Země: Kolumbie Žánr: black metal Datum vydání: 1.12.2017 Label: Goathorned Productions Tracklist: 01. Glorious Wounds 02. Atonement of the Faithful 03. Mors Mystica 04. Ekstasis 05. Lifting the Veil 06. Autocognition of Light Hrací doba: 40:51 Odkazy: facebook / bandcamp

Kolumbijského dua Ignis haereticum jsem si poprvé všimnul – nejspíš stejně jako většina ostatních – v roce 2014, kdy se mi dostal do ruky jejich dlouhohrající debut „Luciferian Gnosis“. Vzpomínám, že jsem tehdy poslouchal víc jihoamerických blackmetalových formací, mezi nimi namátkou Horncrowned, a právě Ignis haereticum z nich byly výrazně nejlepší a nejzajímavější.

Nejspíš vám neuniklo, že koncem loňského roku Ignis haereticum vypustili do světa svou druhou řadovou desku s názvem „Autocognition of Light“. Asi netřeba dodávat, že právě ona dnes bude naším hlavním zájmem. A bez větších průtahů mohu předeslat, že i v jejím případě se jedná o povedenou záležitost.

Úplně pohodlně by se dalo prohlásit, že „Autocognition of Light“ prostě pokračuje v cestě nastolené prostřednictvím „Luciferian Gnosis“. Rozdíly zde sice jsou, ale vesměs se jedná jen o detaily. Zdá se mi, že novinka nabízí o malinko pestřejší skladby a je skladatelsky propracovanější, krapet se zpřehlednil i sound, který mi nyní zní čitelněji, ale rozhodně to není ke škodě věci, možná spíš naopak. Ve všech zmiňovaných případech ovšem jde spíš o marginální záležitosti, protože základní idea a celková atmosféra zůstala od minulého alba nezměněna. U „Autocognition of Light“ se ale naštěstí nejedná o nic, co by posluchače mělo iritovat.

Pro neznalého je spíš otázkou, čím by se Ignis haereticum měli odlišovat od zástupů dalších blackmetalových skupin, které se rozhodly pro tematickou stezku okultismu a spirituality. Věřím, že spoustu z vás tohle tvrzení může od poslechu Ignis haereticum docela odradit, ale – řekl bych, že nijak zásadně. Zvuk Kolumbijců a jejich přístup k černému kovu odpovídají žánrovým proudům posledních let. Vím, že to nezní zrovna dvakrát lákavě, proto hned vzápětí rád dodám, že u těchto Kolumbijců to nijak zvlášť nevadí.

Důvod je docela jednoduchý. U Ignis haereticum nemám pocit nějaké trendařiny a tupého následování ostatních. I přes určitou míru standardnosti je totiž „Autocognition of Light“ pořád kvalitně poskládaná deska, jejíž obsah má dostatečnou sílu na to, aby si svou existenci obhájil i pod přísnější metrikou. Atmosféra v tom nepochybně je, jednotlivé skladby jsou zajímavě vystavěné, najde se v nich množství velmi dobrých momentů a kytarových melodií i kliček. Ty jsou dost výrazné a Ignis haereticum se je nebojí dát na odiv, ale naštěstí to nikdy nepřesáhne únosnou mez, kdy by se z atmosférických melodií stávalo připosrané pidlikání.

Materiál není vůbec hitový a žádná píseň nevystupuje nad ostatní, ani nepůsobí výrazněji či nápadněji. Jako celek však „Autocognition of Light“ dokáže zapůsobit a dokáže si svého posluchače udržet bez větších obtíží. Možná, že to bude nějakou chvilku trvat, protože na první poslechu všechny ty melodické linky a nevybublají na povrch, ale jakmile jsem se já osobně do desky několikrát ponořil, velmi rychle jsem si ji oblíbil.

