Země: Německo Žánr: gothic metal Datum vydání: 27.9.2013 Label: Prophecy Productions Tracklist: 01. Witching Hour 02. A Witch Is Born 03. The Blocksberg Rite 04. Cannibal Witch 05. The Wood Hag 06. Hexenmeister 07. Pesta Approaches 08. The Valkyrie Hodnocení: Ježura – 7,5/10 H. – 6,5/10 Průměrné hodnocení: 7/10 Odkazy: facebook

Pánové Markus Stock a Tobias Schönemann, kteří tvoří spíše pod svými pseudonymy Ulf Theodor Schwadorf a Allen B. Konstanz, nejsou tak neznámí, jak by se někomu třeba mohlo znát. Jeden, druhý nebo rovnou oba zanechali své stopy v kapelách jako Empyrium, Autumnblaze, Ewigheim nebo Noekk, což jsou spolky, jejichž hudba neurazí ani náročnějšího posluchače a rozhodně patří k tomu, za co se německá hudební scéna nemusí ani v nejmenším stydět – spíše naopak. A právě tihle dva pánové na přelomu století přišli s nápadem, který vyústil ve zformování nové kapely. Zaštítěni jménem The Vision Bleak si dali za úkol hrát hudbu, která bude zhmotňovat jedinečnou atmosféru starých hororových příběhů, a kdo má o dosavadní tvorbě téhle kapely trochu přehled, ten mi určitě dá za pravdu v tom, že tomuto závazku pánové vskutku dostáli. Od doby, kdy vyšlo čtvrté album “Set Sails to Mystery”, ale už uplynuly dlouhé tři roky, takže letos The Vision Bleak konečně uťali další čekání a vydali novou řadovku. Ta nese název “Witching Hour” a už z něj je jasné, že tentokrát se od Lovecrafta, Poea, přízraků, vlkodlaků a jiných motivů přikročilo k čarodějnictví, tedy fenoménu, který je střední Evropě víc než vlastní.

Novinka to popravdě neměla vůbec jednoduché. The Vision Bleak v minulosti stvořili několik hodin opravdu působivého materiálu a desky jako “Carpathia – A Dramatic Poem” nebo “Set Sails to Mystery” nastavily pomyslnou laťku hodně vysoko, neboť způsob, kterým je na nich nakládáno s atmosférou, by se dal označit za učebnicový příklad, jak tím nejlepším možným způsobem dostat posluchače tam, kde ho chcete mít. Pro milovníky temné estetiky hrůzných historek zasazených do doby okolo přelomu 19. a 20. století zkrátka takový menší Svatý grál. “Witching Hour” tak měla startovní pozici ztíženou navíc i skutečností, že se povaha čarodějnických příběhů – jakkoli je obojí fikce – třeba od takového Lovecrafta, jehož adaptací The Vision Bleak prosluli, dost zásadně liší, takže bylo otázkou, jestli se podaří pro kapelu typickou atmosféru a výraz na tuto předlohu naroubovat tak, aby to zafungovalo stejně dobře, jako jsme byli zvyklí z minula.

Začněme ale tím, co se v žádném případě nezměnilo, a to je především páně Schwadorfova kytara. Schwadorfův rukopis je zejména u The Vision Bleak velmi specifický a v kombinaci s typicky chroptivým zvukem jeho hlavního hudebního nástroje (pro album nahrál ještě baskytaru, klávesy a přispěl i vokálně) není po pár tónech nejmenšího sporu o tom, kdo že to hraje. Když už tu ale přišel na přetřes zvuk, zastavme se u něj na delší dobu, abychom zjistili, že se toho na “Witching Hour” změnilo vlastně docela dost. Přesně jak tvrdí řada studio reportů vzniklých při nahrávání, zvuk alba je o něco ostřejší, než jak tomu bylo doposud, a ačkoli je to jen můj laický dojem, připadá mi, že Schwadorf pro účely “Witching Hour” zvolil vyšší ladění, se kterým se následně svezl i zbytek alba. Díky tomu zní proti svým předchůdcům i při zachování skladatelského jazyka zákonitě odlišně. Dle studiových reportů byla velká péče věnována i zvuku bicích a i tohle je znát, když se na bicí člověk trochu soustředí. Pocitově jsou trochu odsunuty do pozadí, ale jejich zvuk je skutečně vypilovaný a dynamický. Posledním důležitým faktorem, který má vliv na zvuk desky, je hojné využití kláves. The Vision Bleak sice klávesy používali vždy, ale tady do celkového výrazu alba promlouvají asi nejvýrazněji a navíc jsou zakomponovány způsobem, který nedává moc prostoru pro představy, jak by to asi znělo bez nich. Jejich role je zkrátka dost důležitá. Navíc je deska plná příspěvků několika dalších nástrojů – zaslechl jsem flétny i jiné dechové nástroje, snad i brumle a pak řadu náladotvorných samplů, které dělají z “Witching Hour” po zvukové stránce poměrně barvitou záležitost.

