Archiv štítku: CZE

Česká republika

Trollech – Jasmuz

Trollech - Jasmuz
Země: Česká republika
Žánr: black metal
Datum vydání: 1.3.2010
Label: Ketzer Records

Hodnocení: 7/10

Zbytek redakce hodnotí:
Seda – 6/10

Průměrné hodnocení: 6,5/10

Odkazy:
web / facebook / bandzone

Mlha se zvedá a koruny plzeňských hvozdů se opět hýbou. Z nor vylézají skřítci jakožto i další rozličná havěť lesní. Dokonce i ten starý obr žijící v rokli se probouzí. A má dobrý důvod, neboť králové lesa Trollech ukuchtili ve své sluji další album. Zatímco před čtyřmi léty se úspěšně skrývali v mlze, tentokrát se nám rozhodli vyprávět “tajemný příběh z pradávných časů”

Co mne jako první bouchlo do očí, je podle mého skromného názoru ne zrovna moc povedená, naopak spíše kýčovitá a přehnaně veselá obálka. Oproti výbornému obalu předchozího “Skryti v mlze” je to dost propad. Možná mám třeba jen blbý vkus, ale tak či tak, je to opravdu jediný výraznější nedostatek, který jsem na “Jasmuz” našel.

Když už jsme u toho porovnávání s na poměry Trollech nezvykle vážnému “Skryti v mlze”, čerstvá novinka není tak temná jako její předchůdce. I přesto – i když je to možná jen můj osobní pocit – “Jasmuz” pokračuje ve vážnějším pojetí Trollech, než jak tomu bylo například na prvních třech nahrávkách. Co je však zřejmé a možná i trochu překvapivé, je to, že snad vůbec poprvé Trollech nemají svou desku naplněnou lesními texty. Lyrickou stránku tentokráte zastupuje koncept, o němž se však nedá prohlásit, že by k Trollech nepasoval. Pravda, lesní motivy se zde sice stále vyskytují, ale přece jenom nejsou středobodem textové stránky.

A jaká ale samotná hudba na “Jasmuz”? To je ta nejdůležitější otázka, odpověď na ni je však lehká – hudba je to hodně dobrá! Pokud bych to měl říct nějakou otřepanou frází, tak jednoznačně můžu prohlásit, že pokud se vám Trollech líbili v minulosti, bude se vám líbit i “Jasmuz”, a pokud jste ji ještě neslyšeli, okamžitá náprava je nutností (i když předpokládám, že kdo je znalý tvorby Trollech, už novinku jistě slyšel, ale nešť…).

Velice hrubé nastínění kvalit “Jasmuz” tedy máme, tak se na to pojďme mrknou podrobněji. Otvírákem alba a zároveň úvodem do děje je “Moudrost kováře”, která se po kratší mezihře zvrhne do velmi dobré jízdy překvapující hlavně vymakaným střídáním dvou různých vokálů. Ono když tak nad tím přemýšlím, tak různých podobných vychytávek je na “Jasmuz” více než dost, což je jenom dobře, protože to nahrávku opravdu příjemně oživuje. Například hned v následující “Královský jezdec” se objevuje vskutku výtečná pomalá pasáž s libovými sbory. V podstatě v každém songu najdete nějaká obdobná ozvláštnění. Mně osobně například hodně šmakuje taková “Brnění” se skvělými valivými kousky nebo “Do vězení”, již nehorázně nakopává bombový čistý vokál na začátku a sólová kytara.

Suma sumárum, musím konstatovat, že Trollech (opět) nahráli kvalitní desku. Pravda, minulé “Skryti v mlze” se mi líbí o chlupínek více, ale to, co kapela předvádí na “Jasmuz”, jistojistě také stojí za to. A to je to hlavní.

Trollech


Sator Marte – Za zdmi

Sator Marte - Za zdmi
Země: Česká republika
Žánr: black metal
Datum vydání: 22.2.2010
Label: Naga Productions

Hodnocení: 8/10

Odkazy:
web

Sator Marte jsem měl vždy zaškatulkované jen jako jednu z mnoha dalších českých black metalových kapel, která hobluje nástroje, co to dá, kde kulometná palba střídá kulometnou palbu, ale na nic jiného se nehledí. Na koncertě oukej, debut “Termonukleární evoluce” mě však zabavil pouze na chvíli, žádný dlouhodobější účinek se v případě tohoto rychlopalného zla nedostavil. Jenže časy se mění, Sator Marte vydávají druhou placku “Za zdmi” a já nestačím zírat…

“Za zdmi” je totiž deska, kterou (a to si troufám tvrdit odhadnout už teď) si s chutí poslechnu i za nějaký ten rok. Tohle je totiž devastace ušního ústrojí posluchačstva vskutku brutálním black metalovým nářezem, jak se sluší a patří, nikoliv však jen bezhlavou hoblovačkou. Hned ze začátku člověka povalí neskutečně hutný zvuk. Nejenže všechny tři nástroje (plus zpěv) jsou výborně slyšet, ale ony svou intenzitou doslova drtí. Absolutně nejluxusnější je vpravdě ukázková baskytara – už nějaký čas jsem neslyšel nahrávku, kde by takhle nádherně “zvonila”.

Ještě lepší je to, že samotné skladby drtí člověka nejen zvukem, ale i samy o sobě. Sator Marte spadli převážně do středních rychlostí, jež se neúprosně valí kupředu a ničí vše v dosahu. Ne že by se na albu nevyskytovala nějaká sypačka, ale už to prostě není rubanice bez mozku od začátku do konce. A to je jenom dobře!

Celou nahrávkou prostupuje jednotné téma mučení, utrpení a hrůzných následcích války, přičemž se kapele podařilo všechnu tu leckdy nepříjemnou atmosféru a pocity z ní pramenící podchytit a zhudebnit. A to navíc s takovou bravurou, že nelze nezatleskat.

První skladba “Řemeslo války” začíná lehce válečným intrem, aby se po pár vteřinách zvrhla do black metalového běsnění. Vše, co jsem řekl výše, tu k tomuto songu mohu bez problému znovu zopakovat a ještě podtrhnout – hutná zvuková stěna, bublající basa, atmosféra se dá krájet. Povedené a ne zrovna veselé texty (které jsou zpěvákovi Navovi jen tak mimochodem výborně rozumět) dojem jen umocňují.

