: cave horror

Originální název: The Descent
Český název: Pád do tmy

Režie: Neil Marshall
Hrají: Shauna Macdonald, Natalie Mendoza, Alex Reid, Saskia Mulder, MyAnna Buring, Nora-Jane Noone

Hrací doba: 99 min

(Budou velké spoilery.)

Jeskynní horor je poměrně zvláštní disciplína. Rád bych řekl, že mám tenhle subžánr rád, ale pokud bychom oblibu měřili dle počtů filmů, které člověk považuje za povedené, tak to tvrdit nemůžu. Jeskynních hororů, o nichž bych mohl s klidným srdcem říct, že se mi líbily, jsem viděl minimum. Přesto mi tenhle subžánr přijde zajímavý a hlavně má podle mě veliký potenciál.

Prostředí jeskyně totiž k hororu padne jak ulité. Tma, stísněné prostory, malá skupina lidí pod psychickým i fyzickým tlakem a také nevědomost toho, co bude následovat za dalším rohem – všechny tyhle atributy může jeskynní horor využívat naplno a vytvořit z nich klaustrofobickou atmosféru. Málokterému se to nicméně daří. Nebojím se ale prohlásit, že britský kousek „The Descent“ patří k těm nejpovedenějším, s nimiž jsem měl tu čest.

Typickým znakem jeskynního hororu je také klišé. Vždycky tu máme průzkum dosud neznámé jeskyně. Cesta, skrze niž skupina dobrodruhů dovnitř vlezla, se zbortí a vrátit se nejde. Záhy se navíc ukáže, že v jeskyni nejsou nejsou sami a že ve tmě žije něco, co má hlad. Skoro to vypadá, že bez těchto elementů se jeskynní horor snad ani nemůže obejít. Kdo z nás by věřil monstru v už známé jeskyni, již pravidelně navštěvují nadšenci nebo snad dokonce turisté? Zatarasená cesta také dává smysl, protože kdyby chodba zůstala průchozí, všichni by se při prvním náznaku problémů mohli otočit a jít zpátky. A monstrum? O čem jiném by to přece bylo, co? Sice bych si dokázal představit, že by to nějaký film mohl pojmout psychologicky, že by jeskyňářům prostě jenom začalo postupně mrdat v palici, ale horor v sobě určitou pokleslost mívá už ze své podstaty a k tomu se monstra prostě hodí.

„The Descent“ ostatně ukazuje, že není nutné vymýšlet něco, co tu ještě nebylo, a přece jde natočit skvělý a napínavý horor. Jak vidno, někdy je důležitější talent než originalita a zrovna Neil Marshall, jenž za „The Descent“ stojí, patří k těm režisérům, kteří dokážou vytřískat hodně muziky i za málo peněz. Dokázal to už nejednou, ale myslím si, že právě „The Descent“ platí za vrchol jeho dosavadního počínání.

Snad jediným oživením standardního jeskynního vzorce budiž v případě „The Descent“ skutečnost, že zde máme čistě dámskou sestavu. Holky jsou docela akční a jezdí spolu na dobrodružné výlety. Tentokrát se k nim přidává i Sarah, která před rokem přišla v autonehodě o dceru a manžela. Jejich cílem je známý jeskynní komplex, ale ta nejakčnější z nich trochu změní plány, aniž by o tom komukoliv z ostatních řekla. Objevila totiž novou, dosud neznámou jeskyni a právě sem výpravu zavede.

The Descent (2005)

Následuje klasický, výše popsaný scénář. Počáteční nadšení rychle vyprchá poté, co se zavalí zpáteční cesta. Už v téhle fázi se „The Descent“ může pochlubit výbornou atmosférou a daří se mu dobře reprodukovat stísněnost uzavřeného prostoru a nejistotu, zdali se vůbec dá dostat ven.

Nalomenou morálku postav pak dodělá útok ohavných slepých monster orientujících se podle sluchu. Vtipná perlička: herečky dopředu nevěděly, jak obludy vypadají, takže měly při prvním setkání pořádné překvápko. Každopádně, od tohoto momentu se „The Descent“ zlomí do akčně hororového krvavého masakru, v němž oběti rychle přibývají na obou stranách. Film si nicméně pořád udržuje hutnou atmosféru, za což rozhodně palec nahoru. I díky tomu se scény jako potápění v krvavém jezírku vryjí do paměti.