Jedním z poznávacích znaků dosavadní tvorby The Vision Bleak byl jedinečný vokální projev, který v sobě kombinoval Konstanzův naprosto unikátně zabarvený čistý hlas se Schwadorfovým ostrým a štěkavým growlingem. Milovníci Konstanzova projevu budou stoprocentně spokojeni i s “Witching Hour”, protože pan zpěvák ani tentokrát neslevil ze své vysoké úrovně a opět předvádí, že je majitelem opravdu působivého pěveckého nadání. Proti předchozím počinům je ale jasně zřetelné, že zde zpívá přeci jen jinak. Dáno je to předně vyšším laděním celé nahrávky, o kterém byla řeč několik řádků nazpět, takže hluboké deklamace zde ustupují výše položenému zpěvu. Není to ale vůbec na škodu a naopak je to velice příjemná změna. Konstanzovi to totiž sedí i takhle, a navíc mu to dává prostor pro řadu nových poloh, které v minulosti buď nevyužíval vůbec nebo jen zřídka. Namátkou vyberu třeba skvostný řev v refrénu “Pesta Approaches” nebo sametově jemné pasáže v “The Valkyrie”, ale je tam toho víc a všechno stojí za to. Jestli ale Konstazův zpěv dostal víc prostoru, ten Schwadorfův byl stažen na naprosté minimum. Pokud se nepletu, deska je zcela prostá growlingu, což ale vzhledem k její nátuře není úplně na škodu. Namísto toho ale pan Schwadorf dává na odiv svůj špinavý zpěv hned v úvodní “A Witch Is Born” a zní při tom velice zajímavě, takže trochu zamrzí, že se na zbytku alba úporně drží kytary a maximálně si někde střihne druhý hlas.

Dost zajímavého výsledku doznala i kompoziční stránka alba. Když pominu několik jalových případů, o kterých bude řeč později, pan Schwadorf se jakožto hlavní skladatel rozhodně nemá za co stydět. Je zde jasně znát příklon k rozvážnějším, komplexnějším, variabilnějším a promyšlenějším konceptům, se kterými trochu koketovalo už předchozí album, a šlapavé riffování, na němž byla postavena třeba skvělá deska “Carpathia – A Dramatic Poem”, zde dostává podstatně méně prostoru než dřív. To ale možná není úplně přesný výraz. Schwadorfovy typické riffy jsou tu stále, akorát jsou více zapracovány ve prospěch celku. Tam, kde se skladatelsky zadařilo, není vůbec žádné překvapení, když instrumentál volně přechází mezi ostrým riffováním, vyloženě minimalistickým přednesem, táhlými vyhrávkami, scénickými polohami nebo třeba epickými klenutými masivy. Přitom to k sobě ale naprosto přirozeně pasuje a příslušné skladby tak působí živě, dynamicky a nechybí jim potřebný dramatický rozměr.

