Země: Španělsko Žánr: black metal Datum vydání: 26.6.2020 Label: Immortal Frost Productions Tracklist: 01. Capilla ardiente 02. Necra exequia 03. Insepulto 04. El retorno 05. Reencarnacion 06. Lapida condenada 07. Culto a la muerte 08. Crematorio 09. Eternidad Hrací doba: 37:01 Odkazy: facebook / bandcamp / instagram

Když v roce 2011 skončila španělská chorobnost Cryfemal, docela mě to mrzelo. Sice nikdy nešlo o mojí srdcovku a nikdy jsem neměl potřebu Ebolovy desky točit pravidelně a intenzivně až do zblbnutí, ale některá alba kapely mám docela rád a k flákům jako „Apoteosis oculta“ nebo „Increíbles tormentos“ se tu a tam s chutí vrátím. Jedná se o příjemné zvrhlosti se zvrácenou hřbitovní atmosférou, takže konec mě trochu zamrzel, byť to tehdy trochu kompenzovala rozlučková nahrávka „Malicioso sonido putrefacto“, která taktéž dopadla poměrně dobře.

Po pár letech se Ebola rozhodl vrátit Cryfemal nazpět. „D6s6nti6rro“ nicméně nabídlo výraznou změnu zvuku i nálady. Jinými slovy – to, kvůli čemu jsem si oblíbil starší nahrávky Cryfemal, na „D6s6nti6rro“ vymizelo. Řemeslně šlo o zručně udělanou záležitost s několika rozumnými tracky, ale pro mě to nebylo ono. V dobové recenzi jsem sice desku poměrně pochválil, ale čas ukázal, že šlo z mojí strany o krátkozrakost, protože „D6s6nti6rro“ neobstálo. Někde ve výprodeji jsem si sice vinyl za pár drobných do sbírky koupil, ale jde o jednu z těch placek, které někdy z police vytáhnu snad v jediném případě – když se budu stěhovat jinam.

Abych to zkrátil, letošní nahrávku „Eterna oscuridad“ jsem si pouštěl spíš z povinnosti, než abych měl o její obsah skutečný zájem. Kdybych se na to vysral, nepřišel bych o nic zásadního, ačkoliv z jistého úhlu pohledu přístup „Eterna oscuridad“ příjemně překvapil. Přesto když se na to vyserete vy, o nic zásadního nepřijdete.

Možná to bude znít trochu jako protimluv, ale řekl bych, že „Eterna oscuridad“ v jistých ohledech představuje ohlédnutí za dřívějším zvukem Cryfemal, ale ne stoprocentně, protože dozvuky „D6s6nti6rro“ a jeho pojetí jsou na novince stále evidentní.

Určitý návrat ke starší záhrobní estetice ostatně představuje už obal, i když tohle není vnímat jako jednoznačný klad. Vizuální prezentace Cryfemal vždycky hraničila s nechtěnou parodií a trhala bránice, jak když hřbitovní hlínu na rakev hází. „Eterna oscuridad“ dokazuje, že Ebola se v tomhle ohledu pořád nepoučil. Warpaint, hřeby, cigáro v hubě a lopata – black metal, píčo! Asi jako když v šest musíš makat na zahradě a v osm máš koncert, haha.

Každopádně, i hudebně mi „Eterna oscuridad“ v některých chvílích přijde, že pokukuje po starších počinech Cryfemal. Má to však jeden zásadní háček – dřívější chorou atmosféru se nedaří reprodukovat ani zdaleka. Vizuálně to bylo vtipné vždycky, ale v hudební rovině se na deskám zmiňovaným v úvodním odstavci dařilo přenést posluchače na zatuchlý španělský krchov, kde se rozpíná puch hnijícího masa, kadidel a právě startuje bestiální znesvěcování hrobů. „Eterna oscuridad“ se občas může zdát slušné, ale když si hned poté pustím „Apoteosis oculta“, tak mě to rychle přejde. Neopominutelné závany soundu „D6s6nti6rro“ a skutečnost, že některé momenty nemají daleko k blackové odrhovačce (viz první songy na albu), tomu nijak nepřidá.

