H.: 1. Candlemass – The Door to Doom 2. Departure Chandelier – Antichrist Rise to Power 3. Funereal Presence – Achatius Metacyclosynchrotron: 1. Funereal Presence – Achatius 2. Doombringer – Walpurgis Fires 3. Nasheim – Jord och aska Cnuk: 1. Overkill – The Wings of War 2. Yerûšelem – The Sublime

H.:

Nejdřív jsem si prakticky ani nevšimnul, že má v únoru vyjít nová fošna Candlemass. Vypuštěné ukázky mě ale baví fakt mocně, takže jsem na poslední chvíli musel přehodnocovat svůj eintopfový výběr. Obálka „The Door to Doom“ sice možná až moc odkazuje na debut, asi aby opravdu nikdo nepřehlédnul, že se do kapely vrátil Johan Längquist, ale pokud bude zbytek alba stejně dobrý jako „Astorolus – The Great Octopus“ a „The Omega Circle“, jsem ochoten s tím žít.

Dost jsem zvědavý i na debut „Antichrist Rise to Power“ mezinárodního projektu Departure Chandelier, který se v textech věnuje napoleonským válkám. Kapela mě dost zaujala na splitku s Blood Tyrant z roku 2017, ale ceněný je i její demosnímek „The Black Crest of Death, the Gold Wreath of War“ (2011), jejž jsem ale já osobně doteď neslyšel, panč jsem kokot. V případě „Antichrist Rise to Power“ každopádně doufám, že půjde o černého koně měsíce.

Vynechat nelze Funereal Presence. Debut „The Archer Takes Aim“ byla řádná jeba, takže novinka „Achatius“ má rozhodně na co navazovat.

Metacyclosynchrotron:

Už jenom fakt, že Funereal Presence je kapela bubeníka z Negative Plane, by měl každého metalového fanouška nalákat dostatečně. Je-li to nedostatečná záruka kvality (pche!), tak co třeba tvrzení, že „Achatius“ nabízí padesát minut nadmíru vyspělého, avšak ortodoxně archaického, ryzího black metalu ve stylu Tormentor, Poison, Darkthrone nebo Bathory? Nic? No já album poslouchám v posledních dvou týdnech takřka denně a absolutně se ho nemůžu nabažit, takže za mě největší povinnost února.

Dema polských Doombringer byla parádní, následující EP, split a první full-length „The Grand Sabbath“ už méně, ale minimálně debut stále nabídnul pár silných pasáží. Ukázka z novinky „Walpurgis Fires“ naznačuje, že se kapela opět pokusí o něco jiného, ale jisté je, že to bude staroškolský black/death s unikátní čarodějnou atmosférou. Doombringer navíc budou kvůli desce hodně koncertovat, vidět bych je měl aspoň jednou, takže jsem logicky zvědav, s čím se vytasí.

„Solens vemod“ je přehlížená perla atmosférického black metalu a doufal jsem, že Nasheim na něj naváží ještě s větší silou, ale zatím o tom nejsem přesvědčen. Zmíněný debut bych doporučil třeba fanouškům Fyrnask a Drautran, jenže novinka mi přijde zjemnělá až moc, takže nevím, zda nebude spíše sedět fanouškům black metalem inspirovaných post-záležitostí. Tím ovšem nechci říct, že by „Jord och aska“ byla afektovaná, ukňouraná sračka, co nestojí za pozornost.

Cnuk:

Na nové album Overkill se těším docela fest. Konečně zase bude k poslechu nějaký thrash metal, navíc od kapely, na kterou je spoleh. Sice si říkám, že by jim neuškodilo dát si od nepřetržitého natáčení studiovek větší pauzu, protože co si budeme namlouvat, kvalitu „návratového“ „Ironbound“ se žádné následující placce nepodařilo dorovnat, avšak v daném žánru toho za minulý rok vyšlo tak málo, že snad „The Wings of War“ poslouží jako dobrá záplata.

S prvotinou se představí kapela Yerûšelem, což je projekt členů Blut aus Nord. Ukázky z „The Sublime“ zní velice slibně, jako by Godflesh přičuchli ke Killing Joke a gotické vlně. Doufám, že s celou deskou také více vynikne atmosféra, kterou Vindsval a Feld umí tak dobře vykreslit ve svém domácím působišti.