Archiv štítku: Cruadalach

Cruadalach – Lead – Not Follow

Cruadalach - Lead - Not Follow
Země: Česká republika
Žánr: folk metal
Datum vydání: 4.11.2011 / 28.10.2011
Label: Black Bards Entertainment / Metalgate Records

Tracklist:
01. Dubh
02. Rage Starts Here
03. Nezlomní
04. Living with Pride
05. Blejanje na mjesec
06. Signal Fires
07. Cruadalach
08. Morrigan
09. For My Bleeding Friends
10. Hear Our Voices!
11. The Promise

Hodnocení:
Ellrohir – 7,5/10
H. – 7/10

Průměrné hodnocení: 7,25/10

Odkazy:
web / facebook / bandcamp / bandzone

Existence početné domácí folk metalové sebranky Cruadalach je mi známa už od dob velmi krátce po prvních živých koncertech. Ten vůbec první se odehrál asi před dvěma lety v Plzni, někdo z něj pořídil relativně kvalitní videa a dal na internet. Zhlédnutí tohoto důkazního materiálu mi stačilo k tomu, abych kapelu okamžitě začal považovat za kvalitní a schopnou velkých věcí. Od té doby skutečně aktivní devítka, které je vždy plné pódium (a zpěváka Radalfa i fanouškovský kotel pod ním), víří vody české metalové scény a míří nezadržitelně vzhůru. Kapelu je především možné velmi často vidět naživo, a to kolikrát ve společnosti zářivých hvězd světové folk/pagan scény. Smlouva s německým “pagan” labelem Black Bards, mezi jehož nejznámější koně patří Adorned Brood či Heathen Foray, a vydání debutového full-length alba letos v listopadu, pak dva veleúspěšné roky jenom podtrhly.

Zajímavé je, že početní většinu line-upu tvoří metaloví debutanti. Ovšem je dlužno dodat, že “jádro” kapely už nemalé hudební zkušenosti má – “duchovní otec” projektu Michal “Datel” Rak (bicí) a Aleš “Ex” Cipra (kytara, doprovodný zpěv) prošli krom jiného Silent Stream of Godless Elegy a frontman Radalf si už zazpíval třeba v Hyperborean Desire nebo Nemesis. “Lead – Not Follow” není první nahrávkou, kterou spolu Cruadalach vyplodili. První, pouze elektronicky šířené demo “V rytmu staré krve” se třemi songy spařilo světlo digitálního světa loni v lednu a letos v únoru se jako exkluzivní příloha časopisu Pařát objevilo osmiskladbové EP “Agni – Unveil What’s Burning Inside”. “Lead – Not Follow” se ovšem zapíše jako první plnohodnotně vydané album.

A co tedy album nabízí? Dalo by se říct obligátní instrumentální intro na úvod a potom deset zbrusu nových skladeb v celkové délce ke 40 minutám, takže žádné přehnaně dlouhé vyhrávky, ale hezky řádně úderné songy. Což je to pravé pro kapelu, jejíž kouzlo je v živých vystoupeních, přestože prostory, ve kterých zatím obvykle koncertuje, jsou svými rozměry spíše skromné. Síla je v zapojení velkého množství klasických a folkových nástrojů, a to nejen v ideálních podmínkách studia. Konkrétně se jak na albu, tak na pódiu potkáme mimo klasických metalových instrumentů s dudami, flétnami, houslemi a dokonce s cellem. S čím mám ovšem od začátku, co sleduji jejich tvorbu, problém, to je Radalfova angličtina. Ztrácí se to v growlech, ale v čistém zpěvu, kterým se místy nešetří, jsou vážné nedostatky ve výslovnosti jasně slyšitelné. Je sice možné, že se to od časů prvního dema zlepšilo, ovšem stále ne natolik, abych si přestal stěžovat.

Bohužel, přestože si já a i mnozí další fanoušci myslíme, že vrcholné kousky tvorby Cruadalach jsou právě ty, kde je použit český text (naštěstí kapela na češtinu nezanevřela úplně), ať už je to starší záležitost “Pramen Epony” (kousek, který mě i v ne dokonale nahrané živé verzi okamžitě přitáhl k poslechu) nebo z aktuálního alba “Morrigan” a už vůbec nemluvím o už téměř legendární koncertní pecce “Zlatovláska”, kapela z nějakého důvodu naopak tíhne k textům anglickým. Na “Lead – Not Follow” je poměr 7:2,5 (protože pátý song “Blejanje na mjesec” je kus česky a kus chorvatsky, což zřejmě vzniklo díky blízkým vztahům s tamní kapelou Stribog). Někdo se mi pokoušel tohle číslo vysvětlit podmínkami smlouvy s Black Bards, ale to bylo vyvráceno samotným Radalfem. Prý to prostě chtějí takhle. Podle mého škoda, ale co nadělám?

K samotné hudbě – nad albem rozhodně čnějí dvě skladby, už zmiňovaná “Morrigan” a potom ještě “Hear Our Voices!”, která je sice anglicky, ale prostě se i tak povedla. Naopak česko-chorvatskou “Blejanje na mjesec” nepovažuju za moc povedenou kvůli podivnému textu, ke všemu nezpívanému, nýbrž recitovanému. Sice soudě dle obalu, názvu alba a významu textu jde o možná stěžejní kousek na albu, nicméně mě to neoslovilo, spíš naopak. Na druhou stranu ústřední “dudácká” melodie je víc než dobrá. “Rage Starts Here” dělá čest svému názvu – ve smyslu toho, že Radalf ve zpěvu hodně tlačí na pilu a zní opravdu “zuřivě”. “Nezlomní” podporují mou teorii o tom, že česky zpívané skladby jsou prostě lepší, zejména hluboký growl fakt stojí za to. “Living with Pride” naopak zejména ze začátku potvrdí má slova o tom, že Radalf neovládá anglickou výslovnost. U mě to zkrátka kazí celkový dojem ze skladby, který by mohl být mnohem lepší.

