Archiv štítku: CZE

Česká republika

Secret of Darkness – …and the Dark Begins

Secret of Darkness - ...and the Dark Begins
Země: Česká republika
Žánr: melodic black / gothic metal
Datum vydání: 2008
Label: selfrelease

Tracklist:
01. Gate to Obscurity
02. Enslaved in My Dreams
03. Innocent Souls
04. Damnation from Hell
05. Funeral
06. Forever

Hodnocení: 5/10

Odkazy:
web / facebook / twitter / bandzone

Debutové minialbum „…and the Dark Begins“ od severočeské kapely Secret of Darkness z Varnsdorfu sice vyšlo už loni touto dobou a do mých pracek se dostalo se začátkem roku letošního, jenže H. je lemra líná, která místo aby sepisovala recenze na podporu začínajících kapel, radši sedí v přilehlé putyce, kde svlažuje svůj trávicí trakt hektolitry ohnivé vody a pivního moku. Ale jak se říká, lepší pozdě než vůbec, a tak se alespoň teď podíváme na to, jak se Secret of Darkness jejich prvotina vyvedla.

Vzhledem k tomu, že se na EPčku vyskytuje šest songů, můžeme se jim se jim klidně věnovat všem postupně. Snad to nikoho nezabije. Nejdříve nás přivítá krátké klávesové intro „Gate to Obscurity“. Zní to v pohodě, ale uvidíme, co na nás vybafne dál. Hned za rohem číhá první klasický song „Enslaved in My Dreams“ a co mě u něj ihned praštilo do uší, byl zvuk, který mě překvapil. V tom negativním slova smyslu. Od nagothiclé (to je slovo, co?) black/doomové kapely (i když já si black metal, doom metal i jejich kombinaci představuju trochu jinak, ale budiž, když toto označení používá samotná skupina) čekal přece jenom čistší zvuk. Ne vždy je špatný zvuk na škodu (dokážete si třeba představit Darkthrone s vyleštěnou produkcí? to hraničí s kacířstvím!), ale tohle není ten případ. K formaci stavící na symfo-klávesových vyhrávkách, nezřídka asociujících Dimmu Borgir, bych garáž opravdu nečekal. Nebylo by špatné příště zalézt do studia a nekutit placku ve zkušebně. Secret of Darkness jsem už zažil nejednou na naživo a je trochu blbé, když z pódia znějí líp než z CD. Hlavně hlasitost vokálu měla letět nahoru, ale celkově je to takové moc zahuhlané.

Zvuk máme vyřešený, takže zpět k samotným písním. Pokud vím, „Enslaved in My Dreams“ je vůbec první skladbou Secret of Darkness a je to docela cítit. Jako kdyby chtěli co nejrozmanitější kompozici se spoustou nápadů, ale nějak z toho vzniknul pověstný dort pejska a kočičky. Song moc pohromadě nedrží a jeho začátek a prostředek znějí jako dvě rozdílné písničky. Naštěstí hned nadcházející „Innocent Souls“ je o poznání výživnější kousek. Počáteční nechuť ze zvuku je už překonána, a tak si člověk může užít chytlavý a povedený refrén. Čtvrtá v pořadí „Damnation from Hell“ není nikterak špatná, jen ne moc výrazná, i když v čase kolem 3 a 3/4 minuty si střihnou parádní pasáž. Rozhodně ale lepší než „Enslaved in My Dreams“.

Následuje další mezihra „Funeral“, která je o kus zajímavější než úvodní intro, přecházející v závěrečnou „Forever“. Právě s příchodem téhle skladby nastává moment, kdy musím Secret of Darkness opravdu zatleskat, protože tahle pecka se náramně vyvedla a je bezesporu tím nejlepším kouskem na „…and the Dark Begins“. Super atmoška a pěkně vyvedené melodie jsou pro „Forever“ určující. Takhle nějak bych si to představoval.

Secret of Darkness

Na závěr musím pochválit pěknou grafiku, zvláště pak povedený přední obal, který hezky vystihuje i hudbu – nijak extra originální, svým způsobem příjemně lehce kýčovitý, ale hezký. Je pravda, že já jsem, co se hudby týče, pěkně náročná sviňa, a tak debut nedebut hodnotím, jak hodnotím, jsem ale přesvědčen, že až Secret of Darkness naskládají více dobrého materiálu (což by s postupem času neměl být podle mě problém) a zalezou do profi studia, bude to o hodně lepší. Zatím tedy za poloviční hodnocení s tím, že to hlavní od nich ještě přijde, alespoň já si to myslím.


