Země: Kuba Žánr: black metal Datum vydání: 28.8.2015 Label: Folter Records Tracklist: 01. Sons of the Grand Cosmic Emanation 02. Mesmerized by the Pale Ghost Moonlight 03. An Unholy Gathering 04. Delivering the Very Soul 05. The Lightbringer 06. The Eternal Return 07. Through Black and Remote Places 08. Gaze Upon Heaven in Flames [Judas Iscariot cover] Hrací doba: 34:54 Odkazy: web / facebook K recenzi poskytl: Metal Promotions

Se jménem Narbeleth jsme se již na našich stránkách jednou setkali, a to prostřednictvím recenze na předcházející album „A Hatred Manifesto“, které vyšlo vloni. Nicméně vzhledem k tomu, že nejsem natolik naivní, abych žil v přesvědčení, že všichni nosíte všechny místní recenze uložené v paměti, dáme si pro začátek lehké opakování… ostatně už jen z toho důvodu, že jedna věc je na tomhle projektu skutečně zajímavá. Ve výsledku bohužel mnohem zajímavější než vlastní hudební produkce…

Touhle zajímavou věcí je původ Narbeleth – domovinou téhle skupiny (resp. tedy jejího jediného stálého člena Dakkara) je totiž karibský ostrov Kuba, což rozhodně není místo pekelnému black metalu zaslíbené. Nebo ještě lépe – jakémukoliv metalu zaslíbené. Sami si pro sebe řekněte, kolik kubánských metalových kapel dokážete z fleku vyjmenovat. Já sám znám jen jednu jedinou – tuhle.

Nicméně, řekněme si to hned a na rovinu – právě kubánský původ Narbeleth je skutečně asi tím jediným, proč byste měli tomuhle jménu věnovat nějakou pozornost. Čistě z toho důvodu, abyste pak v hospodě mohli na kámoše machrovat, že znáte black metal z Kuby. Doufáte-li ovšem v tom, že se budou vlivy Dakkarovy domoviny v muzice nějak projevovat, což by mohla být hodně zajímavá kombinace, pak doufáte marně. Narbeleth totiž zní naprosto univerzálně, a když si tu placku pustíte, tak na tom vůbec není poznat, že to nahrával nějaký Kubánec. Zní to úplně stejně jako podobně laděné fošny z Evropy, Severní Ameriky, odkudkoliv…

Na jednu stranu je vlastně relativně chvályhodné, že Narbeleth (možná by se slušelo zmínit, že nyní sice hovořím obecně, ale do posledního puntíku to platí nejen o starších věcech, ale i o letošní novince „Through Blackness and Remote Places“) tím pádem snese srovnání i se smečkami z končin, kde je syrový black metal mnohem zaběhlejší a tradičnější záležitostí. Z druhého úhlu pohledu, který má v mých očích trochu větší váhu, to ovšem znamená, že je hudba Narbeleth docela zaměnitelná s amorfní žánrovou masou okolo kvalitativního průměru. Když jsem totiž řekl, že Dakkar a jeho muzika unesou srovnání i s kapelami z tradičnějších metalových zemí, rozhodně jsem tím nemyslel, že Narbeleth může do ringu vyzvat ta největší esa někde na úrovni Mayhem (resp. tedy může, ale dostal by těžce na budku).

Abych ale zbytečně nehanil víc, než je nutné, musím zase říct, že mi „Through Blackness and Remote Places“ přijde o poznání lepší než „A Hatred Manifesto“. Nečekejte žádnou originalitu, ani nečekejte něco, co byste už předtím neslyšeli jinde, protože Narbeleth je prostě takové druhé synonymum pro neobjevný syrový black metal, ale musí se nechat, že tentokrát jsou ty songy poskládané o trochu chytřeji. Sice se stále ani zdaleka nejedná o nějaký velký zázrak, ale nějaká úplně jalová hoblovačka to také není. Dakkar vcelku dobře pracuje s přechody a změnami motivů, dokáže přijít i s několika poměrně solidními riffy a nakonec vcelku potěší i dobře slyšitelná baskytara, byť její linky ani omylem nejsou nic kulervoucího.

Zlepšení tedy oproti předcházejícímu počinu vidím (resp. tedy slyším, abych byl terminologicky přesný) a i navzdory všem výtkám, jichž není úplně málo (na prvních místech nulová originalita a absence nějakého vlastního ksichtu), si myslím, že „Through Blackness and Remote Places“ stále patří do lepšího průměru, s hodně přivřenýma očima možná i mírného nadprůměru, má-li člověk zrovna dobrou náladu. Dokážu si představit, že příznivce syrového black metalu by tahle placka mohla potěšit a na chvíli zabavit.

Abychom ale byli upřímní, je nutno zmínit ještě jednu věc… skutečnou úroveň Narbeleth totiž odhaluje až závěrečná píseň alba. Dakkar totiž dodržuje tradici a stejně jako na předchozích dvou deskách, i tentokrát nahrávku zakončuje coverem. Po Darkthrone na debutu „Diabolus incarnatus“ a Urgehal na loňském „A Hatred Manifesto“ si opětovně vyšlápl na kultovní kapelu, v tomto případě Judas Iscariot, a rovnou si troufnul na skladbu z nepřekonatelného opusu „Heaven in Flames“. A právě v tom coveru „Gaze Upon Heaven in Flames“ je cítit, jak velký rozdíl je mezi skladatelskými schopnostmi Narbeleth a skladatelskými schopnostmi elity syrového black metalu. Ale to už bylo jen takové rýpnutí na závěr, jinak se „Through Blackness and Remote Places“ poslouchat dá, jen to prostě není nic výjimečného.