“Signal Fires” se tváří být pomalejší skladbou, ale to je trochu relativní, leda bychom důsledně trvali na tom, že správná metalová balada začne pomalu a po čase se “rozjede”. Eponymní skladba “Cruadalach” je podobný případ. Díky krásným melodiím má velký potenciál, ovšem víc než kde jinde mi tady vadí pořád omílaná angličtina. Následuje kousek, který jsem už opěvoval – “Morrigan”. Tahle skladba je skutečně klenot, podle některých nejlepší dosavadní kousek v tvorbě kapely, střídá se tu pomalé tempo s rychlostí, jemnost s tvrdostí, zazní mnoho pěkných a nápaditých melodií a hlavně – zpívá se česky. “For My Bleeding Friends” je přes pomalejší rozjezd rychlejší kousek, stejně jako “Hear Our Voices!”, druhý vrchol alba, jehož síla se skrývá v refrénu. Závěrečná “The Promise” je na můj vkus trochu moc utahaná záležitost, přestože ústřední instrumentální motiv není úplně špatný.

Hudba jako taková má na mnoha místech krásně folkový šmrnc a přinejmenším na domácí scéně těžko hledat podobný počin. Chvílemi bych ovšem řekl, že těch momentů není tolik, kolik by být mohlo, a trochu moc často se objevují “drsně metalové” pasáže, během kterých to najednou vypadá, že půlka kapely nemá co dělat. Rozhodně ale nejde o žádné pravidlo, těch nápaditých folkových pasáží je na albu dost a dost. Někdo říká, že nejslabším a limitujícím článkem kapely je právě zpěvák Radalf. S tím ovšem přes výhrady k jeho angličtině nemůžu souhlasit – už jenom proto, že bez něj si kapelu dost dobře nedovedu představit. Jeho hlas k tomu zkrátka patří, bez něj by to nebylo ono.

Celkově myslím Cruadalach dostáli obrazu, jaký o nich mám uložený – kapela s relativní převahou folkové složky, která je jako stvořená pro energická živá vystoupení. Songy z repertoáru nového alba se jistě v rámci řady koncertů, kterými nás, jak věřím, kapela brzo poctí, neztratí. Nicméně nebudu zastírat, že jsem si z předloženého materiálu lidově řečeno nesedl na zadek, a to navzdory tomu, že mám kapelu v oblibě. Proto je hodnocení takové, jaké je.

Cruadalach


Další názory:

Cruadalach si stihli za krátkou dobu upevnit na české scéně rozhodně ne nezanedbatelnou pozici a rovněž se jim (snad v návaznosti na to?) povedlo vytvořit si docela silnou základnu fanoušků, ale i zarytých odpůrců. O to je zajímavější si uvědomit, že “Lead – Not Follow” je vlastně jejich velký debut. Rozpřádat tu podobné myšlenky ovšem zrovna teď není mým úkolem, to bych mohl uplatnit možná tak v “celovečerní” recenzi, ne v krátkometrážním hodnocení. Abych se ale dostal k jádru pudla (nebo snad ovce, soudě dle obálky?) – “Lead – Not Follow” je podle mého prozatím to nejpovedenější, co pod hlavičkou Cruadalach vyšlo. Ne snad po stránce kompoziční či kvalitativní, neboť ta byla dle mého mínění velice slušná už na předchozím EP “Agni – Unveil What’s Burning Inside”, ale především po stránce zvukové. Plný studiový zvuk, jenž dává vyniknout všem folkovým nástrojům, kolik jich jen kapela má, dělá opravdu hodně a konečně lze tvrdit, že má muzika kapely ten patřičný náboj i ze studia. To je asi tou největší devízou “Lead – Not Follow” v porovnání se zmiňovaným minialbem, jinak je v podstatě vše při starém. Je pravda, že pár skladeb mi do uší tak úplně neleze, ale to bude možná problém spíše na mém přijímači, jiné jsou však opravdu dobré (“Cruadalach”, “For My Bleeding Friends” a hlavně “Blejanje na mjesec”). Celkově určitě povedený a nadprůměrný počin.
H.


Cruadalach

Cruadalach - Agni - Unveil What's Burning Inside
Země: Česká republika
Žánr: folk metal

Otázky: H.
Odpovědi: Cruadalach
Počet otázek: 9

Odkazy:
web / facebook / bandcamp / bandzone

Ať už vám konkrétně tato skupina nebo i celý folk metalový žánr obecně sedí nebo ne, není možné ignorovat, že jméno Cruadalach stoupá strmě vzhůru. A to je kapela teprve na počátku své cesty! Abych řekl svůj osobní názor: pokud má nějaká domácí formace potenciál a šanci někam prorazit, jsou to jistě právě Cruadalach. Už jen díky (avšak nejen) tomu jsme si zde na Sicmaggot nemohli nechat ujít příležitost tuto smečku trochu proklepnout v rozhovoru :-) Na všetečné otázky odpovídal hlas celé kapely…


Zdravím Cruadalach! Ze všeho nejprve bych vám rád pogratuloval k povedenému minialbu “Agni – Unveil What’s Burning Inside”! Jak se vy sami díváte na výsledek? Jste na 100% s podobou EP spokojeni, nebo v kapele panuje zdravá řekněme “sebekritičnost” v tom smyslu, že je stále co zlepšovat a kam se posouvat? Pokud mám mluvit sám za sebe, já osobně bych viděl nějaké mezírky ve zvuku nahrávky. Ne že bych chtěl jakkoliv znevažovat Fedorovu práci [skupina nahrávala v domácím studiu Fedora Furnadžieva z Et Moriemur – pozn. redakce], to v žádném případě, avšak k muzice Cruadalach by mi seděl ještě o trochu plnější a dravější sound. Co vy na to? Je to jen osobní pocit jednoho redaktora a kapela má přesně takhle znít, nebo to hodláte v budoucnu trochu “pošoupnout”?