Inferno – Black Devotion

Inferno - Black Devotion
Země: Česká republika
Žánr: black metal
Datum vydání: 25.9.2013
Label: Agonia Records

Hodnocení: 7/10

Odkazy:
facebook

Inferno. Pod tímto vcelku neoriginálním jménem se skrývá jedna z nejkultovnějších smeček českého podzemí, která drtí vše, co se jí postaví do cesty, a to už třináctým rokem. A že ani rok 2009 je nezastaví, dokazují vydáním nové desky “Black Devotion”. Již od počátku se kolem novinky nesla aura očekávání čehosi vysoce nadstandardního, minimálně v rámci naší scény. Sám za sebe mohu říct, že v tomto případě to nebyl planý poplach.

“Black Devotion” už nějaký čas vstřebávám a pokud si vyloženě nebudu hrát na hnidopicha a nebudu vyhledávat nějaké prkotinky, nemám co vytknout. Zřejmě nějaká extrémně příznivá konstelace hvězd či co, ale na téhle fošně se povedlo v podstatě vše – od samotných písní, přes zvuk, až ke grafice.

Když to vezmeme popořadě, první jsem zmínil hudbu. Songy jsou dynamické, na poměry žánru pestré a hlavně velmi zábavné. Inferno nikdy nebyli nějaká tuctovka a “Black Devotion” jde v tomto směru nejdále z celé diskografie kapely. Několik málo příkladů skladatelské potence za všechny: totálně odzbrojující a zabijácká sólíčka (a to říkám jako někdo, kdo se v kytarových masturbacích zrovna nevyžívá), neuvěřitelně výtečná instrumentálka “Loyality of Honour” (dokonce i s klávesami, je to síla), dokonalé basové vyhrávky v “Oltář zvrhlosti” / “Altar of Perversity” a tak dále. Mohl bych pokračovat ještě dlouho, protože každá skladba má své skryté zákoutí.

Dále jsem se otřel o zvuk. Ten je opravdu lahůdkový. Nabroušený, ostrý, čistý, čitelný, ale stále surový a brutální, jak se na black metal sluší a patří. Také vám občas přijde, že ve studiu Shaark dělají zázraky?

Jako poslední jsem naťuknul grafickou stránku. Ta je doopravdy famózní! Když jsem se tu relativně nedávno rozplýval nad artworkem poslední desky Heiden, proti “Black Devotion” to ještě nic nebylo. Takhle pěknou grafiku jsem snad v rámci české scény ještě neviděl. A teď vážně nepřeháním. Už jen kvůli tomu nádhernému digipacku se vyplatí kupovat!

Někde na internetu (už si nepamatuju kde) jsem četl názor, že “Black Devotion” není jenom nějaké české album, nýbrž album doslova světové úrovně se vším všudy. S tím se nedá nic jiného, než souhlasit. Konstelace hvězd byla (je) opravdu příznivá a já se nebojím to ocenit vysokou známkou. Pochutnal jsem si po všech stránkách!

P. S. Nenechte se zmást anglickými názvy písní a samotného alba, všechny texty jsou v mateřštině.


Avenger – Feast of Anger, Joy of Despair

Avenger - Feast of Anger, Joy of Despair
Země: Česká republika
Žánr: black / death metal
Datum vydání: září 2009
Label: Grom Records / Deathgasm Records

Hodnocení: 7/10

Odkazy:
facebook / bandzone

Avenger jsem měl vždy zaškatulkované jako kvalitní kapelu, když jsem od nich někde něco zaslechl, vždy se mi to líbilo, ale nikdy jsem nedostal k tomu, abych se jim podíval na zoubek trochu pořádněji. Jak nám ale praví jedno nejmenované přísloví, nic netrvá věčně a proč se tedy s hudbou kapely blíže neseznámit skrze jejich stále ještě horkou novinku “Feast of Anger, Joy of Despair”?