The Descent (2005)

V tomhle odstavci vypálím velký spoiler, takže případně rovnou přeskočte na další, ale prostě musím pochválit, že byly koule i na negativní konec. Filmy bez happy endu má rád, protože jich je dost málo, takže za mě rozhodně palec nahoru. Mimochodem, pro americké vydání se v závěru trochu stříhalo, aby tahle verze dopadla šťastněji, aby se z toho někdo náhodou nerozbrečel. Vyměklé moče!

V jádru „The Descent“ samozřejmě není nějaké vysoké umění, ale jako hutný horor s vysokým tempem a povedenou atmosféru funguje výborně. Od doby, co jsem ho poprvé viděl, si na něj vzpomenu vždycky, když se jdu podívat do nějaké jeskyně, což jen potvrzuje, že se skutečně jedná o povedený a výrazný počin, na nějž si člověk pamatuje i s odstupem. Naštěstí ale do jeskyní moc nelezu, a když už ano, tak jedině do těch pro turisty, takže jsem žádné hladové slepé zmrdy ještě nepotkal, haha. Každopádně jde o výborný biják a rozhodně jej doporučuji ke zhlédnutí, jestli jste jej ještě neviděli.

The Descent (2005)


Shookum Hills (2021)

Shookum Hills (2021)

Země: USA
Rok vydání: 2021
Žánr: monster / cave horror

Originální název: Shookum Hills
Alternativní název: The Devil Below

Režie: Bradley Parker
Hrají: Alicia Sanz, Adan Canto, Will Patton

Hrací doba: 88 min

(Budou budou spoilery.)

Bijáky s nějakou příšerou mám rád a klidně si můžete myslet, že si tím něco kompenzuju. I kdyby, nic to nezmění na skutečnosti, že dalším kouskem s obludou na plátně (obrazovce) nikdy nepohrdnu. Tenhle subžánr nicméně hojně láká i průměrné nebo rovnou podprůměrné tvůrce, takže se člověk občas může pořádně spálit. A tím myslím spálit o nekvalitu sledovaného kousku, nikoliv o ohnivý pšouk přítomného monstra. Nyní si povíme o tom, jestli k těmhle méně povedeným titulům patří i „Shookum Hills“, někdy též známé jako „The Devil Below“, anebo se naopak jedná o slušný přírůstek…

Námět je veskrze neoriginální, ale to podle mě v případech jako tenhle pranic nevadí. Zde máme opuštěné bývalé důlní městečko a v okolí bandů vidláků, kteří se intenzivně snaží odehnat jakéhokoliv zvědavce, co se sem nachomýtne. O stejné odehnání se pokusí i u naší partičky čtyř vědátorů a jedné levné kopie Lary Croft. Béčková Lara ovšem není žádné béčko, na vidláky vyzraje a najde způsob, jak celou kumpanii dostat do polozapomenutého městečka – zamaskovaným příjezdovým cestám i elektrickým plotům navzdory.

Naše partička se tedy dostane na místo a otevře jeden vchod do dolů. A protože se jedná o biják s monstry, asi nemusím nijak zásadně zdůrazňovat, že to dělat neměli. Rychle totiž zjistí, že domorodci to tam nehlídají jen tak pro prdel, ale mají k tomu dost dobrý důvod. V dolech totiž žijí příšery. To jste nečekali, có?

Co bych ale čekal já, to je béčková jízda s latexovými monstry a ideálně nějaké to kvalitní gore navrch. Úvodní omáčka ok, od otevření vchodu a prvního výletu do šachet dál bych ale chtěl vidět akční naháněčku. Kdo chce nějakou referenci, tak přístup à la „The Descent“ nemá daleko k ideálu. „Shookum Hills“ však k ideálu daleko má.

Monstra v „Shookum Hills“ jsou totiž ve finále strašný ojeb na diváka. Ne snad, že by tam ty obludy nebyly. Akorát nejsou prakticky vůbec vidět! Že nám je snímek neukáže hned, to beru, nějaké napětí, tajemno, pičoviny – chápu. Kamera ty šmejdy ale pořádně nezabere prakticky po celý biják. Většinou jen rychlý prostřih na vteřinu, hlavně aby tam skoro nic nešlo vidět. Některé útoky jsou skryté ve tmě nebo zabrané nočním viděním. Když už se dostaneme do doupěte, tak jsou hrdinové zfetnutí (příšerky mají jedovaté pařáty) a vše se odehrává z jejich pohledu, čili obraz rozmazaný jak střeva přejeté veverky po silnici, vidíš akorát tak hovno a ještě špatně.