Ahoj Jendo, zdravíme Tebe i všechny redaktory a čtenáře zinu Sicmaggot! Rovnou k otázce – líbí se nám, jak nám podsouváš, že sebekritičnost je zdravá, a máš samozřejmě pravdu. Spokojený umělec je podle nás na nejlepší cestě do pekel, čili se snažíme nahlížet na vlastní práci co nejkritičtěji. Svůj zvuk a svou tvář jsme ještě rozhodně s určitostí nedefinovali, právě naopak. Od nahrávání EP uběhlo sotva pár měsíců a již teď jsme po stránce komponování někde úplně jinde. Už to ti může napovědět, že vlastnímu počinu bychom vytkli více, než jen zvuk. Na jednotlivých skladbách šlo například lépe aranžérsky zapracovat, stejně tak šlo vyždímat více z jejich rytmiky. Přesto jsme v danou chvíli podali náš maximální výkon a někteří z nás sami sebe muzikantsky doslova překonali. Pokud jde o zvuk nahrávky, to máš těžké. Na rozdíl od kompozic a hudebního umu se tato veličina vyvažuje do určité míry penězi a s těmi to není nikdy úplně jednoduché. Sice bychom si samozřejmě svůj zvuk představovali někde jinde, ale na rozpočet a podmínky, jaké byly k dispozici, předvedl Fedor i celá kapela perfektní práci. Ale k nejdůležitější části tvé otázky – jak jsme již řekli, na EP jsme pyšní, ale je to jen další krok na naší cestě. Rozhodně doufáme, že nahrávku ještě desetinásobně přebijeme naším debutem, stejně jako jsme épíčkem “Agni – Unveil What’s Burning inside” bezesporu přebili náš loňský demáč “V rytmu staré krve”. Stagnace je cesta do věčných lovišť a my hodláme jako kapela žít ještě hodně dlouho.

Cruadalach

Když už jsme u toho představování EP – co vlastně znamená výraz “agni”? Pokud člověk použije všemocného strýčka Googla, vypadnou mu odkazy směřující do Indie a významy týkající se ohně, ať v přímém významu nebo v přeneseném slova smyslu v podobě hindského boha ohně. Blíží se tyto interpretace tomu, co jste názvem chtěli vy sami sdělit, či se jedná o střelu takříkajíc mimo terč? Klidně všechny přítomné zvědavce poučte :-)

Nám šlo především o to, aby hlavní část názvu EP netvořilo české ani anglické slovo, ale aby byla jaksi univerzálnější. A když už se v textech často odkazujeme na esoterickou moudrost lidstva, proč nevzít slovo z jazyka, který je naším skutečným kořenem, tedy z prastarého sanskrtu? Už samotnou volbou jazyka dáváme najevo, že všichni pocházíme ze stejného rodu, a že je něco, co nás někde hluboko všechny spojuje. Co se týče samotného významu, “Agni” znamená primárně prostě oheň. Oheň je v mnoha tradicích nejvyšším elementem, který představuje nejsubtilnější rovinu existence v místě, kde se duše setkává s věčností. Proto je oheň středobodem nejrůznějších mýtů, například toho o Prométheovi, na jehož objevení mystéria elementu odkazuje i obal EP. V neposlední řadě jsme chtěli mít zabarvení obalu i název EP v takovém duchu, aby odkazoval na živelnost a ohnivost našich koncertů, na čemž si velmi zakládáme.

“Agni – Unveil What’s Burning Inside” obsahuje mimo jiné tři skladby, jež se objevily už na promu “V rytmu staré krve”. Hýbali jste nějak v mezičase s těmi songy? Mnohem lepší zvukový háv je myslím očividný, přijde mi však, že v některých pasážích jsou bohatší aranže a více vrstev nástrojů. Nejsem si však jistý, nejedná-li se pouze o vyniknutí těch “zastrčenějších” vrstev díky lepšímu zvuku. Probíhaly před natáčením minialba nějaké úpravy? To samé by mne zajímalo i v případě ostatních písní, které přece jenom už nějaký čas hrajete na koncertech – jedná se o původní verze, nebo došlo k nějakému průběžnému obohacování?

Každá skladba je odrazem své doby, a tak i ten náš trojlístek s ročním časovým odstupem zkrátka interpretujeme trošku odlišně. Samotné aranže jsme moc neměnili, spíše prostě jinak vnímáme dynamiku těch písní.

Co se týče ostatních skladeb, málokterá zůstává od svého složení zcela nepozměněná a i některé skladby z EP už dnes dokonce hrajeme živě lehce pozměněné. Například nedávno přišla naše Hanka s novou houslovou linkou do skladby “Vrásčitá”. Hrajeme prostě tak, aby nás to co nejvíce bavilo, a proto je nutné, aby naše skladby rostly s námi. Primárně se však zaměřujeme na dokončování skládání materiálu na debutovou desku.

Když člověk poslouchá vaši muziku, nelze přeslechnout velké množství vrstev a obrovský počet různých linek folkových nástrojů. Trochu jsem o tom přemýšlel a přijde mi, že bude asi velice málo pravděpodobné, aby jeden člověk přišel na zkušebnu už s kompletně hotovou skladbou, ale ani například taková improvizace mi při vašem nástrojovém obsazení moc nesedí. Jakým způsobem tedy vzniká vaše hudba? Jeden člen donese metalový základ písničky a všechny ty folkové instrumenty na něj pak roubujete? Nebo naopak vzniká nejdřív folková složka a kytary a bicí se přidávají? Nebo vypadá tvůrčí proces Cruadalach úplně jinak? Seznamte nás :-)