Opravdu výborná je druhá “Koroze”, která ve svých pomalých, táhlých pasážích doopravdy zní, jako kdyby vám někdo sdíral kůži z těla. Skvělá je rovněž titulní “Za zdmi”. Když Nav v první polovině skladby neúprosně vyřvává různé druhy tortury, je to jeden z těch nejsilnějších momentů celé desky. Musím zmínit také “Řetězy”, v níž si kapela chvíli po minutě a půl hracího času vystřihne naprosto ohromující pasáž. Bravo! Ke cti Sator Marte však slouží to, že kompletní sedmička písni je vyrovnaná a povedená až běda, plná výborných nápadů. Navíc od začátku do konce nenudící, čemuž přispívá i délka něco málo přes půl hodiny.

Sator Marte

Myslím, že nebudu vůbec přehánět, když řeknu, že Sator Marte stvořili nejlepší českou black metalovou desku od posledních Inferno. Tahle placka má moje velké doporučení. Opravdu dobrá záležitost, věřte mi! Vskutku odzbrojující nálož!

P. S. To, že se kapela rozhodla shodit corpse paint (alespoň podle aktuální promo fotky), v tomto případě jenom kvituji!


BBYB – deBBYBut

BBYB - deBBYBut
Země: Česká republika
Žánr: cybergrind / grindcore / breakcore
Datum vydání: 5.7.2019
Label: Khaaranus Productions

Hodnocení: 7/10

Odkazy:
facebook / bandcamp / bandzone

“Totální destrukce je zaručena, pane!”
(Kalimerum)

Chcete slyšet zlo? Pusťte si BBYB alias BaBaYaBa. Je to takový malý, český The Berzerker, akorát ne tak rychlý, zato víc elektro.

Ministr tvrdé hudby H. varuje:
BBYB se nedoporučuje ortodoxním metalistům,
slabším žaludkům a těhotným ženám.

Vezměte ten nejbrutálnější grind, co znáte. Za mikrofon dosaďte sympatického rošťáka v masce (není sám, omaskovaný je i zbytek bandy, aby to bylo řádně cool, aneb “ser na žízeň, poslouchej svou image” :)), u nějž nepoznáte, jestli ještě zpívá, nebo už doopravdy ohazuje mikrofon svým obědem (to byla kachna?). Celé to zalijte tekkno a gabba pozadím a navrch přidejte několik šťavnatých hlášek ze starého českého bijáku “Tajemství hradu v Karpatech” (Orfanik rules!). Co dostanete? Dostanete “deBBYBut” – to nejvyhulenější a nejšílenější, co loni v Čechách vyšlo.

“‘Smím vědět, jak se jmenuje ten nástroj, na který hráli ti usměvaví mladí lidé?’
‘No, to byl přece parní válec, mladá dámo. Cožpak jste to nepoznala?’
‘Parní válec? Má pěkný zvuk.'”
(Usměvavý parní vál)

BBYB jsou totální vyfetlá prasárna. V tom dobrém slova smyslu! Základem je absolutně vyjetý grindcore vyhnaný na samotnou hranici snesitelnosti, do něhož jako podklad buší nekompromisní elektronika, která vás slupne ke svačince a vyplivne zpátky s asi tak polovičním počtem mozkových buněk.

“Právě vystřeluji 421. raketu na měsíc. Tentokrát se určitě strefím.”
(IEEE Anal)

Vymývárna mozku? Ano i ne. Když člověka BBYB zastihnou nepřipraveného, tak mu hlava prasknout může, přece jenom je tahle muzika totální zlo. Když ale překonáte ten počáteční šok typu “Co to kurva je?” a trochu se do “deBBYBut” zaposloucháte, tak zjistíte, že a) je tahle vymývárna hodně dobrá a ještě k tomu nebezpečně návyková; b) to zas až taková vymatlanost není. Jak jsem se v té šílenosti trochu zorientoval, narazil jsem na nejednu pasáž, která i přes svojí brutalitu doslova tepe atmosférou neosobní šedivé industriální oblasti zahalené mračny smogu (divte se, kapela pochází z Ostravy).

Ministr tvrdé hudby H. varuje:
Poslouchání BBYB může způsobit těžkou závislost.

Takovouhle šílenost aby člověk pohledal, ale má to své zvrhlé kouzlo, které mě nutí, abych to sjížděl pořád dokola. Já sám sobě se divím, jak moc mě to (navíc vzhledem k mému vkusu) chytlo. Tahle magořina je však v konečném výsledku zatraceně povedená. Opravdu to však není záležitost pro každého. V tomto případě opravdu stoprocentně platí, že to budete buď milovat, nebo nenávidět.

“Tento disk se sám zničí za 5 vteřin… t… t… t… t… t…”
(Robot debil)


Sekhmet

Sekhmet - Opus zrůdy
Země: Česká republika
Žánr: black metal

Otázky: H.
Odpovědi: Set
Počet otázek: 11

Odkazy:
web / bandcamp / bandzone

Vydání třetí desky “Opus zrůdy” black metalové hordy Sekhmet z Děčína je na spadnutí. Neváhal jsem tedy kontaktovat kytaristu Seta, který (nejen) o novém albu pohovořil…


V současnosti tou nejžhavější zprávou v táboře Sekhmet je dozajista příprava třetí dlouhohrající desky “Opus zrůdy”, která by měla vyjít v dubnu. Mohl bys nám prozradit nějaké další detaily ohledně nahrávky? Jak bude vypadat obálka? Kolik songů mají fans očekávat? Nebo nějaké další podrobnosti?

Satan!!! MC verze už je venku nějaký ten pátek. Dostali jsme od Hell Is Here prod. 160 kusů a za tři týdny byli v prdeli. Jako jedna kuriozita odešel i jeden kus do Japonska.

Obal bude mít 12 stran, je tam intro, cover verze a 8 písniček plných zla a nenávisti vůči křesťanské špíně.

Jaký bude na novince posun v hudební rovině? Vydáváte se spíše ve šlépějích předchozího materiálu nebo na posluchače čekají nějaké menší experimenty? Já osobně bych tipoval, že to bude zase pořádný BM nářez, hehe. Co ty, jaké jsou nové skladby v tvých očích (a uších)?

Já to neumím posoudit. Nějaký extrémně velký posun na muzice jsem nezaznamenal. Asi jako každá nová nahrávka bude mít lepší zvuk, lepší postupy, sem tam nějaký nový nápad, ale že bychom se posunuli někam úplně pryč, to bych neřekl. Snažíme se vyvíjet, ale jestli se nám to daří musí posoudit ostatní za pár dní.

Ve kterém studiu”Opus zrůdy” vzniklo (vzniká?) a kolik času jste zde s nahráváním strávili? A jak dlouho trval samotný proces skládání? Šli jste nahrávat dokonale připraveni, nebo ještě nějaké změny proběhly na místě tzv. “za pochodu”?