Na jednu stranu rozumím tomu, že tvůrci „Shookum Hills“ tímhle pravděpodobně chtěli zakrýt slabší rozpočet, dělá se to běžně. Tady však tuhle vychcanou taktiku přehnali a je strašně okaté, jak se jedná o pohodlnou snahu pro jistotu nic moc neukázat, aby to náhodou nevypadalo lacině. Nepovedlo se, protože o to laciněji to ve finále vypadá. V rozumné míře to sežeru, ale takhle… když nemám schopnosti a/nebo prostředky udělat monstra, netočím přece kurva biják s monstry. U „Shookum Hills“ je to dvojnásob škoda, protože tyhle obludy by jinak měly docela potenciál… kdyby se mohly předvést!

Shookum Hills (2021)

V té nejdůležitější složce tedy „Shookum Hills“ dopadlo poněkud rozpačitě, když to řeknu diplomaticky. Okolní obsah výsledek nevyspraví. Ne snad, že by se jednalo o nějakou zásadní tragédii, vlastně je to docela ok, první polovina filmu dokonce relativně příjemně navnadí. Což by byl super výsledek, kdyby pasáže s netvory stály za to. Samo o sobě to ale nic moc nevylepší.

Z „Shookum Hills“ jsem tedy spíš zklamaný. Ne kvůli tomu, že by šlo o tak hloupý film, nýbrž kvůli tomu, že zde byl potenciál na něco výrazně lepšího. Námět, jakkoliv neoriginální, mi pro daný subžánr přijde v pohodě a prostředí se taky zvolilo v cajku. Herci se dokonce docela snaží, a byť nikdo z nich nepodává omračující dramatický výkon, nesrali mě, abych musel automaticky fandit podzemním zrůdám. Tempo taky bylo relativně svižné a minutáž střízlivá, takže to i uběhne… všechno okolo se tedy podařilo dotáhnout do podoby, v níž mohl výsledek krásně béčkově zazářit. To hlavní, na čem měl snímek stát, se ale zbytečně ojebalo. Za stávající podoby film namísto „Shookum Hills“ mohli pojmenovat „Šukám Hills“ a natočit enviromentální porno – vyšlo by to nastejno.

Shookum Hills (2021)


Black Water: Abyss (2020)

Black Water: Abyss (2020)

Země: Austrálie
Rok vydání: 2020
Žánr: natural / survival / cave horror / ozploitation

Originální název: Black Water: Abyss

Režie: Andrew Traucki
Hrají: Jessica McNamee, Luke Mitchell, Amali Golden, Benjamin Hoetjes, Anthony J. Sharpe

Hrací doba: 98 min

(Budou velké spoilery.)

Australský režisér Andrew Traucki svou tvorbu zasvětil zvířecímu survival hororu. Na téhle receptuře vystavěl už svůj debut krokodýlí „Black Water“ (2007), jímž se u mnohých fans zapsal v dobrém v dobrém světle a jehož pomocí si hned na začátek připsal docela slušný úspěch, na nějž posléze navázal i se žraločí variací „The Reef“ (2010).

Trauckiho třetí celovečerák „The Jungle“ (2013) ovšem prošuměl, načež se holomek na nějakou dobu odmlčel. V letošním roce se takříkajíc vrátil domů, a to hned v několika ohledech. Z džungle zpátky do vody, také zpátky ke krokodýlům a v neposlední řadě také ke značce, na níž se kdysi „udělal“.

Dvojka „Black Water: Abyss“ samozřejmě zachovává základní atributy původního „Black Water“. Opět se tedy ocitneme v australské divočině, kde bude parta lidí uvězněná na malém prostoru a kolem nich bude pod vodou kroužit hladový Schnappi. To všechno samozřejmě smysl dává – vždyť proč by se mělo jednat o „Black Water“, když by nebezpečí představoval yetti na Sahaře, co? V některých ohledech však pokračování svého předchůdce kopíruje až příliš. Například opakovaný motiv těhulky nebo nemlich to samé vypořádání se s krokodýlem zavání spíš opakováním již viděného.