Několik vcelku ucházejících kusů se na „Eterna oscuridad“ nechá najít – respektive tedy jejich části, protože song bez výhrad jsem tu nenalezl. Docela fajn nápady každopádně můžeme najít třeba v „El retorno“ (klávesové momenty), „Reencarnación“, „Lápida condenada“ nebo „Crematorio“. Obecně pak lze pochválit i uštěkaný vokál, o nějž se samozřejmě stará Ebola osobně stejně jako o všechny nástroje s výjimkou bicích. S těmi mu stejně jako na „D6s6nti6rro“ vypomohl Bornyhake z Borgne, Enoid, Ancient Moon nebo Pure.

Všehovšudy tu ale stejně celou dobu kecáme o docela průměrném počinu. „Eterna oscuridad“ není vyložená píčovina, ale nepředvádí nic extra a v záplavě dalších počinů ničím nevynikne, nezaujme a a rychle zapadne. Kdyby se na obalu nenacházelo známé logo, neštěknul by po tom ani prašivý čokl s leprou potulující se o půlnoci po španěláckém krchově.

Země: Španělsko Žánr: black metal Datum vydání: 30.9.2016 Label: Osmose Productions Tracklist: 01. Infestacion 02. Atmosfera de tristitia 03. Profanatism 04. Requiem eterno 05. Bajo astral 06. Ultimas palabras 07. Perdido no cemiterio 08. Espectros de belmez Hrací doba: 39:04 Odkazy: facebook

Cryfemal je kapela, která je na jednu stranu děsně vtipná a na druhou stranu zároveň hodně dobrá. Z ultimátně pošukaných obrázků jsem si dělal humor již v dobové recenzi na „Malicioso sonido putrefacto“, tudíž se moc opakovat nebudu a pouze dodám, že ke kultovním fotkám jako „visím na obráceném kříži“, „lezu do rakve a tvářím se u toho jak kokot“, „hraju si na hrobníka“ nebo „vykuř mi párek, bejby“ nyní Ebola, lídr skupiny, přidal neméně dementní vystupování ve spoďárech. Zvlášť když si na ně napíše „RIP“, hnáty ověsí tunami hřebů a jde v tom hrát živě. Jo, přesně kvůli tomu je Cryfemal tak směšná záležitost.

Nicméně hudebně je to docela jiné kafe. Jakkoliv se Cryfemal na první pohled zdálky tváří jako strašná píčovina, v reálu je ta produkce výborná – samozřejmě jen z určitého úhlu pohledu, protože někomu bude připadat sračková i ta muzika. Mě osobně to ovšem baví, jelikož black metal v podání Cryfemal je dokonale zvrácený, nemocný a nechybí mu ohavná aura hřbitovního puchu. Přesně kvůli tomu jsem si tenhle španělský projekt kdysi oblíbil. Docela mě tedy mrzelo, když to Ebola v roce 2011 zabalil. Rozlučka prostřednictvím šesté desky „Malicioso sonido putrefacto“ sice byla důstojná, ale i tak mi to přišlo jako škoda. Svět se ovšem točí dál, poslouchal jsem holt staré věci a zvyknul si na skutečnost, že nová fošna Cryfemal už nebude.

O to víc mě překvapilo, když se v loňském roce začaly objevovat kusé zprávy, že Ebola své chorobné dítko přivedl opět k životu a pracuje na novém počinu. Ten se jmenuje „D6s6nti6rro“ a na rozdíl od minulosti, kdy alba Cryfemal vycházela na obskurních labelech, se ho ujala renomovaná firma Osmose Productions. Zpočátku jsem byl vůči novince skeptický, ale nakonec musím uznat, že se jedná o povedenou záležitost, jež starší tvorbě nedělá ostudu, byť je trochu jinde. A z tohoto ohledu snad lze prohlásit, že návrat Cryfemal smysl měl.

V základě se opětovně jedná o blackmetalovou temnotu. Jisté a ne zrovna zanedbatelné rozdíly tu však jsou. Především mi připadá, že novinka nezní tak barbarsky a nemocně jako starší věci, jako kdyby byla blíže konvenčnějšímu blackmetalovému zvuku. Což je možná důsledek druhého největšího rozdílu – i když se to tak na první poslech nemusí zdát, „D6s6nti6rro“ je relativně melodická nahrávka. Zatímco dříve bylo hlavní náplní nahrávek zvěrské riffování a zlo odkapávalo z reproduktorů, na novince se hlavního slova ujímají mrazivé kytarové vyhrávky.