Nahrávali jsme v HELL studiu. Mysleli jsme, že připraveni jsme, ale opak byl pravdou. Kvůli nepodařeným partům jsme museli změnit některé věci, které nyní už nemají ten feeling co měli mít anebo zas někde něco přebývá. Bicí byli nahrány za den, ostatní trvalo asi 3 víkendy a pak následovali asi 3 návštěvy, které se týkaly zvuku a jiných vychytávek.

Pokud vím, měl by “Opus zrůdy” vyjít pod křídly britského vydavatelství Aphelion Productions. Jak jste se dostali ke spolupráci s anglickou firmou a proč jste si vybrali zrovna je?

Tak jako jsme rádi, že aspoň někdo má zájem vydat naší muziku. Aphelion jsem vybral, páč jsem s Rossem už několik let v kontaktu a hlavně přislíbil nám i LP verzi. Což byl ten hlavní důvod. Slibují to i jiní, ale věříme právě jemu. Tak snad dodrží své slovo. Vydal na CD i “United in Hell” a slibuje LP verzi ale stále se nic neděje, i když to jsem s ním neřešil já, ale MarcoThe True Endless. Tak nevím kde je problém.

Sekhmet

Jestli mě paměť neklame, se zahraniční firmou máte zkušenosti už z minulosti. Debut “Masová očista člověka” vydával nějaký label z Portugalska. Je to tak nebo jsem se teď ztrapnil? :) Dvojka “Okularis infernum” zase vyšla u českých Murderous Productions. Portugalsko, Čechy a teď Anglie, to je docela pestrá směska, proč u jedné firmy nezůstanete déle? Proč jste třeba ukončili spolupráci s Murderous? Při pohledu “zvenčí” se mi ta spolupráce zdála v pohodě, nějaké promo z jejich strany jsem také zaznamenal…

Tak první vydání, které jsme si nefinancovali sami bylo opravdu u War Prod. z Portugalska, ale byla to pouze kazeta. Cd vyšlo v Itálii. Ty o nich mluvíš jako kdyby to byli nějaké obrovské firmy. Jsou to normální lidé, kteří pracují a tímto si jen dopomáhají. Proč to říkám? Protože my jsme neuzavřeli žádnou smlouvu nikdy s nikým a žádná z těchto firem nám nedohazuje koncerty, nedává podmínky, neposílá peníze na natočení desky ani nic podobného. Teda Murderous sem tam napíše, jestli nechceme hrát tam a tam, ale není to nic převratného a není to ani 10% z toho co jsme odehráli. Nemusíme splňovat podmínky a odevzdávat procento peněz z hraní. Ty peníze co dostaneme, kolikrát nestačí ani na cestu. Ale chci dodat , že se všemi labely jsme byli spokojeni. Co se dohodlo, to se i stalo a vše super. Takže děkujeme všem.

A propos, když už jsme naťukli ty labely, ty sám také jeden vlastníš, že? Mohl bys nám o Mass Catharsis Productions říct něco víc? Na jaké kapely se vydavatelství specializuje, kolik nahrávek již pod touto značkou vyšlo a kterých z nich si nejvíce ceníš? Když má nějaká skupina zájem o spolupráci, jaké podmínky musí splňovat? A co tě vlastně vedlo k jeho založení?

Tak label mám já a Ragnar z důvodu podpory undergroundu. Vydáváme zpřátelené bandy, které pro nás znamenají víc než jen muziku. Jsou to jejich životy, chování, priority, image, pravost atd… ale samozřejmě i muzika hraje svoji roli. Nejde říct co kdo má udělat. To se prostě stane a buď nás to zaujme, a nebo ne. Myslím, že jsme vydali 8 kapel na kazetách. Patří mezi ně zahraniční Infernal Goat (It), Annihilation 666 (De), dále pak u nás Sator Marte, Vrolok a další. Nejvíce si cením asi Infernal Goat i když někdo může říct, že muzika nemá dobrý zvuk, ale je tam ten zápal, pravost a pach starých časů. Pokud někdo něco chce vydat skrze MCP stačí napsat a uvidí se.

Ale zpátky k samotným Sekhmet! Kromě zmiňované dlouhohrající desky připravujete také nějaké splity. Jeden by měl být s Mexičany Noctambulant a druhý s Annihilation 666 z Německa. Proč padla volba právě na tyto dvě sebranky? Prvotní zájem o společný nosič vzešel z jejich strany nebo z vaší? Kdy máme nahrávky očekávat? A ještě jedna drobnost – Annihilation 666. Měl jsem za to, že tahle grupa už nefunguje, nevíš, jak to s nimi je?

Tak ty Mexičani jsou z Ostravy hahaha [Tak za to Mexiko si sypu popel na hlavu… smrt Metal-Archives, které mě zradilo :) – pozn. H.] a zatím to nevypadá nějak dobře. Label Slava Satan z Itálie se stále kroutí a nic se neděje. Teď poslední zpráva byla, že to bude jen CD a ne 7” EP a že v létě, tak uvidíme.

S Annihilation 666 jsme se na tom domluvili u piva, ale ještě jsme se nedohodli na obalu atd. Zatím jen mluvíme. Ale už je prý label na vydání. Ani nevím kdo koho kontaktoval první, ale prostě bude to takto. Snad! Eh….

Annihilation 666 přišel o live hráče ale jinak fungují nadále. Nedávno vydali nějaké 3way split. Teď společně makáme na Satan splitu, takže kapela funguje nadále jen bez koncertů.

Rozhodně ale nepůjde o vaše první splity. Pokud správně počítám, z minulosti máte na kontě již tři. Já osobně se musím přiznat, že mě podobné společné kraťasy dvou (a víc) kapel moc netáhnou a dávám spíš přednost klasickým albům (to myslím obecně, ne jen na splity Sekhmet). Proč se do podobných minialb pouštíte a co si od nich slibujete? Nebylo by třeba lepší než podobné “rozmělňování tvorby” se koncentrovat spíše na vlastní počiny a mít například o jednu dlouhohrající placku více?

