 |
|
Země: Norsko Hrací doba: 47:14 Odkazy: K recenzi poskytl:
|
Dauden je dalším z mnoha příspěvků do zjevně nekonečné řady blackmetalových projektů z Norska. Ačkoliv zde působilo a působí vícero lidí, hlavní postavou je jistý Malignant. O tomhle týpkovi jste jistě zaslechli nejpozději tehdy, když v loňském roce vstoupil jako bubeník do sestavy veteránů Ragnarok, s nimiž natočil jejich aktuální album „Psychopathology“ (vyšlo 25. března).
Samotná kapela Dauden nepatří k úplným nováčkům – ve skutečnosti se tohle jméno pohybuje v severském podzemí už pěkných pár let, nicméně až doposud šlo jen o demáčovou tvorbu, jíž se i díky omezeným kazetovým nákladům nedostalo větší pozornosti (přinejmenším já jsem tohle jméno až doposud neregistroval). To se změnilo až na podzim loňského roku, kdy se objevila dlouhohrající deska s názvem „My Soul Will Be Damned Forever“. A asi aby nikdo nemohl Dauden nařknout ze zaprodanectví, vydal si Malignant počin sám a stylově pouze na vinylu.
Album otvírá bezejmenné intro, které se tváří velice slibně. Upřímně říkám, že jsem od „My Soul Will Be Damned Forever“ dopředu nečekal žádné zázraky, ale když se rozjelo intro, tak jsem si ihned pomyslel, že by to nakonec mohlo být až překvapivě dobré. Bohužel, takový tlak na posluchače, jaký se povedlo vytvořit v tomhle dvouapůlminutovém dlouhém kousku, se už v dalším průběhu nahrávky nezopakuje.
Hned s druhým titulním trackem se totiž „My Soul Will Be Damned Forever“ zvrhne v naprosto obyčejnou klasickou blackmetalovou hoblovačku typicky severského střihu a bez větší invence – tohle říká vlastně vše, co jste o fošně potřebovali vědět. Poslouchá se to v pohodě? Inu, to bezesporu ano. Nelze popírat, že songy jako „Akem Manah“ nebo „God Did Not Create Us“ obsahují solidní riffy. Slušný je i osm a půl minuty dlouhý opus „Where Light Touches None“ nabízející trochu méně předvídatelnou strukturu a povedenou atmosférickou pasáž ve své polovině. Poměrně se mi líbí i výrazné melodie na začátku „With No Presence of God“, byť mám u nich pocit, že přesně tohle už jsem slyšel jinde…
…což vlastně platí i o celém „My Soul Will Be Damned Forever“. Ta fošna je bezesporu poctivá, a pokud se mezi vámi nachází nějaký fanatický hltač všeho norského blackmetalového, tak od Dauden dostane přesně to svoje. Z mého pohledu je to ovšem docela zaměnitelná záležitost, kde se sice nacházejí i vcelku povedené momenty, ale jako celek to postrádá vlastní ksicht a jaksi se nemůžu zbavit dojmu, že takřka totožně znějících věcí už jsem ve svém životě slyšel hodně. Poslech „My Soul Will Be Damned Forever“ mě nebolel a bez problémů jsem to párkrát otočil, ale víckrát to už nemíním opakovat, jelikož tu neslyším nic, kvůli čemu by stálo za to se vracet. Tím jsem vlastně nepřímo řekl, že to je – průměr.