Největší invence „Black Water: Abyss“ oproti jedničce tkví v tom, že do hry přimíchává ještě jeden hororový subžánr – jeskynní horor. Spekulace o tom, zdali se krokodýlové objevují v podobných jeskynních systémech, přenechám někomu, kdo na rozdíl ode mě s oblibou listoval v přírodopisných knihách. Jakkoliv je taková diskuze nepochybně na místě v případě, kdy se snímek snaží působit realisticky, čistě z filmového hlediska se jedná o docela rozumný posun.

Mimoto „Black Water: Abyss“ přihazuje také zbytečný milostný trojúhelník, který tu vlastně nehraje moc velkou roli a jen samoúčelně prodlužuje stopáž o pár minutek. V neposlední řadě pak také dvojka obrací způsob, jakým se postavy dostanou do nesnází a jak se zachovají. V jedničce se chudáci ve svízelné situaci ocitli ne vlastní vinou a souhrou blbých náhod a pak se začali chovat jak blbci.

Oproti tomu ve dvojce si za prekérní situaci postavy mohou vlastně samy, protože si zbytečně hrály na dobrodruhy. Ještě bych bral, že se někdo rozhodně prozkoumat neznámou jeskyni. Nechápu nicméně, proč s sebou na výpravu berou i lidi, kteří s tím nemají moc zkušeností a navíc o tenhle druh zábavy ani nestojí, a ještě méně chápu, proč tam lezou v momentě, kdy se na oblast žene velká bouřka. Tu borci odbudou slovy, že je bouře určitě mine, a vlezou dovnitř. No, a pak se diví, že se jeskyně začne zatápět. Stoupající voda pak samozřejmě vyhovuje i nově příchozímu krokodýlovi. Dobrodruhům naopak těžce nevyhovuje to, že původní cesta zpátky se – pozor, přijde překvapení – zavalila. Na druhou stranu výpravu trochu šlechtí, že na rozdíl od blbek v jedničce nesedí jen na prdeli a okamžitě se pokouší něco vymyslet.

Black Water: Abyss (2020)

Dle pravidel survival hororu se samozřejmě posere prakticky všechno, co se posrat může, a krokodýl bez oběda naštěstí nezůstane. Což je dobře, protože se vlastně jedná o nejsympatičtější postavu. Bohužel se „Black Water: Abyss“ nevyhne částečně pozitivnímu konci, kdy alespoň někdo musí přežít. Záchrana z jeskyně mi ovšem přišla hrozně odfláknutá. Výprava se i přes krokodýla pokusí jít nazpět – najde zával. Potom se pokusí pokračovat v jeskyni dál – najde jen slepou chodbu. Když už to vypadá, že je všechno v prdeli, tak si najednou všimnou díry, že hele, támhle by to šlo, jeb ho a jsou venku. Ach jo. No, a když tedy film nechá některé dobrodruhy vylézt, tak na záběr přilepí ještě úplně zbytečné a samoúčelné finále s dalším útokem krokodýla.

Black Water: Abyss (2020)

„Black Water: Abyss“ určitě není špatný film. Traucki má se žánrem dost zkušeností a ví, jak by měl udělat nějaké napětí. Řemeslo v ruce má, což výsledku nepochybně pomáhá a vlastně to i v kombinaci s atraktivním prostředím stačí k tomu, aby se dal výsledný snímek v pohodě zkouknout. Nic to však nemění na skutečnosti, že si „Black Water: Abyss“ zasloužilo pečlivější scénář. Ten totiž platí za největší nedostatek a výsledek táhne dolů.


The Cave (2005)

The Cave (2005)

Země: USA / Německo / Rumunsko
Rok vydání: 2005
Žánr: cave horror

Originální název: The Cave
Český název: Jeskyně

Režie: Bruce Hunt
Hrají: Cole Hauser, Eddie Cibrian, Morris Chestnut, Lena Headey, Piper Perabo

Hrací doba: 97 min

(Budou spoilery.)

Když se film jmenuje „The Cave“, asi nikoho nepřekvapí, že se odehrává… v jeskyni. Na moment překvapení to tedy tenhle biják asi hrát nebude. Jeskynních hororů sice není až tolik (což mi možná přijde trochu škoda), ale prakticky všechny se odehrávají dle jasně nalinkovaného scénáře. Ani tahle „The Cave“ v tomto ohledu není výjimkou. Jde jen o to, jak hutnou atmosféru se podaří ze stísněných a tmavých kamenných prostor vytřískat a jak nechutně a odpudivě bude místní nebezpečí vypadat. Nyní si popovídáme o tom, jak se to daří právě tomuhle kousku z roku 2005.