Tvůrčí proces se snažíme zcela záměrně měnit pokud možno s každou skladbou, aby byly posluchačsky i hudebně co nejrozmanitější. Nicméně tě možná překvapí, že náš kytarista Tomáš skutečně občas přijde s harmonicky i melodicky zcela perfektní, dodělanou skladbou, kterou se následně všichni učíme. Navíc tyto věci nevznikají experimentálně metodou “pokus-omyl”, ale Tom skutečně v hlavě slyší muziku, kterou pak jednoduše ťuká ve svém doupěti do noťasu. Neptej se nás, jak to dělá, asi v tom bude fakt nějaké nevšední nadání. Na tvorbě kapely se však podílí více či méně všichni členové. Základ “Confession” například udělala dechařka Petra, kostru podobně netypické skladby “Vrásčitá” pro změnu zpěvák Radalf, slušnou řádku písní napsal zase kompletně druhý kytarista Aleš, ale i ostatní občas přijdou s vůdčí linkou nebo minimálně propracovávají aranže skladeb v rámci své nástrojové sekce. Tvůrčí proces je skutečně ohromně bohatý a rozhodně si nemysli, že vše vzniká stejným továrním způsobem jako někde u pásu. Třeba jednu z aktuálně zkoušených skladeb na debut, “Living with Pride”, napsal RadalfTomášem při společném jamu, Aleš dopsal linky pro dudy a vymyslel pár skvělých vychytávek, další přišli s vlastními melodiemi a společně jsme pak propracovávali rytmiku. Skutečně pracujeme jako tým! Mimochodem – nikdy neskládáme primárně folkovou ani metalovou složku, vše je od začátku propojené a vždy dopředu počítáme s využitím každého nástroje. Kdyby to bylo jinak, byla by naše hudba podstatně chudší.

V návaznosti na předchozí otázku mě napadá ještě jedna – obecně se říká, že v kapele musí být tvůrčí osobnost, která skládá většinu materiálu a má tím pádem hlavní slovo, vy však navenek vystupuje jako skupina hudebníků, kde má každý naprosto rovnocenné postavení… na nějaké hlavní slovo tedy nehrajete? Co kdyby vás byl sudý počet a nemohli jste se na něčem demokraticky shodnout? Ve volné souvislosti s tím bych se ještě rád zeptal ještě na jednu věc. Nějak mi nesedí počty – proč vás je na fotkách dvakrát tolik (smích)?

Cruadalach, to je především devět lidí, kteří milují muziku. Navzdory mnoha rozdílům jsme na stejné vlně, co se týče toho, co chceme s klanem dokázat, a tak i přes občas ohnivější diskuze vždy nalezneme společnou řeč. Vlastně daleko jednodušeji, než si asi mnoho lidí představuje – o spoustě věcech nediskutujeme a nehlasujeme, protože zkrátka není o čem. Všichni máme společný sen, tak na co vůbec diskuze? Jinak je rozhodovací proces zcela přirozený a vyplývá z našich nátur. Někdo je kapku větší flegmatik než jiný, taky každý z nás tíhne k trochu jiné části naší “agendy”, a tak máme každý přirozeně vytvořený svůj prostor. Je vlastně takový malý zázrak, že navzdory všem rozdílům mezi námi a tomu, z jaké dálky někteří dojíždí, dokážeme zkoušet, bavit se, chodit spolu na koncerty a ještě jsme v takřka každodenním kontaktu alespoň přes net a telefony.

Cruadalach

A co se týká druhé části otázky – promo fotkami z října 2010 jsme chtěli naznačit, že klan Cruadalach netvoří jen několik muzikantů, ale především spousta lidí, bez kterých by náš hlas nic neznamenal. Dali jsme proto našim fanouškům a přátelům možnost, aby se na fotkách objevili s námi. Je to forma našeho poděkování za jejich podporu. Mezi lidmi na fotkách tak najdeš třeba Petřina manžela Vítka, který nám udělal web a nahrál niněru na bonusovou skladbu “Cernunnos, zlatooký král” pro vinylovou verzi našeho EP. Pak tam je Jirka, co si ještě po vydání pohrával se zvukovými stopami našeho starého dema, nebo Honza Knotek, který nám nemalou měrou pomohl při nahrávání EP. Samozřejmě spousta pro nás důležitých lidí chybí, ale to bychom se na ty skály už asi fakt nevešli…

Materiál, jímž se na “Agni – Unveil What’s Burning Inside” prezentujete, je velice rozmanitý. Od energických pecek (“Heavenly Forge”), přes vyloženě folkově laděné (“Pramen Epony”, “Golden Times”) a středověkem načichlé (“Rhythm of Our Blood”) věci, až k pomalým a melancholickým kouskům (“Vrásčitá”, “Confession”); v takové “Occident Sun” cítím dokonce i lehký orientální nádech. Je toto právě ta cesta, kterou se chcete ubírat – dát každé skladbě osobitý ráz? Abych vám taky trošku polechtal ego, musím říct, že je to pro posluchače určitě dobré, zvláště když to porovnáme se spoustou jiných folk metalových kapel, tvořících písničky jak přes kopírák jednu jako druhou (netřeba dodávat, na kterou finskou formaci od písmene K narážím :-)). Ale abych se dostal k jádru pudla – je nějaká hranice, za níž byste už nezašli, například že byste nepoužili nějaké party, protože by byly moc agresivní či naopak moc “popové”, nebo podobnou autocenzuru vůbec neřešíte a postupujete stylem “posluchač se s tím popere”?

Každá skladba musí mít vlastní tvář! Jaký by byl jinak důvod točit dvě různé? Důležité je, že všechny reprezentují svébytný styl, který se snažíme s Cruadalach pilovat a zdokonalovat. Co se týče hranice, za kterou bychom nešli, tak jednu opravdu máme. Neradi bychom zněli konvenčně nebo kopírovali něco, co už tu ve stejné formě bylo. Všechny další cesty jsou otevřeny, a kdybys slyšel materiál, který v těchto dnech pilujeme pro debutovou desku, byl bys možná překvapen, jak moc. Čekat můžete rozhodně energii, dravost i melodiku, rozhodně však ne stopadesátou variaci na folkmetalové legendy. Jako muzikanti jsme všichni velmi otevření novým vlivům, posloucháme a vstřebáváme ohromné množství hudby a rozhodně nehodláme balancovat na jednom místě a doufat, že z něj nespadneme. Přemýšlet, zda něco není “moc popové” nebo jiným způsobem “přes čáru”, znamená rdousit tvůrčí proces. A to by byla hrozná škoda.

