 |
| Země: Itálie Žánr: stoner metal Datum vydání: 15.2.2014 Label: Metal Tank Records Tracklist: Hodnocení: 6/10 K recenzi poskytl:
|
O tom, že dřevní stoner rock a stoner metal jsou aktuálně v kurzu, není třeba polemizovat, protože je obecně známá věc, že snad vše, co jen trošku smrdí retrem, sklízí v posledních letech nemalé úspěchy, takže tento stav vygradoval až do takové podoby, v jakém se minulou dekádu nacházel metalcore. No dobře, možná trošku přeháním, ale uznejte, že kapel, které oprášily stará dobrá léta, je všude plno a najít mezi nimi skutečné klenoty, jež se pouze neschovávají ve stádu a nekrčí se ve stínu těch největších samců, je čím dál těžší. Teď by se hodilo pro efekt říct, že Circle of Witches jsou onou výjimkou a jedním z mála klenotů, na nějž světla reflektorů nedosvítí, protože jeho možnosti jsou omezené a nemůže tak osvítit každou z obrovského množství kapel, nicméně tak tomu bohužel není. Circle of Witches jsou “jen” další stonerová parta, která na svém debutu “Rock the Evil” přináší standardní porci hutného a špinavého metalu, jenž vlastně nemá čím překvapit. Nezní to nijak lákavě, že ne? Tak vezměte na vědomí, že tady se pojí dohromady ty nejchutnější rockové ingredience, takže svým způsobem je už předem z půlky vyhráno.
Záměrně jsem v jedné z předchozích vět použil ty uvozovky ve slově “jen”, protože Circle of Witches nejsou žádné objevné těleso na hudební mapě, ale přesto je jejich debutová deska “Rock the Evil” vcelku příjemným kouskem, na němž se (a teď použiju slova vydavatelství, protože to sedí jako prdel na hrnec) prolíná ukrutná rychlost Motörhead a temné riffy Black Sabbath. Protože se trojice pánů pohybuje většinou na vlnách zmetalizovaného rock’n’rollu, tak vliv prvně jmenovaných je přeci jen o něco výraznější, ovšem na druhou stranu některé z kytarových partů, hlavně ty v pomalejších pasážích, zní jako z dílny Tonyho Iommiho. Ale ruku na srdce, jeho vliv je slyšet odevšud, takže to už ani nikoho nepřekvapí.
Pojďme ale od obecných žánrových řečem k samotným Circle of Witches. Ti sází hlavně na živelnost a přirozenost své tvorby, takže i když se náhodou stane, že nejedou na plný výkon a zpomalí jako třeba v sedmé “Southern Wolves Strike Again (Lycans Are Back!)”, tak neztrácí nic ze svého nasazení a stále máte pocit, že hrají živě v jedné místnosti. Rytmicky nenáročné, avšak velmi chytlavé, bicí se proplétají s dřevními riffy a z každého momentu na vás řve bublající basa. Přesně takhle jednoduše to fungovalo kdysi a Circle of Witches jsou si toho vědomi, takže nic dalšího než vokál Maria Bovea na “Rock the Evil” nenajdete…
…a je to vlastně dobře, protože šlupky typu “Going to Church”, “The Punishing”, nebo výmluvná “Hell’n’Roll” nebudou nikdy fungovat jako načančané hitovky, protože jejich říz vychází ze zvukové a skladatelské přímočarosti, někdo by řekl až triviálnosti. To ostatně platí pro album jako ucelený výtvor. Nebudu vám mazat med kolem huby tvrzením, že “Rock the Evil” nemá slabá místa, protože třeba závěrečnou “Holyman’s Girlfriend MMXII” a “Pulling the Trigger” jsem si dvakrát neoblíbil, ale to jsou jen zanedbatelné kapky v moři, nad kterými se dá bez problému mávnout rukou. Problém nastává zjištěním, že tím, jak jsou skladby všechny téměř jako přes kopírák, dřív nebo později přijde pocit, že ke konci už to netáhne tak moc, jak by asi mělo. Jasně, spousta alb se jednou oposlouchá, ovšem u “Rock the Evil” mi to bohužel netrvalo zas tak dlouho, abych to zde nemusel zmínit. Prvních pár poslechů je všechno super, nadšenost neznala hranic, ale stačí jen pár dní náslechu navíc a najednou si říkáte, že zas taková sláva to tedy není.
Zpět ale k pozitivnějším věcem, protože těch je na “Rock the Evil” převaha, což se klasicky ukáže při výběru těch nejlepších skladeb, protože i přes vyřčenou kritiku je stále z čeho vybírat. To, že po nějaké době začne počin jako celek odpadat, ještě neznamená, že jednotlivé vály nejsou úplně v pohodě. A které že jsou ty top? Nemůžu opomenout už v úvodu zmíněnou trojici rychlejších pecek, které mají všechny předpoklady k tomu, aby album popoháněly kupředu. Jsou chytlavé, mají tah na branku a nosné nápady v podobě kytarových či vokálních linek jsou velmi povedené. Mě osobně třeba hodně potěšila úplná blbost v podobě hetfieldovského “oh yeah” v refrénu “Going to Church”. Jedna z nejlepších písní je určitě motörheadovská “The Crimson Witch”, v níž se bubeník Fabio Thunderbird (předpokládám, že to nebude pravé jméno) docela předvedl a na chvíli zavelí k dvoukopákovému útoku. Z druhé půlky, kdy už “Rock the Evil”, pravda, trochu uvadá, vyčnívá určitě “Pussy Juice”, i když uznávám, že je to hlavně kvůli šťavnatému textu (smích). Hudebně je to věc (na poměry zbytku skladeb) asi nejhitovější a kytarová vyhrávka, která ji provází, je dosti chytlavá. A takových maličkostí, které upoutaly mou pozornost a udělaly mi poslech záběvnější, je víc, ale album na nich nestojí, ani nepadá, takže je zbytečné je vytahovat na světlo.
Myslím, že všechno podstatné už bylo řečeno, takže nebudu závěr uměle oddalovat. Komu se takováto hudba líbí, tak v žádném případě neprohloupí, protože všechny aspekty, které by mít měla, má deska v dostatečné míře a vatovité momenty jsou ořezány na přijatelné minimum, takže se “Rock the Evil” poslouchá úplně bezproblémově. Alespoň ze začátku, ale o tom výše. A řekněme si upřímně, čeká někdo od kapel typu Circle of Witches něco jiného než šlapající hitovky? Beztak ne, protože tohle je jeden z těch případů, kdy ke spokojenosti stačí opravdu málo. Nejedná se sice o nikterak dechberoucí počin, z něhož bych spadl na zadek, ale přeci jen, v té záplavě hodně podobně znějících kapel jsou Circle of Witches jedni z těch zajímavějších. Možná za to může fakt, že nezapomínají na metal a některé pasáže mají pořádnou tíhu, kdo ví… Na sedmičku to ale určitě není, protože vyloženě bez much to pánové (alespoň zatím) neumí, takže lepší šestka úplně přesně vystihuje to, kde se jejich tvorba pohybuje.