 |
|
Země: USA Tracklist: Hrací doba: 29:48 Odkazy: |
Fanoušci rapového podhoubí v poslední době pozorně sledují uskupení Griselda. Label a crew zároveň hostí rappery, které spojuje zápal pro žánrovou striktnost, střídmý odstup od novodobého zvuku a vysoká produktivita. Po boku jmen jako Westisde Gunn, Benny the Butcher nebo Boldy James stojí Conway the Machine.
Ani Conway u vydávání materiálu neotálí. Minulý rok stihl vydat dvě řadovky – špinavější „No One Mourns the Wicked“ po boku producenta Big Ghost Ltd. a uhlazenější „From King to a GOD“, která díky přístupnějšímu produkčnímu ladění zaznamenala dosud největší ohlas.
„If It Bleeds It Can Be Killed“ navazuje na radikálnější „No One Mourns the Wicked“. Conway opět spojuje síly s Big Ghost Ltd. a představuje žánrovou špinavost v nejryzejší podobě, která nemá daleko od Biggieho, Big L nebo celého Boot Camp Cliku. Desku spojuje produkce ovlivněná zvukem devadesátkového New Yorku – beaty jsou tvrdé, místy se však nebojí sáhnout po melodičtějších samplech, které si půjčují zejména ze starých R&B a soulových skladeb. Rap s instrumentály vytváří noirový dojem ohraničený žánrovou robustností. Volenému soundu se navíc daří posílit charakter Conwaye – 40leté, ulicí oprýskané hovado, které rapuje doslova napůl huby, protože druhá polovina odumřela po chytnutí kulek do ramene a krku v přestřelce.
Conwayovy řádky jsou narvány důvtipnými obraty, nechybí jim však výpovědní hodnota, a to i přestože rapper jde primárně po aspektu tvrdosti. Po boku typického brag-rapu se nebojí práskat sám na sebe, například ohledně podvádění a zneužívání drog. V tomto ohledu deska nejvíc uhrane na úplném konci – „Forever Ago“ je totiž ultra-transparentní zpovědí, již doprovází padnoucí instrumentální melancholie.
Hlavní devízou desky je ovšem striktnost, na niž se dostává hned po zbytečném intru. „J Batters“ představí nejhutnější beat desky, kterému po chvíli důstojně asistuje temná „Kill All Rats“ s úměrně nasranými featuringy. Nadhozený standard v druhém tracku dále dohání „Losses to Blessings“ nebo předposlední „Red Beams“, jež feelingem a kytarovými samply připomene auru osmdesátkových akčňáků.
Třicetiminutová délka „If It Bleeds It Can Be Killed“ není moc, ale potěší. Na volené stopáži je totiž schopna držet tón a kvalitu. Zároveň jde proti trendu soudobých rapových desek, které mají problém osekat materiál pod 50 minut. Do nastolené atmosféry úplně nezapadá jen prostřední „Toast“ a poslední a zmíněná „Forever Ago“, u níž sladší vibe ovšem kompenzuje odzbrojující text.
Výše zmíněné čtyři stopy představují vrchol desky. Větší část zbytku se ctí asistuje. „If It Bleeds It Can Be Killed“ neudělá díru do světa, jako poklona čistému rapovému řemeslu ale funguje a je dobře, že Conway na dané žánrové ladění nezapomíná, i přestože se mu stále do větší šíře otevírají dveře k mainstreamu. Ostatně rapper sám na desce tvrdí, „The Machine the nigga responsible for keepin’ grimy“.