Co já vím tak máme jen dva splity. “United in Hell byl nápad kamarádů z Itálie a my ani Inferno s tím neměli problém. Všechno už jsme měli nahraný, včetně songů pro split s Noctambulant. Pak jsem přišel s nápadem udělat split českých kapel kteří tvoří nynější UG tvorbu u nás. Což se celkem povedlo. Všechny kapely nahrály super songy. I když jsem tam chtěl jen pravé přátelé a dnes tomu tak už není. Ale viděl jsem v tom možnost zviditelnění CZ UGBM a tím i obrovskou podporu kapel ve světě. 3. máš na mysli asi “Tribute to Master’s Hamer”. Tam jsme ani neměli být a udělali jsme chybu, že jsme souhlasili. Dozvěděli jsme se 2 týdny před vydáním jestli můžeme v rychlosti nahrát dva songy. Cover je nahraný špatně, náš song je hrozný a celkově si tam děláme ostudu. Ale jsem rád, že mám alespoň něco společného s tímto totálním kultem jako je Master’s Hammer.

Sekhmet

Pár koncertů Sekhmet už jsem osobně navštívil a pokaždé jste hráli nějakou předělávku. Covery se rovněž vyskytují i na vašich deskách – v případě “Masová očista člověka” jste přehráli song od Ortel a na “Okularis infernum” od Marduk. Proč covery nahráváte? Pro mě osobně je to třeba další věc, z níž zrovna neskáču radostí. Dám příklad – když jdu na koncert Sekhmet, chci slyšet songy Sekhmet, a ne jak Sekhmet přehrávají Marduk. Co ty na to? Budou nějaké předělávky i na “Opus zrůdy”?

To je ale pouze tvůj názor a nemusí být pravdou pro každého. Jeden song na koncertě nikoho nemůže urazit přece. Na “Opus zrůdy” bude song od bestie Darkthrone“Under a Funeral Moon”.

Teď bych si, pokud ti to nevadí, dovolil jednu trochu méně příjemnější otázku. Spousta lidí považuje Sekhmet za NSBM skupinu. Zmínky o vás jsou rovněž i na stránkách Antify. Mohl bys to tedy prosím nějak uvést na pravou míru, jak se tedy věci mají?

Hele v této republice má nálepku od Antify skoro každý. My jsme byli polepeni už kdysi a těžko si nálepku ztrhneme sami. Ale tak na druhou stranu proč bychom to někomu měli vysvětlovat. Kdo chce chápat, tak pochopí a ostatní nám jsou u prdele. Od začátku jsme hráli čistě satanic či antichristian BM, ale i tak to někomu přišlo ns. Já to nezměním, hlupáka najdeš skoro všude. Uvedu příklad omezených mozků této organizace. Kapela Detonator 666 se od vzniku distancovala od této věci a inklinuje k peklu a holduje alkoholu. I tak se objevili na Antifě, kvůli nějakému gigu s Krodou na kterém ani nehráli. Zrušili jej právě z důvodů, že nechtěji s tím nic mít, ani zdánlivě. U nás je velmi podobný případ. Myslíš, že je nebo nás vyslechli? Myslíš, že se přišli podívat, aby si ověřili informaci z netu?

SLÁVA SATAN, METAL TO METAL

Sekhmet

Myslím, že to už bude z mé strany všechno. Provařené “vzkaž něco čtenářům” bych protentokrát vynechal (ale kdybys ještě něco na srdci měl, tak ti samozřejmě nikdo nebrání :)) a zeptal bych se na něco jiného. Jako black metalista určitě posloucháš Burzum a jistě víš, že loni Varga propustili z vězení a že chystá nové album “Belus”. To už uniklo na internet. Slyšel jsi jej už? Co na to říkáš?

Je to totálně výborná deska, sice to nepřekonalo nový Gorgoroth ani Darkthrone, ale překonalo to mé očekávání. Je to výborná deska!!! Jen chci dodat, že nesnáším všechny uctívače Burzum a ještě víc nesnáším všechny neuctívače Burzum. Berte věci tak jak jsou a nedělejte závěry za jiné, když se vás ta situace netýká.

Occultus Gnosis. Set


Masturbace – Nablinkáno, nakakáno, spapáno

Masturbace - Nablinkáno, nakakáno, spapáno
Země: Česká republika
Žánr: metal
Datum vydání: 18.2.2010
Label: Pařát Magazine

Tracklist:
01. Kamchčije samr song
02. Nablinkáno, nakakáno, spapáno
03. Mám rád všechny lidi, ale jen středně propečené
04. Men in Black
05. Děti hrající si v kafilérním odpadu
06. Der Feinschmecker
07. Démono, do prdele mně vskoč
08. Rochentrochen
09. Komplex ztučnělého metrosexuála
10. Vstrč prst do vlhké flegmóny
11. Zachraňte pralesy

Hodnocení: 7/10

Odkazy:
facebook

Co tak čekat od kapely, která se jmenuje Masturbace a která svá alba pojmenovává „Nablinkáno, nakakáno, spapáno“ nebo „Teplo domova vychází z pochvy“? Jasně, sofistikovanou avantgardu filozofující o sociálních problémech současného světa!

No dobře, to s tou avantgardou není tak úplně pravda. Ale to nic nemění na faktu, že Masturbace je cool kapela. Vždyť když se někdo pojmenuje po tak příjemné činnosti, tak příjemná musí být i jeho hudba, to dá rozum, no ne? Ok, stop trapnému humoru a pojďme se mrknout na novou placku téhle již bez přehánění kultovní kapely (to víte, skoro 20 je holt 20 let).

„Nablinkáno, nakakáno, spapáno“ pokračuje relativně ve stejné linii jako jeho pět let starý předchůdce „Teplo domova vychází z pochvy“, takže jestli se vám tato fošna zamlouvala, novinka bude stejně tak. Od minula jen Masturbace trochu zvážněla. To ale berte s hooodně velkou rezervou, prostě to už není tak absolutně úchylná jízda bez zábran jak předchozí album, pořád je ale novinka o mnoho víc ujetá než většina ostatních skupin.

Nový matroš dostal oproti svému staršímu bráchovi do vínku o něco větší chytlavost samotné hudby (u některých pecek se prostě nedá neházet palicí!), ale na druhou stranu není jako celek tak vyhuleně zábavný. Dokonce – a to u „Teplo domova vychází z pochvy“ nehrozilo ani náhodou – se dá při pozorném poslechu „Nablinkáno, nakakáno, spapáno“ zaslechnout i nějaká vážněji vyznívající část! Texty už nejsou tak totálně úchylné od začátku do konce (jako abyste nemysleli, úchylné to je pořád, ale prostě ne tak moc). Nesmíme však novince křivdit, i ona obsahuje pěkné lahůdky, například „Ty máš ale malý péro, já tě za něj vytahám“ nebo „Nebuď chuj, nebuď chuj, i prdel si depiluj“ v songu „Komplex ztučnělého metrosexuála“ (zřejmě má nejoblíbenější pecka, jen tak mimochodem). Obecně ty vtípky nejsou tak prvoplánové, což má za následek i to, že to není taková břichotrhající jízda.