Tak či onak, deska vás přivítá pěkně od podlahy, protože hned na první pozici se nachází bestiální zásek „Infestacion“. Žádná intra ani nádech před bouří, hned od první vteřiny se rozjede sypací inferno par excellence. Záhy se ovšem ukáže, proč lze Cryfemal (stále) považovat za dobrou kapelu. Na rozdíl od mnoha kazimrdů tvořících hudbu s přesvědčením, že v black metalu stačí jen zběsilý bicí kulomet a primitivní tremolo, totiž Ebola ani ve vysokých rychlostech nezapomíná na skutečnost, že hudba potřebuje nápady. „Infestacion“ provází výše zmiňovaná melodika, několik povedených zvratů a v některých momentech vše dokreslují klávesy zastrčené v pozadí za blackmetalovým marastem.

Pokud jste ale nabyli dojmu, že se v podobném duchu ponese celé „D6s6nti6rro“, musím vás trochu zklamat (anebo příjemně překvapit?). Hned druhá „Atmosfera de tristitia“ nabídne střední až pomalejší tempo a díky povedené vyhrávce, která se prolíná většinou písně, se jí daří navodit atmosféru, přesně jak slibuje název. V jiných částech fošny se zase objeví skoro až chytlavé riffování nebo naopak jemné vybrnkávání, které vždy nezbytně uvozuje další příchod black metalu. Jak vidno, ingredience nejsou ničím výjimečným. Ebola je však na „D6s6nti6rro“ míchá dostatečně poutavě na to, aby z toho lezly silné skladby. Většina songů vystřídá vícero zmiňovaných poloh a přelévá z pomalejších pasáží do zběsilé rychlosti a zase zpět jak nic. Vše je poskládáno s takovou jistotou, že písně fungují na jedničku a žádná z osmi přítomných není slabší.

Samozřejmě, „D6s6nti6rro“ není nijak objevná nahrávka. Ale je poctivá a co ztrácí na nějaké výlučnosti, to dohání kvalitou materiálu. Ono to asi nezní nijak zvlášť přesvědčivě, ale když Cryfemal rozbalí kusy jako „Requiem eterno“ nebo „Bajo astral“, tak to prostě maká, i když je to oproti minulosti jinde a samo o sobě to není nic zvláštního. Jistě, „D6s6nti6rro“ má hodně daleko k žánrovým vrcholům roku, dokonce to ani není vrchol diskografie Cryfemal, ale pořád se jedná o docela povedenou fošnu, jejíž poslech mě baví.

Země: Španělsko Žánr: black metal Datum vydání: 11.6.2011 Label: Obscure Abhorrence Productions Tracklist: 01. Espíritus molestos 02. El cementerio te espera 03. Sueños perturbados 04. Ánimas del embriague 05. Alien desecrator 06. La locura nunca para 07. Orgasmadoom 08. Peste a monia Hodnocení: 8/10 Odkazy: facebook

“Malicioso sonido putrefacto” vlastně vyšlo již před několika měsíci, začátkem června, a původně jsem chtěl toto album umístit pouze do rubriky Na co se nedostalo. Za jakého důvodu jsem se tedy rozhodl desku ještě zpětně vytáhnout a věnovat jí větší prostor v rámci klasické recenze? Zvlášť když je projekt Cryfemal opravdu hluboký underground, o němž mají ponětí jen black metaloví zasvěcenci? Jednoduše proto, že jiná příležitost už k tomu – s výjimkou nějakých případných vzpomínkových článků – nebude, jelikož Ebola, jediný člen kapely, činnost Cryfemal ukončil již před více jak rokem. “Malicioso sonido putrefacto” je poslední album, které pod hlavičkou tohoto do jisté míry kultovního projektu nahrál, samotný počin jen vychází téměř rok po jeho konci. A vzhledem k tomuto by byla škoda nechat si takovou příležitost ujít, když se už nebude opakovat.