První plusové body si u mě Avenger připisují hned s rozbalením balíčku s albem. Kromě samotné fošny se totiž na mě vysype nadílka nášivek, kalendáříků, plakátů a letáčků. Sice to se samotnou hudbou nemá nic společného, ale potěší to. Nikterak ale neváhám a ihned vrážím placku do přehrávače…

Žádné sraní s intrem, hned od první vteřiny se z reprobeden vyvalí výživná porce black/death metalu. Hned s úvodním, skoro osmiminutovým opusem “Zrození múzy” si uděláte celkem jasný obrázek o desce. Hutná kytarová stěna, dvoukopákové nájezdy, krkavčí řev, neúprosné tempo a z toho všeho vyčnívající údery tympánu. Vskutku reprezentativním kousek alba je videoklipová “Radost z beznaděje”, kterou opravdu doporučuji okoštovat, protože vážně stojí za to. Nebezpečně chytlavá pecka. Divím se, že to ještě nezbořilo žádnou hitparádu (smích).

I když se mi “Feast of Anger, Joy of Despair” zdálo ze začátku docela jednotvárné, snad díky oné kytarové hradbě, opak je pravdou. Když se trochu rozkoukáte, deska začne vytahovat trumfy a odkrývat skryté nápady. Žádná hluchá místa, jednotlivé kompozice nestojí na místě, neomílají jeden motiv, ale hýbou se směrem kupředu a jakoby “vyprávějí”. Placku poctivě valím cca dva týdny a nuda se ještě nedostavila. Ta třičtvrtěhodinka vždy uběhne jako voda a člověk má po skončení hned chuť si to pustit znovu.

Avenger vyprodukovali bezesporu skvělý materiál. V rámci české scény jej prozatím řadím do první trojky letošního roku. Až mě překvapilo, jak moc mě “Feast of Anger, Joy of Despair chytlo. Sjíždím to dokonce častěji než nové Immortal! A jestli tohle není známka kvality, tak už nevím.


Bloody Lair – Vzestup zla

Bloody Lair - Vzestup zla
Země: Česká republika
Žánr: black metal
Datum vydání: 4.4.2015
Label: selfrelease

Hodnocení: 7/10

Odkazy:
facebook / bandzone

Bloody Lair je undergroundová black metalová smečka z Prahy, která letos v dubnu vydala svoje první album “Vzestup zla”. Jak již název i s obalem napovídají, v tomto případě se nedá očekávat nic jiného než porci zuřivého black metalové oldschoolového zla…

Desku otvírá titulní song “Vzestup zla”. Opravdu pěkné, zhruba minutové, intro se zvrhne ve více než solidní black metalovou hoblovačku. Následný přechod do středního tempa a zase zpátky k sypačce mému sluchu sedí. Něco podobného se děje i v následujících dvou peckách “Rasa ohně” a “Nastává válka”, takže zase prolínání středně rychlých valivých kousků s dvojkopákovými nájezdy. Ano, ano, takhle to mám rád. Zvláště pak v druhé jmenované (nebo vlastně spíš třetí jmenované) si Bloody Lair okolo jedné a tři čtvrtě minuty vystřihnou naprosto devastující pasáž, ze které jsem na mrtvici. Přestože se nejedná o žádnou festovní originalitu, kapela nemá špatné nápady a rozhodně se to neposlouchá špatně.

Ani následující pecky nejsou nijak špatné, odehrávají se ale podle relativně podobného vzorce, což svádí k jisté kolovrátkovitosti, ale vzhledem ke stopáži alba (rovná půlhodinka) to zase tolik nevadí. Za zmínku stojí třeba ještě taková “Prokletí krve”, jejíž začátek zní… ehm, skoro stejně jako začátek songu “Sacrifice unto Sebek” od Nile. Nechtěl bych Bloody Lair nařknout z plagiátorství, to vůbec ne, ale podobnost je tak velká, že by se muselo jednat o kurevsky velkou náhodu, jestli víte, jak to myslím (smích).

Největší zlo přichází až téměř u samotného konce – předposlední skladba “Yperit”, která z alba vyčnívá stejně, jako by vyčníval kaktus na oholené řiti. Přirovnání možné blbé, ale je to tak. Jako jediná se totiž pohybuje v celé své délce ve střední rychlosti a táhne se stejně jako mrak smrtelného yperitu. Tahle pecka mi trhá koule, to vám teda povím. Jenom víc takových songů, jednoznačný vrchol desky!

