Země: Německo Žánr: melodic death metal / metalcore Datum vydání: 26.7.2013 Label: Napalm Records Hodnocení: 4/10 Odkazy: web / facebook / twitter

Deadlock mi vždycky přišli jako taková divná kapela… i když, to není úplně to správné slovo… spíš špatná kapela. V době, kdy byl tento model na vrcholu a trendovou záležitostí, začali produkovat tu nejtuctovější kombinaci melodického death metalu a metalcoru, akorát typické melodicky odzpívané refrény nahradili ženským vokálem a do toho (a to se jim zase musí nechat) sem zkusili nějaký menší experiment… což na první pohled vypadá možná solidně a bylo by to samozřejmě i chvályhodné, kdyby ta kombinace v jejich podání nezněla tak debilně a ty rádoby experimenty nevyznívaly ještě hovadštěji než dočista tuctový základ. Člověk by řekl, že s tímhle Deadlock dojedou hned, jak ten trend trochu pomine, ale oni nějakým způsobem pořád fungují dál a vydávají další nudná alba…

Hned na začátku úvodní “The Great Pretender” se spustí moderní sekanice přesně v tom nejobehranějším stylu, jaký letěl pár roků zpátky, do toho se následně v nudném zvolnění zapojí zpěvačka Sabine Scherer, a posluchač hned ví, že to bude zase podobný majstrštyk jako předchozí počiny. V riffových chvílích, kdy do mikrofonu huláká John Gahlert, jsou sice Deadlock tuctoví, ale pořád se to nějak s přimhouřenýma očima dá, ale jakmile nastoupí Sabine, jejíž hlásek je tak sladký, až z toho bolí zuby, a začne to nefalšovaně zavánět podbízivým popem, tak je to šavli. Nic proti popu, já ho mám rád, ale buď chci (klidně i rádiový) pop, který si na nic nehraje, nebo metal, dohromady se tyhle dvě věci tlučou a až na naprosté a ojedinělé výjimky, mezi něž Deadlock nepatří ani náhodou, to prostě nefunguje a zní to debilně.

Takhle Deadlock jedou většinu alba… v tom lepším případě to nevnímám, v tom horším mě to otravuje. První skladba, která vytrhne z letargie, je až “The Final Storm”, protože ta se dá ještě společně s coverem “Smalltown Boy” jako jediná označit jako trochu zábavná, k čemuž dopomáhají epičtější klávesy a ne tak otravná Sabine. Třetím poslouchatelným kousek je bonusový remix “Dead City Sleepers”, jenž si s původní verzí songu těžce vytírá prdel (hlavně závěr).

Země: Německo Žánr: melodic death metal / metalcore Datum vydání: 28.2.2011 Label: Lifeforce Records Hodnocení: Seda – 3/10 H. – 3/10 Průměrné hodnocení: 3/10 Odkazy: web / facebook / twitter

Deadlock působí na hudební scéně již poměrně dlouho, svůj debut vydali už v roce 2002 a od té doby do své diskografie přidali další čtyři kousky i s aktuálním “Bizarro World”. Právě toto album je moje prvotina od kapely a musím říct, že jsem za to rád, víckrát už se na ně nebudu moct ani podívat. A přitom to vypadalo docela lákavě – melodický death metal/metalcore s ženskými vokály. Například od System Divide je tato kombinace poměrně dobře poslouchatelná, jenže Deadlock se to vůbec nepovedlo.

Jak název napovídá, mělo by se jednat o něco bizarního. A taky že ano, tato hudba se dá popsat jako bizarní. Ze začátku se to rozjede slušně, solidní metalcore, pohoda. Jenže pak tam vstoupí Sabine Scherer se svou psycho-pop částí a celé do jde to kytek. Nedovedu si představit, že by to poslouchal nějaký normální metalista a na koncertě házel hlavou k téhle hudbě. Části se Sabinkou jsou prostě popem a k tomu velice špatným. “Bizarro World” je deskou pro ženské, co poslouchají podobnou “hudbu” jako HIM, Evanescence atd. Tuto recenzi bych tedy pojal netradičně a místo psaní o hudbě bych vám vypsal části, kterým se vyhnout.

Poslouchat se opravdu dá jen to, kde “neexceluje” Sabinka. Vezmeme to postupně: ve “Virus Jones” se zhruba po minutě až dvou se střídá dobré se špatným. “State of Decay” rovnou přeskočte, to je song jen s ní. Dále je to všude vesměs podobné jako v první “Virus Jones”. Střídačka průměrného metalcoru s popovými party. Zajímavější je až ke konci “Renegade”, kombinace disca s metalem mám poslední dobou čím dál raději a zde se právě něco takového vyskytuje. Podle mě (což je ale docela smutné) nejsvětlejší část na albu. Jen škoda, že to je jen občas a ne po celou píseň. Předposlední “Bizarro World” je jen instrumentální se smyčcovými nástroji. Nevím, jaký to má cíl zasadit sem něco takového, co se vymyká úplně koncepci alba. Opravdu netuším. A finální “Paranoia Extravaganza” je pouze piáno + Sabinka. Dohromady to dělá jednu pomalou, dojemnou písničku. Poměrně dobrá pro ploužák.

“Bizarro World” není deskou, co si chcete pustit z vlastní vůle. Kdyby tam nebyly ty popové části a celá deska byla pouze metalcorová, hodnocení by bylo určitě o něco vyšší. Nevím, jak je to na předchozích pracích Deadlock, ale zde jim to prostě vůbec nevyšlo. Už jsem zde zmiňoval např. System Divide, těm se mix ženských a mužských vokálů povedl, možná proto, že když přijde na řadu čistý vokál, hudba v pozadí se nemění a zustává to stejně tvrdé. Nenaskočí tam žádný pop. “Bizarro World” je rozhodně zatím nejslabší deskou roku 2011 a pochybuju, že by se dalo vytvořit ještě něco horšího.

Další názory:

Jak “Bizarro World” zní? Představte si naprosto obyčejný moderní metal, ohrané riffy, ohrané bicí linky a snad potisícáté opakovaný “fígl” se střídáním extrémního a melodického vokálu. Máte to? Tak přesně takhle novinka Deadlock zní, jen namísto klasického melodického zpěvu tu je ženský zpěv, což ale není plus, jelikož to zní stejně otravně. Omlouvám se fanouškům, ale já podobnou muziku prostě nedokážu nějak strávit, a to ani po opakovaném poslechu. Popravdě řečeno, nedokázal jsem ani jednou poslechnout celé album od začátku do konce (a věřte mi, že to se mi zas tak často nestává). Pro mě je to celé studenější než psí čumák na Sibiři. Dobře, po stránce zvuku a herních výkonů je vše v pořádku, to je ale v dnešní době už standard a rozhodně ne nic výjimečného; já navíc nejsem člověk, od něhož by kapely za tohle dostávaly body – dám radši přednost osobité desce s chybami a špatným zvukem než technicky preciznímu nic.
H.