Země: Kuba Žánr: black metal Datum vydání: 16.5.2014 Label: Folter Records Tracklist: 01. Total Isolation 02. Breathing a Wind of Hatred 03. Fuck Off! 04. Rotten to the Core 05. Land of the Heathen 06. Posercorpse 07. Nihilistic Propaganda 08. Nyx [Urgehal cover] Hodnocení: 6/10 Odkazy: web / facebook K recenzi poskytl: Metal Promotions

Jsou oblasti, které jsou pro metalovou hudbu poměrně typické a kde tahle muzika je už dávno naprosto běžnou záležitostí, což se týká především Evropy a Severní Ameriky. Pak jsou části světa, kde tento žánr zas až tak typickou záležitostí není, ale ve skutečnosti tu metalová scéna bují poměrně dost – do téhle sorty bychom mohli zařadit třeba Jižní Ameriku nebo velkou část Asie. No, a pak jsou tu oblasti, u nichž si člověk řekne, že tam snad pomalu ani nevědí, co to je kytara, natožpak aby tam hráli nějaký zlo metal. Není tedy divu, že když se k vám dostane kapela z takové země, berete to jako něco neobvyklého.

Kuba je jednak zdomácnělý tvar českého křestního jména Jakub, jednak ostrovní stát v Karibském moři. A právě odsud (myšleno z ostrova, nikoliv z Jakuba), konkrétně z hlavního města Havany, pochází rovněž jednočlenná smečka se jménem Narbeleth, v jejímž čele stojí jistý Dakkar. Stačí jen letmo zahlédnout obal aktuální, již druhé dlouhohrající desky “A Hatred Manifesto”, abyste okamžitě měli představu, v jakém subžánru metalu se tenhle muzikant pohybuje – samozřejmě nejde o nic jiného než black metal.

Pokud byste ovšem čekali nebo alespoň doufali, že black metal v podání Narbeleth bude nějakým způsobem načichlý místem původu skupiny, nejspíš vás budu muset zklamat, protože je tomu přesně naopak. Kdyby vám někdo “A Hatred Manifesto” pustil jen tak z fleku a neřekl vám, oč se jedná, ani omylem by vás nenapadlo přemýšlet o tom, že právě posloucháte hudbu, která byla složena a natočena někde na Kubě.

Narbeleth totiž zní jako úplně klasický black metal severského střihu. Syrové vyznění, špinavý sound, typický žánrový ryk na pozici vokálu, většinu hrací doby se na vás z reproduktorů budou sypat kulometné bicí salvy a rychlé tempo, tu a tam se zjeví nějaká ta pasáž ve střední rychlosti, která dá vyniknout mrazivým melodiím – jednoduše tohle všechno, co si pod pojmem klasický severský black metal asi většina z nás představí, tu je. Místy se člověk až diví, jak moc norsky Narbeleth zní – například když se ozvou až pohansky laděné chorály v “Land of the Heathen”, což je jeden z mála vzácných momentů, jenž nabourá standardní black metalový projev. Tak jako tak, žádné pláže, sluníčko, rum nebo kouř z doutníků nečekejte ani v nejmenším. Tady se to prostě hraje pěkně pravověrně – ostatně už jen písničky s názvy jako “Fuck Off!” asi dost jasně naznačují, že Narbeleth se s ničím moc srát nebude…

Ačkoliv bych já osobně dal přednost spíše nějaké té netradičnosti, exotice a vlivu kubánské domoviny, fakt, že tomu tak není, ještě neznamená, že by “A Hatred Manifesto” mělo být špatnou nahrávkou – ostatně, jméno uznávaného undergroundového labelu Folter Records v kolonce vydavatele leccos značí. A na samotném výsledku je rozhodně hodně cítit, že jej nenahrálo talentem nepolíbené hovado, nýbrž vcelku schopný muzikant.

Vzhledem ke standardnosti a neoriginalitě samotné hudební formy by “A Hatred Manifesto” muselo bodovat nějakou opravdu naprosto odzbrojující atmosférou nebo extrémně nenávistným tahem na bránu, aby se jednalo o nějaký pamětihodný opus. A to se bohužel nestalo. Jak už jsem naznačil výše, rozhodně tam je úroveň a nachází se tam poměrně dost velice slušných nápadů – například výše zmiňované chóry v “Land of the Heathen”, výtečné melodie v “Posercorpse” či hodně povedené pomalejší pasáže v “Breathing a Wind of Hatred”. Stejně tak se musí nechat, že ta půlhodina ve společnosti “A Hatred Manifesto” vůbec nenudí, a když pominu průměrně provedený cover “Nyx” od norské kultovky Urgehal v samotném závěru desky, vůbec nic proti tomu nemám. I přesto všechno je to ovšem ve výsledku standard nejen co projevu, ale i co do kvality.

Je dost dobře možné, vlastně i docela pravděpodobné, že čistě v rámci Kuby je Narbeleth black metalová špička, protože “A Hatred Manifesto” bez problémů snese srovnání s mnohými black metalovými smečkami z Evropy. Z obecného hlediska se ovšem stále jedná jen o poměrně příjemnou žánrovku, která i přes nepopiratelnou kvalitu nijak extrémně nevyčnívá. Pokud se řadíte mezi příznivce black metalu a někdy po 16. květnu, kdy počin vychází, si “A Hatred Manifesto” seženete, neměli byste být zklamáni, když ovšem album minete, svět se rozhodně nezboří…