Co však zůstalo na svém místě, jsou vtípky hudební (vzpomínáte na Europe-klávesy v „Masakru v perníkové chaloupce“ nebo rapovou šílenost „Prt & Smrt (Balada o hovně)“?). Na „Nablinkáno, nakakáno, spapáno“ si Masturbace dělá prdel zejména z black metalu, což by mě jako blackmetalistu mělo naštvat, ale takové geniální parodii jako „Men in Black“ prostě odolat nejde. Už jen kvůli tomu stojí za to si placku pořídit.

Kapitolou pro sebe jsou hostovačky. Z dalekého Mexika si v songu „Rochentrochen“ blinknul Jesús „el Puerco“ Galdeano z grindovky Cara de Culo. Paradoxně se jedná o ten nejméně záživný kousek alba, je to spíše taková minutová hříčka. Zato Vlasta HenychTörr dopadl ve svých dvou hostovačkách lépe, zvláště v „Démono, do prdele mně vskoč“. Ten refrén byl složený přímo pro něj a netvrďte mi, že ne, je to Törrovina jak cyp! Nejvíc to ale rozbil Kolins, jehož hulákání v „Děti hrající si v kafilérním odpadu“ fakt zabíjí! V Debustrolu už je na to člověk zvyklý, ale když ho slyší jinde… je to fakt týpek. Ukažte mi někoho dalšího, kdo umí takhle parádně řvát! Jeden z nejlepších songů!

Pochválit se musí pěkně udělaný booklet ve formě jídelního lístku. Jen ten seznam songů na zadní straně docela brutálně nesedí. Pokud jsem to správně pochopil, chyba se stala ve studiu, kde došlo ke záměně dvou vlastně totožných masterů lišících se pouze pořadím skladeb. Tak či tak, je to blbě, což je škoda.

Musím se sice přiznat, že „Teplo domova vychází z pochvy“ mi sedí o kousek víc, ale to nic nemění na faktu, že „Nablinkáno, nakakáno, spapáno“ je taky prímová fošna a vzhledem k tomu, že se dá sehnat za pouhé kilo (samozřejmě i s bookletem a všemi náležitostmi) jako příloha časopisu (kterého vám neřeknu, protože nemám rád reklamu, ale jinak je to Pařát, kdyby vás to zajímalo), rozhodně se vyplatí si to pořídit. Howgh!


Ultra Shit’n’Slim – Dobytek

Ultra Shit'n'Slim – Dobytek
Země: Česká republika
Žánr: grindcore
Datum vydání: 14.2.2010
Label: selfrelease

Tracklist:
01. Intro
02. Krupicová kaše
03. Do zadku NE!!
04. Lví pšouk
05. Hlubina řitní
06. Panděro
07. Námrdovka
08. To by člověk blil Milane
09. Lesní jahodí
10. Posraný prkýnko vod hajzlu
11. Svině líná
12. Dobytku jeden (Original)

Odkazy:
bandzone

Česká hudební scéna je extrémně spletitým labyrintem, kde můžete po dlouhém hledání a bádání nalézt opravdové klenoty hudby, stejně jako nespočet dalších „něčeho“, co ji připomíná jen povrchově. Pojďme se na chvilku oprostit od všech těch mainstreamových záležitostí a povězme si něco o třech chlapcích z nejsevernějšího cípu České republiky, kteří byli svědky téměř okamžité přeměny na prasata. Inu, jakmile uslyšíte jejich materiál, budete si možná říkat, že opačná transformace prase-člověk by byla výstižnější. Trojka také známá jako Ultra Shit’n’Slim nyní neoficiálně vydala své nové demo zvané prostě „Dobytek“. Že jde o klasický vesnický (napodobeniny Carcass opravdu nečekejte) goregrind, je zřejmé hned z původu našich představených, nebylo by na škodu si ale o nich povědět něco blíže. Tak dnes jen v rychlosti. Toto není ani recenze, ani reklamní promo (pokud to hoši čtou, moje peněženka je vždy otevřená), nýbrž lehké rozšíření vašich obzorů.

Co si představíte pod pojmem taneční goregrind? Absolutně nic, což ani já ne, ale nutno dodat, že při prvním poslechu několika písní vám do krve vjede neuvěřitelný nával adrenalinu a chuti si zaskákat. Opravdu! Ne, že by byly songy nějakým způsobem revoluční či fúzí hned několika žánrů, ale čiší z nich neskutečně optimistický dojem. Určitě vám dojde, že hoši jsou sama o sobě kopa srandy. Klon (pouze kódové označení, nikoliv vlastní jméno… nebudeme ovšem dále rozebírat jeho původ) jakožto hlavní a téměř jediný kytarista se také mimo jiné stará o vokály, stejně jako basák Kundis (opět pouze přezdívka… doufejme), který svižně obstarává prasečí kvičení. Tam vzadu, za desatero bubny a desatero činely sedí Káně, který svižně rozhazuje rukama, do čehož samozřejmě také kvílí. Hoši mají role pevně rozhozené – každý dělá něco a všichni dohromady udělají moc.

Čeho si patrně všimnete nejdříve, je až obdivuhodná kvalita zvuku jednotlivých nástrojů. Hoši nahrávali přímo ve zkušebně, což by mělo automaticky znamenat extrémně neposlouchatelnou nahrávku. Opak je pravdou, vše zní na poměry podmínek, ve kterých bylo nahráváno, naprosto skvěle. Bavíme se tu samozřejmě o amatérské produkci, ne, že na mě někdo vytasí fakt, že velkoprodukční kapely mají daleko lepší zvuk. Co už ale nesedí tak dokonale, jsou méně čitelné vokály. Teď tu nejde o ty přespříliš složité texty („uuuííí chrochro vrrrvrrr“), ale jejich čitelnost, která je možná v tom všem hluku lehce zadupaná do země. Nic to nemění na tom, že na demo, které bylo nahráváno ve zkušebně, je to opravdu solidní výsledek.