Takový verdikt asi nepřekvapí – však už na začátku jsem se nechal slyšet, že „Autocognition of Light“ považuji za dobrou nahrávku. Dokonce bych řekl i o kousek lepší než „Luciferian Gnosis“, ačkoliv i ta byla povedená. U mě tedy vládne spokojenost a novinku Ignis haereticum mohu s klidem doporučit. Kolumbijci mě již podruhé přesvědčili a jejich budoucí počínání budu sledovat i nadále.

Země: Kolumbie Žánr: black metal Datum vydání: 16.6.2014 Label: Goathorned Productions Tracklist: 01. Sub tuum praesidium 02. Mysterium fidei 03. Ad serpentem tortuosum 04. Luciferian Gnosis 05. Sekhem-Hra Apep 06. De sphinge revelationem mysterii 07. Exercitatus spiritualium 08. Sic luceat lux vestra! Odkazy: facebook / bandcamp K recenzi poskytl: Against PR

Musím se přiznat, že jihoamerické pojetí metalu – především tedy těch extrémních subžánrů, byť do jisté míry to platí pro metal obecně – mi nikdy příliš nesedělo. Vždy se mi zdálo, jako kdyby byl i přístup místních kapel k tvorbě vlastní hudby takový “fanouškovský”. Možná to nějakým způsobem souvisí i s onou pověstnou jižní horkokrevností, ale jako by zde obecně vítězila spíše chuť hoblovat a takový řekněme jednodušší přístup nad snahou o inteligentní pojetí hudby, hrou na atmosféru nebo pokusy o dosažení jisté originality. Možná jsem se jen až doposud špatně rozhlížel, měl jsem smůlu a narážel pouze na kapely tohoto druhu, nicméně taková je má osobní empirická zkušenost. A vzhledem k tomu, že onen druhý zmiňovaný přístup mi je vnitřně bližší, není divu, že mám v Jižní Americe opravdu jen hrstku oblíbenců.

Nicméně stále ne všechny jihoamerické smečky jen bezhlavě hoblují, jako to předvádějí třeba kolumbijští black metalisté Horncrowned, o nichž jsme si tu povídali jen několik málo dnů nazpátek. Tuto kapelu zde však znovu nevytahuji jen proto, že byla nedávno recenzována, nýbrž i proto, že toho má s Ignis haereticum, o nichž si budeme povídat dnes, společného trochu více, a krásně tak bude vidět, jak lze k jedné a té samé věci přistupovat dvěma diametrálně odlišnými způsoby…

Oni totiž i Ignis haereticum pocházejí z Kolumbie, taktéž produkují black metal a dokonce i v jejich případě je jejich pojetí černého kovu textově postaveno na okultních tématech, což opětovně korunují latinské názvy. Přesto obě formace znějí značně odlišně, a zatímco Horncrowned svou rádoby zběsilou a samoúčelnou agresí prachobyčejně nudili, Ignis haereticum se snaží spíše o onen inteligentnější a atmosféričtější přístup, po němž jsem volal v prvním odstavci.

Abychom si však plně rozuměli, nechci vzbudit dojem, že je “Luciferian Gnosis” fantastické veledílo, protože to rozhodně není. Nahrávka dozajista má své mouchy a do titulu dechberoucího opusu jí mnohé zbývá, stejně tak se nedá tvrdit, že by Ignis haereticum disponovali nějakým unikátním zvukem. Naopak se vlastně dá říct, že “Luciferian Gnosis” je vlastně takovým tím black metalem, jaký v poslední době docela frčí, protože snaha vytvořit mystickou okultní atmosféru je z počínání Ignis haereticum docela patrná.

