 |
| Země: Venezuela Žánr: stoner rock Datum vydání: 4. 5. 2015 Label: selfrelease Tracklist: Odkazy: K recenzi poskytl:
|
Nestává se často, aby mě nějaké album k poslechu přesvědčilo pouze silou obrázku na obalu. „Reflection“ je výjimkou. Zatímco některé obaly v kombinaci s logem kapely a názvem alba doslova křičí „tuctový death metal“, „kýčovitý gothic rock“ nebo prostě „naprostá blbost nehledě na žánr“, obal „Reflection“ má jakousi tichou důstojnost, a pokud bych měl hádat, co kapela, jejíž hudba je pod obalem zaznamenaná, hraje, mohl bych leda střílet od boku. Protože jsem však shovívavý a protože už jste si to stejně dávno přečetli v boxíku napravo, mohu vám prozradit, že Cave of Swimmers hrají zajímavou a moderní variaci stoner rocku, byť sami pro sebe používají dalších pět žánrových škatulek, které se ve skutečnosti moc nekonají.
Cave of Swimmers je dvojice hudebníků Venezuelanů momentálně sídlících ve floridském Miami. Sestava je poměrně tradiční: G. E. Perez obstarává zpěv, kytary, baskytaru a případně přimíchává elektroniku (které však není mnoho), zatímco Arturo „Toro“ Garcia buší do bicích. V souladu se sestavou je i hudba samotná poměrně stručná: většinu času slyšíme jen kytaru a bicí, druhá kytara, baskytara i elektronika se pak objevují poměrně střídmě.
Důsledkem výše zmíněného je, že „Reflection“ je hlavně o kytaře, jak už se ke stoner rocku ostatně patří. Každou ze čtyř skladeb lze charakterizovat nějakým výrazným riffem, který se v obměnách line po většinu jejich hrací doby, případně se ztrácí a zase objevuje. Druhým z výrazných rysů Cave of Swimmers je zpěv, který je prostě a jednoduše špatný. G. E. Perez disponuje téměř operním hlasem, který jako výhybka přepíná mezi dvěma polohami, z nichž jedna je otravná a druhá falešná. Byť to může znít jako jasný hřebíček do rakve, „Reflection“ kvůli tomu není třeba zatracovat. Zpěvu je na něm poměrně málo a to nejlepší stejně skrývá v sekcích instrumentálních.
Úvodní „The Prince of the Power of the Air“ začne vlastně výborně, pomalým přechodem od elektroniky k hutnému energickému riffu. Jenže vše se sesype s příchodem zpěvu, který (kromě výše zmíněné pochybné kvality) navíc opakuje několik málo vět, a stává se tak dvojnásob otravným. Pokud si však počkáte na instrumentální sekci v druhé polovině, nebudete zklamaní, neboť hrát na kytaru (a psát povedené riffy a sóla) G. E. Perez umí.
„The Skull“ je nejdelší skladbou alba a jejím problémem je vlastně to samé co v případě „The Prince of the Power of the Air“, tedy utahané a otravné vokály, zde navíc ještě ve své velice falešné podobě. Ústřední motiv „The Skull“ je navíc výjimkou potvrzující pravidlo o povedených riffech, neboť doplňuje už tak příšernou utahanost zpěvu. Když však dojde na instrumentální sekci postavenou okolo tichých kytarových ruchů ústících v povedené sólo, zase vás napadne jen, že některé momenty jsou bez přehánění skvělé.
Možná aby vykompenzovali natahovanou „The Skull“, zařadili Cave of Swimmers na album i odsypající „Still Running“. Jednoznačně nejrychlejší skladba alba má výhodu krátké stopáže, ve které více vynikne instrumentální mezihra s basovým sólem, jenže navrátivší se zpěv prostě vše dobré zkazí. O to příjemnější je závěrečná „Reflection“, která je jako jediná čistě instrumentální, bohužel však postrádá lepších momentů, vyjma již tradičně dobrého sóla.
Snažil jsem se vypíchnout to nejlepší, co se na „Reflection“ nachází, protože ho nechci pohřbít jen kvůli špatnému zpěvu. Cave of Swimmers mají potenciál a s trochou zkušeností (a bohužel asi i výměnou vokalisty) by mohli být velice dobrou kapelou – náznaky jsou zde naprosto zřetelné. Jenže k čemu jsou skvělé a nápadité instrumentální sekce, okořeněné třeba sólem na baskytaru či bongo bubínky, pokud se všude kolem vznášejí vokály, jež prostě nejde s čistým svědomím označit jako povedené. Obávám se však, že pokud G. E. Perez shodou okolností neoněmí (ne snad, že bych mu to přál) či výrazně nezmění techniku zpěvu, zůstanou Cave of Swimmers navždy instrumentálně i skladatelsky zručnou kapelou, kterou si nikdy znovu neposlechnu.