Archiv štítku: Cryfemal

Cryfemal – D6s6nti6rro

Cryfemal - D6s6nti6rro

Země: Španělsko
Žánr: black metal
Datum vydání: 30.9.2016
Label: Osmose Productions

Tracklist:
01. Infestacion
02. Atmosfera de tristitia
03. Profanatism
04. Requiem eterno
05. Bajo astral
06. Ultimas palabras
07. Perdido no cemiterio
08. Espectros de belmez

Hrací doba: 39:04

Odkazy:
facebook

Cryfemal je kapela, která je na jednu stranu děsně vtipná a na druhou stranu zároveň hodně dobrá. Z ultimátně pošukaných obrázků jsem si dělal humor již v dobové recenzi na „Malicioso sonido putrefacto“, tudíž se moc opakovat nebudu a pouze dodám, že ke kultovním fotkám jako „visím na obráceném kříži“, „lezu do rakve a tvářím se u toho jak kokot“, „hraju si na hrobníka“ nebo „vykuř mi párek, bejby“ nyní Ebola, lídr skupiny, přidal neméně dementní vystupování ve spoďárech. Zvlášť když si na ně napíše „RIP“, hnáty ověsí tunami hřebů a jde v tom hrát živě. Jo, přesně kvůli tomu je Cryfemal tak směšná záležitost.

Nicméně hudebně je to docela jiné kafe. Jakkoliv se Cryfemal na první pohled zdálky tváří jako strašná píčovina, v reálu je ta produkce výborná – samozřejmě jen z určitého úhlu pohledu, protože někomu bude připadat sračková i ta muzika. Mě osobně to ovšem baví, jelikož black metal v podání Cryfemal je dokonale zvrácený, nemocný a nechybí mu ohavná aura hřbitovního puchu. Přesně kvůli tomu jsem si tenhle španělský projekt kdysi oblíbil. Docela mě tedy mrzelo, když to Ebola v roce 2011 zabalil. Rozlučka prostřednictvím šesté desky „Malicioso sonido putrefacto“ sice byla důstojná, ale i tak mi to přišlo jako škoda. Svět se ovšem točí dál, poslouchal jsem holt staré věci a zvyknul si na skutečnost, že nová fošna Cryfemal už nebude.

O to víc mě překvapilo, když se v loňském roce začaly objevovat kusé zprávy, že Ebola své chorobné dítko přivedl opět k životu a pracuje na novém počinu. Ten se jmenuje „D6s6nti6rro“ a na rozdíl od minulosti, kdy alba Cryfemal vycházela na obskurních labelech, se ho ujala renomovaná firma Osmose Productions. Zpočátku jsem byl vůči novince skeptický, ale nakonec musím uznat, že se jedná o povedenou záležitost, jež starší tvorbě nedělá ostudu, byť je trochu jinde. A z tohoto ohledu snad lze prohlásit, že návrat Cryfemal smysl měl.

V základě se opětovně jedná o blackmetalovou temnotu. Jisté a ne zrovna zanedbatelné rozdíly tu však jsou. Především mi připadá, že novinka nezní tak barbarsky a nemocně jako starší věci, jako kdyby byla blíže konvenčnějšímu blackmetalovému zvuku. Což je možná důsledek druhého největšího rozdílu – i když se to tak na první poslech nemusí zdát, „D6s6nti6rro“ je relativně melodická nahrávka. Zatímco dříve bylo hlavní náplní nahrávek zvěrské riffování a zlo odkapávalo z reproduktorů, na novince se hlavního slova ujímají mrazivé kytarové vyhrávky.

Tak či onak, deska vás přivítá pěkně od podlahy, protože hned na první pozici se nachází bestiální zásek „Infestacion“. Žádná intra ani nádech před bouří, hned od první vteřiny se rozjede sypací inferno par excellence. Záhy se ovšem ukáže, proč lze Cryfemal (stále) považovat za dobrou kapelu. Na rozdíl od mnoha kazimrdů tvořících hudbu s přesvědčením, že v black metalu stačí jen zběsilý bicí kulomet a primitivní tremolo, totiž Ebola ani ve vysokých rychlostech nezapomíná na skutečnost, že hudba potřebuje nápady. „Infestacion“ provází výše zmiňovaná melodika, několik povedených zvratů a v některých momentech vše dokreslují klávesy zastrčené v pozadí za blackmetalovým marastem.