Trochu větší potíž je se zvukem. “Vzestup zla” je totiž docela garáž. Ale co taky čekat, když se za a) jedná o debut a za b) se jedná o totální underground. Ne, že by se to nedalo poslouchat, to netvrdím (také by bylo umění nenazvučit dva nástroje a zpěv do poslouchatelné podoby, že ano), ale v dnešní době ultra vyleštěných produkcí to může leckoho odradit.

Bloody Lair

Co vám budu dále povídat… Je to spíš pro fandy žánru než pro “normálního” posluchače, pokud byste ale dostali chuť na nějakou solidní black metalovou prasečinu od ne tolik profláklého jména, Bloody Lair by nemuseli být špatnou volbou. Kdyby náhodou někoho zajímal můj názor, mně se to celkem líbí, takže nezbývá nic jiného, než očekávat druhou fošnu, která by podle slov samotné skupiny měla být o hodně agresivnější a brutálnější. Každopádně se na debut jedná o slušnou práci.


Kabát – Země plná trpaslíků (1995)

Kabát - Země plná trpaslíků
Země: Česká republika
Žánr: hard rock
Datum vydání: 6.11.1995
Label: Monitor

Odkazy:
web / facebook

Zřejmě se vám bude zdát, že recenze Kabát na Sicmaggot je těžký úlet, ale občas si dokonce i někdo jako já potřebuje střihnout nějakou oddechovku. A pokud by někomu přišlo, že se sem Kabáti nehodí, tak si uvědomte, že nezáleží na tom, kolik prodali desek nebo jak často je hrají v rádiu, pořád je to bigbít. A navíc jsem na Kabátu před nějakými 12 nebo 13 roky začínal… takže… hm, asi nostalgie, hehe… A proč jsem si vybral zrovna “Země plná trpaslíků”? Ani nevím. Proč prostě ne?

Možná mi to zkazí image, ale musím uznat, že Kabát na “Zemi plný trpaslíků” sázejí docela solidní pecky. Některé songy sice stojí za hromadu hnoje (“Už mě bijou”, “Dávám ti ještě jeden den” nebo “Dávno už vim”), ale většina položek v tracklistu jsou solidní hroudy.

Jako první stojí za zmínku “Všude tu sou” – ještě teď si pamatuju, že jsem byl jako malý z tohohle songu hotový. Nejsilnější čtveřice songů ale začíná až s titulní “Země plná trpaslíků” s velice zábavným textem. Na trochu vážnější notu uhodí “Zhasněte světla” (nebo se mi to jen zdá?). Každopádně to není špatná písnička. Mě osobně hodně baví svižná “Zasypat to vápnem” s prímovým zkreslením kytar. Občas to nese i mírné náznaky tvrdosti (to víte, moc tvrdí mi Kabát vážně nepřijdou, protože jsem si těsně před nimi dával zabijáckou kombinaci Anaal Nathrakh – The Berzerker). Poslední z té silné čtverky je “Silnej jako vůl”. Doteď si ještě živě vzpomínám, že to tohle bývala moje nejoblíbenější pecka.

Stále ale ještě nejsme na konci. Ten největší hit všech hitů se ukrývá na úplně posledním místě. Ano, samozřejmě myslím “Láďa”. Ne, nedělejte, že nevíte, o co jde. Stejně vám to nikdo neuvěří. Nikdo z nás tady není takový tvrďák, aby nevěděl, že “Láďa má velkou hlavu jak pytel od banánů”. Tenhle song je prostě tak debilní, až je dobrý.

No, takže si to shrneme – tahle recenze stojí za hovno, ale co jste čekali? Já říkal, že je to úlet. Jo, vy jste asi chtěli hodnocení alba, že? Popravdě řečeno, ani nevím, jak to ohodnotit. Tady selhávají všechna moje kritéria pro hudbu. Kabát je prostě sranda záležitost pro prdel a tak se taky musí brát. Zábavná oddechovka.

P. S. Asi se s vámi rozloučím, protože za takovouhle “recenzi” očekávám vyhazov :)


Interitus – In My Hands

Interitus - In My Hands
Země: Česká republika
Žánr: symphonic metal
Datum vydání: 14.7.2009
Label: Avik

Hodnocení: 7/10

Odkazy:
web / facebook / bandzone

Hned na první pohled upoutá album “In My Hands” svojí grafickou podobou. Konečně si Interitus pořídili opravdu pěkný obal, který na rozdíl od některých předchozích kousků v jejich diskografii nevypadá, jako kdyby jej někdo vyráběl v Malování. Rovněž booklet je vyvedený opravdu hezky, takže hned ze začátku si kapela za celkovou grafiku zaslouží pochvalu.