Tak teď něco k samotnému demu. Na CD, které si můžete zakoupit skrze samotný kontakt s kapelou, naleznete celkem dvanáct písní, přičemž si některé z nich můžete poslechnout na Bandzone profilu Ultra Shit’n’Slim (nyní nechť promluví strýček Google). Každá z písní začíná nějakým tím originálním samplem, které jsou poslední dobou opravdu v módě. Hned první „Intro“ je celé složené z části filmu „Slunce Seno“, přičemž mnoho dalších songů je uvedeno právě nějakou tou českou kinematografickou klasikou. Guturální hřmění střídá hluboké kvičení a sem tam nějaká ta prohozená hláška. Celá deska jede prakticky neustále ve stejném tempu, což se dá říci i o samotné hudbě. Nečekejte tak žádné převratné hrátky s nástroji, ani přílišnou rozmanitost jednotlivých stop, pokud jste orientováni spíše na technickou hudbu, jste na špatné adrese. Tady jsme v čistokrevném chlívě. Co je ale pravda, je fakt, že si hoši opravdu vyhráli při vymýšlení názvů písní. Uznejte sami, s názvy jako „Krupicová kaše“, „Do zadku NE!!“, „Panděro“, „Svině líná“ atd. se jen tak nesetkáte. A nějaké doporučení? Song „To by člověk blil Milane“ je dle mého názoru tím nejpovedenějším z celého dema. Odsýpá, je svižný a při poslechu se kurva nenudíte! Co naplat, abyste si jednotlivé písně aspoň trošku zamilovali, musíte opravdu chtít, v případě takovéhoto druhu hudby, to nepřijde jen tak samo z nebe. Nebo z chlívku…

Ultra Shit'n'Slim

Recese? Absolutní! S recenzemi na podobně zaměřené kapely, ať už amatérské či profesionální, se tu moc často nesetkáte, proto není na škodu občas rozčeřit vodu něčím takovým. Jakékoliv hodnocení je tu naprosto zbytečné, ačkoliv hoši nesnesou srovnání s daleko známějšími kapelami (proč taky?!), své fandy si vždycky najdou. Což dokazují i při mnoha energických vystoupeních, při kterých v davu vznikají mnohdy legrační tancovačky (zlomené nosy, přeražené páteře, vyškrábané oči ne). A co je mým záměrem a co se snažím říct tímto článkem? Nebuďte lhostejní vůči české hudbě, ať už se jedná o grind, nebo směsku pop-rocku – v začínajících kapelách je více, než si sami myslíme. Proto na vás apeluji, máte-li vlastní kapelu, posílejte nám vaše nahrávky, rádi poslechneme a zhodnotíme. Ultra Shit’n’Slim jsou důkazem toho, že když se chce, tak to jde, nehledě na velikost vašeho přirození ani jiného výstupku vašeho těla.


The Plastic People of the Universe, Papír sklo plasty

The Plastic People of the Universe
Datum: 19.2.2010
Místo: Česká Lípa, KD Crystal
Účinkující: Papír sklo plasty, The Plastic People of the Universe

The Plastic People of the Universe jsou jednou z nejkultovnějších a nejzásadnějších hudebních skupin, které se kdy v Čechách objevily. O tom není pochyb. A to nejen kvůli své pestré historii, ale také především díky své originální hudbě. A jak jsem se již v minulosti měl sám tu čest osobně přesvědčit, jejich živá vystoupení jim na kvalitách nikterak neubírají, spíše naopak – když se zadaří, psychózní pocity z jejich muziky (hlavně té starší tvorby) se na pódiu násobí. Prošvihnutí jejich koncertu bych tedy ze své strany považoval za jasnou známku kreténismu, naštěstí se však jako kretén necítím (alespoň ne tolik) a vystoupení jsem si ujít nenechal.

Lehce jsem se děsil místního kulturáku jakožto místa konání, kde se podařilo pohřbít nejeden koncert, zvláště pokud kapela disponuje více jak třemi nástroji. Nakonec však zvuk uši nerval, což jsem samozřejmě kvitoval s povděkem. Návštěvnost byla také vcelku slušná, plocha před pódiem byla sice zaplněna možná tak z poloviny (a ještě prořídlé), i když bych tedy očekával trochu víc, vzhledem k legendárnímu statusu The Plastic People of the Universe. Většinou dorazili staří fotři (to není v žádném případě myšleno jako urážka), co ještě živě pamatují časy, kdy byli Plastici zakázaní, omladina totiž ten večer vyrazila za kulturou na nějaký souběžně probíhající ples či co (no fuj).

Celý večer otevřela místní alternative-rocková parta Papír sklo plasty, od níž jsem toho moc nečekal, ale musím uznat, že to byl vcelku zábavný a příjemný výstup. Sehnat něco, co by se byť i jen vzdáleně zvukově či stylově podobalo The Plastic People of the Universe je vskutku oříšek, Papír sklo plasty však byli zřejmě tou nejschůdnější volbou. Se samotnými The Plastic People of the Universe se sice mohli rovnat jen těžko, i tak ale nebylo chvílemi těžké odhadnout, koho že si to doma občas pouští, zvláště, když si od Plastiků vypůjčili některé úryvky textů. Jejich vystoupení chvílemi zavánělo lehkou nudou, hlavně v těch klidnějších částech, jak se “urvali ze řetězu” a spustili obě kytary najednou společně se saxofonem, znělo to zase naopak velmi solidně. Pódium ovládal zpěvák (a v některých skladbách příležitostně i kytarista) se svými úchylnými kreacemi, největším překvápkem pro mě však bylo to, že na saxofon a klávesy tam hrál můj učitel občanky. To bych do něj neřek, hehe…

Poté už ale přišli na řadu ti, kvůli nimž ten večer všichni dorazili – The Plastic People of the Universe. Žádné efektní nástupy či něco podobného, kapela v klidu přišla, vzala do připravené nástroje a začala hrát. Hned s prvními tóny dokázali člověka vtáhnout do jedinečné atmosféry svých nenapodobitelných skladeb, jakou nedokáže vykouzlit nikdo jiný. Šedivé vlasy (a vousy) hlavních protagonistů značily letitý nadhled a jistotu, s níž tvořili veškeré komorně zatěžkané pocity nových skladeb, tak předlouhé psychedelické plochy těch starých. Psychedelie, avantgarda, experiment, progrese, alternativa, to vše lze v hudbě The Plastic People of the Universe najít, a to vše také předvedli. Tato skupina nepotřebuje absolutně nic jiného, mluví za ni jen a pouze hudba.

Koncert byl postaven především na novější tvorbě, což celkem logické, když poslední deska “Maska za maskou” vyšla před nějakými dvěma nebo třemi měsíci. Právě ta zazněla v podstatě téměř celá – jen tak namátkou třeba “TV idylka”, “Marie, vstávej”, “Maska”, “Cizí vlasy”, “Magorův šém” nebo “Tygr v Praze”. V setu však samozřejmě nechyběly ani staré kulťárny (nebo také “vykopávky” a “fosilie”, jak je nazýval Vratislav Brabenec) jako například “Apokalyptickej pták”, uhrančivá “Magické noci” nebo “Podivuhodný mandarín”.

