 |
|
Země: Česká republika Tracklist: Hrací doba: 28:20 Odkazy:
|
Sněť, to je kapela, která měla ještě donedávna dvě skladby, jedno triko s krátkým rukávem, jedno triko s dlouhým rukávem, a přesto o ní mluvilo celé české podzemí. A nejenom to české. Že je probíhající deathmetalové obrození fenoménem celosvětovým, se ví. Sněti se podařilo najet na tuhle vlnu znamenitě. Samozřejmě, podobně orientovaných smeček teď vylézá dost, ale aby se o nějaké začalo mluvit a dostala možnost na vydání dlouhohrající desky u zavedeného vydavatelství, to už taky musí něco solidního hrát. Sněť se svým promo demáčem z roku 2019 jasně ukázala, že ona je schopna předvést prohnilý death metal na opravdu slušné úrovni.
Zajímavé demonahrávky představilo v onom roce hned několik kapel, namátkou třeba Malignant Altar, Ossuary nebo Sedimentum. Sněť se na té své prezentovala pouze intrem „Intoxikace“ a následnou zhůvěřilostí „Obří kat“, ale třeba na rozdíl od právě jmenovaných, kteří na svých kazetách nabídli daleko větší porci minut, jim to stačilo k tomu, aby se za poměrně krátkou dobu mohli vytasit také s první řadovkou. Pravdou je, že původně bylo plánováno jenom EPčko, ale zřejmě i díky pandemii nabytému volnému času a přehodnocení situace se nakonec dalo dohromady více materiálu, což dalo za vznik prvotině „Mokvání v okovech“.
Stylové předobrazy se v případě Sněti dají snadno vystopovat. Jejich hnusem prorostlý death metal si lze asociovat s legendami Autopsy, Carcass nebo Convulse. Z těch novějších zpátečníků se mohou zmínit jména jako Coffins, Phrenelith, Undergang či Vastum. Jedou tedy v hodně neuhlazeném, záhrobním a obecně dost pokurveném death metalu, do něhož se tu a tam dostávají i elementy prosakující z grindcorové neurvalosti. Je to hodně živočišné, ale nebojí se to ani zemitějších momentů. Zkrátka Sněť má to death/doomové svinstvo podchycené pevně, a to se vším všudy. Oddanost žánru je cítit na každém kroku. Fotky na hřbitovech jsou samozřejmostí, název a logo kapely – ty vole, co chceš víc. A ty přezdívky – Leproduktor, Krütorr, Hnisatel, Ransolič a Řád Zdechlin. Je to tu prostě všechno. Nálada toho všeho dohromady je přítomna a funguje. Nelze opomenout ani textovou náplň.
Pro potřeby porozumění zdejší poezii je i pro trénované ucho vhodné mít texty po ruce. Řád Zdechlin ani na vokálech vypomáhající basák Leproduktor se s tím moc neserou, a to je dobře. Nejsou to přímo hloubky Demilich, ale neprostupné to je i tak. Díky „Obřímu katovi“ už se šlo připravit téměř na cokoliv a podobné arcikulty lze najít i na „Mokvání v okovech“. Fantaskní představy popisující společnost a její jedince se kolikrát silně opírají o sexuálně zvrácené náměty, které jako když z pomatené hlavy inkvizitora Jindřicha Františka Bobliga z Edelstadtu vypadnou. Popis vzniku nové rasy v „Principu křížení“ ze spojení kozla a prasete patří k mým nejoblíbenějším stejně jako tělní tekutiny cákající na hroby v „Demonovi“. Spolu s kladením hoven na betlém v „Sakrofagu“ dávají také vzpomenout na dávné kulty jako „Válka s nebem“ či „Anal Power“ od Törru. Dojde ale i na mrtvoly v bažinách nebo kosmické nekonečno.
„Mokvání v okovech“ logicky hudebně vychází ze dva roky starého proma. Přesto dokáže v několika momentech překvapit. Zajímavé mi přijdou celkem časté kytarové harmonie, kdy Hnisatel s Ransoličem předkládají do Krüttorových temp kromě kurevských riffů také nějaké zamotávající se linky. Nejvíce vyznějí v závěrečné stopě „Vesmírná saliva“, jež je sama o sobě dosud neslyšenou polohou Sněti. Má přes šest minut a kromě melodií typických pro death/doomové tryzny a zasněné atmosféry nabídne i synťakové outro, kterým přispěl Šaman známý třeba z V0NT.
V ostatních stopách se už děje převážně to, co se dalo čekat, tedy totální smrt a zhouba po vzoru „Obřího kata“. Obligátní intro „Útes mrtvol“ na rozjezd musí být. Poté už se derou na řadu věci, které mě nepřestávají bavit. „Kůň kadaver“, „Princip křížení“, „Demon“ i pozdější „Sakrofag“ jsou naprosté trefy do černého. Je skvělé, že písně mají dostatečnou dynamiku a každá má nějaký svůj silný moment, pro nějž utkví v hlavě. To platí i pro nasypanou mordu „Zamrzlý vrch“ (s hostujícím Davidem Torturdødem z Undergang) a klipovku „Folivor“, ačkoliv jsem si tyto dvě skladby neoblíbil tolik jako zbytek. Sněť se na „Mokvání v okovech“ uchyluje ke všemožným žánrovým polohám – od těch jeskynně dementních až po ty o něco nápaditější – a vlastně se dá říci, že jim to ve všech hraje dost přesvědčivě. Album má dvacet osm minut a nějakých slabších pasáží je fakt minimum. Poslechy utíkají, nenudí a ani do budoucna se o životnost materiálu nebojím.
Zmínku si zaslouží i obal z dílny Řádu Zdechlin. Rozpadající se hlava, skrze niž už začínají pučit jiné formy života, na rozžhaveném oranžovém základu krásně vyniká. „Mokvání v okovech“ vychází u Blood Harvest Records i na oranžovém vinylu, s nímž to hádám bude pěkně souznít. Vychytat se podařilo také zvukovou produkci, která je samozřejmě propracovanější než ta na demu, ale pro staroškolský death metal je stále adekvátně přísedící. Není to zbytečně sterilně vypiplané, ale spíš tak akorát hnusné.
Povšechně tedy vnímám „Mokvání v okovech“ velice pozitivně. Počínání Sněti mi je sympatické. Podařilo se jim dát dohromady album, které mezi velikou žánrovou konkurencí nezapadá do průměru, nýbrž naopak má ambice se poměřovat s těmi lepšími ze současné vlny. Je to jednoduché – metalu smrti se u Sněti dostává zadostiučinění a „Mokvání v okovech“ nakládá jak hovado.