Cryfemal

Pokud jste ale nabyli dojmu, že se v podobném duchu ponese celé „D6s6nti6rro“, musím vás trochu zklamat (anebo příjemně překvapit?). Hned druhá „Atmosfera de tristitia“ nabídne střední až pomalejší tempo a díky povedené vyhrávce, která se prolíná většinou písně, se jí daří navodit atmosféru, přesně jak slibuje název. V jiných částech fošny se zase objeví skoro až chytlavé riffování nebo naopak jemné vybrnkávání, které vždy nezbytně uvozuje další příchod black metalu. Jak vidno, ingredience nejsou ničím výjimečným. Ebola je však na „D6s6nti6rro“ míchá dostatečně poutavě na to, aby z toho lezly silné skladby. Většina songů vystřídá vícero zmiňovaných poloh a přelévá z pomalejších pasáží do zběsilé rychlosti a zase zpět jak nic. Vše je poskládáno s takovou jistotou, že písně fungují na jedničku a žádná z osmi přítomných není slabší.

Samozřejmě, „D6s6nti6rro“ není nijak objevná nahrávka. Ale je poctivá a co ztrácí na nějaké výlučnosti, to dohání kvalitou materiálu. Ono to asi nezní nijak zvlášť přesvědčivě, ale když Cryfemal rozbalí kusy jako „Requiem eterno“ nebo „Bajo astral“, tak to prostě maká, i když je to oproti minulosti jinde a samo o sobě to není nic zvláštního. Jistě, „D6s6nti6rro“ má hodně daleko k žánrovým vrcholům roku, dokonce to ani není vrchol diskografie Cryfemal, ale pořád se jedná o docela povedenou fošnu, jejíž poslech mě baví.


Cryfemal: info o albu

První deska španělského kultu Cryfemal po obnově činnosti je už za dveřmi. „D6s6nti6rro“ vyjde 30. září skrze Osmose Productions. Nový song „Infestacion“ se už delší dobu válí na YouTube, obal prohlížejte tady, tracklist následuje:

01. Infestacion 02. Atmosfera de tristitia 03. Profanatism 04. Requiem eterno 05. Bajo astral 06. Ultimas palabras 07. Perdido no cemiterio 08. Espectros de belmez


Cryfemal – Malicioso sonido putrefacto

Cryfemal - Malicioso sonido putrefacto
Země: Španělsko
Žánr: black metal
Datum vydání: 11.6.2011
Label: Obscure Abhorrence Productions

Tracklist:
01. Espíritus molestos
02. El cementerio te espera
03. Sueños perturbados
04. Ánimas del embriague
05. Alien desecrator
06. La locura nunca para
07. Orgasmadoom
08. Peste a monia

Hodnocení: 8/10

Odkazy:
facebook

“Malicioso sonido putrefacto” vlastně vyšlo již před několika měsíci, začátkem června, a původně jsem chtěl toto album umístit pouze do rubriky Na co se nedostalo. Za jakého důvodu jsem se tedy rozhodl desku ještě zpětně vytáhnout a věnovat jí větší prostor v rámci klasické recenze? Zvlášť když je projekt Cryfemal opravdu hluboký underground, o němž mají ponětí jen black metaloví zasvěcenci? Jednoduše proto, že jiná příležitost už k tomu – s výjimkou nějakých případných vzpomínkových článků – nebude, jelikož Ebola, jediný člen kapely, činnost Cryfemal ukončil již před více jak rokem. “Malicioso sonido putrefacto” je poslední album, které pod hlavičkou tohoto do jisté míry kultovního projektu nahrál, samotný počin jen vychází téměř rok po jeho konci. A vzhledem k tomuto by byla škoda nechat si takovou příležitost ujít, když se už nebude opakovat.