Cruadalach

Čerstvě máte v kapse podpis s německou firmou Black Bards Entertainment. Otázka je vcelku jasná – jak jste se k nim dostali? Měli jste i jiné nabídky, nebo jste takříkajíc skočili po té první? Vyhmátli si vás sami, nebo jste “otravovali” s promem? Co si od spolupráce s Black Bards vlastně slibujete?

Dávno před navázáním kontaktu s Black Bards jsme o vydání našeho CD jednali s několika českými vydavatelstvími, z nichž nás nejvíce zaujala nabídka Herdrona vydat debut prostřednictvím časopisu Pařát, také proto, že z jeho strany byl zájem jednoznačný a jeho nároky pro nás splnitelné i za našich tehdejších podmínek, zároveň nás nesvazoval a dával nám prostor hledat dál. V létě 2010 jsme kontaktovali několik zahraničních vydavatelství včetně Black Bards, na něž jsme narazili při hledání zahraničních kapel pro výměnné koncertování, když jsme na Myspace našli jejich čerstvý objev, německou paganmetalovou kapelu Nothgard. Odpověď Black Bards byla negativní s odůvodněním, že nové kapely již nepřijímají. Od hledání v zahraničí jsme si tehdy slibovali i finanční pomoc při studiovém natáčení – v té době jsme ještě pomýšleli na to, že bychom se na podzim rádi zavřeli do profesionálního studia, ale nakonec jsme ani tímto, ani jiným způsobem nesehnali potřebné zázemí a finanční prostředky, proto EP vznikalo v domácím studiu FedoraEt Moriemur. Po realizování velmi úspěšného podzimního výměnného minitour Samhainfest, jehož účastnila i výše zmíněná kapela Nothgard (k tomu si potřebovali vyžádat svolení Black Bards a agentura jim posléze pomohla sehnat další kapelu pro support jimi pořádaného koncertu Samhainfestu), se na nás sám obrátil majitel Black Bards s pevným rozhodnutím, že o Cruadalach stojí. Důvodem evidentně nebyly jen naše umělecké kvality, ale i naše zjevné odhodlání jít si za svým cílem a udělat maximum pro jeho úspěšné dosažení, čemuž ostatně celou dobu mohli přihlížet. Jejich zájem o nás byl tak eminentní, že plně akceptovali to, že jsme již začali pracovat na CD pro Pařát, pouze požadovali jeho zkrácení, aby náš debut mohl vyjít až pod nimi. Herdron pak přistoupil na zkrácení na formu EP se sedmi písněmi. Během komunikace s nimi se nám podařilo vyjednat pro kapelu velmi příjemné podmínky, zároveň jsme sledovali aktivity agentury a ptali se na ni jiných jejích kapel, přičemž jsme získávali výhradně kladné reference. Ačkoliv byli tedy prvním zahraničním labelem, který o nás projevil zájem, rozhodně jsme po něm neskočili bez patřičné rozvahy.

A co od spolupráce s Black Bards očekáváme? Samozřejmě to, že náš debut vydá v západní Evropě, mimochodem plánuje i jeho distribuci v USA. Vydání debutu bude také podpořeno západoevropským tour – tedy nejspíš s většinou zastávek v Německu. To vše již bereme spíše jako samozřejmost, protože Black Bards toto pro své kapely opravdu dělá! Co je ale nejdůležitější, je to, jakou motivaci a výzvu pro nás jejich nabídka představuje. Je to výzva k sebezdokonalování každého z nás a k neustálé práci na všech aspektech fungování kapely. Především chceme, aby náš debut byl již na světové úrovni a abychom z našeho spojenectví získali co nejvíce jak pro nás, tak pro Black Bards. Také chceme skrz Black Bards ukázat Evropě, že česká metalová scéna rozhodně stojí za velkou pozornost a že se vyplatí investovat důvěru do našich kapel!

Cruadalach

Už na podzim by měl vyjít váš první dlouhohrající počin. Kdy a do jakého studia se jej chystáte vydat nahrát? Máte už nějakou bližší představu o desce – název, přesnější datum vydání, obal apod.? Velice by mne také zajímalo, jaképak songy se zde objeví… mám na mysli, jestli se budou opakovat písničky z “Agni…” nebo půjde o kompletně nový matroš?

Co se týče debutu, máme zatím poměrně přesnou představu o hudební náplni, máme ostatně většinu alba již napsanou a následující měsíce budeme zejména dolaďovat aranže a nechávat skladby zrát do podoby, kterou v dané chvíli zachytíme na desce. O názvu v tuto chvíli diskutujeme, máme ve hře pár alternativ, ale prozrazovat zatím raději nebudeme nic. Nicméně můžeme zcela stoprocentně prohlásit, že na debutu budou jen zcela nové a čerstvé skladby! Žádné znovunahrávání starších věcí již neplánujeme.

Na nahrávání jsme se domluvili se Slezanem Tomášem Špirkou, s nímž má velmi pozitivní zkušenosti dechařka Petra z nahrávání CD pro folklórní kapelu Szmyrum a chechuum, jejíž je členkou. Nahrávat se pravděpodobně bude v severomoravském studiu Devítky. Tomášův záběr jde skrze mnohé žánry, folklórem a popem počínaje (spolupracuje s několika polskými popovými veličinami) a metalem konče, takže pro kapelu kombinující metal s klasickými a folklórními nástroji jde o ideální volbu. Svůj velký smysl má i skutečnost, že kapela bude moci nahrávat na půdě severní Moravy, rodné hlíně hned tří členů Cruadalach.

Na závěr bych si dovolil podnítit trochu toho vašeho jasnovidectví :-) Máte německou firmu, hrajete styl, který dnes v rámci metalu frčí, ale dokážete jej uchopit osobitým způsobem – myslíte, že máte v takovéto konstelaci šanci prosadit se i za hranicemi České republiky? Bavme se čistě hypoteticky, kdyby na to přišlo, byli by Cruadalach ochotni naskočit na kolotoč deska-turné-deska-turné? Díky moc za rozhovor a ať vám to šlape! :-)

Kdyby na to přišlo, byli bychom ochotni jet až na konec světa.