Tím nejhlavnějším zůstává ale pořád hudba, vždyť kvůli ní si přece všichni CDčka pořizujeme. Nutno říct, že ani na tomto poli Interitus nezklamali. Pokud se vám předchozí tvorba skupiny zamlouvala, tak prostě není možné, abyste s novinkou nebyli spokojeni. Už úvodní (a zároveň titulní) song “In My Hands” nabízí to, co jsem od desky očekával – příjemné melodie jak hudební, tak vokální, které nejsou nijak vtíravé, “jenom” se dobře poslouchají. Nechybí samozřejmě ani pro Interitus typická souhra houslí a violy (já osobně sice při poslechu nepoznám, co je co, ale hlavně, že to dobře zní).

Na rozdíl od předchozích počinů mi přijde, že “In My Hands” nemá žádné vyložené hitovky, jako byla například písnička “Střepy” z minulého alba. To bych ale rozhodně nepovažoval za chybu, protože je lepší mít vyrovnanou desku, než nahrávku se třemi výbornými songy a tunou omáčky. Celkový zvuk mi přijde také hodně v pohodě, takový, aby odpovídal výrazu kapely. Možná jen basovka mi připadá občas trochu nahlas, ale pokud to byl záměr, nedá se nic namítat.

Co mi naopak vadí (a vadilo i na minulém “Frozen Darkness”), je střídání jazyků. Kdyby bylo “In My Hands” celé v angličtině a na konci jeden, dva songy česky, neřeknu ani slovo, ale aby se jazyky přehazovaly z písničky na písničku, to mi trochu tahá uši. Vím, že do toho nemám skupině moc co kecat, ale jednojazyčné album by mně osobně sedělo více (a vzhledem k současnému projevu Interitus bych hlasoval pro angličtinu). To je ale zřejmě jediná věc, která mi na jinak velmi kvalitním albu vadí.

Přestože je mi “In My Hands” sympatické a oblíbil jsem si ho v podstatě po několika málo posleších, nemůžu jít s hodnocením nad 7/10 (pozor, kdyby to někomu nedocházelo, 7/10 pro mě znamená ještě pořád hodně dobré album). S klidným srdcem vám jej ale mohu doporučit, zvláště pak těm, kdo si libují v symfonickém metalu, protože když se to líbí takovému barbarskému praseti, jako jsem já, tak vám bude určitě taky…


Shatter

Shatter
Země: Česká republika
Žánr: metalcore

Otázky: H.
Odpovědi: Blaze
Počet otázek: 10

Odkazy:
facebook / bandzone

O nejnovější Sicmaggot rozhovor se postarala metalcorová smečka Shatter, která má zrovna před vydáním nové fošny. Odpovědí se ujal drtič kytarových strun Blaze.


Na rozjezd trochu lehčí otázku. Právě jste dotočili nové album, mohl bys o něm říct nějaké základní info? Takovou tu omáčku, jako jaký nese název, kolik na něm bude fláků, co bude zdobit obal, kdy to vyjde atd…

Čus tady Blaze, nová deska má název bandy takže “Shatter”, bude na ní 11 songů a vyleze tohle léto. Na obal si počkej to je překvápko.

Jaký bude rozdíl mezi novým materiálem a tím starším? Mně osobně se podle ukázek na vašem bandzone zdá, že jste trochu přitvrdili.

Nová deska se od minulech v podstatě liší ve všem. Jinej producent, jiný studio, jiný textaři a jinej způsob tvorby, protože veškerou muziku kromě jednoho songu jsme dali dokupy já s Renou. Hned vysvětlim jak k tomu došlo. V roce 2005 jsem se rozhod, že si vytvořím svý vlastní domácí studio, který bude sloužit hlavně pro tvorbu Shatter. Nějakej čas trvá než se naučíš programy ovládat, ale celá předprodukce k nový desce nakonec vznikla nejdřív u mě doma a potom jsme ji teprve ladili ve zkušebně. Je fakt, že spánku moc nezbejvalo, protože čas na tvoření byl hlavně v noci, ale pokud nápady kluci na konci podpoří, tak to šetří spousty času a má to svůj smysl. Nový songy jsou díky Renovi tvrdší a přímočařejší, je tam znát jeho produkce, má to svůj ksicht a nezávislí posluchači mi po poslechu řekli, je to Shatter a o to nám šlo od začátku nejvíc.

