Archiv štítku: Demimonde

Oranssi Pazuzu, Cobalt, Demimonde

Oranssi Pazuzu, Cobalt

Datum: 11.5.2017
Místo: Praha, Futurum
Účinkující: Cobalt, Demimonde, Oranssi Pazuzu

Vzpomínám si, že když jsem kdysi psal recenzi na debutové album „Muukalainen puhuu“, byli Oranssi Pazuzu obskurní skupinou, kterou znal jen málokdo. Dnes už je situace jiná a jejich jméno asi není nutno nějak zdlouhavě představovat, protože na určité části scény docela solidně rezonuje. Jejich loňský koncert v Praze byl navzdory slabšímu supportu výborný, dokonce lepší než premiérové české představení v roce 2014, což byl jasný důkaz toho, že Oranssi Pazuzu živě přece jenom umí. Proč se tedy nevydat znova? Sice se kapela vrátila jen po roce, ale tentokrát s vhodnějšími předskokany.

A to říkám i navzdory skutečnosti, že studiový návrat Demimonde mě míjí obrovským obloukem. „Cygnus Oddyssey“ se dostává pozitivního přijetí, ale já nadšení sdílet nemohu. Nebo abych to vysvětlil správně – celé album jsem vlastně ani neslyšel, pouhé ukázky mi stačily k tomu, abych věděl, že nejde o hudbu pro mě. V živém provedení to znělo snesitelněji i pro mě, byť mě to stále nestrhlo takovým způsobem, abych dostal chuť změnit názor a dát nakonec „Cygnus Oddyssey“ plnohodnotnou šanci. Nicméně jinak vystoupení samo o sobě nebylo špatné a Demimonde podali slušný soustředěný výkon, z něhož vizuálně i pódiovým přednesem nejvíce vyčníval zpěvák De.polar. A navzdory tomu, že mě to subjektivně nijak zvlášť netankovalo, pořád platí, že byli Demimonde o vagón důstojnější předkapelou než loni homo-sranec s krycím názvem Desire for Sorrow.

Každopádně, aniž bych chtěl Demimonde jakkoliv křivdit, s následující skupinou přišel skok do úplně jiné ligy. Část aktuálního turné Oranssi Pazuzu odjeli s Aluk Todolo, ale Praha se nacházela ve druhé polovině šňůry, kde Finům dělali společnost Cobalt. Když jsem tohle zjistil, trochu mě to zpočátku zamrzelo, protože Aluk Todolo mám radši a pouštím si je doma častěji, ale… nakonec proč ne, Cobalt mám taky rád, především „Gin“ je sakra skvělá deska, a navrch jsem je na rozdíl od Aluk Todolo živě ještě neviděl. A ve finále jsem ale rád, že to dopadlo takhle, poněvadž Cobalt vraždili jako svině!

Na rovinu říkám, že jsem ani zdaleka nečekal, že by Cobalt mohli být až takhle dobří, ale fakt to makalo neskutečně. Nasazení pomalu na hranici kómatu, pot lítal vzduchem… dneska je to trendy hrát hodně intenzivně a jakoby do toho dávat na pódiu všechno, až to vypadá strojeně, ale tady jsem jim to fakt věřil. Dokonce svým způsobem sedly i mnohdy trochu vtipné pózy zpěváka Charlieho Fella – a když nic jiného, jeho zasraně jedovaté skřeky jakýkoliv úsměv dostatečně zarazily. A pro všechny přítomné fanynky se také svlékl a ukázal svojí pivní vanu, haha. Jediná malinká výtka by snad mohla směřovat k tomu, že ke konci už set působil trochu monotónně, ale nic zásadního, co by zkazilo dojem ze skvělého koncertu.

Oranssi Pazuzu to měli po Cobalt hodně těžké a rovnou si upřímně řekněme, že Finové nakonec své předkapele nestačili. Stále se však jednalo o solidní vystoupení. Začátek byl sice poněkud vlažný, ale postupem času se finská pětice přece jenom rozšoupla a dokázala nabídnout několik velmi silných momentů. Zábavné to tedy bylo, ne že ne, ale… o strhujícím koncertu bych asi nemluvil, o překvapivém taktéž ne. Viděl jsem Oranssi Pazuzu potřetí a stejně jako při prvním setkání jsem měl pocit, jako kdyby tomu něco chybělo, že kapela s takhle dobrou hudbou a takhle dobrými deskami by měla být živě mnohem lepší, obzvlášť když severským psychedelikům nechybí nasazení ani schopnost se do toho koncertního hraní takříkajíc položit. Pocit úplného uspokojení, kdy došlo k uhranutí nejen na pódiu, ale i pod ním, jsem zažil jen na tom druhém loňském vystoupení. Kdo byl tehdy na Chmelnici, nedostal nyní nic nového.