Klan Cruadalach


Cruadalach – Agni – Unveil What’s Burning Inside

Cruadalach - Agni - Unveil What's Burning Inside
Země: Česká republika
Žánr: folk metal
Datum vydání: 21.2.2011
Label: Pařát Magazine

Hodnocení: 7/10

Odkazy:
web / facebook / bandcamp / bandzone

K recenzi poskytl:
Cruadalach

Cruadalach na scénu vtrhli jako blesk a během krátké chvíle si svými energickými koncerty udělali velice solidní jméno. Už teď mají za sebou několik málo zahraničních štací na místech, kam spousta jiných o mnoho déle hrajících českých kapel ani nečuchne, nemluvě o potvrzených festivalech v létě v Rakousku a Německu (a že například na takovém Northern Lights nehrají žádná ořezávátka). Docela s podivem, že Cruadalach svůj první pořádný počin (promo “V rytmu staré krve” jako pořádný počin neuznám, jelikož nevyšlo ve fyzické podobě :)) vydávají až teď. Kapela spojila své síly s časopisem Pařát, pod jehož záštitou právě minialbum “Agni – Unveil What’s Burning Inside” vychází…

Trojice skladeb, která se objevila už na “V rytmu staré krve” – jmenovitě jde o “Pramen Epony”, “Golden Times” a “Confession” – je přítomna i na aktuálním EP, tudíž se přímo nabízí možnost přímého srovnání. Pokud na premiérovém kraťasu zněly některé momenty lehce rozpačitě, což bylo dáno především ne zrovna povedeným a trochu “plechovým” zvukem (a jakože já nemám nic proti plechovému soundu, to bych neposlouchal garážový black metal, ale u folk metalu to přece jenom není to pravé ořechové…), “Agni – Unveil What’s Burning Inside” zachycuje možnosti Cruadalach s mnohem větší přesností. O zvukové stránce se ani nemá cenu bavit, v tomto ohledu šly songy o 100% nahoru (byť si myslím, že v tomto ohledu by toho šlo z hudby Cruadalach vyždímat ještě víc – chtělo by to opravdu profesionální studio), přijde mi však, že skupina rovněž trošku obohatila aranže, lehce poštelovala folkovou složku, prostě udělala vše, aby skladby mohly volněji dýchat.

Konkrétně ve folkové složce spatřuji tu největší devízu muziky Cruadalach. Pokud se podíváte na žánrově spřízněné formace, u většiny z nich znamená “folk” možná tak použití nějakých housliček, sem tam akordeonu a trochy samplů, avšak Cruadalach v tomto směru konkurenci převyšují obrovskou plejádou různých nástrojů, které jsou – a právě to je mi opravdu sympatické – živě přítomny i na koncertech. A že tam těch nástrojů je – housle, cello, dudy, flétny, píšťaly, šalmaje a kdovíco všechno ještě. “Agni – Unveil What’s Burning Inside” zní díky tomu vskutku živelně a, jak jen to říct, velice “folkově” (ne, nesmějte se, u spousty folk metalových skupin tenhle pocit nemám).

Co se týče konkrétních skladeb, u mě vede s přehledem procítěná “Vrásčitá” a energický otevírák “Occident Sun”. Celý materiál se ale poslouchá velice příjemně a uběhne rychleji, než se člověk vůbec má šanci začít nudit (však to má také jen půl hodinky). Tak či onak, jedná se o velice solidní placku, která, vzhledem k tomu, že se dá sehnat za lidové kilčo, stojí určitě za pořízení.

Cruadalach


Metalgate Open Air 2010

Metalgate Open Air 2010
Datum: 12.6.2010
Místo: Mnichovo Hradiště, Vostrov
Účinkující: Abstract Essence, Bad Face, Belphegor, Cruadalach, Darzamat, Dive, Dymytry, Euthanasia, F.O.B.

Kdyby se hlasovalo o nejsmolnější festival, já bych zvednul ruku pro Metalgate. Na jednu stranu je to výborně zorganizovaná akce, u níž je vidět, že to někoho prostě baví pořádat, na druhou stranu je však způsob, jakým fest přichází o headlinery, opravdu neuvěřitelný. Loni zde měli vystoupit Vader, ale tak trochu zapomněli, že už na ten samý den mají domluvenou jinou akci, takže museli narychlo naskočit God Dethroned. Letos to měli na Vostrově rozbalit Dark Funeral… jenže zapomněli, že už slíbili exkluzivní vystoupení v ČR pořadatelům zlínského koncertu. A to u aktuálního ročníku nebyli jediní, protože pořadatelům vypadli rovněž Liveevil a Six Degrees of Separation, což je – když vezmeme v úvahu, že na Metalgate hraje devět kapel – celá třetina line-upu. Prostě pech. Náhradníci za všechny vypadnuvší smečky byli ale zdárně nalezeni, takže třetímu ročníku Metalgatu nic nestálo v cestě. Pojďme se podívat, jak to všechno proběhlo…

Nevděčná úloha zahajující kapely připadla na Bad Face. Vedro bylo úmorné a většina lidí si tak zavlažovala hrdlo pivním mokem ve stínu. Kdyby Bad Face hráli později, jistě by se na ně sešel větší dav a bylo by to hned o něčem jiném, ale takhle to byla skoro jen veřejná zkouška a vyznělo to tak trochu do prázdna. Možná je to docela škoda, protože věřím, že jinak by jejich hudba publikum určitě dokázala rozproudit, ale někdo to holt otevírat musí.