Předně si je ale nutné uvědomit jednu věc – Cryfemal patří do nejhlubšího španělského podzemí a podle toho také vypadá nejen samotná hudba, ale také prezentace. Osobně si nemyslím, že zrovna onu prezentaci lze brát nějak vážně, naopak jsem přesvědčen, že u většiny fotek byste pukli smíchy (kdo neviděl kultovní obrázek s obráceným křížem, jako by nežil!), nicméně stěžejní je pro nás v této chvíli muzika, která je naopak opravdu výtečná. Že se jedná o undergroundový black metal, to jsme si již řekli, ale dále bych specifikoval, že od Cryfemal rozhodně nečekejte nějaké snahy o jakoukoliv progresi či dokonce nějaké experimenty, nečekejte ani žádné klávesy, trumpety, housle nebo fujary, prahnete-li po dobrém zvuku, také jste na špatné adrese. Nic z toho u Cryfemal není, tahle kapela je jednoduše naprosto čistokrevný pravý black metal – jenže právě tohle je paradoxně tou největší předností Cryfemal. Ebola totiž sice rezignuje na nějakou snahu žánr kamkoliv posouvat, ale v jeho případě je to jenom dobře. Znám totiž jen málo skupin, které dokážou udržovat při životě onu úplně původní náladu black metalu takovým způsobem, jako tomu je na deskách Cryfemal.

Jednoduše řečeno se jedná o hudbu opravdu násilnou, surovou, misantropickou a hrubou, o nic jiného zde nejde. Něco, čemu by se dalo říkat melodie, aby člověk hledal lupou, nějaké zvolnění taktéž. Co se týče “Malicioso sonido putrefacto”, najdete něco podobného jen v několika vteřinách songů “Sueños perturbados” nebo “Peste a momia”, ale jinak asi ne, najdete zde jen syrový black metal plný nenávisté nálady. Ačkoliv to až doposud může znít, že vše, co jsem řekl, by vás od poslechu mělo spíše odradit, a že vlastně není důvod tomuhle věnovat svůj čas, rozhodně je to jen zdání. Samozřejmě, pokud podobným věcem neholdujete, neobtěžujte se poslouchat ani “Malicioso sonido putrefacto”, ani jakoukoliv jinou nahrávku Cryfemal, pokud vám však podzemní black metal není cizí, dostanete od tohoto španělského šílence neskutečně silnou atmosféru – a to je právě ten důvod, proč by se jméno Cryfemal mohlo objevit ve vašem hledáčku.

Vlastně by se mohlo zdát, že Cryfemal toho ani moc nenabízejí. Já si však naopak myslím, že toho ve své zdánlivé jednoduchosti nabízejí mnohem víc než většina ostatních současných skupin, které mají mnohokrát větší věhlas. Vše, co si představíte pod pojmem black metal – a tím mám na mysli opravdu tu jeho původní formu -, to zde najdete. A právě silná zkažená atmosféra byla vždy tím, co bylo u black metalu to zásadní. Sice se tím pádem hudba Cryfemal dostává do pozice, kdy je určena pouze malému okruhu posluchačů (ale co si budeme povídat, i tohle se kolikrát bere v undergroundu jako přednost), pokud však něco podobného máte rádi a Cryfemal doposud neznáte, garantuji vám, že vás desky tohohle projektu posadí na prdel.

Ačkoliv se tu doposud bavíme v obecné rovině o tvorbě Cryfemal jako celku, vše řečené do posledního puntíku platí i “Malicioso sonido putrefacto”. Těžko tvrdit, jestli je lepší nebo horší než předchozí počiny, jelikož to je už čistě o pocitu, třeba pro mě osobně asi už navždy zůstane favoritem “Apoteosis oculta” z roku 2007, nicméně ani tak se labutí píseň tohoto španělského kultu mezi ostatními fošnami Cryfemal rozhodně neztratí. Připadá vám, že tím vlastně do jisté míry nepřímo tvrdím, že celá tvorba kapely je na jedno brdo? Ale co vás nemá, Cryfemal je přesně ten druh hudby, u kterého chcete, aby se neměnila. Rozhodně si nedokážu představit, co bych psal, kdyby “Malicioso sonido putrefacto” nebyla další misantropická vyhlazovačka. Přesně takhle, jak to je, tak to má být; sice to není změna, ale pořád se jedná o další skvělou desku nenávistného black metalu, který zní, jak kdyby je stvořila chorá mysl – a to je v případě black metalu tohoto druhu pochvala. Vzhledem k faktu, že “Malicioso sonido putrefacto” laťku svých předchůdců opravdu drží, dalo by se tvrdit, že Ebola ukončil činnost Cryfemal na vrcholu, byť je ten vrchol u takto undergroundové záležitosti velice relativní pojem.