V jakém duchu se ponese textová stránka novinky?

Texty mají hodně témat, většinou je to o věcech který se nás přímo týkaj nebo nás zajímaj. Něco má velkou hloubku viz “Epitaph E11”, nebo “God Save Us”, něco je pojatý hodně ironicky jako např. “Goodbye Whore” – týpek co vozí svoji manželku na eskort, tak kdo je větší děvka? atd. Na textech jsme si nechali záležet a oslovili jsme profíky jako Chymus (Isacaarum) a Mike (Diaryba).

Nedávno vám do sestavy přibyl druhý kytarista. Asi je blbost se ptát, k čemu vám to pomohlo, protože to je celkem jasný. Plánovali jste ale přijmutí nového člena delší dobu, nebo to bylo spontánní? A jak jste to vyřešili se staršími songy, které jsou původně pro jednu kytaru?

Náš druhej kytarista je Šoltys z kapely Breakdown. V minulosti jsme už ve dvou kytarách hráli a to s Milošem z kapely Sebastian, kterej je i ve dvou věcech na nový desce jako host. Odešel kvůli tomu, že dali do kupy Sebastian v původní sestavě a pokud vím tak ještě funguje ve dvou dalších projektech. Novou desku jsem od začátku připravoval pro dvě kytary a tak jsem strašně rád, že mi náhoda přivedla takhle šikovnýho týpka jakým je právě Šoltys. Starý věci jsme zaranžovali pro dvě kytary.

Kdy vlastně nová deska vyjde? Ne, sakra, to už jsem se vlastně ptal:-) Můj informátor mi řekl, že chystáte nový klip. Můžeš prozradit něco bližšího? Třeba k jakému songu nebo kdy bude hotov.

Klip bude k songu “God Save Us”. Něco jsme natočili v prosinci doma v klubu Galaxy, ale ještě jsme neviděli finále, takže těžko říct, jestli to bude ofiko klip, nebo jen živák.

Shatter

Na druhém albu “Power in Us” jste spolupracovali s Milošem Dodo Doležalem, což je celkem známá postava tuzemského metalu. Jak jste se k němu vlastně dostali a jak se vám s ním spolupracovalo? A proč vám nepomáhal i aktuální deskou?

K Milošovi jsme se dostali přes mýho spolužáka Gora, kterej dělá už řadu let managera spřáteleným Tortharry. S Milošem jsme přátelé dodnes a spolupracovalo se nám s ním velice dobře. Miloš nám kromě desky “Power in Us” natočil i videoklipy “Pretty Face” a “Seal to Kill”. Způsob vzniku nový desky jsem ti už popsal tak proto ne tentokrát Miloš.

Ve vaší biografii se praví, že zpěvák Erza byl v roce 2007 dlouhodobě nemocný, že za něj musel zaskakovat někdo jiný. Co mu vlastně tenkrát bylo?

Erza trpěl velmi nepříjemnejma migrénama, který se řevem ještě násobily. Momentálně je dva roky po operaci a vše se zdá bejt v cajku. Na chvíli za něj zaskočil Adam z bandy Hazydecay.

Když hrajete ten metalcore, cítíte se víc “metal” nebo víc “core”? A mohl bys také třeba pro někoho neznalého vaší tvorby uvést pár skupin, jejichž hudba by se dala k Shatter přirovnat (třeba vaše oblíbené kapely, které vás inspirují atd.)?

Myslím, že označení metalcore je asi nejblíž, ale od začátku bylo těžký najít škatulku, do který by sme přesně zapadli. Každej z nás poslouchá velký spektrum hudby od klasiky po grind takže není divu. Na kapelách na kterejch se všichni shodnem jsou Downset, Alice in Chains, Napalm Death, Pro-Pain, Insense a z českejch např. Locomotive, Kurtyzány z 25. avenue, Colp, Satisfuction atd.