Bad Face na pódiu střídají maskovaní Dymytry, kteří se na festival dostali jakožto vítězové soutěže Metalgate Massacre. U téhle skupiny jsem se nikdy neuměl přenést přes zpěv. Jednak mi tam nesedí čeština (nemám nic proti zpívání v češtině, ale tady mi to prostě neleze do uší), nesedí mi texty, které se k jejich maskám absolutně nehodí, takže celá image à la Predátor vyznívá samoúčelné, a nakonec moc odvázaný nejsem ani ze samotného vokálu. Kousky, kde se spíše řvalo, neznějí tak špatně, ale jinak fakt ne. V konečném důsledku tak na Dymytry zůstávají zajímavé jen ty masky. Bavící se hlouček pod pódiem, který se oproti předchozí formaci notně rozrostl i rozpohyboval, by ale s mými připomínkami jistě nesouhlasil. Holt, co se dá dělat, jedeme dál.

Následující Dive jsem naprosto vůbec neznal a zněli… tak nějak divně, což však v žádném případě nemusí být negativum. Jejich produkce se ukázala být absolutně nefestivalovou hudbou, alespoň podle návštěvníků Metalgate to tak vypadalo, protože si většina z nich během setu Dive dopřávala oběd. Další kapela, která si hrála v podstatě sama pro sebe. Abych byl ale upřímný, já osobně bych si taky radši poslechnul spíše ty vypadnuvší Liveevil, za něž Dive zaskakovali.

Tady podle původního programu měli nastoupit Six Degrees of Separation, ale i oni museli svůj koncert z pracovních důvodů zrušit. Věřím, že sehnat adekvátní náhradu za ně asi není nic lehkého, ale zrovna Euthanasia? Někomu se určitě líbili, ale já je prostě nemám rád. Asi se nemůžu přenést přes tu křesťanskou pachuť, co je u nich cítit (to víte, jsem odkojen na trve cvlt satanic black metalu, hehe). Zkráceně řečeno: mě to nebavilo.

Konečně to začíná být zajímavé. Inovativní muziku já rád a Abstract Essence takovou určitě předvádějí. K tomu přidejte viditelnou sehranost a tím pádem i adekvátní nadhled, dále pak nasazení, skvělý vokál a brutální hlášky (“Kdo mi koupí ruma, dostane pusu… na prdel!”) a nemůže vám vyjít nic jiného než hodně dobrý koncert, který byl postavený hlavně na novějších věcech (nechyběla například ani “Commercial Shit”, ze starších pak třeba “Lost Life”). Zvláště když už se to ******** vedro dalo na ústup. I když při posledním songu se dalo na ústup tak moc, až z toho byl brutální liják.

Než folkoví Cruadalach nazvučili, průtrž mračen pomalu ustala, takže do toho kompletní devítičlenná smečka mohla vlítnout naplno. Sice se na pódium sotva vměstnali, ale nezabránilo jim to v parádním rozeskákání publika i sebe samých. Někdo by se možná mohl podivit, proč kapela, jež má na kontě zatím jen jedno třískladbové promo, může dostat tak dobrý hrací čas, ale kdyby viděl ten rozjařený kotel, hned by to pochopil. Cokoliv něco-folk holt táhne. Každopádně se musí nechat, že naživo má hudba Cruadalach o dost větší koule, takže vlastně není moc co vytknout. Jo, i mně se to líbilo. Vrcholem byla jednoznačně brutální překopávka Zlatovlásky.

Šero už se proměnilo v regulérní tmu a přichází čas na smečku, jejíž jméno se na všech plakátech skvělo tím největším písmem – Belphegor. Rakouští milovníci rozličných úchylností neponechali nic náhodě a předvedli to, co se od kapely jejich ražení čeká – nic menšího než absolutní peklo! Pravda, Dark Funeral jsou sice Dark Funeral… ale Belphegor jsou zase Belphegor a já ty blázny mám rád. Jejich hudba – a dvojnásob to platí o pomalejších válech – v sobě v neodolatelném balení mísí jakousi perverzi s dekadentní atmosférou… a že na Vostrově předvedli dostatek obojího.

Setlist Belphegor:
01. Bleeding Salvation
02. Seyn todt in Schwarz
03. Stigma diabolicum
04. Belphegor – Hell’s Ambassador
05. Sepulture of Hypocrisy
06. Walpurgis Rites
07. Pest and Terror
08. Veneratio diaboli – I Am Sin
09. Lucifer Incestus
10. Justine: Soaked in Blood
11. Bondage Goat Zombie
12. Swarm of Rats

V setu Belphegor převládaly zejména rychlejší a drtivé pecky, brutální nářez začal hned s léty prověřenou “Bleeding Salvation” a až do samotného konce kapela nepolevila s tím, čemu já říkám “kurevský nářez”, což perfektně korespondovalo s jejich patřičně krvavou koncertní image (a nechyběla ani Helmuthova sado-maso čepička při “Bondage Goat Zombie”). Osobně jsem je zatím vždycky viděl hrát půl hodiny, kde valili právě jen rychlé songy, na Metalgate se jim však vzhledem k headline pozici vešly do setlistu i některé pomalejší kompozice, tleskám třeba za opětovné hraní nepřekonatelné “Sepulture of Hypocrisy” – vážně maso. Ze stále ještě aktuální desky “Walpurgis Rites – Hexenwahn” zazněly jen dvě písničky – “Walpurgis Rites” a výtečná “Veneratio Diaboli – I Am Sin”, což ale na druhou stranu vyvažovala přítomnost všech zásadních hitovek. A pokud mě sluch a paměť nešálí, hodili i ukázku z nadcházejícího alba – song “Pest and Terror”. Ostatně, prohlédněte si přiložený setlist. Zkráceně řečeno, jednoznačně nejlepší vystoupení, jaké jsem zatím od Belphegor viděl.

Druhá zahraniční návštěva – Darzamat – přijela z Polska. Při letmém poslechu na MySpace mě jejich muzika moc nezaujala, ale na koncertě to nebylo vůbec špatné. Kytarově jim to drhlo dobře, growling chrliče Flaurose byl dostatečně hluboký a na rozdíl od studiové podoby mě ani nerozčiloval vokál zpěvačky Nery, která se navíc opravdu pěkně kroutila do rytmu (smích). Každopádně mě osobně, jako neznalce kapely, jejich výkon přesvědčil, že bych jim měl dát druhou (a větší) šanci, než jen letmý poslech. A navíc mi jejich výborné vystoupení zavdalo dostatečný důvod, abych se – až k tomu budu mít příležitost – na ně zase někdy přišel naživo podívat.