Mě osobně ty jeskynní horory vlastně dost lákají. Přijde mi, že jde o výborné prostory pro atmosférickou krvavou naháněčku, v níž člověk není predátor, nýbrž kořist. Jsem ochoten tolerovat i onu neoriginalitu, když to režisér dokáže naservírovat pěkně na drsňáka. V téhle „Jeskyni“ jsem nicméně divácké uspokojení úplně nenašel. Rovnou říkám, že se jedná o docela standardní a (pod)průměrnou kravinu, na niž se sice dá podívat, ale rozhodně byste od ní neměli očekávat zázraky.

Takže – máme tu ruiny nějakého starého kláštera v Rumunsku, pod jehož základy je objeven rozlehlý izolovaný jeskynní systém, který doposud nebyl prozkoumán. Hned ve vstupním dómu začíná obrovská řeka, tudíž je jasné, že se bude muset jít pod vodu. Místní vědci si na pomoc pozvou profi potápěčský tým a může se jít na věc.

Co by to ale bylo za jeskynní horor, kdyby borci jen prozkoumali dutou skálu, pak si na oslavu dali swingers party a všichni jeli domů. Samozřejmě to takhle jednoduché nebude a brzy se vyskytnou problémy. Ten první patří k základům všech jeskynních bijáků – cesta, kudy sem vlezli, se propadne a nelze ji použít k návratu. To je nicméně ještě ten nejmenší problém, poněvadž jeskyně už své obyvatele má. Naše partička dobrodruhů totiž nejsou první návštěvníci. Už v intru se dozvíme, že sem kdysi kdosi vlezl, a za ty roky se v izolovaném ekosystému původní lidé vyvinuli ve vražedná netopýří monstra, která si svůj omezený jídelníček jistě ráda zpestří nějakým tím lidským masíčkem. A koho náhodou škrábnou a má takovou kliku, že to přežije, začne se pomalu měnit také. Což ale má i svoje výhody, protože pak se s takovým protivníkem lépe bojuje.

„The Cave“ opisuje veškerá klišé jeskynních hororů se stejnou invencí, jak moc invenční je i název samotného filmu. Takže žádná sláva. První setkání s příšerkami, hledání nové cesty ven, hádky v týmu, rozdělení, sem tam bitka s obludou, na konci se někdo musí hrdinně obětovat, aby se ostatní přeživší dostali ven, a hotovo. Na závěr už jenom stačí přihodit náznak pro případnou dvojku (jeden z přeživších je infikovaný parazitem a dostal se ven), ale na tu už nikdy nedošlo (a prakticky jistě ani nedojde), protože snímek v kinech celosvětově horko těžko poskládal svůj třicetimilionový rozpočet.

The Cave (2005)

„The Cave“ je přesně ten druh filmu, jehož sledování vás nebolí, nijak to člověka neurazí, ale ani to nenabídne nic navíc než jen slaboduchou zábavu, která je ovšem zábavná jen tak nesměle. Co mi však na tom přijde nejhorší – „The Cave“ evidentně mělo nějaké ambice, tudíž se to bere neskutečně seriózně a všichni se tam tváří, že jde o fakt hustý film. A ono prd. Tohle prostě nefunguje, když vaše monstra vypadají takhle nevěrohodně a uměle. Kdyby v tom byl nějaký nadhled a film by se nestyděl za to, čím ve skutečnosti je, mohlo by se jednat o docela zábavné béčko pro lidi, jimž se ty blbé bijáky vlastně líbí a rádi se jim (ne s nimi) zasmějí.

Nicméně za stávající situace není „The Cave“ ničím jiným než nevýraznou sterilní hovadinou bez atmosféry, bez napětí, bez krve, dokonce i bez těch pořádných oblud. Dokonce to není až tak dementní, aby vás to alespoň nasralo. Nebolí se na to podívat, ale není sebemenší důvod, proč byste to měli dělat. A když už to náhodou uděláte, stejně na „The Cave“ do týdne zapomenete.

The Cave (2005)