Předně si je ale nutné uvědomit jednu věc – Cryfemal patří do nejhlubšího španělského podzemí a podle toho také vypadá nejen samotná hudba, ale také prezentace. Osobně si nemyslím, že zrovna onu prezentaci lze brát nějak vážně, naopak jsem přesvědčen, že u většiny fotek byste pukli smíchy (kdo neviděl kultovní obrázek s obráceným křížem, jako by nežil!), nicméně stěžejní je pro nás v této chvíli muzika, která je naopak opravdu výtečná. Že se jedná o undergroundový black metal, to jsme si již řekli, ale dále bych specifikoval, že od Cryfemal rozhodně nečekejte nějaké snahy o jakoukoliv progresi či dokonce nějaké experimenty, nečekejte ani žádné klávesy, trumpety, housle nebo fujary, prahnete-li po dobrém zvuku, také jste na špatné adrese. Nic z toho u Cryfemal není, tahle kapela je jednoduše naprosto čistokrevný pravý black metal – jenže právě tohle je paradoxně tou největší předností Cryfemal. Ebola totiž sice rezignuje na nějakou snahu žánr kamkoliv posouvat, ale v jeho případě je to jenom dobře. Znám totiž jen málo skupin, které dokážou udržovat při životě onu úplně původní náladu black metalu takovým způsobem, jako tomu je na deskách Cryfemal.

Jednoduše řečeno se jedná o hudbu opravdu násilnou, surovou, misantropickou a hrubou, o nic jiného zde nejde. Něco, čemu by se dalo říkat melodie, aby člověk hledal lupou, nějaké zvolnění taktéž. Co se týče “Malicioso sonido putrefacto”, najdete něco podobného jen v několika vteřinách songů “Sueños perturbados” nebo “Peste a momia”, ale jinak asi ne, najdete zde jen syrový black metal plný nenávisté nálady. Ačkoliv to až doposud může znít, že vše, co jsem řekl, by vás od poslechu mělo spíše odradit, a že vlastně není důvod tomuhle věnovat svůj čas, rozhodně je to jen zdání. Samozřejmě, pokud podobným věcem neholdujete, neobtěžujte se poslouchat ani “Malicioso sonido putrefacto”, ani jakoukoliv jinou nahrávku Cryfemal, pokud vám však podzemní black metal není cizí, dostanete od tohoto španělského šílence neskutečně silnou atmosféru – a to je právě ten důvod, proč by se jméno Cryfemal mohlo objevit ve vašem hledáčku.

Vlastně by se mohlo zdát, že Cryfemal toho ani moc nenabízejí. Já si však naopak myslím, že toho ve své zdánlivé jednoduchosti nabízejí mnohem víc než většina ostatních současných skupin, které mají mnohokrát větší věhlas. Vše, co si představíte pod pojmem black metal – a tím mám na mysli opravdu tu jeho původní formu -, to zde najdete. A právě silná zkažená atmosféra byla vždy tím, co bylo u black metalu to zásadní. Sice se tím pádem hudba Cryfemal dostává do pozice, kdy je určena pouze malému okruhu posluchačů (ale co si budeme povídat, i tohle se kolikrát bere v undergroundu jako přednost), pokud však něco podobného máte rádi a Cryfemal doposud neznáte, garantuji vám, že vás desky tohohle projektu posadí na prdel.

Ačkoliv se tu doposud bavíme v obecné rovině o tvorbě Cryfemal jako celku, vše řečené do posledního puntíku platí i “Malicioso sonido putrefacto”. Těžko tvrdit, jestli je lepší nebo horší než předchozí počiny, jelikož to je už čistě o pocitu, třeba pro mě osobně asi už navždy zůstane favoritem “Apoteosis oculta” z roku 2007, nicméně ani tak se labutí píseň tohoto španělského kultu mezi ostatními fošnami Cryfemal rozhodně neztratí. Připadá vám, že tím vlastně do jisté míry nepřímo tvrdím, že celá tvorba kapely je na jedno brdo? Ale co vás nemá, Cryfemal je přesně ten druh hudby, u kterého chcete, aby se neměnila. Rozhodně si nedokážu představit, co bych psal, kdyby “Malicioso sonido putrefacto” nebyla další misantropická vyhlazovačka. Přesně takhle, jak to je, tak to má být; sice to není změna, ale pořád se jedná o další skvělou desku nenávistného black metalu, který zní, jak kdyby je stvořila chorá mysl – a to je v případě black metalu tohoto druhu pochvala. Vzhledem k faktu, že “Malicioso sonido putrefacto” laťku svých předchůdců opravdu drží, dalo by se tvrdit, že Ebola ukončil činnost Cryfemal na vrcholu, byť je ten vrchol u takto undergroundové záležitosti velice relativní pojem.