21. října ve věku rovných 50 let zemřel legendární baskytarista Martin Eric Ain (vlastním jménem Martin Stricker), jenž proslul zejména jako člen kultovních formací Celtic Frost a Hellhammer. Příčinou smrti byl infarkt.
Archiv štítku: Celtic Frost
Celtic Frost: remasterované reedice
30. června vyjde dávka nových remasterovaných edic starého materiálu Celtic Frost. Na nosičích se budou nacházet i bonusové skladby, u vinylových verzí nebudou chybět ani plakáty a bohatý booklet. Předobjednávky již běží, k mání jsou následující kousky (v závorkách uvedeny původní roky vydání a typ nosiče):
• „Morbid Tales“ (1984; EP) – CD, 2LP
• „To Mega Therion“ (1985; full-length) – CD, 2LP
• „Into the Pandemonium“ (1987; full-length) – CD, 2LP
• „Vanity/Nemesis“ (1990; full-length) – CD, 2LP
Kromě toho ve stejný den vyjde i nová kompilace „Innocence and Wrath“.
Hellhammer: nový singl
Přestože švýcarští Hellhammer, přímý předchůdce legendárních Celtic Frost, vydali v 80. letech jen několik dem, jejich kult stále žije. Ten bude nyní přiživen novým, dříve nevydaným singlem „Blood Insanity“. Počin byl původně plánován již v roce 1984, ale nakonec k jeho vydání nedošlo. K tomu tak dojde až nyní, 19. srpna, a to v kooperaci Prowling Death Records a Century Media Records. Obal najdete tady. Půjde o jednorázový výlis v limitaci 3000 kopií, které budou po jednotlivých barvách sedmipalce rozděleny následovně:
• picture 7″ (500 kusů)
• stříbrný 7″ (300 kusů; exluzivně jen u Century Media)
• bílý 7″ (300 kusů; exkluzivně jen u Nuclear Blast)
• čirý 7″ (300 copies; exkluzivně jen u High Roller)
• průhledně rudý 7″ (600 kusů)
• černý 7″ (1000 kusů)
Triptykon – Eparistera Daimones
 |
| Země: Švýcarsko Žánr: black / death / doom / gothic metal Datum vydání: 23.3.2010 Label: Century Media Records Tracklist: Hodnocení: 10/10 Odkazy:
|
Právě vycházející „Eparistera Daimones“ je sice debutem Triptykon, přesto bych se nebál označit tuto kapelu za legendární. Jak je to možné? Odpověď není těžké najít – stačí jen letmo prohlédnout sestavu a máte jasno. Triptykon je totiž skupina založená nikým menším než samotným Thomasem Gabrielem Fischerem, který je jednou z nejdůležitějších persón extrémního metalu. K odkazu jím vedených legendárních formací Hellhammer a Celtic Frost se dodnes hlásí cca 90 % všech black- a deathmetalových kapel. Triptykon byli zformování potom, co se Fischer rozešel se zbytkem Celtic Frost a následném rozpadu.
Na „Eparistera Daimones“ byl použit rovněž materiál, jenž byl původně určen pro nástupce „Monotheist“, jediné nahrávky, kterou Celtic Frost po svém znovuobrození v novém miléniu vydali. A je to znát. „Eparistera Daimones“ totiž pokračuje v relativně podobných kolejí, aniž by však opakovala v minulosti vyřčené věci. Jenže ono pokračování v cestě nastolené „Monotheist“ v tomto případě rozhodně není nevýhodou, protože – při vší úctě ke kultovním starým počinům – právě tento opus byl tím nejlepším, co kdy Celtic Frost vydali, a také – a to myslím bez jakékoliv nadsázky – jednou z nejlepších nahrávek, které kdy vznikly. A o „Eparistera Daimones“ musím prohlásit to samé…
„Eparistera Daimones“ má totiž neuvěřitelnou sílu. Zapomeňte na všechny pochvaly, které jsem tu letos napsal o jakékoliv jiné skupině nebo desce, tohle je ALBUM ROKU. Fischerova hudba je zdánlivě jednoduchá, ale jenom zdánlivě, je v ní totiž něco výjimečného a nepopsatelného, co z ní činí nenapodobitelnou záležitost. Něco navíc oproti veškeré jiné hudbě, něco, co se nedá vyslovit, co se musí slyšet.
„Eparistera Daimonesx“ je obludná nahrávka. Obludná a monstrózní. Obrovská černá díra schopná pohltit vše živé. Je v ní cosi majestátního a neuchopitelného. Atmosféra je podobná oné chladné prázdnotě, která vyvěrá rovněž z děl H. R. Gigera, ne nadarmo je to právě jeho obraz „Vlad Tepes“, jenž zdobí obálku „Eparistera Daimones“. Giger a Fischer. Dva výjimeční umělci. Ti se hledali, až se našli. Oba vyjadřují ty samé sugestivní a nestvůrné pocity, jeden sochami a obrazy, druhý hudbou.
Hned s úvodní kolosální kompozicí „Goetia“ začíná něco, co nemá obdoby. Dílo, které boří světy. Už jen ty názvy hovoří za vše. „A Thousand Lies“ („Tisíc lží“). „Abyss Within My Soul“ („Propast uvnitř mé duše“). Z nich přímo dýchá ta mohutnost. Zde veškerá přirovnání selhávají. Skvost vedle skvostu. Jediná skladba nemá chybu. Každičká jediná vteřina tohoto veledíla se rovná něčemu dokonalému.
Hned s prvními pomalými mrazivými riffy „Goetia“ vás vtáhne ta temně surrealistická atmosféra, jakou jinde nenaleznete. Můžu tu vyjmenovat klidně celý tracklist – úvodní 11minutový chaos, zatěžkanou „Abyss Within My Soul“, sugestivní a nádherně gradující „In Shrouds Decayed“, rychlejší „A Thousand Lies“ – všechny mají své pevné místo, účel a význam. Dokonce i mezihra „Shrine“ má své opodstatnění.
Čím déle desku člověk poslouchá, tím víc jej vtahuje do svých hlubin. Napětí roste doslova geometrickou řadou a lehce experimentálnější závěr už je jako výbuch supernovy. Stačí vzpomenout jen „Myopic Empire“, která předvádí opět něco úplně jiného. Excelentní vokály, geniální klavírní intermezzo, z něhož běhá mráz po zádech. Není co dodat. Předehrou před tím nejabsolutnějším je uhrančivá „My Pain“, která svým pojetím může matně připomenout takovou „Drown in Ashes“ z „Monotheist“. Konec všeho však nastává s 20minutovou „The Prolonging“. Já nemám co dodat, neznám dostatečná superlativa, která by něco takového vystihla.
Opus nade všechny opusy. Veledílo nade všechna veledíla. Tady slova nestačí, 10 bodů je málo pro něco takového. Legenda zůstává legendou a na jménu, pod kterým tvoří, nesejde. Celtic Frost, Hellhammer anebo Triptykon, na tom nesejde, Tom G. Warrior je génius jako málokterý další a to mi nikdo nevymluví. Kdo „Eparistera Daimones“ neslyšel, jako by nežil.
P. S. Pozornost věnujte rovněž stejně skvělým, lahůdkovým textům!