Závěr akce se nese opět ve znamení české bandy, úkol to celé zakončit připadl na F.O.B. Naneštěstí už však má únava dosahovala enormních rozměrů, takže jsem je takříkajíc nedával. Kouknul jsem jen na malinký kousek, z něhož si dovoluji usuzovat, že určitě hráli dobře, ale už jsem prostě musel jít spát do stanu, jinak bych to tam zalomil ve stoje (smích). Poslední, co si z Metalgate 2010 pamatuji je, že hráli překopávku od Motörhead.

Odpustit si samozřejmě nemůžeme ani obligátní vyhodnocení celé akce z nehudebního úhlu. Z pohledu návštěvníka bylo lidí příjemně málo a člověk se tak na rozdíl od jiných festů nemusel nikde tlačit, nepochybuji však o tom, že pořadatelé by platících návštěvníků uvítali klidně víc. Do prověřeného a dobře zařízeného areálu na Vostrově by se jim o něco málo větší dav jistě vešel. Nazvučení jednotlivých formací mi přišlo naprosto v pohodě a v podstatě jsem nezaznamenal nějaký větší problém, takže scénář, kdy zvuk pohřbí celé vystoupení, se naštěstí nekonal. Zvukaři holt v porovnání s jinými akcemi nechrápali, ale opravdu zvučili. Organizačně byl MetalGate celkově pokryt opravdu dobře až na jedinou výjimku, a sice stanování. Festival, kde by si člověk nemohl hned po příjezdu rozbalit své plátěné obydlí, jsem zažil opravdu poprvé (upozorňuji, že na loňském ročníku jsem nebyl, protože jsem si tenkrát spletl červenec s červnem (smích)). A úschovna taky nikde, takže kdo nedorazil autem, měl prostě smůlu. Až na tenhle jediný detail se ale jednalo dle mého názoru o vydařenou akci.


Cruadalach – V rytmu staré krve

Cruadalach - V rytmu staré krve
Země: Česká republika
Žánr: folk metal
Datum vydání: 31.1.2010
Label: selfrelease

Odkazy:
web / facebook / bandcamp / bandzone

Pokud jste o téhle kapele ještě neslyšeli, tak nezoufejte nad svojí nevědomostí. Cruadalach mají za sebou zatím jen přibližně rok brázdění českými koncertními pódii, se začátkem roku letošního však vypouštějí premiérové třískladbové promo “V rytmu staré krve”, jemuž se dnes budeme věnovat. Nemyslete si ale, že jde o nějaké amatéry! Při bližším ohledání zjistíte, že například za bicí soupravou sedí Michal Rak, který prošel skupinami jako Silent Stream of Godless Elegy nebo Dissolving of Prodigy a v současné době tluče mimo jiné třeba i u výborné doomovky Et Moriemur. Kytaru v ruce zase třímá AxReturn to Innocence, a to ani nemluvím o zbytku sestavy, která má také bohaté zkušenosti. Co je však pro naší recenzi nejdůležitější, teď všichni tito lidé spojili své síly a pod hlavičkou Cruadalach se pustili na pole pagan, nebo chcete-li folk metalu.

Pouhé tři písničky o celkové délce přibližně 15 minut odmítám hodnotit jakkoliv číselně, tak se tomuhle počinu mrkneme do tlamičky pouze slovně. Vezměme to od podlahy a začněme bookletem, který na mě působí tak trochu “počítačově”, ale vzhledem k tomu, že jde o volně šířitelné promo (stahovat můžete na oficiálním webu kapely), nemá smysl remcat, protože u takovýhle kraťasů určených k propagaci se většinou ani nikdo s nějakým bookletem neotravuje, tudíž je to dostačující.

Omáčku máme za sebou, takže hurá na konečně něco pořádného – hudbu. Na mlsná ouška posluchačova jako první číhá “Golden Times”. Hned na první poslech na mě působila… hm, řekl bych příjemně. Pěkně chytlavá, hezky poslouchatelná, zvláště když se přidají skočné folkoviny (nějaké dudy, housličky a kdo ví co ještě, já se v tom nevyznám, ale hlavně, že to zní dobře (smích)). To však ještě není nic proti následující “Pramen Epony”, jediné česky zpívané písničce na “V rytmu staré krve”. Tohle je jasná hitovka. Vezměte si to samé, co jsem říkal o chytlavosti u “Golden Times”, a vynásobte to tak třemi. Vše je pěkně v rovnováze, tah na branku jak sviňa, co víc si přát? Titul nejsilnější kousku přiklepávám právě téhle skladbě.

“V rytmu staré krve” na mě působí, jako že Cruadalach chtějí ukázat, čeho jsou schopni (ono je to vlastně promo, takže je to logické). Zatím tu byl mírně ostřejší (pozor, hodně relativní pojem) otvírák a hitová pecka. Co nám tedy zbývá? Jasně, trochu lehčí a pomalejší věc, která je v tomto případě reprezentovaná v podobě “Confession”, jež svoji úlohu plní rovněž na výbornou, stejně jako předchozí songy.

Cruadalach

Takže si to shrňme, ať víme, na čem jsme. “V rytmu staré krve” jednoznačně ukazuje, že potenciál do budoucna tenhle projekt má, a to je, myslím, to hlavní. Až se objeví klasický debut, já si jej určitě uniknout nenechám (a tentokrát to bude i s číselným hodnocením, hehe). Co jsem zaznamenal názory na koncertní prezentaci, tak prý také dobré a i zbytek materiálu stojí za poslech (sám ale zatím říct nemůžu, doposud jsem živě neviděl). A co z toho všeho vyplývá? Asi že tu holt zřejmě máme další českou kapelu, kterou se zjevně vyplatí věnovat pozornost.