Během českolipského koncertu rovněž proběhl křest nejnovější koncertní nahrávky The Plastic People of the Universe, “Obešel já polí pět”, která se dala vůbec poprvé sehnat právě na této akci. Pod pojmem křest si však v tomto případě nepředstavujte nic okázalého – Vratislav Brabenec CDčko jen lehce ocvrnknul obyčejnou vodou a hrálo se dál.

Co jsem ale celkem nepobíral je, jak mohou někteří lidé v publiku na podobnou muziku zběsile tancovat, jako kdyby to byl nějaký punk. To ale jen tak na okraj. Samotné kapele se nedá vytknout v podstatě nic, snad jen tu pauzu uprostřed vystoupení bych klidně oželel, ale čert to vem, přece jenom už to nejsou nejmladší pánové. The Plastic People of the Universe každopádně předvedli výborný koncert.


Shatter – Black Comedy

Shatter - Black Comedy
Země: Česká republika
Žánr: metalcore
Datum vydání: 1.5.2009
Label: K Max 22:46 Records

Hodnocení: 6/10

Zbytek redakce hodnotí:
H. – 6/10

Průměrné hodnocení: 6/10

Odkazy:
facebook / bandzone

Domácí metalová scéna je velice kritizována a odsuzována, že u nás kvalitní tvrdá hudba prostě nevzniká. Těmto “haterům” by bylo dobré říci, že se pletou a v našich končinách se toho najde spousta kvalitního. Shatter patří mezi ně, tato smečka hraje převážně metalcore, který není typickým moderním metalcorem. Jejich hudba se často pohybuje na pomezí hardcore a thrashe.

Shatter mají za sebou celkem bohatou historii, na scéně pohybují už zhruba jedenáct let a jako jejich největší úspěch se dá hodnotit předskakování Soulfly v roce 2003. “Black Comedy” je třetím studiovým albem a určitě se budou chystat další. Jeden ze členů skupiny nám ještě před časem poskytl rozhovor, který můžete číst zde.

Celé album v sobě skrývá velkou porci agrese a energie, hned první song “Epitaph E11” napoví, jak se “Black Comedy” bude vyvíjet. Toto tempo nepouští, album šlape, jak má, a v podstatě tu není žádný slabší moment, až na výjimku u dvou songů. “Shades of Soul”, v pořadí osmá písnička, se odehrává na akustickou kytaru a zpomaluje dobře rozjeté album. Toto bych ještě uznal, stále jsem ale nepochopil význam posledního songu, který nemá s metalem či metalcorem nic moc společného. “Apple Town” by se hodilo spíše na diskotéku nebo do jiných pochybných míst, kam chodí divní lidé. Pryč s těmito songy, “Shades of Soul” bych ješte pochopil, ale “Apple Town”, to ne. “Black Comedy” vrcholí zhruba v půlce, po výborném úvodu tu na vás čeká přeskvělá “Never Know”, která je typickým hitem do rádií a do videoklipů. Palec nahoru za tento song, možná nejlepší písnička v historii celé skupiny. Po ní následuje “Whore”, která je sice místy pomalejší, ale stále opravdu dobrý poslech. Za “Whore” je tu “Fuck Pride”, která už kvality dvou svých předchůdců nedosahuje, a tak se po této skvělé dvojici poměrně ztrácí. Další píseň, která stojí za zmínku, je devátá “Bastard”. “Bastard” je nejvíce melodická z celého alba, což mě jako velkého milovníka melodií hodně potěšilo.

“Black Comedy” je dobré album, jak jsem psal v prvním odstavci, všichni, kterým česká hudba nevoní, by si to měli poslechnout a přestat povídat. Deska si stále drží své tempo a moc nepolevuje. Až na dvě slabší místa je to velice dobrý poslech. Z prvního poslechu mě to moc neučarovalo, později jsem tomu ale přišel na chuť.


Cruadalach – V rytmu staré krve

Cruadalach - V rytmu staré krve
Země: Česká republika
Žánr: folk metal
Datum vydání: 31.1.2010
Label: selfrelease

Odkazy:
web / facebook / bandcamp / bandzone

Pokud jste o téhle kapele ještě neslyšeli, tak nezoufejte nad svojí nevědomostí. Cruadalach mají za sebou zatím jen přibližně rok brázdění českými koncertními pódii, se začátkem roku letošního však vypouštějí premiérové třískladbové promo “V rytmu staré krve”, jemuž se dnes budeme věnovat. Nemyslete si ale, že jde o nějaké amatéry! Při bližším ohledání zjistíte, že například za bicí soupravou sedí Michal Rak, který prošel skupinami jako Silent Stream of Godless Elegy nebo Dissolving of Prodigy a v současné době tluče mimo jiné třeba i u výborné doomovky Et Moriemur. Kytaru v ruce zase třímá AxReturn to Innocence, a to ani nemluvím o zbytku sestavy, která má také bohaté zkušenosti. Co je však pro naší recenzi nejdůležitější, teď všichni tito lidé spojili své síly a pod hlavičkou Cruadalach se pustili na pole pagan, nebo chcete-li folk metalu.

Pouhé tři písničky o celkové délce přibližně 15 minut odmítám hodnotit jakkoliv číselně, tak se tomuhle počinu mrkneme do tlamičky pouze slovně. Vezměme to od podlahy a začněme bookletem, který na mě působí tak trochu “počítačově”, ale vzhledem k tomu, že jde o volně šířitelné promo (stahovat můžete na oficiálním webu kapely), nemá smysl remcat, protože u takovýhle kraťasů určených k propagaci se většinou ani nikdo s nějakým bookletem neotravuje, tudíž je to dostačující.

Omáčku máme za sebou, takže hurá na konečně něco pořádného – hudbu. Na mlsná ouška posluchačova jako první číhá “Golden Times”. Hned na první poslech na mě působila… hm, řekl bych příjemně. Pěkně chytlavá, hezky poslouchatelná, zvláště když se přidají skočné folkoviny (nějaké dudy, housličky a kdo ví co ještě, já se v tom nevyznám, ale hlavně, že to zní dobře (smích)). To však ještě není nic proti následující “Pramen Epony”, jediné česky zpívané písničce na “V rytmu staré krve”. Tohle je jasná hitovka. Vezměte si to samé, co jsem říkal o chytlavosti u “Golden Times”, a vynásobte to tak třemi. Vše je pěkně v rovnováze, tah na branku jak sviňa, co víc si přát? Titul nejsilnější kousku přiklepávám právě téhle skladbě.