Shatter

Na závěr mi to nedá, abych nezeptal na vaše předskakování Soulfly v roce 2003, kdy tady ještě nehráli každý půl rok jako v poslední době. Pomohlo vám to nějak výrazněji ke zviditelnění? Jak jste se tam před ně vlastně dostali?

Na tenhle koncert si nás vybral pořadatel Interkoncerts. Byla to pro nás velká zkušenost a přestože se náš set líbil a byli na něj převážně kladný ohlasy, máme jasno v tom, že nás neuvidíš na žádný hlasovací listině (nechcem z fans tahat prachy ve formě SMS) a už vůbec nechápeme, proč se někdo hlásí jako předkapela KoRn, nebo Slayer, tam nemá z českejch kapel nikdo co dělat. Nejde o nástrojovou výbavu, nebo o to, že snad kapely tady nedokážou dobře zahrát, to vůbec ne!!! Jde o způsob prezentace vlastní show a o vlastní technický zázemí jako: zvukaři (dostatečný čas na zvukovku, světla atd.) tady jsou už karty rozdaný předem a my se chcem prezentovat co nejlíp! Koncert nám pomohl spoustu těhle věcí pochopit a pomohl nám k tomu, že slýchám Shatter jo tenkrát se Soulfly dobrý.

No, další otázky mě už nenapadají, takže je čas pro tebe, abys řekl něco, co by podle tebe mělo ještě zaznít. Nebo nějaký závěrečný proslov. Díky za rozhovor!

Na závěr chci určitě poděkovat všem fans, známým, kámošům a rodinám, děkujeme za podporu a za to že, když vylezeme někde v našem regionu je hlava na hlavě, toho si strašně vážíme!!! Těšte se na novou desku která bude už brzy venku mějte se a zas brzo na koncertě nebo festu ať se krev vaří a maso lítá, čus Blaze Shatter.

www.shatter.cz, e-mail: shatter@wo.cz

Poděkování za tento rozhovor patří čtenáři uNs, bez kterého by interview nevzniklo.


Debustrol

Debustrol - Rwanda
Země: Česká republika
Žánr: thrash metal

Otázky: H.
Odpovědi: Kolins
Počet otázek: 10

Odkazy:
web / facebook / bandzone

Česká thrash metalová jednička Debustrol právě přichází se svojí novou fošnou “Rwanda”, což jsme na Sicmaggotu nemohli nechat bez povšimnutí. O novince promluvil zpěvák a kytarista Kolins.


Na začátek celkem klasická otázka – “Rwanda” právě vyšla a je to fakt náser. Jak ty sám bezprostředně po vydání novinku hodnotíš a jak jsi spokojený s konečným výsledkem?

Samozřejmě jsem spokojený maximálně jinak by “Rwanda” nevyšla. Udělali jsme pro to všechno, takže doufám, že budou spokojený hlavně naši fans. Zatím jsou reakce velmi pozitivní.

Současná situace ve Rwandě opravdu není dobrá, ale rozhodně to není jediné takové místo na světě. Proč jste si vybrali zrovna tenhle stát k názvu alba? Co přesně tě na tamější situaci tak štve, že je nutné o tom skládat songy?

Není o tom nutné skládat songy. Prostě mě to zaujalo natolik, že jsem si vybral Rwandu. V zemi kde se vyvraždí 110 000 lidí za tři měsíce bych žít opravdu nechtěl.

Už jste zveřejnili nové video k titulní písničce “Rwanda”. Je to celkem otřesný klip (myšleno obsahem, ne provedením). Z některých záběrů aby se člověku opravdu dělalo špatně. Co přesně jste tím videem sledovali? Chcete alespoň nějak upozornit na to, co se ve Rwandě děje nebo to má ještě jiný důvod?

Samozřejmě jsme chtěli lidem ukázat co se všechno může stát. Do té písně se nic jiného nehodilo než, že tam dáme dokumentární záběry a k tomu vysvětlující titulek o co vlastně šlo …

Ještě bych se chtěl zeptat, jak se vlastně dá k takovým záběrům dostat? Čistě z technickýho hlediska, ne že bych měl potřebu mít něco takovýho doma. Pochybuju, že se takové věci normálně válejí na Youtube…

Jo samozřejmě jsou to záběry z internetu. Stačí hledat.

