 |
|
Země: Řecko Tracklist: Hrací doba: 50:02 K recenzi poskytl:
|
Popsat muziku, která se nachází na desce „Οἰωνός“, vlastně není nijak složité. Myslím, že kdybych chtěl, tak bych to bez větších problémů zvládl v několika málo větách, aniž bych vám zamlčel nějakou zásadní informaci nebo dojem, jaký byste eventuálně potřebovali vědět, abyste se mohli rozhodnout, jestli si tu nahrávku pustit, či nikoliv. Nicméně vykydat jeden středně dlouhý odstavec textu a s velkou slávou to vydávat za recenzi není úplně můj styl, popravdě řečeno bych se snad dokonce trochu styděl něco tak krátkého za recenzi prohlásit. Ani nemluvě o tom, že člověk si své grafomanské potřeby musí ukájet, protože o čem jiném tohle celé psaní je, což?
Ten docela jednoduchý popis „Οἰωνός“ si tedy ještě chvíli nechám pro sebe a za zvuku oslavných fanfár s ním udeřím až o trochu později. Nejprve zkusím trochu představit řeckou formaci Darchon, která za tímhle albem stojí. Máme zde tu čest s jednočlenným projektem, jehož lídr, jenž si rovněž říká Darchon, nemá dle dostupných informací (můžete hádat, kde jsem je asi tak čerpal, haha) na kontě žádná další působiště, která by stála za řeč.
Co se týče samotného projektu Darchon, letošní počin je druhou řadovou nahrávkou, přičemž ta první vyšla v roce 2015 pod názvem „The Stygian Black Beyond“. Před ní se objevily ještě dva menší počiny, z nichž asi ten zajímavější bude split „Enshroudment of Astral Destiny“ z roku 2012, a to zejména díky tomu, kdo další se na něm objevil. Byli to italští Lorn, na jejichž povedenou desku „Arrayed Claws“ (2017) si jistě vzpomenete, a také Battle Dagorath, což je relativně známé jméno na poli ambietního black metalu. Nakonec, mezi Darchon a právě Battle Dagorath lze najít i dost společných jmenovatelů, poněvadž obě formace jsou do určité míry naladěny na stejné vlně.
No, a tím už jsem vám vlastně tak trochu prozradil, oč na „Οἰωνός“ půjde. Jedná se o ambientní atmosférický black metal monotónního střihu s kosmickou atmosférou. Hned vzápětí mohou následovat i další asociace jako třeba Arkhtinn, Borgne nebo obligátní Darkspace a Paysage d‘hiver. Ty snad ani nejde nezmínit, dojde-li řeč na tenhle druh black metalu.
Produkce Darchon se může pochlubit hodně zastřeným zvukem a syrovým kytarovým soundem, což se mi k danému náladovému směřování zdá jako dost příhodná volba. Základ bychom tedy měli. Pozitivní je, že „Οἰωνός“ neselhává ani v tom dalším kroku, protože i po pocitové stránce mám z nahrávky kladné dojmy a poslouchalo se mi to dost příjemně. Samozřejmě, v případech jako tento byste se měli připravit na to, že budete muset překousnout určitou neoriginalitu, protože něco na tenhle způsob jste už jistě museli slyšet. Pokud vám ovšem sedí ta monotónní blackmetalová hypnóza, pak si myslím, že by vás „Οἰωνός“ nemuselo vůbec zklamat. Mně osobně přijde, že svůj feeling ta deska má, což je v tomhle odvětví asi to nejdůležitější.
Mohl bych vypíchnout, že některé konkrétní momenty na albu jsou dost povedené, jako třeba finále „Nyx Melena“ nebo úvod „Astron Uranion Ieron Selas“ (což asi nebude náhoda, jelikož obě pasáže znějí takřka totožně). Ale ono je to nakonec stejně jedno, protože hledat konkrétní momenty k poslechu v cca čtvrthodinových skladbách je tak trochu blbost. Zmíním však, že poslední „Oneiros“ už je jenom zasněná melancholická instrumentálka, která sice úplně neobtěžuje, ale ani desku nijak zásadně neposouvá a jakožto působivá tečka za poslechem mi nepřijde, a tudíž se pro mě jedná o největší slabinu „Οἰωνός“.
Dál už, obávám se, není úplně o čem vyprávět. Tahle větev black metalu má vcelku specifický sound a náladu, z nichž většina seskupení vybočuje jen minimálně. I Darchon stanovená pravidla dodržuje poctivě, ale tady tomu docela věřím, protože to hraje dost fajnově. Za mě v pořádku.