Mohlo by se tedy zdát, že “Luciferian Gnosis” není žádný velký zázrak. Ona to je vlastně pravda, protože zázrak se tomuto kolumbijskému triu vytvořit skutečně nepodařilo. Je tu však několik ale, které z desky nakonec přece jen dělají záležitost, po jejímž doposlouchání v člověku zůstanou pozitivní dojmy. Mezi tato ale bezesporu patří to, že i přes nepříliš velkou originalitu jsou Ignis haereticum skladatelsky zjevně na vysoké úrovni. Napříč celou nahrávkou není příliš velký problém narazit na povedené momenty, a to aniž by výsledek ztrácel na kompaktnosti. Jinými slovy řečeno, album je rozhodně soudržné a celých 50 minut vyzařuje jednolitou atmosférou, nejedná se ovšem o monotónní muziku, v jejíchž útrobách by se posluchač ztrácel. À propos těch 50 minut – to je další pozitivum. Takováto stopáž už nepatří k nejskromnějším, Ignis haereticum ji však dokázali naplnit smysluplně, “Luciferian Gnosis” tak rozhodně nepůsobí natahovaným dojmem a není problém udržet pozornost až k finálnímu outru “Sic luceat lux vestra!”.

Někdy se mi zdá, že metalové nahrávky trpí takovým nepříjemným neduhem, že nejsilnější atmosféru má právě intro a outro, což jsou v tomto případě “Sub tuum praesidium” a již zmiňovaná “Sic luceat lux vestra!”. “Luciferian Gnosis” však naštěstí tímto případem není, jelikož není od věci hovořit o poměrně povedené atmosféře v průběhu celého alba. Mohlo by se zdát, že se tak děje především díky zřejmému středobodu desky v podobě dvanáctiminutového opusu “Sekhem-Hra Apep”, který skutečně je asi tím největším vrcholem počinu. Nicméně ani další položky tracklistu nijak zvlášť nezaostávají, ať už se jedná třeba o pomalejší titulní kus “Lucifer Gnosis”, jenž graduje k výtečnému kytarovému závěru, anebo zajímavě vystavěné skladby jako “Ad serpentem tortuosum” či “De sphinge revelationem mysterii”, v nichž Ignis haereticum umně přechází od pomalejších momentů přes povedené kytarové melodie až k typicky black metalové agresi.

Poslední dva doposud nejmenované songy, tedy “Mysterium fidei” a “Exercitatus spiritualium”, se nesou v rychlejším tempu – první zmíněná po celou svou délku, druhá již s nějakou tou vsuvkou ve střední rychlosti. Snad i proto obě patří asi k tomu nejméně zajímavému na “Lucifer Gnosis”, byť “Exercitatus spiritualit” několik kvalitních nápadů taktéž obsahuje. Ignis haereticum mi totiž přijdou přesvědčivější právě v těch momentech, kdy se (většinou úspěšně) pokoušejí vytvořit rituální nálady. Naštěstí však právě toto tvoří většinu hrací doby a navíc v těch delších kompozicích jako “Sekhem-Hra Apep” nebo “De sphinge revelationem mysterii” mají i ty sypačky zjevné opodstatnění. I když… vzato kolem a kolem ani třeba ta “Mysterium fidei” není vůbec špatná, jen mi ty skladby typu “Sekhem-Hra Apep” přijdou prostě působivější.

Navíc je určitě nutno dodat, že ačkoliv Ignis haereticum už nějakou dobu fungují, “Lucifer Gnosis” je jejich první dlouhohrající deskou. S ohledem na tento fakt nelze vlastně prohlásit nic jiného, než že Kolumbijci odvedli výbornou práci. “Lucifer Gnosis” sice určitě ani zdaleka není tak skvělým albem, aby mohlo aspirovat na přední příčky v žánru za loňský rok, ale určitě jde o počin, jaký si budu pamatovat a u něhož si umím představit, že se k němu tu a tam i zpětně vrátím. Budou-li navíc Ignis haereticum na případných dalších počinech směřovat kvalitativně vzhůru, pak se jistě bude na co těšit, když už i “Lucifer Gnosis” je počinem, jaký nemám problém doporučit těm z vás, kdo jste příznivci okultního black metalu.