Abych se přiznal, ještě jsem se nedostal k textům, ale jen podle názvů písniček to vypadá, že se víc než kdy jindy věnuješ válečným konfliktům a politickým situacím (viz “Rwanda”, “Vietkong” nebo “Tibet”), ale taky politice obecně (“Bůh žehnej Americe” nebo “Vůdce je vůl”) nebo náboženství (“Aláhova krev”, “Pornokrist”). Je to tak, nebo se mýlím? O čem přesně texty na novém albu pojednávají?

Myslím, že jsi to vystihl úplně přesně. Textově se vracím do dob alba “Vyhlazení”. Trošku jsem si zaryl do všech těchto témat, které jsou teď než kdy jindy natolik aktuální. Všude slyšíš slovo světová krize, ale ona je to jen logická věc, která se prostě musela stát. Přece nemůžeš stále svět nasycovat novými a novými auty, stroji a vším tím okolo. To prostě není možné. Někde se to musí zastavit. Myslím, že nás krušné časy jěště čekají a to hodně krušné. Vždycky když se něco takového stalo, tak začala válka… Tím samozřejmě nechci nic přivolávat, ale bohužel je to tak.

Debustrol

Jak moc jsou pro tebe texty v Debustrol důležité? Je na prvním místě muzika nebo je textová a hudební složka rovnocenná?

Obě složky jsou naprosto rovnocenné. Myslím, že texty v Debustrolu jsou hodně důležité už jen proto, že nám lidi rozumí, protože zpíváme Česky. Je to podstatná část naší tvorby a samozřejmě i image kapely jako takové. Máme texty, které se s ničím nepáraj a některým lidem to nejde přes nos, ale na to já seru. Jsme jací jsme a to nikdo nikdy nezmění.

Strašně se mi líbily ty tvoje složeniny slov v názvech, ale na novince je takový song jen jeden (“Emofiliak”). Proč jsi je oproti minulému “Přerushit” tak omezil? Přišlo ti, že by nezapadly do nálady “Rwandy”, nebo to mělo jiný důvod?

Prostě mě nic chytrýho nenapadlo a do nálady “Rwandy” jsem chtěl trošku jiná témata a názvy, které by víc korespondovali s tím vším co se okolo nás děje. Prostě je to změna.

Příprava “Rwandy” i “Přerushit” trvala čtyři roky, přitom jste předtím vydávali alba v mnohem kratších intervalech. Čím to je, že ty poslední alba tak trvají?

Asi je to tím, že v dnešní uspěchané době my nikam naopak nepospícháme. Jsme již na scéně hodně dlouhou dobu máme za sebou 11 řadových alb, tak nač by jsme někam spěchali. Kdyby bylo na mě vydával bych nová alba klidně i za 6 nebo 10 let … hahaha

Debustrol

Co takhle nějaké výlety do zahraničí? Dostáváte nabídky nebo ne? Stačí vám hrát v ČR nebo se někdy dočkáme Debustrol na Wackenu? :-)

Nějaké nabídky byli, ale já za párek a pivo nikam do Tramtárie hrát nepojedu. To fakt nemám zapotřebí.

Jestli správně počítám, Debustrol fungují už 23 let, přičemž ty jediný jsi byl v kapele celý ty roky. To je pěkně dlouhá doba. Angažuješ se taky v Harleji, nedostal jsi ale někdy chuť pustit se, třeba v rámci nějakého projektu, do nějaké pomalejší nebo atmosféričtější hudby? Víš co, aby sis trochu odpočinul od hudby Debustrol a Harleje, třeba nějaký “Kolins’ doom metal”? :-)

Jo v prosinci bude Debustrolu 23. let. To je, ale kurva dlouhá doba co? Úplně mě to číslo děsí. To už jsem, ale do prdele starej sráč… chacha… No co se dá dělat čas nezastavíš. Doom metal mě osobně nebaví, takže z toho by nic nebylo. Spíš jsem přemýšlel o nějakém úletu… Slyšel jsi teď novou desku BigBosse ?? To se mi líbí udělal úplně něco jinýho a je to zajímavý.

Na závěr máš prostor, abys něco dodal, jestli máš zájem. Každopádně moc díky za rozhovor a ať to Debustrolu dál smaží alespoň tak dobře, jako doteď.

Já děkuji za váš prostor a díky všem, kteří nám fandí!!! Mějte se Super a někde v kotli pod pódiem AHOJ !!!

Debustrol