“V rytmu staré krve” na mě působí, jako že Cruadalach chtějí ukázat, čeho jsou schopni (ono je to vlastně promo, takže je to logické). Zatím tu byl mírně ostřejší (pozor, hodně relativní pojem) otvírák a hitová pecka. Co nám tedy zbývá? Jasně, trochu lehčí a pomalejší věc, která je v tomto případě reprezentovaná v podobě “Confession”, jež svoji úlohu plní rovněž na výbornou, stejně jako předchozí songy.

Cruadalach

Takže si to shrňme, ať víme, na čem jsme. “V rytmu staré krve” jednoznačně ukazuje, že potenciál do budoucna tenhle projekt má, a to je, myslím, to hlavní. Až se objeví klasický debut, já si jej určitě uniknout nenechám (a tentokrát to bude i s číselným hodnocením, hehe). Co jsem zaznamenal názory na koncertní prezentaci, tak prý také dobré a i zbytek materiálu stojí za poslech (sám ale zatím říct nemůžu, doposud jsem živě neviděl). A co z toho všeho vyplývá? Asi že tu holt zřejmě máme další českou kapelu, kterou se zjevně vyplatí věnovat pozornost.


Et moriemur – Lacrimae rerum

Et moriemur - Lacrimae rerum
Země: Česká republika
Žánr: doom / death metal
Datum vydání: prosinec 2009
Label: selfrelease

Tracklist:
01. Marcia Funebre
02. Shadows
03. At Dawn
04. Doom Soldier
05. Shades of Grey
06. Silence
07. Twilight of Faith
08. Chimeras
09. Memory’s Gate

Hodnocení: 7/10

Odkazy:
web / facebook / bandzone / bandcamp

Et moriemur je teprve nedávno vzniklá doomová formace z Prahy, která v těchto dnech vydává své debutové minialbum „Lacrimae rerum“. A hned od úplného začátku na mě působí… hm… seriózně. Seriózněji než jiné začínající skupiny. Ani nevím, čím to je. Snad možná… Et moriemur se hned od začátku prezentují na vyšší úrovni, než jen „zajdeme s kámošema po práci/škole otočit pár piv do zkušebny a udělat nějakej bordel, ono z toho snad něco vyleze“. Již v době, kdy začala jejich invaze na vodách internetu, přišli s už utvořenou hudební tváří a kvalitním materiálem v kapse. A když se nad tím zamyslíte, to se v našich končinách zas tak často nestává.

Et moriemur se hudebně pohybují v zákoutích tíživého doom / death metalu. Sympaticky působí, že jsou si podle všeho sami vědomi jistých paralel s jinými zaběhlejšími zahraničními doomovými spolky (konkrétně My Dying Bride, Swallow the Sun, Paradise Lost a Saturnus) a nebojí se je uvést na svých stránkách. Sympatičtější o to víc, že se doopravdy jedná jen o paralely, nikoliv „přespřílišnou inspiraci“. Et moriemur totiž navíc přidali takovéto to koření, které se odborně nazývá „vlastní ksicht“.

Páteř nahrávky tvoří čtveřice skladeb „Shadows“, „Doom Soldier“, „Silence“ a „Chimeras“, které jste již dříve mohli poslouchat na Bandzone a MySpace profilech Et moriemur (pro ukázky hudby směřujte své kroky právě tam). Všechny čtyři písničky jsou vskutku výživnou porcí pořádného doomu s atmosférou, že by se dala krájet, přesně jak to mám rád. Nikam se nespěchá, pomalé a těžké riffy se však s jistotou zadírají pod kůži a do mozku a dostávat je odsud bude vážně oříšek.

Hned od prvních tónů „Shadows“ musí být každému jasné, že zde nepůjde o nic veselého. Není to přímo nějaká deprese, přesto je celé „Lacrimae rerum“ prostoupeno lehce nepříjemnou (nepříjemné je v tomto případě myšleno jako klad, abychom si rozuměli) atmosférou všudypřítomného, avšak neuchopitelného konce. „Hudební doprovod k absurditě života a domýšlivosti lidí,“ jak uvádí samotná skupina, opravdu sedí. S poslechem se vydáte na půlhodinovou cestu tmou, na jejímž konci nečeká nic jiného než apokalyptická „Chimeras“ (klávesy à la Skepticism v ní dělají divy). Po ní už následuje jen smutná „Memory’s Gate“, která stvrdí, že nejenže je konec nevyhnutelný, ale že je přímo za dveřmi.

Mezi onu čtyřku „hlavních“ písní jsou nastrkány ještě krátká intra a mezihry, ve všech případech bezezbytku plnící svojí úlohu v podpoření atmosféry. Nezřídka se stává, že právě velké množství meziher nahrávky rozmělňuje; o „Lacrimae rerum“ můžu s klidným srdcem prohlásit, že se jí tento neduh vyhnul.

Texty. Když zůstaneme v kategoriích „české“ a „debuty“ za posledních pár let, texty mi povětšinou přijdou trochu (ehm, trochu dost) naivní. Ale i tady platí ono pověstné pravidlo o výjimce potvrzující pravidlo a tou výjimkou jsou právě Et moriemur. Výborný dojem podporují i četné citace mimo jiné třeba od K. J. Erbena nebo J. W. Goetha. Cituje se samozřejmě v originálech, takže na desce kromě standardní angličtiny zazní také úryvky v italštině, češtině a němčině. Většinou takovéhle míchání jazyky kritizuji, protože mě to tahá za uši, ale u „Lacrimae rerum“ opět nemůžu ani ceknout, neboť to nikterak rušivě nepůsobí. Spíše naopak, například do takové „Chimeras“ tvrdá němčina opravdu sedne.

Et moriemur

Grafická stránka je spíše strohá a střízlivá, ale u podobných žánrů nejsou nějaké vizuální orgie vždy žádoucí, takže vcelku jednoduchý, do tmavě hněda laděný booklet je myslím plně dostačující, stejně tak jako zvuk, v němž vyniká nádherně zvonivá basa a výborný vokál.

Pokud bychom to měli shrnout do jediné věty, Et moriemur se jejich prvotina „Lacrimae rerum“ nadmíru povedla. Vzhledem k tomu, že kvalitního čistého doomu je v našich končinách opravdu pomálu (prsty jedné ruky by mi na spočítání stačily a ještě by zbylo místo), byla by škoda, kdyby vám tato nahrávka proklouzla. Jakékoliv budoucí aktivity téhle kapely se vyplatí si pohlídat, to mi věřte.