Nechci ovšem přehnaně sýčkovat, špatný koncert vypadá trochu jinak než ten, jaký zahráli Oranssi Pazuzu ve Futuru. Jen nemá smysl se tvářit, že to bylo dokonalé, když nebylo. Jistým připomínkám navzdory si ale aktuálního setkání pořád cením víc než toho prvního, což také o něčem svědčí, protože napoprvé to většinou bývá nejsilnější. Nezastírám ovšem, že z tohoto večera budu nejvíce vzpomínat na Cobalt, jejichž neurvalá jízda zanechala jednoznačně největší dojem.


Koncertní eintopf – květen 2017

Oranssi Pazuzu

H.:
1. Grausame Töchter, Isiolia – Praha, 27.5. (event)
2. Rammstein – Praha, 28.5. (event)

Skvrn:
1. The Necks – Praha, 10.5. (event)
2. Oranssi Pazuzu, Cobalt, Demimonde – Praha, 11.5. (event)

Onotius:
1. Oranssi Pazuzu, Cobalt, Demimonde – Praha, 11.5. (event)

Metacyclosynchrotron:
1. Mgła, Bestial Raids, Lvcifyre – Katowice (Polsko), 3.5. (event)

H.

H.:

Koncert Grausame Töchter už letos dávám do eintopfu podruhé, ale lednový termín nakonec krachnul. Náhradní vystoupení proběhne koncem května, tak snad se tentokrát nic nevysere a německá zvhrlice Aranea Peel se svou bandou skutečně dorazí. Pokud ano, pak myslím nebude třeba pochybovat o tom, že to bude zasraně dobré, ale není jisté, zdali se podaří vyrovnat předchozí koncert v Hostivaři. Laťka byla nastavena vysoko a bez chcaní z pódia na ni půjde dosáhnout jen horko těžko, haha.

Druhý koncert je takový můj splacený dluh. Rammstein jsem začal poslouchat už straaašně dávno a mocně jsem je žral… i když, ten minulý čas možná není na místě, pořád mě ta muzika hodně baví, ačkoliv už si je nepouštím ani zdaleka tak často jako kdysi. Čas od času ale nějakou placku (nejlepší jsou beztak první dvě!) do přehrávače vrazím a kurevsky si to užiju. To říkám hlavně kvůli tomu, aby to nevypadalo, že jsem si lupen koupil jen z povinnosti, když jsem Rammstein živě doposud neviděl. Je nejvyšší čas se na jejich pověstnou show konečně podívat, uvidíme se pod pódiem na nedělním koncertu.

Skvrn

Skvrn:

Poslední z plnohodnotných měsíců letošního jara pokračuje v příjemně bohatém koncertním trendu. Květen bude bohatý zejména ve své první polovině, největší naděje pak vkládám do čísel deset a jedenáct, kdy do Prahy zavítají nejprve The Necks a o den později Oranssi Pazuzu s návdavkem v podobě amerických Cobalt. O The Necks coby skvostném avantgardně jazzovém triu jsem psal nedávno, v souvislosti s čerstvě vydanými tóny dlouhohrající práce „Unfold“, která mě zhypnotizovala způsobem jen málo vídaným. A jelikož se o této trojici mluví v superlativech i co do koncertní činnosti – ba je údajně ještě dokonalejší – zastávku v pražské Akropoli nelze vynechat. K návštěvě svádí taktéž následující večer, kdy se v hlavním městem mihnou temní psychedelici Oranssi Pazuzu. Stěží odhadovat, zda přijedou i spolu s novou hudbou, jedno je však jisté, ve vymetání nepříliš probádaných metalových poloh nebudou sami. DemimondeCobalt jsou výbornými volbami, které rozhodně nebudou jen do počtu, tak přijďte.

Onotius

Onotius:

Květen je plný zajímavých akcí, jenže o to těžší je si vybrat. Zatímco blackgazové hipstery z Deafheaven i temný hip-hop Dälek asi protentokrát oželím, na finské Oranssi Pazuzu zajdu milerád už potřetí. Z jejich muziky se během posledních let stala moje srdeční záležitost a nemalou zásluhu na tom mají právě i jejich pohlcující živá vystoupení. Jako bonus k nim dostanu také set amerických Cobalt, což též není kapela, jejíž muzika by byla zrovna k zahození. Večer odstartují tuzemští Demimonde. Vstupné poměrně lidové, takže pro mě jistota. Těším se…

Metacyclosynchrotron

Grausame Töchter

Metacyclosynchrotron:

Hned ze startu měsíce to vypadá velice slibně s návštěvou Katowic za koncertem Mgła, Bestial Raids a Lvcifyre v rámci jejich polského turné. Mgła jsem viděl už třikrát, výrazně se mi líbili jen napoprvé, takže mám další setkání celkem v piči, ale Bestial Raids si napotřetí dám rád. Hlavně z toho důvodu, že loni recenzované „Master Satan’s Witchery“ mě ještě neomrzelo a třeba si na megabrutální závěr „Kingdom Below“ nechám srovnat páteř lokálními satanic skinheads. Lvcifyre, kteří koncert asi otevřou, chci vidět už delší dobu a kdo ví, možná přijde i kouzelník a společně zahrají nějaké kletby Death Like Mass. Navíc se mi ještě nestalo, abych na polském koncertě nebyl svědkem nějaké pamětihodné bizarnosti, takže o důvod víc se těšit.


Vesmírná oddysea v.2016 – DEMIMONDE vypustili singl z nového alba Cygnus Oddyssey a vystoupí na Brutal Assaultu

Počátek nového milénia přinesl, kromě dalších nesplněných očekávání globální apokalypsy, taktéž debutové album „Mutant Star“ pražského dark progressive experimental metalového projektu DEMIMONDE, jenž se tak zařadil do té minoritní množiny domácích metalových formací, které se nebojí ve velké míře syntetizovat ve své tvorbě všemožné (i nemožné) prvky a vlivy. Pak nastalo ticho a už to vypadalo, že toto slibné uskupení pohltí propadliště dějin. Nicméně o 16 let později se ukazuje, že DEMIMONDE ještě neřekli své poslední slovo a neodvyprávěli svůj poslední příběh, protože další kapitola právě přichází!

A to ve formě druhé studiové desky, která spatří světlo světa, nebo spíše kosmu, začátkem září 2016 u MetalGate Records a ponese název „Cygnus Oddyssey“. Vy však již nyní můžete ochutnat první skladbu z alba – „Event Horizon“.

Album to bude koncepční a začne tam, kde jeho předchůdce skončil. Debut „Mutant Star“ představil stejnojmenný bájný svět a jeho obyvatele následující staré bohy a jejich řád, který tomuto světu vtiskli. „Cygnus Oddyssey“ ukáže, co se dělo dál, tedy to jak se tato původní harmonie zvrhla, jak to tak u zlatých věků bohužel bývá, když povstal samozvaný spasitel, aby nastolil nový řád zavrhující ten starý. To jak zlatý věk skončil a nastal věk sváru, ve kterém se staré a nové pořádky střetly v bratrovražedném boji, jenž nakonec zahubil celý svět. Avšak než Mutant Star zapěl svoji kataklyzmatickou labutí píseň, část jeho obyvatel se vydala do prázdnoty mezi hvězdami směr Cygnus, hledat nový domov a nový začátek. Proto tedy „Cygnus Oddyssey“, jelikož těžištěm desky bude právě toto putování vstříc světlým zítřkům, které ovšem nakonec světlé vůbec být nemusí…

Další pozoruhodností bude způsob, jakým tento narativ bude prezentován, a který by se dal shrnout pod termín „intertextualita“. Zmíněný příběh se totiž nebude odehrávat jen na ploše osmi skladeb, z nichž se „Cygnus Oddyssey“ sestává, ale též na stránkách komiksu, který bude nedílnou součástí alba.

Demimonde

Ani produkční stránka nebyla ponechána náhodě. Nahrávalo se ve studiích Davos, Cripple Sound a Seabeast, mix a mastering pak proběhl v GM studiu rukou Zdeňka Čepičky (Postcards from Arkham, Forgotten Silence, ex-Ador Dorath). A když už jsme u zvučných jmen, mezi hostujícími interprety na desce jsou např. kytarista Ashok (Cradle of Filth, ex-Root), či zpěvačka Dahlien (Keep On Rotting, The Corona Lantern, Diligence), která se zároveň podílela i na grafickém provedení „Cygnus Oddyssey“ spolu s Adamem Peldou, který je tvůrcem zmíněného komiksu.

Vydání „Cygnus Oddyssey“ je plánováno na první polovinu září letošního roku, nicméně pokud vše půjde dál dle plánu, budete mít možnost si tuto novou desku zakoupit již v srpnu, a to exkluzivně na stánku MetalGate na 21. ročníku festivalu Brutal Assault, kde DEMIMONDE rovněž (ve čtvrtek 11.8.) vystoupí.

Tak neváhejte a vydejte se spolu s DEMIMONDE tam, kam lidská noha dosud nevkročila!

www.demimonde.cz
www.facebook.com/demimondeofficial
www.metalgate.cz

[tisková zpráva]