Jak už jsem ale několikrát naznačil, tento chvályhodný stav bohužel neplatí na celé ploše alba, a “Witching Hour” tak opět potvrzuje, že dědičnou chorobu desek The Vision Bleak, tedy větší či menší kvalitativní nevyrovnanost, se pořád nepodařilo vymýtit. Vezměte si třeba takovou klipovku “The Wood Hag”, která je zároveň první singlem alba. Zvonivé klávesy a pochmurně hravá melodie, jež ke skladbou vyprávěnému příběhu o Jeníčkovi a Mařence perfektně pasuje, jsou sice fajn, ale když je to jediný motiv celé “The Wood Hag”, tak to prostě moc fungovat nemůže, i když je všechno ostatní v naprostém pořádku. Podobně je na tom úvodní “A Witch Is Born”, která navíc dost krkolomně navazuje (nebo spíš nenavazuje) na trochu nijaké intro “Witching Hour” (když si vzpomenu na monumentální “A Curse of the Grandest Kind” z poslední desky, je mi trochu smutno). Jinak velmi dobrou skladbu, která dovede oslovit příjemně slizkou a kousavou slokou a skvělým instrumentálním závěrem, totiž vyloženě zabíjí refrén, protože jeho nulová invence (a dere se mi na jazyk slovo tupost) na posluchače působí jako rána kladivem mezi oči. Taková škoda! Dál už je to ale lepší. “The Blocksberg Rite” není špatná, jen trochu dojíždí na to, že se snaží jít po stopách klasických úderných a šlapavých songů ve stylu “Carpathia”, ale přitom nedosahuje jejich kvalit. Dvojice “Hexenmeister” a “The Valkyrie” už nějaké výtky snese jen sotva, protože v obou případech jde o dost podařené skladby, ačkoli každá funguje trochu jinak. První je přímočará a thrash metalem načichlá vypalovačka, rozhodně nejagresivnější skladba alba. Druhá pak velmi dobře zastává roli rozmáchlého závěru “Witching Hour”, nabízí řadu nesmírně povedených momentů, dobrých nápadů a disponuje parádní dynamikou. No a pak už tu zbývá jen duo “Cannibal Witch” a “Pesta Approaches”, což jsou skladby, které mě osobně z celé desky oslovily nejvíce a nestydím se je zařadit po bok toho nejlepšího, co kdy The Vision Bleak stvořili. Zejména “Cannibal Witch” z celého alba opravdu vyčnívá a je ukázkou, jak správně uchopit a provést skladbu o legendární čarodějnici. A “Pesta Approaches”? Stačí málo a posluchači před očima ožívají obrazy řadění jmenované stvůry. Velmi působivé…

V úvodu jsem kladl “Witching Hour” do kontextu některých jejích předchůdců a nadnesl otázku, jestli s nimi může soupeřit na poli, které bylo pro The Vision Bleak doposud hlavní doménou – na poli atmosféry. A jakkoli se mi deska přes všechny oprávněné výhrady, které k ní mám, líbí, s tou atmosférou to zas taková sláva není. Jak už jsem rozebral výše, ta musí být z podstaty věci trochu jiná, než s jakou The Vision Bleak doposud pracovali, a zde to zkrátka tak úplně nepovedlo. Příslušné emoce sice vzbuzují třeba “Cannibal Witch” a “Pesta Approaches”, závěr “A Witch Is Born” a s trochou shovívavosti i “The Valkyrie”, ale zbytek k tomu má zatraceně daleko a ve výsledku se mrazení v zádech a představivost na plné obrátky – pro The Vision Bleak tak příznačné atributy – skoro nedostavují. To však neznamená, že je “Witching Hour” špatné album. Až na těch pár zbytečných výjimek je to rozhodně slušný počin, který kapelu posouvá opět o něco dál a pro posluchače má nachystanou řadu příjemných zážitků. Kolik jich bude a jestli nezůstanou skryty pod závojem lehkého zklamání z nevyužitého potenciálu, to už záleží jednotlivě na každém.

Další názory:

Já na rozdíl od kolegy nejsem člověk, jemuž by vlhlo spodní prádlo pokaždé, když se někde objeví jméno Konstanze nebo Schwadorfa nebo ještě lépe obou, což bude asi také nejspíš ten důvod, proč budu bodově o něco méně shovívavější. A to i přesto, že “Witching Hour” je vlastně dobré album. Když se podívám na jednotlivé skladby, tak v podstatě každá z nich je minimálně slušná, každá z nich se moc příjemně poslouchá a v podstatě každá obsahuje nějaký zajímavý nosný motiv, díky němuž si ji zapamatujete. V některých případech se to povedlo na výbornou a vznikly tak skvělé písničky, jako je třeba “Cannibal Witch” nebo bonusová “The Call of the Banshee” pouze na digipackové edici, někdy to jsou třeba jen jisté momenty, jako je třeba výtečná sólová kytara v “The Valkyrie”. Jako celek mě ovšem “Witching Hour” nebaví tak jako po jednotlivých kouscích, rozhodně ne tak, jak by asi papírově mělo, což je dost škoda. Rozhodně jde o kvalitní album, proto také dostává nadprůměrnou známku, ale asi jsem čekal o trochu víc…
H.